Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Následoval jsem ji až k posteli a prohlížel si kluka na ní. Zamračil jsem se. Dát mu ještě elektrickej výboj bude pěkně krutý.... už tak je dost zmlácenej! "Našla jsi něco?" díval jsem se na Himi.

,,V nose, puse, kde?" skoro jsem začala panikařit a se strachem se podívala na Daie. Kousla jsem se do rtu a znovu se zadívala na Kyoshiho a prohlížela si ho, jestli neuvidím něco neobvyklého.

Chytil jsme ji za ramena, otočil čelem k sobě a mírně s ní zatřásl. "K-L-I-D!" Od hláskoval jsem a usmál se. "Deidara je v bezvědomí, ten kluk je zatím relativně v pořádku." pak jsem se otočil na něj a prohlídl si ho. "Chtělo by to nějakého medika... pro jistotu bych radši ten raiton udělal, ale myslím, že pak to bude dost hustý a rychlý... nevypadá zrovna fit..." došel jsme až k němu.

nadechl jsem se nejdříve pusou a pak nosem, přičemž jsem se skoro zadusil "v nose, vím to určitě"

Došel jsem až těsně k němu. "Ahoj.. jsem Dai Utsushi... abys nebyl překvapenej... dám ti ránu raitonem, podle všeho v sobě máš něco od tý blondýny, což by mohlo explodoval, ovšem raiton je silnější než doton a měl by tak tu věc v tobě zrušit.. horší je, že to bude asi bolet...dost bolet..."

,,Haji měl pravdu.." šeptla jsem. ,,Uděláme.." řekla jsem pevně a přisedla si k němu a objala kolem ramen. ,,Teď to bude hodně bolestivé, Kyoshi..Slibuji ale, že poté už ti bude dobře, máš mé slovo." pousmála jsem se a postavila se vedle Daie a odvrátila tvář, abych to neviděla.

"myslim, že přes tu bolest kterou cítím teď už větší bolest cítit nebude, měl by sis to někdy zkusti ... válet se pod svým domem"

Zazubil jsem se. "Dobře... Himi víš co, jdi zatím pro nějaký obvazy a tak.... kdyby ses tu složila ještě ty, už by to bylo fakt otravný!" ušklíbl jsem se a konečně vyndal z pusy cigaretu. "Tak jdeme na to... nevím jak moc toho raitonu můžu použít, takže kdyby ti to přišlo už fakt kritický, křič!" pokrčil jsme rameny a začal skládat pečetě.

,,Ale..." chtěla jsem něco namítnout, ale nakonec jsem přikývla a odešla odtud. S rozklepanýma nohama jsem se vydala do lékárničky pro obvazy a vše potřebné na ošetření největších ran. které nastanou.

"dobře .. ale nic nečekej, už tak skoro nemůžu mluvit"

"Tak jo..." utišil jsem rozklepané ruce. Vědomě a na spojence jsem nikdy blesky nepoužil a popravdě měl jsem trochu strach, abych tomu klukovi neublížil ještě víc... protočil jsem panenky. Tohohle měkýše ze mě udělala Hitomi! zamračil jsem se, ale pak jsme se konečně soustředil. Cítil jsem chakru jak proudí mými prsty, které jsem přiložil na Kyoshiho hrudník a začal do něj pouštět raiton.

cítil jsem jen všechnu bolest, kterou jsem cítil do té doby a nijak zvlášť jsem se neprojevoval

Ten kluk není žádná herečka, to není zábava... vzdychl jsem si a stáhl ruce. "Jo... měl bys bejt relativně v pořádku! Hitomi dělej!" zakřičel jsem dolů na hnědovlásku.

Objevil jsem se před dveřmi a holí zaklepal.

"kdybych byl v pořádku alespoň relativně, neležel bych tu s elektřinou v těle a bůh ví čim ještě"

"Jo, ale výbušnina to už není.. to je povzbudivý ne?!" zazubil jsem se a znovu si zapálil.

Akorát jsem přicházela, když jsem se zarazila. U dveří stál Manzou. Rychle jsem kolem něj proběhla a podala Daiovi lékárničku.
,,Mohl bys ho částečně ošetřit, máme tu návštěvu, musím ji vyřídit." vysvětlila ne příliš nadšeně a vrátila se k Manzouovi. Zpytavě jsem se na něj podívala.

Zkoumavě jsem si jí prohlédl. "Dobře..." vzal jsem nějaká léčiva. "Škoda, asi ses těšil, jak tě bude ošetřovat krásná mizukage... no jo, ani jednomu nám to moc nevyšlo!" zašklebil jsem se a začal ho ošetřovat.

"mohl bys mít, alespoň nějakou úctu k pacientovi a nekouřit mi tady, už tak sotva dejcham .. a ani tobě to dobře nedělá"

Zvedl jsem k němu pohled. "Tady v Kiri jsou všichni strašně rozmazlený... ano mami, přestanu s tím!" vyndal jsem to z pusy a strčil tam párátko, něco jsem prostě mezi zuby mít musel!

"hm .. tahle věta kterou si právě řekl tě krásně vystihla, seš rozmazlenej už od dudliku, jak nemáš svuj dudlik tak seš na nervy co ?"

"Hm, nepříliš hezká slova na uvítanou." řekl jsem suše.
Co, si to sakra o sobě myslí. Jsem starší této vesnice, ale kdybych ji teď zavraždil. Kiri by byla konečně má.
"Ani mě nepozveš dál?"

"Spíš jak nemám nikotin jsem na nervy!" pousmál jsem se. "A no jo, rozmazlenej jsem taky, ale co s tím naděláš! Matku už bohužel nemám, která by mě vychovávala, takže... bohužel!" dodělal jsem obvaz. "No... možná to přežiješ... dávám ti tak padesát procent!" zazubil jsem se.

"když to nepřežiju, dávám tak 20 % já tobě, že tě nezabije mizukage"

"Oprava! Když to nepřežiješ, na 100% mě zabije, přece jen, nějakej ten pátek už jí znám..." sedl jsem si do křesla. "Tak se snaž přežít, byla by nuda umírat zrovna teď!"