Hory obklopujúce Iwu

First topic message reminder :

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

Zaklonil jsem se a podíval jsem se na Shijin ... pak jsem se kouknul zpátky.. a zadíval jsem se Hitomiň ret...

Překvapeně jsem zamrkala. ,,Jounina?..Já, já nevím Lizzy...Musela by to být mise nebo přezkoušení..Nevím, jestli je na to čas." jemně jsem si skousla spodní ret. Je akt, že jsem z ní a Daisukeho Jounina udělat chtěla, ale časem.. Zvědavě jsem se zahleděla na ni i na Shijin.
,,Možná bych mohla podat návrhy na Jouniny...Ale asi by vás muselo být více, ne jen jeden.." odmlčela jsem se. ,,Shijin jsem viděla bojovat, zabila Anbu a bojovala dobře.." zamyslela jsem se. ,,Ale..tebe jsem ještě neviděla bojovat a jen tak bez přípravy tě poslat do boje? Ještě nedávno jsi ležela v nemocnici, Lizzy." prohlédla jsem si ji starostlivě. Nicméně jsem věděla, že se nevzdá. Zatím jsem ale na její návrh nepřikývla.

Je opravdu skvělé mít někoho, komu mohu věřit... Posledních pár hodin je to jediná myšlenka, které jsem schopná.
Nicméně zůstala jsem sedět.
Dlaň jsem natáhla před sebe a začala formovat chakru.
Drobná vrána tvořená z chakry a díky tomu téměř průsvitná se otřepala a zkusmo zamávala křídly. Otevřela zobáček, ale nedokázala vydat žádný zvuk. Zamávala křídly, vzlétla a přistála Lizzy na rameni. Pomalu se rozplývala a pak zmizela.
Zářivým úsměvem jsem jí naznačila, že věřím, že to určitě zvládne.

Když jsem slyšela další slova trhla jsem s sebou.
Víc než jeden? Mě viděla bojovat?
Nedokázala jsem si sama sebe představit jako Jounina, ale byl by to krásný pocit.
Možná bych měla i víc možností chránit své blízké.

Heeem.. ja som už v poriadku !! posťažovala som sa no len som sa zaškerila.. nebojovali by ste so mnou teraz niekto? nemusíte sa báť nezabila by som vás.. zaškerila som sa na tých dvoch no skôr som to zabitie myslela ako vtip, bolo mi jasné že ich by som asi poraziť nevedela ale aj tak, išlo iba o ukázanie schopností.. keď na mne pristála chakrová vrana tak som ma to ešte viac naštartovalo a v očiach mi horel plamienok odhodlania.. Navyše som mala zo Shinji menší tréning ! moje schopnosti fungujú tak ako pred tým . dodala som ešte po pravde

Povzdychla jsem si a olízla suché rty. Budu toho litovat... ,,Dobře..tak pokud jeden z kluků bude souhlasit, proč ne...Lizzy, ale nezapomeň, že to nebude záviset jen na mně. Tak se neraduj předčasně, ale do toho. Předveď se mi." pousmála jsem se posadila se na zem. Ruce jsem dala dozadu a opřela se o ně, obě nohy pokrčené, s mírně nakloněnou hlavou.

Aaaarigato Hiitomi .. zaškerila som sa pri čom som ju ešte raz objala a postavila som sa, nemusíš sa o mňa báť.. naozaj. usmiala som sa a vyzívavo som sa na tých chlapíkov pozrela.. ktorý mi prekáže tú česť s ním bojovať? spýtala som sa mierne škodoradostne a len som čakala.

Po zápěstí mi poskakovala další chakrová vrána a nade mnou už jich pár také bylo.
Zkrátka jsem pro ně měla slabost a uklidňovalo mne to.
Sledovala jsem, jak jsou nadšené ze života a fascinovalo mne to, i když jsem věděla, že jen kopírují mé vlastní pocity.

Trochu starostlivě, ale zároveň nadšeně jsem se na Lizzy usmála a těkala pohledem mezi našimi společníky. Na ten souboj jsem byla opravdu zvědavá a věřila jsem, že ho zvládne, i když mne to i trochu děsilo, když jsem si vzpomněla na její techniku podobnou Kaitenu. Podvědomě se mi v dlaních objevila smaragdová chakra, ale jakmile mi z dlaně vzlétla nazelenalá vrána, nechala jsem toho. Přece jenom zelená jim neslušela.

Protáhnul jsem se a šel jsem někam... ještě než jsem zmizel ve křoví... otočil jsem se a řekl jsem "Za chvíi jsem zpět..." pak jsem zmizel v křoví...

