Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

,,Jenže já nic neřekla.." zašklebila jsem se a ustoupila ode dveří, aby mohl jít dál. Pokynula jsem mu, aby se posadil na sedačku a já se posadil též. Prohlížela jsem si ho. Kdybych ho alespoň maličko neznala, vypadal by mile.
,,Co vděčím za vaši návštěvu?" překřížila jsem si nohu přes nohu.

Záměrně jsem přeslechl její předchozí poznámku a uvelebil se na sedačce.
Pohodlná.
"Chci si promluvit o Yuuki. Víš, že byla v akatsuki?" začal jsem. Nespustil jsem z ní oči.

podíval jsem se na něj a zlostně se usmál "mami dones mi pití !" řekl jsem provokativně

Lhala bych, kdyby mě to nezaskočilo, ale snažila jsem se zůstat v klidu. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Od doby, co jí Chiyo-baasan dala svůj život, mi neřekla nic. Jen se mi stále omlouvala." přiznala jsem.

Zacukalo mi v obočí. Klid! Když ho zabiješ Hitomi zabije tebe a už to nebude sranda! Krom toho tý chakry na jeho léčení... Zvedl jsem se ze židle. "Doufám, že v mojí nepřítomnosti sem náhodou nevtrhnou Akatsuki a neudělají si z tebe guláš!" usmál jsem se a odešel dolů. Cestou do kuchyně jsem si všiml děduly na sedačce. Zamračil jsem se, byl to ten z nemocnice... díval jsem se na Hitomi...

v duchu jsem se zasmál
tak uvidíme jak si poradíš
zakryl jsem se peřinou až nad hlavu a pomocí kekkei genkai jsem se zneviditelnil

"Yuuki je zvláštní děvče, ale ten, kdo stvořil to monstrum, ji přivolal a mí lidé jí otevřeli paměť. Ale, co teď? Haji ji ovládl. Nevěřím tomu, že je Yuuki pryč. Ona je propojená s Hajim. Žijou společně už tolik let, je to symbiont, nemůže fungovat bez hostitele, a hostitel bez duše, je mu k ničemu. Zemřel by, kdyby se Yuuki něco stalo. Ty, ji musíš dostat zpět." Jde přece o to, aby nikomu neublížila, pokud to neudělá, budu muset Hajiho zabít.

Třikrát za sebou zamrkám.
,,Věděla jsem, že Yuuki na živu...nebo jsem v to aspoň věřila.." vzdyhcla jsem si. ,,Jak ji mám dostat zpět?" zeptala jsem se s pevným hlasem.

Poslouchat je neslušné Dai! Slyšel jsem hlas své matky a protočil oči. Vzal jsem sklenici vody a vyšel nahoru. Rozhlédl jsme se po pokoji a... znovu mi zacukalo v obočí. Kde to pako je?! položil jsem sklenici na stůl. "Kdepak jsi?" zkusil jsem hlasem vlka z Karkulky. To asi nebude fungovat... Vrátila se mi má myšlenka o Akatsuki a guláši a já se zatvářil jak vyhlášená hysterka. "Sáááákraaa...." protáhl jsem a začal zuřivě hledat nové párátko xD. Co řeknu Himi? Ztratil jsem jí dítě! Zmenšil se na miniaturní velikost a splynul s mikroby? Uneslo ho Ufo? Vyměnil jsem ho za kouzelný hrášek? "Maminko proč mi to děláš?!" zaskučel jsem a začal ho hledat po pokoji.

"Rodinné pouto. Tvoje rodina vždy byla nadřazenější, ukaž ji to dobré, Yuuki tě obdivuje, miluje tě stejně jako vesnici. V její hlavě jsem viděl toho spousta. Bolelo ji, jak jste se k ní otočili zády." ušklíbl jsem se. Já tady mluvím o emocích.
"Emoce vedou k nenávisti a nenávist k válkám. Tady to vidíš, Yuuki měla být bez citů, tak jsem ji chtěl vycvičit, ale měla jsi na ni vliv."

v duchu jsem se nehorážně smál a snažil se dýchat co nejtišeji
já mu dám, pouštět do mě elektriku

"Co najít někoho s byakuganem? Nebo sharinganem?" uvažoval jsem nahlas. "Neblbni nejsi Horacio z kriminálky!... Tak půjdeme po stopách... naposledy byl v posteli..." mluvil jsem jako blázen sám se sebou a šel k posteli.

