Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Himi sama dobře víš že to neudělám+ po tobě pak něco budu potřebovat hehe."Chytl jsem jí za tvář a setřel jí slzu."Nebreč jsem tu pro tebe dobře?".

"Byla tady, ale Vy jste tu nebyla nerada čeká, navíc i zločinci mají občas city." propaluju oba pohledem

,,Měla napsat oznámení. Mám práci, nesedím doma a nečekám, jestli někdo přijde na návštěvu!" křikla jsem po ní a poté se podívala na Neura. Nevydržela jsem ale pohled do sharinganu a uhla pohledem jinam.
,,Jsi stejný jako Kin a PiliKKa."

Na její odpověď jsem nijak nereagoval a dal jsem meč zpátky do pouzdra,protože jak Reina sama řekla byla jen klon."Mám se zbavit toho otravného klonu?Mimochodem ti to zase sluší."V očích mi zmizl sharingan a já se díval na Reinu a viděl na jejím prstě prsten."Gratuluju."

"O fuj... já Vás nebudu rušit. Reina si vás najde později, kdyby jste ale potřebovala někoho zamordovat dřív stačí nás vyhledat." usměju se, podívám se na svou ruku "Hm nevím k čemu gratuluješ." řeknu chladně směrem k Neurovi a vytáhnu kunai a bodnu si ho do břicha, klon udělá puf a na zemi po něm zůstane jen růžový prášek

Přešla jsem jeho poznámku a když Reina zmizela, padla jsem na kolena. Opřela jsem se rukama o zem a s nepřítomným pohledem jsem se dívala do země. Yuuki..
,,Co jsi ode mě potřeboval?" zamumlala jsem polohlasně.

Rychle jsem pomohl vstát Hitomi a posadil jí na postel."Ale jen informace o jednom ninji z téhle vesnice to,ale asi uděláme až v kanceláři je mi jasné že o něm asi moc nevíš + jsi nějaká zesláblá tak tě zvu na nějakou dobrou baštu jo?!

,,Mohlo by mi být dobře, kdybych nepřišla o dalšího člena rodiny." z očí mi tekly čerstvé slzy. ,,A na jídlo nemám ani pomyšlení.." S třesoucíma nohama jsem vstala a přehodila přes sebe modrý plášť s kapucí a na nohy obula kozačky. ,,Potřebuji jít k jezeru, jestli chceš, můžeš jít se mnou." nasadila jsem si kapucu na hlavu a otřela si slzy, které mi lepily pramínky vlasů k obličeji.

Zastavil jsem jí a utřel jí slzy a upravil(trošku nějak xD) vlasy aby je neměla slepené."Jasně že půjdu si pako bůh ví co by si mohla udělat že?"Jemně jsem se pousmál a zároveň na ní zamračil."Je mi líto že si ztratila dalšího člena rodiny,ale stát se to může.Mimochodem raději se převleč už zase tě vidím jen v noční košilce.Kdyby se to dozvěděla Pili-"V tom momentě jsem se zasekl"Tak už půjdeme ne?"

Pousmála jsem se. ,,Přes plášť to nikdo neuvidí..Tak pojďme." vykročila jsem vpřed.

Přišla jsem domů a okamžitě zamířila do sprchy. Potřebovala jsem ji jako sůl. Svklékla jsem plášť, který jsem okamžitě dala na odpis. Byl použitelný pouze coby hadr na podlahu. Nejprve jsem z něj vyndala krabičku, ve které byl vodní kámen. Shodila jsem ze sebe košilku, spodní prádlo a zaplula pod sprchu, kde jsem nechala své tělo bičovat proudem teplé vody. Padala mi na hlavu a já pod ní stála skoro nehnutě. Umysle jasem si vlasy a našamponovala tělo. Poté jsem sundala provizorní obvaz z ruky. Zkřivila jsem obličej bolestí, pod vodou to štípalo. Rána byla ošklivá, protože začala hnisat, neošetřila jsem ji hned. Umyla jsem si zaschlou krev a hned vypadala trochu lépe, ale bylo vidět, že mokvá. Za pár dní to ale bude v pohodě. Smyla jsem ze sebe pěnu a vypla vodu. Omotala jsem kolem těla ručník a ze skříňky pod zrcadlem vytáhla lékárničku a z té obaz, kterým jsem si ruku obvázala. Plášť jsem vyhodila a s krabičkou od kamene zamířila do pokoje, kde jsem se oblékla do čistého oblečení. Vysušila jsem si vlasy, v kuchyni se napila a vydala se zase pryč.

Objevili jsme se v pokoji Mizukage-sama. Opatrně jsme ji položili do postele a přikryli.
"Zítra budete v pořádku, jen jestli se probudí a jestli bude v pořádku. Musíte ji hlídat."

ANBU Zmizeli hlídat dál vesnici.

"H-hai..." přikývl jsem nepřítomně a sedl si na postel vedle Hitomi. Díval jsem se na její bledou tvář, nehybně skoro splývající s polštářem. Kdo jí tohle mohl udělat...?

