Sídlo klanu Namikaze

pro **Raiken Namikaze** Fri 21 Sep - 21:46

First topic message reminder :

Spoiler:

Sídlo klanu Namikaze sa nachádza hneď na začiatku ulice.
Dom ma veľkú záhradu, ktorá je obklopená jazierkom.
To slúži napríklad na trénovanie, alebo dokonca aj na kúpanie.

Spoiler:

Ako prvá izba, do ktorej vkročíte je obývačka, z ktorej
sa dá dostať do každej ostatnej miestnosti ako kuchyňa,
izba, kúpeľňa a pod.

Spoiler:

Dom je tiež zariadený malým balkónom,
z ktorého je krásny výhľad na väčšinu časti Konohy.

Spoiler:

A dostávame sa k izbe Raikena, v ktorej slovo ako
"poriadok" je na poslednom mieste. V tejto izbe je,
možné nájsť rôzne staré časopisy, prázdne zvitky
a všetky takéto blbosti. Sám Raiken sa tu občas
nevyzná, a často tu niečo stratí.

Spoiler:

A na samom konci tu máme ešte jedného malého
obyvateľa domu. Tým je malé mača menom Limo,
ktoré Raikenovi robieva spoločnosť v čase, keď je
doma. Je dosť vymýšľavé, a tiež hravé. Hostí sa
samozrejme bojí, no na milú spoločnosť si ľahko zvyká.

Spoiler:

Najtajnejšia miestnosť sa nachádza na hornom
poschodí, v posledných dverách. Na mrežiach,
ktoré predstavujú okno visí na šnúre bleskový
kunai, ktorý slúži Raikenovi ako záchrana v núdzi.
Takže sa sem môže podľa potreby kedykoľvek
objaviť vďaka Hiraishinu, a môže sa tak zachrániť.

Spoiler:

Takže, ďalšia z niekoľkých miestností domu je izba,
v ktorej býva Kiwi. Je pomerne veľká, a zaplnená
vecami jej "majiteľky". Prístup je pre všetkých
zakázaný, a vstúpiť smú len tí, ktorím to ona povolila! xD

pro Kiwi Namikaze Mon 29 Apr - 17:41

Vlasy som mala zabalené do uteráku. V ústach som žmúlala nejakú slamku, ktorá ani nebola na jedenie, bol to skôr taký antistress alebo skôr zvyk? V jednej ruke som držala šálku a v druhej konvicu, z ktorej som si do šálky nalievala čaj. Na sebe som mala okrem uteráku vo vlasoch klasické žlté tričko a oranžové šortky. Po tvári a rukách mi ešte stekalo pár kvapiek vody, zo sprchy, ktorú som si pred chvíľkou dala. Ako som vošla do obývaćky, nikto tu ešte nebol. Celkom ma to prekvapilo. Sadla som si do gauča, následne som sa na ňom roztiahla ako nejaká mačka a začala som spokojne popíjať čaj, až som znova začala driemať.

pro **Yoko Ayme** Mon 29 Apr - 18:19

"Heh jako já?! Odvolej to!" Pronesla jsem, a myslela jsem to vážně. Ačkoliv ten úsměv naznačoval, že tak či tak, z toho bez újmy nevyjde! Kdyžtak mile ležel, posadila jsem se na něj obrkočmo, ruce mu přispendlila vedle hlavy, sice je pravda, že kdyby chtěl, ležím už dávno pod ním já! Ale to byl detail! Takový malý, nedpostatný..
Za trest jsem se rozhodla vyzkoušet, jestli je tak štěklivý, nebo to spíš byla jen zámika proto, abych se odpojila od jeho rtů a sjela jimi na jeho ouško a krk.

pro **Raiken Namikaze** Mon 29 Apr - 19:36

Neodvolám. Provokatívne som ešte aj vyplazil jazyk, a rozhodol som sa, že odvolanie zo mňa nedostane ani keby čo! Potom som iba trochu sklonil pohľad, dívajúc sa nato, ako sa na mne uložila. Bolo to teda... zaujímavé. Nechal som znova dvihnúť svoj pohľad na ňu, kedy mi perami akurát začala prechádzať na krk. To by mi až tak nevadilo, ale to ucho... no, vtedy ma fakt prehnalo zachvenie, a musel som iba potichu preglgnúť. Niečo som však začul, nejaký zvuk. Niekto tu bol? Rozšírili sa mi trošku zrenice, a podvihol som nenápadne hlavu, aby som sa mohol obzrieť. Ale zo zeme šlo ťažko pozerať vyššie, takže som toho ani veľa nezistil. No keby tu ale fakt niekto bol, Nao či Kiwi, ostával by asi len útek pred trápnou situáciou do mojej izby!