Keď Smortn odišiel tak som sa na neho trocha oduto pozrela no hneď som pohľad otočila k tomu druhému týpkovi ktorý používal pavúky.. prosím? šepla som a dúfala som že aspoň on so mnou bude bojovať.. predsa len.. hrozne som tento boj potrebovala.. pri čom ani tak nezáviselo od výhry ako od toho čo v ňom ukážem.

Tak dneska se určitě nevrátíme...
Zvedla jsem obočí a dívala se za Smortnem.
Alespoň tolik slušnosti mohl mít a říct ne. Tohle byla absolutní ignorace.

Stejně jako Lizzy jsem pohledem hypnotizovala druhého.
Uhmm... Jen ať neodmítá....

Nechápavě jsem sledoval Smortnův odchod. Takže to zase zbyde všechno na mě.
"Pokud ti nevadí pavouci, pak to můžeme zkusit." pravil jsem a poskládal pečetě na kuchiyose. Netrvalo dlouho a má pavoučice byla opět mezi námi. Z výšky si nás přeměřovala svýma očíčkama.
"Roztomilá." konstatoval jsem spokojeně.

Ariga.. nedopovedala som pretože sa behom zlomku sekundy moje telo rozkmitalo na abnormálnu hodnotu a ja som doslova "zmizla".. jediné čo značilo že stojím za Hinem.. alebo že som aspoň preletela kúsok vedľa neho bol poryv vetra ktorý mu rozfúkal vlasy, v momente čo som sa shunshinla svojím "unikátnym" shunshinom za neho tak som ho chcela kopnúť kolenom do boku..

Nahnula jsem se trochu dopředu a aktivovala Byakuugan, aby se mi lépe sledoval souboj. Byla jsem zvědavá, jak vypadá její chakra, když ovládá zvuk.
Trochu mne překvapilo, že ji sotva stíhám sledovat, když používá svůj shunshin.
Ta rychlost...
Nad hlavou mi pořád poletovalo pár vran, ale jak jsem se na ně přestala soustředit, jejich pohyby se stávaly trhanějšími.

Stále jsem se opírala a seděla na svém místě a sledovala, jak se boj vyvíjí. Těčšla jsem se na boj, ale zároveň se bála. Musela jsem se však usmívat.

Vítr... je opravdu rychlá. Od ní si budu držet odstup. Jakmile zmizela, uskočil jsem na hřbet své pavoučice, takže Lizzy kopla do prázdna.
"Jsi zákeřná. Kdybych neviděl to tvé zmiznutí, asi bys mě dostala." ušklíbl jsem se. To abych se radši nezastavoval.
Vyndal jsem pár senbonů napuštěných jedem. Hodil jsem je po ní a nechal Amandu uskočit ještě více mimo její dosah. Zatímco na Lizzy letěly senbony, mohla si všimnout, že na zemi se to začíná množit pavouky různých druhů.

Já jsem odešel k jedné jeskyni... a vydal jsem se do ní... uprostřed jeskyně tekla růžová řeka... a já řekl... "Ještě že znám všechny prameny v okolí..."

Seběhl jsem k řece a napil jsem se,pak jsem nabral do svého vaku a vydal jsem se zpátky...

Hmm.. bola moja jediná reakcia keď sa uhol, dalo sa povedať že som registrovala vštetko zvukom, takže som aj vedela ako ďaleko sa odo mňa nachádza nabližší jeho pavúk ale moc som si s tým nerobila ťažkú hlavu, začala som vo veľkej rýchlosti skladať pečate.. po pár sekundách sa nad nami zatiahlo a doslova začalo pršať, jediný rozdiel oproti normálnemu dažďu bol však v tom že tento doslova vysával chakru z každej jednej techniky okrem tých mojich, tiež som si typla že pavúci nie sú bohvie ako nadšený z vody .. a aj keď chvíľku trvalo kým by sa zem dostatočne rozmožila tak som si všimla že mi prvý začína liezť po topánke k nohám. v momente som okolo svojich nôh vytvorila ultrazvukové pole ktoré sa doslova vymrštilo z môjho tela a všetkých pavúkov ktorý po mne začali liezť to odmrštilo do strán, tak isto aj pavúkov v okruhu asi 30 cm odo mňa.. Po tom som len doslova zatvorila oči a plne som sa začala sústrediť na orientáciu pomocou môjho kekkei genkai. .--to rozrazenie odmrštilo aj ihlice

Podíval jsem se na nebe. Déšť? Zatím mě to netrápí. Nevím co to dělá. Sledoval jsem jak si Lizzy poradí s pavouky. Uchechtl jsem se. Až jich pošlu tisíc, budu na to teprve zvědavý. Díky tomu, že jsem na své pavouky napojen telepaticky, vím všechno co vědí oni. A dokážu jim poručit aniž bych cokoliv řekl. Amanda tedy vystřelila na Lizzy pořádně velkou pavučinu, která by rozlohou pokryla i cirkusový stan.