Vošla som do domu cez okno, kŕče síce neprestávali ale mala som pocit že sa jej niečo stalo! Pomaly som vošla do izby, Himi ležala na posteli a vedľa nej bol Dai. "Čo sa jej stalo?" spýtala som sa ho potichu aby som nezobudila Himi, prívesok sa mi hojdal na krku. "TAK ČO SA STALO!?" spýtala som sa ho už trochu hlasnejšie. Znovu som sa pozrela na Himi a videla som jej na odkrytom krku pečať. Mám tu pečať tiež, bože kto jej to urobil. "Toto...toto nie je práca Orochimara...nemôže byť..." nahnem sa a prejdem jej po krku. "Tieto zuby sú ženské..." poviem si pre seba. "Dai-sama...strážte ju...ja musím ísť do ROOT..." poviem mu a zmiznem. (Presun)

Přikývl jsem Yuuki v odpovědi a vstal jsem. Rozešel jsem se k oknu, odhrnul záclonku a vyhlédl ven. Počasí bylo deštivé, ponuré přesně jako moje nálada. Opřel jsem si čelo o okení tabulku a koukal do prázdných ulic. Cítil se nezvyklý neklid...

Zachvěla se mi víčka a pomalu jsem otevřela oči. Stále mnou procházela bolest. Místo, kde jsem měla pečeť strašně pálila. Pokusila jsem se posadit a podařilo se. Tudíž jsem chtěla vstát. Jen co jsem si stoupla, projela mnou bodavá bolest po celém těle. Neudržela jsem se a vyjekla bolestí. Padla jsem na kolena a z očí mi vyhrkly slzy. Pečeť začala podivně ,,svítit" a rozlézala se mi po pravé půlce obličeje. Levou rukou jsem se držela na krku a druhou se přidržovala země.

Jen co jsem si všiml, co se děje jsem k ní přiběhl. "Hitomi!" držel jsem ji, aby nespadla. Zděšeně jsem hleděl na její tvář a černé flíčku, po její tváři. Viděl jsem v jejích očích bolest a bodalo mě to jako tisíc nožů. "Himi uklidni se, musíš si lehnout, nesmíš se teď přemáhat." vzal jsem ji kolem pasu a pokusil se ji postavit.

Chtěla jsem něco odpovědět, ale nemohla jsem. Bolest a pečeť, rozlézající se mi postupně po pravé půlce těla, mi to nedovolovala. Proudila mnou ohromná čakra s nádechem fialové, byla skoro hmatatelná. Co se to sakra...Já nechci! Uvnitř sebe jsem se tomu všemu bránila a čím víc jsem se bránila, tím horší to bylo. Tím víc to bolelo, tím víc reagovala pečeť. Jenže jsem nevěděla, jak to zastavit. Pohlédla jsem mu do očí, plakala jsem. Chtěla jsem, aby to zastavil, protože jsem se cítila čím dál agresivnější. Znovu jsem vyjekla bolestí a chtěla se vymanit z jeho sevření.

Viděl jsem její pohled. Zamrazilo mě... sotva sebou poprvé cukla, silněji jsem ji sevřel v rukách a přitáhl si ji blízko k sobě. Objel jsem ji a rukou si položil jeji hlavu na rameno. "Šššš... snaž se to uklidnit.. přejde to uvidíš... vím, že to bolí a je to těžké, ale snaž se! Nejsi montrum, nejsi! Zvládneš to překonat, nedostane tě to!"

Cítila jsem jeho tělo, jeho tep srdce, jeho dech na svém krku. Pomalu jsem se uklidňovala. Pečetě pomalu mizely a mé tělo se uvolňovalo z napětí. Prudce jsem ho objala a plakala.
,,Pro nem-můžu být chví-li v..klidu?!" šeptala jsem mezi vzlyky. Tiskla jsem ho k sobě stále víc a slzama mu máčela mikinu.

Z venku jsem zaslechl ženský křik. Hitomi!! Co nejrychleji jsem doběhl k domu. Do jejího pokoje jsem se dostal oknem. Uviděl jsem Daie v objetí s Himi, ta ale plakala.
,,Co se tu děje?" zeptal jsem se zmateně a trochu vyděšeně.

Hladil jsem ji po vlasech, ale nic neříkal. "Pojď si lehnout." položil jsem ji do postele a přikryl dekou. "Hned přijdu." pousmál jsem se na ni a políbil ji na tvář. Potom jsem se otočil. "Nii-chan?" vyšel jsme z ložnice na chodbu.

Poznámku o polibku jsem spolkl. Stejně jsem to dřív či později čekal.
,,Co se stalo??" kývl jsem směrem k Hitomi.

Povzdechl jsem si a bez ohledu na situaci jsem si zapálil cigaretu. DLouze jsem potáhl a pak neklidně vydechl. "Přesně nevím... byl jsem mimo vesnici, když jsem se vracel našel jsem ji na ulici... má prokletou pečeť, jenže nevím od koho. Orochimaru je mrtví... vůbec nevím, kdo a hlavně proč by to chtěl udělat..."