pro Kiwi Namikaze Tue 30 Apr - 15:06

Ako som sedela na gauči, popíjala som čaj a pohľad som mala uprený na tých dvoch. Bola som až príliš rozospalá na to, aby som si v prvé sekundy uvedomila, na čo sa pozerám. Pomaly sa mi začalo vyjasňovať no na mojej tvári sa objavil až taký.. znalecký posudok. Ešte raz som si odpila z čaja a znova som sa postavila.
"Nenechajte sa rušiť." Šepla som nakoniec no keď som odchádzala, bola som rada, že mám od nich obrátenú tvár smerom preč. V momente ma obliala červeň páč som im práve asi spôsobila.. rovnako ako aj sebe, tak trocha trapas. Hodila som uterák na schody a šálok do dresu, snáď sa teda nerozbil.. následne som vybehla z domu von.

pro **Yoko Ayme** Tue 30 Apr - 17:27

Zaslechla jsem kroky, sice až po chvíli, ale i tak! Až později mi doplo, že jediný, kdo může být teď v domě je buď Nao nebo.. Kiwi!
A sakra!
A ještě když jsem zaslechla ten hlas. Odtáhla jsem se, porozhlédla se a zahlédla odcházející Kiwi. Narovnala jsem se a barva mých tváří se nemohla rovnat vůbec, vůbec ničemu!
"Ehm.. Tak to bylo.. Trapas!" Vysoukala jsem ze sebe, ale pak se rozesmála.
"No, tak teď jen doufám, že si o mě tvá sestřenka nebude myslet to nejhorší.." Podotkla jsem, ale stále byla červená. Nakonec jsem jen doufala, že teď už nás nikdo nepřepadne, ale pro jistotu jsem se naklonila k jeho uchu! Ano uchu, právě jsem zjistila, že na něj byl sakra háklivý a toho jednou pěkně využiju! Sklonila jsem se k němu znovu a pousmála se.
"Asi bychom se měli přesunout jinam, ještě se může vrátit a nebudeme kazit mláděž!" Musela jsem to dodat, jen se mi z něj jaksi nechtělo vstávat.

pro **Raiken Namikaze** Tue 30 Apr - 20:16

Áno, mal som správny pocit, že tu niekto bol. Bola to Kiwi, ktorá sa ihneď odobrala preč, a ja som až s takou červeňou, že to ani fakt nešlo, ostal ležať ako socha, dívajúc sa na rovnako červenú Yo na mne. O chvíľu sa ale začala smiať, a hoci trochu nervózne, tiež som spustil slabší smiech. A tak to skončí, keď sa pochutnávanie koláča zmení na... toto. Uškrnul som sa, načo som iba prikývol na jej poznamenanie. Ešte by sa Kiwi vrátila, a zase nás tu našla takto! To by neprežil asi nikto z trojice zúčastnených. Ale nedovolil som, aby sme kvôli presunu do izby museli aj hýbať nohami. Proste teleport, a už sme boli v posteli. Nebola extra veľká, ale ani malá! Taká akurát, aby sa tam pomestila aj ona. Ale teraz vlastne ležala na mne, takže... ono to bolo tak trochu jedno.

pro **Yoko Ayme** Wed 1 May - 16:46

Červená přecházela, ale byla fakt pravda, že riskovat, aby nás tu znova někdo takhle našel, by nebyl zrovna ten nejlepší nápad! Už jsem se chtěla zvednout, že půjdeme, když v tom jsem ani nemusela. Prudce jsem zamrkala, div jsem díky překvapení z té postele nespadla! Porozhlédla jsem se a pak se ušklíbla.
"Asi bych si měla zvyknout, ale příště mě radši upozorni!" Podotkla jsem a jako za trest ho jemně kousla do ucha.
"Kde, že jsme to skončili?" Nevinný úsměv, než jsem ho znovu jen jemně políbila a prsty si hrála s lemem od jeho trika, občas ho povytáhla výš.