V momente keď tá obrovská pavúčica vystrelila pavučinu tak som len ostala stáť na mieste, tesne pred tým než ma stihla obaliť sa do nej oprela ultrazvuková vlna ktorá ju nado mnou doslova roztrhala, teda nie celú ale iba tú časť aby sa ma tá pavučina ani nedotkla.. tiež som si dávala pozor pod nohy no keď sa ku mne zatiaľ nedostal ani pavúčik tak som iba poskladala pečate a v momente sa v okolí roztiahla hustá nepreniknuteľná hmla.. pri tom som utlmila zvuk ktorý som vydávala čo i len buchotom srdca na takú malú úroveň že by to nezachytil ani netopier, doslova som ho "vymazala".. s dažďom sa z hmly stala dosť nepríjemná kombinácia.. alebo som si to aspoň myslela.

Mlha?... usmála jsem se. Chytila jsem Shijin za ruku, abych ji donutila jít se mnou. Obě jsme se opřely o nejbližší strom a sledovaly. Teda alespoň já ano, nevím, jak Shijin viděla přes mlhu.
Zatím jsem s Lizzy byla spokojená.

Pfff... Příště do té pavučiny musím dát čakru aby mi ji neroztrhala. Chystal jsem se aktivovat čakra skalpel ale nějak mi to nešlo. Sakra co je? Že by ten zk***ený deštíček? Kdysi jsem něco podobného zažil. Ještě štěstí, že bojuju poněkud netypickými "jutsu". V mlze jsem neviděl skoro ani na krok. Odvolal jsem tedy Amandu pryč, abych byl jako cíl co nejmenší. Kolem mě se začalo hromadit více a více pavouků. Složil jsem pečetě a mazlíci se začali šikovat do formace. Zatím jsem vyčkával.

už jsem byl skoro u místa,kde byli všichni,když se zvedla mlha... tak jsem doskákal k Hitomi a Yamadě (Díky tomu,že jsem cítil,jejich krev) a také jsem se opřel o strom

Kam sa pozeráš?.. ozvalo sa asi tri metre na pravo ako si sa teraz pozeral, od toho miesta si tiež počul tasenie katany a mierne zrýchlené dýchanie, kroky ktoré však išli takým oblúkom, ako keby som presne vedela kde sa tvoji chrobáci nachádzajú, v skutočnosti som však stále stala na mieste tam kde pred tým, nepočuná.. a pre teba aj neviditeľná.. na opačnej strane ako si započul môj hlas sa mierne zachvela hmla no stále to bolo v úplnej tichosti a asi jediný kto bol schopný si to všimnúť bola Hitomi, v momente sa oproti tebe(teda orpoti tvojmu chrbtu) vyrútila ohromná ultrazvuková vlna ktorá metala aj zem pod sebou. Po tom som si len dávala pauzu pri čom som registrovala 100 metrov do všetkých strán každú jednu bytosť. .vetvičku a podobne..

-len trocha silnejšia..

Huh? Na místě kde jsem původně stál, byl už vytvořený můj klon. Po zásahu ultrazvukovou vlnou se okamžitě rozpadl na malé pavouky. Inu, vzhledem k tomu, že jsem stál kousek za ním, jsem to částečně schytal taky. Trochu mi pomohlo skryté krtkové jutsu, takže jsem se jednoduše propadl do země. Byl jsem však útokem mírně řečeno rozhozený. Odmítal jsem jen tak vylézt.
Najděte ji a pokousejte.... rychle! Vydal jsem příkaz několika stovkám svých osminohých přátel a zůstával skrytý v zemi.

Mierne som si chytila hlavu pretože som pocítila ľahšiu bolesť.. kroť sa.. pripomenula som si pri čom som si len uvedomila že sa okolo hemží hrozné množstvo pavúkov. myslíš si že sa skryješ? ozvalo sa úplne tesne za Hinom, ako keby ten zvuk prichádzal zo zeme.. viem kde si.. viem kde sa nachádzaš.. už si pre teba ideem.. začalo sa ozívať zo všetkých strán okolo neho no ja sama som mala čo robiť aby som sa vyhýbala jeho hliadkam pavúkou a zároveň sa aj sústredila na vytváranie zvuku v jeho blízkosti.. vedela som že je "pod" zemou.. moja schopnosť totiž nezahrňovala len zvuk..