Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

jelikož jsem byl po dnešku dost mimo začal jsem s ním ze spaní komunikovat
"baka, zabiješ a budeš zabit"

Ustrnula jsem v půli pohybu s kapkou u hlavy.
,,Ehm..." odkašlala jsem si. ,,Jestli chceš, můžeš se k Anbu klidně vrátit." ušklíbla jsem se a přešla ke Kyoshimu a přiklekla si k němu.

Hrozně jsem se lekl, když Himi promluvila - pořád jsem myslel na ty duchy!- ale naštěstí jsem nestihl vykřiknout xD. To by bylo krajně trapné... "Mě bych! Tady ze mě děláš akorát sestřičku, chůvu a matku v jednom!" založil jsem ruce na prsa a stočil hlavu na stranu. Byl jsem smrtelně uražený!

,,Jenže já se tě neprosila o hlídání, nýbrž o zavázání ran. Musí i tak do nemocnice." nejen on tu byl uražený. Sáhla jsem mu na čelo, měl teplotu. Popadla jsem ho a pomalu s ním kráčela pryč.

/Popadla?! xDDDDDDDDD/
Uraženě jsem pohodil hlavou. "Prosím tě dej ho sem, až se s ním zabiješ, zabiješ za to mě a budu vás muset táhnout oba!" brblal jsem.

/No co, zrovna mě nic jiného nenapadlo!^^"/
Pohodila jsem vlasy a předala mu Kyoshiho, poté jsme se oba vydali do nemocnice.

"Baka!" zamumlal jsem, ale tak, aby to určitě neslyšela! Udělal jsem otrávený výraz - bojím se holky a ještě ke všemu zrovna TÝHLE! "To je otrava.." ujelo mi, ale pak jsme radši mlčel... ne že bych zrovna toužil po vyražených zubech, či umražené noze! Radši jsem jí tedy tiše následoval.

došla jsem jak na pohřeb k domu Mizukage už jsem tady jednou byla nedělalo mi problémy ho najít, vzala jsem za kliku ale bylo zamčeno, prstem jsem se dotkla zámku, skrystalizoval a já ho pak nechala puknout zámek povolil a vešla jsem dovnitř nikdo tu nebyl. Jen jsem si povzdychla a vytvořila nefritového klona.
"Počkej tu na ní a všechno jí řekni, já ... si asi budu muset jít dát panáka. Až jí to řekneš zmiz." a sklesle odejdu zpět do sídla za mím manželem, 'musím se sebrat než tam přijdu' (přesun)
Klon se posadil do křesla, dal si nohu přes nohu upravil si Akatsuki plášť a čekal na Mizukage

Otevřela jsem oči a několikrát zamrkala. Byla jsem doma, ve svém pokoji..a s Daiem. Usmála jsem se a políbila na čelo. Přešla jsem k oknu. Asi jsem vyčerpaná usnula. Nadechla jsem se čerstvého vduchu a chystala se jít dolů udělat si kávu, abych se probudila a mohla se pustit do těžké práce. Než jsem ale stačila sejít dolů, zamračila jsem se. Ta čakra.. Přestože jsem byla v noční košili, mívám u sebe zbraně. Vytáhla jsem kunai a i s ním v klidu došla dolů, kde jsem spatřila zamaskovanou osobu.
,,Co tu chceš?" optala jsem se ledovým hlasem.

klon se jen letmo otočil a pod maskou se usmál
"Vás drahá Mizukage." postaví se

,,To Akatsuki a všem zločincům tolik chybím, že tu stále někdo oxiduje?" ušklíbnu se. Říct, že jsem v klidu, tak bych lhala. Nervozní jsem slušně. ,,Co po mě pořád chcete?!"

"Jste nemocná, tímto oslabená, nedivte se, ale dnes jsem tu jen, abych Vám oznámila jeden fakt a to že Yuuki Botan je ..... mrtvá." sleduju její reakci připravená, kdyby to s ní švihlo o zem

,,Nemocná nejsem. Leda tak na hlavu z toho všeho." zašklebím se. ,,A co se týče Yuuki...Yuuki není mrtvá, pouze spí. Ovládl ji Haji, ale není mrtvá!" pousměju se. Proč cítím v srdci něco jiného? Včera jsem ji cítila, teď je tam prázdno. Proč ten pocit chybí?!

"Bojovali jsme spolu na jezeře, je někde na dně, nevím proč to udělala, prosila mě o smrt, naši démoni se vůbec nemusí, proto jse musela zasáhnout, jinak bych neměla pokoj ani já. Jak mi pak vysvětlíte ten sníh, co začal hned po tom co zavřela oči?"

Vše se ve mě sevřelo. Je pryč..Ona je pryč.. Třásla jsem se, stála jsem jako paralyzovaná. Oči se mi zalily slzami.
,,S-sníh...protože...Jak v klanu Yamada, tak v klanu Botan to tak bývá. Když někdo z nás zemře, padá sníh. Je to znamení toho, že naše duše je čistá jako čerstvě napadaný sníh..Ne všichni ji mají čistou, ona ano." slzy se mi valily po tváři a já se je nesnažila setřít. Třásl se mi hlas i celé tělo. Kousala jsem se do rtu, abych nebrečela nahlas a ramena se mi zvedala pod vzlykami.

"Je mi to líto, zabít jsem jí nechtěla poprvé mě někdo prosil o smrt a ona mi nahrála na city. Já to musela udělat." stále ji sleduju

Na chviličku jsem zavřela oči. Baka no Yuuki! Nande?! Mohla jsem tě dostat zpátky, tak proč?! Poté jsem si něco uvědomila.
,,Ona s tebou mluvila? Mluvila s tebou Yuuki? Skrze Hajiho nebo osobně?!" vyštěkla jsem na ni.

"Nejdřív to byla sprostá provokace od Hajiho, prosila mě o smrt Yuuki mám Vás pozdravovat." řeknu chladně

Celá ta zpráva mnou otřásla. Třas nepřestával, stále jsem se klepala a stále mi po mé tváři valily slzy.
,,Ještě něco po mě chceš?!" zeptala jsem se skoro nepřítomně.

"No zabít Vás jak jinak, ale to sem chtěla v boji."

Po dlouhém otřesném čekání na Hitomi jsem se rozhodl že půjdu k ní domů.Před domem jsem viděl více méně rozbité dveře,a tak jsem vstoupil dovnitř.Nikde nikdo nebyl což se mi zdálo zvláštní,protože většinou je tam živo až až.Pomali jsem šel k pokoji Hitomi a zaklepal"Hitomi-san si tu?"Čekal jsem před dveřmi na nějakou odpověď.

,,Do toho, můžeš mě zabít. Máš příležitost, když jsem, jak jsi řekla, oslabená!" zvýšila jsem na ni hlas.

Uslyšel jsem křik a ihned vtrhl dovnitř.Viděl jsem Reinu a Hitomi v jednom pokoji"Hitomi co se děje?Co tu dělá?"V tom momentě jsem si uvědomil co Himi křičela a vytasil svůj meč a stoupl si před ní.V očích se mi zjevil sharingan připraven na cokoliv.

"Jsem klon, nic neumím. Navíc jak jsem řekla radši bych Vás zabila v boji, tohle není důstajná smrt, jsem mrcha, ale mám hrdost." řeknu chladně

,,Neuro?..." setřela jsem si z levé tváře slzy, ale tekly další a další.
,,Jdi pryč! Jde po mě, ne po tobě!" chytila jsem ho za zápěstí a táhla ho dozadu. Sama jsem postoupila o krok dopředu.
,,Tak proč se sem Reina nedostavila osobně?!"