pro **Raiken Namikaze** Wed 1 May - 17:04

Pobavila ma jej reakcia, keď sme sa len tak objavili v izbe. Stálo to zato, vidieť ju takú prekvapenú po každom presunutí. Aspoň mi to v tvári vyrobilo pobavený úsmev, po čom ale prišla jej malá odplata... Zase ma kusla do ucha. Ale to som asi mohol aj čakať, moja malá slabina, ktorú poznala, takže prečo by to aj nevyužívala, že? Prinútilo ma to trošku privrieť oči, a zase sa zachvieť. Po otvorení mi ešte dala otázku, pričom sa nevinne usmievala. No, myslímmm... Zastavila ma v polovici vety bozkom, takže som trošku mumlal do jej úst, a potom som hneď stíchol. Vlastne bolo aj zbytočné dokončiť ju. Zapojil som sa teda len do bozku, ešte trochu vnímajúc dážď a začínajúcu búrku za oknami. Možno som... niečo cítil. Zvláštny pocit... ale nič som k nemu nepriraďoval, takže som nato aj prestal myslieť, a zase som pozornosť presunul na Yoko. Schválne som začal len tak zo srandy rátať, do koľkých sekúnd ma zbaví trička. Ja som preto aj schválne nič nerobil.

pro **Yoko Ayme** Wed 1 May - 18:04

Jestli začal rátat, tak to nenapočítal do moc, protože jsem to tak nějak nevydržela a než by stačil říct deset, byl bez trika, znovu jsem se jen tak nevinně zaculila! Protože on mě začínal štvát, uculoval se na mě a ještě schválně nic nedělal, za to ho ještě někdy potrestám! Si to vychutná do dna. Ne, zas tak zlá jsem nebyla, byl tak hrozně roztomilý, že se nedalo než jen sladce culit!
Prsty jsem mu lehce přejela přes břicho a hruď a znovu se pousmála, tentokrát jsem se ale nečervenala, je pravda, že jsem chtěla, ale jen jsem si ho prohlížela a uculovala se, kdo ví, co se mi hodinilo hlavou.

pro **Raiken Namikaze** Wed 1 May - 18:15

Skončil som pri čísle sedem, a moje tričko už bolo fuč. Až ma to prekvapilo, myslel som, že to bude aspoň nejaká minútka, a ono to nebolo ani desať sekúnd! Hm, zaujímavé. Pobavene som sa usmial, ale hneď aj zachvel. Jej ruka na mojej hrudi chvenie jednoducho vyžadovala... lepšie povedané, niečo také som bez toho nevedel vydržať. Tentoraz sa ale ona sladko usmievala na mňa, a tak trošku ma štvalo, že sa tak musím vzdať toho svojho nič-nerobenia. Ale čo už, aj tak bola popredu, keďže som už nebol bez vrchného diela. Vyšplhal som sa teda rukami k spodku jej trička, ale to som iba trochu nadvihol, aby som mohol rukami zájsť aj pod neho. Aby to nebolo málo, ešte som ju aj pobozkal, a len nenápadne sledoval, ako sa s touto situáciou pohrá.

pro **Yoko Ayme** Wed 1 May - 21:21

Yes!
Nevím, co mě v tu chvíli roozesmála víc, jestli to, že konečně začal něco dělat! xD Nebo jeho výraz z toho, kam se to triko podělo! Ale to bylo v tu chvíli vážně tak trošku víc jedno. Jako obvykle, pokoušel se nějak dorovnat skóre, takže jsem se jen pousmála, když jsem skončila i já bez horního dílu oblečení! Polibek trošku prodloužila a nechala ho pokračovat..