,,Já se k ní neotočila...Dlouhou dobu jsem o své sestřenici nic nevěděla..až jednou..." vzpomínala jsem. ,,Vychovávat člověka, aby neměl city. Víte určitě, že jsem k Anbu patřila taky. Vím, co to je být stroj na zabíjení. Akorát nikomu se nikdy nepodařilo mě změnit úplně. Stroj jsem byla pouze při misích...Že jsem na Yuuki měla vliv, to jsem přece dělala schálně. Ona, jakožto hlavní členka vedlejší větve si mohla vybrat, jestli mě bude nenávidět nebo mít ráda..Její rodiče jsme měli rádi, stejně jako jsme si vážili vedlejší rodiny. To jen někteří se proti nám obrátili a na některý další se to přeneslo..Yuuki je pro mě jako sestra, neublížila bych jí a už vůbec ne vědomě." zavrtěla jsem hlavou až se mi vlasy roztlítly kolem obličeje.

najednou jsem si na něco vzpoměl a v neviditelnosti i přes všechnu bolest jsem vylétl z postele a chytil Daie a zaklepal s nim "kde je Yuuki ?! Yuuki Kuran!, kde je ?!"

"Daisuke ty idiote já říkal, že duchové existují!!" vypískl jsem vysokým cé, což překvapilo i mě samotného. Museli mě slyšet až v Suně!

"Ale já mluvím o té noci, kdy Yuuki zabila Hoshigaki Kisameho." složil jsem si ruce na hrudi.
"ROOT má své metody, jak emoce potlačit. Ty ji musíš navrátit lidskost, pokud se ti to nepodaří, musím ji zabít."

Hrklo ve mě..
,,Nikdy bych jí nenechala zraněnou a samotnou..já sama byla zraněná a nemocná.." šeptla jsem skoro neslyšně.
,,Navrátím ji zpět." postavila jsem se rozhodně.

pořád jsem s ním klepal "tak kde je sakra?!!" začalo se mi těžce dýchat, až jsem nakonec sebou praštil o zem, má neviditelnost vyprchala a já ležel v bezvědovmí na zemi

"Tak v to doufám, nejenom pro její dobro." také jsem vstal a opřel se o hůl.
"Když už nic nemáš, rád bych už šel."

Došla jsem s ním ke dveřím.
,,Ještě maličkost.." zastavila jsem ho před odchodem.
,,Mám otázku.." podívala jsem se mu do očí. ,,Kdy jste se zřekl sám sebe?"

"Whaaa..." vyjekl jsem. "Sákra ty pitomče kvůli tobě jsem si zničil celou image!" vyjekl jsem hystericky, přeskakoval mi hlas. "A až sem přijde ta od zdola, uháčkuje si z mejch střev svetr!" bědoval jsme nad vlastním životem, ale pak Kyoshiho zvedl a položil na postel. Lehce jsem s ním zatřásl. "Haló haló-země volá!!" zkusil jsem a chtěl mu pod hlavu dát ještě jeden polštář když "Co to... Nany?!" zíral jsem na krajkovou podprsenku, co jsem vytáhl z pod peřiny. Uvědomil jsem si, čí je ona postel a zrudnul jako čili paprička. "Hitomi ty jedna kozo!!" nadával jsem a cpal růžovou látku na původní místo. "No tak se sakra prober!" už jsem vážně trochu hystericky kvílel xDD.

probral jsem se z bezvědomí do obyčejného spánku a ze spaní řekl "baaaaaaaaka, najdi Yuu-chan" pořád jsem to opakoval

Cože!? Ruka na které jsem měl hůl se roztřásla.
"Co..co si to.." sevřel jsem ruku v pěst. Druhou jsem šáhl do své vnitřní kapsy a vytáhl zkumavku s byakuganem.
"Tenhle by se mohl hodit." podal jsem jí zkumavku a odešel.

Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu. Tohle jsem nechápala. STrašně znervozněl. Poté jsem dveře zavřela a zvedla před obličej zkumavku. Zašklebila jsem se, dala do kapsy a utíkala k těm dvěma nahoru. Hned ve dveřích jsem se zarazila..
,,Proboha, co se to tu děje?" dneska jsem už vážně mimo.

"Baka? Ty pako nemám čas hledat ti holku!" vrčel jsem a přikryl ho celého dekou. "Hlídání dětí je fakt makačka a ani pořádně zakouřit si u toho člověk nemůže... že já blbec nezůstal u Anbu! Co mi scházelo! Teplo, sucho, jídlo, hezký holky.. no dobře, byli pod maskama, ale co... útulno... až na ty mise, kdy mi šlo o krk..." polemizoval jsme ještě chvíli, než jsem znovu koukl na Kyoshiho. "Baka! Umřeš a zabiju tě!"