Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Vstala jsem z postele a přidržujíc se stěn jsem se chtěla dostat ke dveřím. Slyšela jsem ty dva, jak si povídají, tak jsem na chodbu ještě nešla, vyčkávala jsem.

,,Prokletou pečeť?!" vykulil jsem oči a opřel se o zeď. ,,Tak to je síla.." vzdychl jsem. ,,A to jsem jí přišel říct, koho jsem před chvílí odnesl do nemocnice."

Podezřívavě jsem si ho prohlédl. "Koho..?" proč se mi to sakra nelíbilo?

Zpozorněla jsem a dychtivě čekala, co Daisuke odpoví.

Podíval jsem se na něj. ,,Snoubence Kazekage-sama..Neura Uchihu.."

Neura? Proboha.. Stále se přidržujíc stěny jsem vyšla z pokoje.
,,Co je s Neurem?" chtěla jsem vědět a trochu se bála odpovědi.

"Hitomi? Co tu sakra děláš, máš ležet!" zamračil jsem se a chytil ji. Bylo mi jasné, že te´d už do postele nepůjde.. jenže kdo byl ten Uchiha? Znovu jsme se zamračil, tentokrát daleko ostřeji a to na Daisukeho.

,,Co s ním je?" zvýšila jsem na Daisukeho hlas, když mi neodpovídal a spíš se křenil na Daie.

,,Pořádně nevím..Našel jsem ho v nějakém sídle, když se ozval výbuch. Byl dost zrasovaný, tak jsem ho vzal do nemocnice." pokrčil rameny.

Protočil jsem panenkami. Tušil jsem co přijde. "Jesli chceš jít do nemocnice tak na to rovnou zapomeń!" zavrtěl jsem razantně hlavou směrem k Hitomi.

,,A to mi říkáš jen tak??!" vyjela jsem na něj. Zamotala se mi ale hlava, tak jsem se opřela o zeď.
,,Musím jít za ním a hned potom poslat zprávu Pilice." zamračila jsem se na Daie a Daisukeho sjela ostrým pohledem, když se začal pochichtávat.

,,Promiň, ale jste komická dvojka. Vy z toho nevyrostete." zakřenil jsem se a uhnul před pohlavkem, který mi chtěla uštědřit.

"Koukni se na sebe do zrcadal! Vypadáš, jako bys z nemocnice utekla! Ani omylem, mám tě hlídat a ty nikam nepůjdeš!" zamračil jsem se a sjel ji pohledem. Pak jsem šlehl pohledem po Daisukem. "A ty se nesměj Nii-chan!!"

Zachmuřila jsem se. ,,Jenže to mě nezajímá! Jdu do nemocnice!" oznámila jsem a pomalu vykročila. Když jsem míjela Daisukeho, ten pohlavek jsem mu stejně vlepila.

,,Au!..Jste horší než manželé, abyste věděli!" vyplázl jsem na ně jazyk.

Založil jsem si ruce na prsa. "Cs.. tak si jdi, až se někde zhroutíš, nečekej, že tě budu zahcrańovat!" smrtelně uraženě jsem otočil hlavu na stranu.

Pokrčila jsem rameny. ,,Jak myslíš." Pramínky vlasů slepené od slz jsem si dala pryč z obličeje a vrávoravou chůzí jsem zamířila do nemocnice.

Díval jsem se za ní. ,,Fakt ji necháš jít?" nadzvedl jsem pravé obočí.

"Co mám dělat?!" rozhodil jsem rukama. "Nemám chuť dívat se na to..." dodal jsme o poznání tišeji.

Pousmál jsem se. ,,Řekl jsem, že je to snoubenec Kazekage! Myslíš, že by si s ním Hitomi něco začala? Vždyť ji znáš, to není její styl, baka!"

"A kdo řekl, že mi vadí zrovna tohle! Css a´t si chodí třeba s dvaceti, mě je to jedno!" naštvaně jsem ohrnuoval rty a tvářil se jako ledovec.

,,Když je ti to jedno, tak proč se tak rozčiluješ?" usmál jsem se.

Zamračil jsem se. "Když to víš, proč se ptáš?!" zamračil jsem se. "A vůbec mě to může být ukradené..." otočil jsem se a rozešel se pryč. "... běž jí zkontrolovat..!" dodal jsem tiše, ale dost rázně, aby to opravdu udělal. Potom jsem zmizel v kuchyni, kde jsem měl v úmyslu něco rozbít!

Povzdychl jsem si a protože mám toho idiota rád, udělal jsem, co po mě chtěl. Sešel jsem dolů a odešel.

Přišla jsem domů tichá jako myš. V domě bylo ticho, jakoby tam nikdo nebyl. To jsem se ale pletla. Jako první jsem zamířila do kuchyně se něčeho napít a uviděla Daie. Seděl u stolu s hlavou podepřenou. PPřišla jsem k němu a opatrně se ho dotkla.