---

Trošku jsem se posunula a přitulila se víc k němu. Byla jsem spokojená a unavená, takže jsem věděla, že to brzo na něm zalomím jako spokojené kotě. Peřinu jsem přitáhla blíž, ale musela jsem podotknout, že mi něco vadilo!
"Jestli se tu usídlím na delší dobu, budeš si muset pořídit větší postel trdlo!" Zkonstatovala jsem, spíš tak trochu v polospánku zamumlala, trošku škodolibě se pousmála a nakonec ho ještě políbila, Než jsem po chvíli spokojeně a s úsměvem na rtech usnula.

pro **Raiken Namikaze** Wed 1 May - 21:35

Spokojne ale aj unavene zároveň som Yo objal, a hlavu som si položil na vankúš. Mne bolo jasné, že o chvíľu zaspím. Bol to trošku zvláštny deň, a to som ani nepočul tu správu z cvičiska, ktorá by ma teraz donútila minimálne z nervov stratiť vedomie. Bolo to teraz ale také šťastie v nešťastí, že som to ešte nevedel. Zároveň som sa ale nemohol zbaviť toho zvláštneho pocitu, ktorý som nevedel nijako definovať, a začínalo ma to štvať. Ale opäť si viac mojej pozornosti vzala Yo, keď sa ozvala. Väčšiu posteľ? No, hádam to nebude taký problém. Potichu som sa zasmial, ešte ten posledný bozk som jej opätoval, až mi ostal iba mlčanlivý pohľad na jej úsmev. Nechcel som ju už budiť, vlastne som aj ja už zaspával, takže by ma unavovalo aj niečo hovoriť. Oprel som si už iba čelo o to jej, paplón som si trošku stiahol, keďže mne bolo teraz dosť teplo, a už som len oddychoval. Nakoniec mi viečka padli, a prepol som do spiaceho módu...

pro **Yoko Ayme** Thu 2 May - 13:12

Probudila jsem se.. S pohledem upřeným na hodiny docela dost pozdě! Ale ani ten fakt mě nedokázal dostatečně napružit, abych z té postele vstala, byla jsem ještě v takovém tom polospánku, takže jsem, zřejmě nechtěně, vzala Raikenovi polštář, přivlastnila si ho, pustila jeho ruku, kterou jsem doteď svírala ve své a otočila se na druhou stranu, sice jsem málem skončila na zemi, ale to už byl detail. Nejspíš jsem to znovu zalomila, protože, teď mě z té postele fakt nikdo nedostane, aspoň ještě 5 minut!

pro **Raiken Namikaze** Thu 2 May - 13:27

Nejakú krátku chvíľku som už bol hore, nehybne som ležal, a pozoroval som Yoko, ktorá si stihla v noci ešte aj ukradnúť vankúš. Mne to vlastne nevadilo, keď som spal, tak mi bolo jedno na čom. Yoko na chvíľu aj vstala, ale očividne bola ešte lenivá, a v spánku pokračovala. Zato ja som už potichu vyliezol z postele, tak aby sa o tom ani nedozvedela, a obliekol som si niečo na seba. Potichu som sa hneď aj vydal do kuchyne, kde som hneď začal pripravovať raňajky. Všetko som to nahádzal na tácku, ktorá sa ešte dala rozložiť na taký stolík, a s úsmevom som vykročil naspäť do izby. Keď som už stál pri posteli, tácku som pridržal jednou rukou, a druhou som Yo prešiel prstom od čela k nosu, do ktorého som ju slabo pinkol. Vstávaj trdlo. Tichším hlasom som sa k nej ozval, stiahnuc ruku zase k tácke, aby keď sa preberie, hneď jej položím raňajky pred nos.

pro **Yoko Ayme** Thu 2 May - 13:49

Spala jsem si poklidně dál, dokud mě neprobudilo to, že tu ležím sama a taky, že mě někdo budí, sice ne tak drasticky, jak to běžně dělávala Pili, ale tohle bylo aspoň milé.
"Hmpf.." Něco jsem zabručela, polštář si přetáhla přes hlavu, ale pak mi došlo, že bych asi vážně měla vstát. Otevřela jsem jedno oko, druhé, až jsem pohled zabodla do Raikena před sebou, a musela se pousmát.
"Ehm.. dobré ráno?" Vypadala jsem rozespale, ale spíš jsem byla přespaná. Promnula si oči, prohrábla střapaté vlasy, posadila se i s dekou přitáhnutou k tělu a potom zvědavě nadzvedla obočí. Něco tu podezřele vonělo a můj žaludek se jako naschvál ozval!

pro **Raiken Namikaze** Thu 2 May - 17:39

Ráno? Hm... ráno už asi bolo, ale to je fuk. Pousmial som sa, načo som začul jej žalúdok. Ešte že som sa donútil spraviť tie raňajky, popravde sa mi najprv moc z postele nechcelo. Takto som ju ale mohol potešiť táckou s jedlom, ktorú som jej položil na nohy. Pritom som jej len tak letmo postrapatil jej už aj tak strapaté vlasy, a pobavene som sa usmial. Usadil som sa následne na posteli, na voľnom mieste, a čakal som kým si dá ako prvá. To sa tu však objavil priamo v izbe môj klon, ktorý nevyzeral práve najlepšie, a mňa aj Yoko začal s vážnym pohľadom sledovať. Niečo... sa stalo. Prehovoril s tónom, akoby mu v krku ležala nejaká veľká zábrana, ale nič nepokračovalo. Len tam tak stál, zadívane na nich kukal a rozmýšľal, či sa radšej namiesto vysvetlenia nezruší.

pro **Yoko Ayme** Thu 2 May - 19:57

"Já věděla, že tu něco voní!" Podotkla jsem, ani nevěděl, jakou mi tím udělal radost. Ale na chvíli jsem tácek odložila stranou a šla se obléct, on už byl oblečený, nebudu tu sama. Potom jsem si sedla na kraj postele i s táckem a jen se na něj zašklebila, když mi rozcuchal vlasy.
"Hej! To už do původního tvaru nedám!" Podotkla jsem a vyplázla na něj jazyk. Potom jsem se začínala zajímat o snídani, nabodla na vidličku a nabídla mu.
"Chceš? Vsadím se, žes ani nesnídal!" Ruka s vidličkou mi ale klesla dolů, když se do pokoje vřítil klon, který nevypadal zrovna nejlépe. A to, co řekl, tohle nikdy neznačilo nic dobrého. Na snídani mi přešla chuť, odložila jsem tácek vedle a sledovala klona i Raikena.
Co se děje?

pro Kiwi Namikaze Sat 4 May - 8:02

Objavila som sa v Raikenovej izbe, v podstate v rovnaký čas, ako sa sem dostal aj klon. Tvár som mala ešte stále mokrú od sĺz a oči podliate červeňou. Trocha som sa triasla no všimla som si, že je tu tiež klon. Bola som rada, že mu to nebudem musieť povedať ja. Oprela som sa o stenu za mnou a čakala som. Bola som potichu no pár krát som smrkla a stále som si musela vytierať z očí slzy.

pro **Raiken Namikaze** Sun 5 May - 19:27

Nastalo dlhé, hrobové ticho, ktoré na chvíľku narušil iba príchod Kiwi. Tej ani ja, ani klon pozornosť nevenovali, teda nie toľko. Klon tam len postával, držal oči zavreté, a predýchaval to. Nakoniec otvoril oči, ktoré mal viditeľne červené čo znamenalo, že určite púšťal slzy. Chvíľu ešte mlčal, nakoniec sa už iba oprel o stenu, a sklonil hlavu. Ide o Naa... po boji s vodcom Akatsuki, ktorého dokázal poraziť... padol. Doviedli ho žaby na cvičisko. S veľkou ťažkosťou ich informoval, načo už ale nechcel vidieť ich tváre. Ihneď sa sám zrušil, a ešte aj pohľad na Naa, proste všetko z cvičiska, sa presunulo do mňa. Ostal som ako obarený, nijak sa nehýbať. Len som cítil, ako mi búši srdce, a ten obraz prenesený od klona nešiel zmiznúť...

pro **Yoko Ayme** Sun 5 May - 20:17

Všimla jsem si příchodu Kiwi, byla zničená a plakala. Znepokojilo mě to, chtěla jsem za ní jít, zeptat se, co se stalo, ale to jsem se hned potom dozvěděli od klona. Zůstala jsem jen nečinně sedět a dívat se před sebe. Nebolelo mě to tolik, Naa jsem tolik neznala, ale když jsem si vybavila chvíle společné s ním. Potkala jsem ho poprvé, když jsem byla menší, potácela se mezi podlehnutím nebo svobodou od Shukaka a pak potkala jeho. Ukázal mi, že vírou se dá zvládnout spoustu věcí. Tehdy jsem mu nevěřila.. Ale tady v Konoze mě přesvědčil, stal se mou ochrankou. Věděla jsem, že pro ty, co miloval by položil život. Tak moc si chtěl splnit sen.. Tak proč to tomu usměvavému anděli nikdo nedovolil?
Ale pravda, on už si ho splnil. Já mu uvěřila a vše co dělal, čím byl, se rovnalo Kagům.
Věděla jsem, jak moc bolí ztratit rodinu. Když jsem ztratila naše, nevěděla jsem, co dělat, ale měla jsem Pili.. Kdybych ji ztratila.. Ne, na to nešlo ani pomyslet. Zatlačila jsem slzy, teď jsem musela být oporou pro ty dva, kterým Nao jistě byl rodinou.
"Raikene.." Zeptat se jestli je v pořádku, ne to jsem neudělala, jen jsem mu položila ruku na rameno. Pokud chtěl být sám, pochopila bych to..

pro **Raiken Namikaze** Sun 5 May - 21:03

Ostával som bez pohybu, ale tiež aj bez menenia výrazu. Jediné čo bolo iné, boli slzy. Práve mi stekali po tvári, a ani som sa nesnažil zadržať ich. Kvapkali mi na stehná, na ktoré som zamrznuto hľadel, no pred očami som mal úplne iný obraz. Videl som stále Naa, avšak nie takého, akého som ho chcel v tejto chvíli. Tento Nao bol už preč... Nikdy som nevedel, aké je to niekoho stratiť. Toto bolo pre mňa po prvýkrát, a ja som začínal chápať, ako sa cítili všetci tí ostatní, ktorí taktiež niekoho stratili. Nemal som v túto chvíľu ani sily, nemal som ani silu nato pozrieť sa na Yo, nedokázal som nič spraviť. Skúšal som aj zavrieť oči, aby mi ten obraz zmizol, ale stále som Naa videl v stave, ktorý by som pre jeho život bol schopný aj vymeniť s tým vlastným. Keby som to dokázal...
Tak ako klon, aj ja som všetko dusil v sebe, teda nie úplne všetko, ale len to čo sa dalo. S týmto sa nedokážem vysporiadať, nikdy nie úplne. Keby som... stál po jeho boku... Keby som s ním trávil viac času... Otvoril som oči. Pozrel som sa na Kiwi, ktorej som nebol schopný venovať ten úsmev, ktorý odo mňa dostávala vždy pri pohľade na ňu. Na Yoko som nebol ani len schopný pozrieť, či ju skôr aspoň od toho objať. Nič. Otvoril som iba úst, poriadne som sa nadýchol, a jej ruka už zrazu len padla na posteľ, na prázdne miesto. Zmizol som, nikto nevedel kam, a bolo možné, že som to ani ja sám netušil.

Presun

pro Kiwi Namikaze Mon 6 May - 15:01

Počuť to po druhý krát nebolo nič príjemné no nič som z tým nespravila. Napadlo ma, že Raiken spraví to, čo spravil. Natiahla som k nemu ruku, chcela som ho zastaviť. Vedela som že stačí dotyk a preniesla by som sa spolu s ním no on.. zmizol. Dopadla som na kolená a natiahnutou rukou som zvierala len okraj postele.
"Nerob.. hlúposti.. baka." Zamumlala som do vzduchu. Netušila som, čoho je Raiken v tomto stave schopný. Pozrela osm sa na Yoko no rýchlo som odvrátila pohľad. Zaprela som sa rukou o posteľ a posnažila som sa postaviť. Moc mi to nešlo. Kolená ma znova nechceli počúvať a tak som tam len ostala klačať, pri čom na podlahu v tichosti dopadali moje slzy. Viac menej som už nevydala jeden jediný zvuk. Nechcela som prerušiť to ticho. Mala som pocit, ako keby som pri ňom mala zabudnúť, na všetko.

pro **Yoko Ayme** Mon 6 May - 18:05

Moje ruka dopadla do prázdna, ale po pravdě, tušila jsem, že to udělá a půjde, V tuhle chvíli, chce být člověk sám. Taky jsem chtěla být sama, na pár dní, urovna tsi myšlenky, nějak se s tím po svém vyrovnat. Proto jsem svůj pohled přesunula spíš na Kiwi, viděla jsem v ní hrdou a nebojácnou, silnou kunoichi, kterou jistě někdy bude. Ale stejně tak i malou křehkou holčičku, která teď potřebovala někoho. Každý někoho potřebuje.
Sledovala jsem jí, setřela si slzy z tváře, neměla jsem ráda, když lidé byli v takovémhle stavu, klekla jsem si ke Kiwi a objala jí. Jestli se potřebovala vyplakat mohla, byla jsem tady. Sice jsem jí moc neznala, možná jsem pro ni byla jen cizí holka, co randí s jejím bratránkem, ale já to stejně udělala.
"Raiken se vrátí, sama to víš. Jen se s tím potřebuje vyrovnat, každý z nás. Nao zemřel určitě jako hrdina a jak ho známz bojů a jeho odvaze a odhodlání nikdy se nevzdat, tak to tomu nepříteli pěkně nakopal zadek.." Pousmála jsem se.
"Neplač, nechtěl by to, bude to zase všechno dobré.." Pokusila jsem se na ní pousmát a když zvedla pohled, setřela jí slzičky z tváří.

pro Kiwi Namikaze Mon 6 May - 18:33

Pocítila som, ako ma Yoko objala. Chvíľku som len ostala kľačať a ani som sa nepohla, len som potichu vzlykala. Nakoniec som však ruky obmotala okolo jej chrbta a tvár som zaborila do jej ramena. Jej slová boli upokojujúce no ja som sa otriasala a tá najhoršia časť prešla až o pár minút. Vtedy som k nej podvihla tvár, na čo mi zotrela slzy.
"Uhm.. slúb mi, že neodídeš.. prosím." Zamumlala som potichu a prosebne som sa na ňu zadívala. Vedela som, že skôr či neskôr bude musieť ísť späť do suny no moc sa mi tá myšlienka nepáčila.Ruky som z jej chrbta pomaly spustila k mojim bokom a len som ich rezignovane položila na ramená. Stále som sa nemohla usmiať no bolo mi lepšie, keď som pri sebe mala oporu ako Yoko. Mohla si všimnúť, že mi začali presakovať niektoré obväzy. Asi sa mi znova otvorili nejaké chrasty, keď som opustila dom a využívala obrátené kuchiyosen. Nevyzeralo to však tak, že by som cítila nejakú bolesť.. alebo ju aspoň smútok dostatočne potlačoval.

pro **Yoko Ayme** Mon 6 May - 20:07

Objala jsem jí a byla ráda, že se uklidnila. Byla hrozně zlatá, připomínala mi mě samotnou, když jsem byla menší. Jednou bude silná, určitě. Říkal, a´t neodcházím. V tu chvíli se mi vybavila Suna, můj domov. Jednou se tam vrátím, mám tam rodinu, přátele.. Ale tady také. Nechtěla jsem myslet na den, kdy to tu opustím. Nejspíš to bude těžké rozhodnutí.
"Neopustím, neboj.." Neopustím, alespoň tak, že jí nechám saotnout. I kdybych byla daleko, budu se vracet. Potom se sama odtáhla a já se zamračila, všimla jsem si těch obvazů.
"Ty jsi trdlo, nemůžeš říct?" Zeptala jsem se a zavrtěla hlavou.
"Takhle si to jen zhoršíš a ještě si ublížíš, nepřeháněj to, hai?" Cvrnkla jsem jí do nosu a jala se hledat lékárničku. Našla jsem jí v kuchyni, vytáhla jsem pár obvazů a sundala jí ty staré. Rány se hojily, ale zároveň i otevíraly, jak nebyla v klidu.
Znovu jsem jí to vyčistila a obvázala.
"Umm, musíš mi něco slíbit. Dneska budeš v klidu a já tu budu s tebou. Nemáš hlad? Raiken asi moc nevaří, i když mé kuchyřské schopnosti nejsou taky moc velké" Rozcuchala jsem jí blonďaté vlasy a sama si prohrábla blonďatou čupřinu, dělala jsem to vždy, když jsem byla trošku nervózní.
"A umm, co mš ráda za film? Můžem si něco pustit, máme teď dámskou jízdu.." Mrkla jsem na ní, byla jsem posmutnělá a věděla, že to tak rychle nepřejde, ale lepší bude.. pokusit se tím tak nezabývat a dělat jiné věci.

pro Sponsored content

Sídlo klanu Namikaze

Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze

Re: Sídlo klanu Namikaze