Kancelář Raikageho

Než jsem nakráčel do chodby před Raikageho kanclem,upoutaly mě díry a chybějíci zdivo na budově,jen jsem zakroutil hlavou a pomyslel si Bordel....chvíli člověk mimo vesnici a už jim to padá na hlavu začnu se nahlas smát za což si vysloužím pár nechápavých pohledů od kolemjdoucích... na které se.. kašlu .
Zdolání schodů a již jsem na začátku chodby minu nějakou osobu v masce...Anbu? zazní v mé lebce...Neznám každého z vesnice... vypnu myšlení a posadím se.

Chvíli pozoruji mouchu líně letící chodbou,nakonec od pasu odepnu z tykve vyřezanou láhev,vyjmu špunt načež se mocně napiji..."Ta píše" řeknu nahlas a krknu si...kdo má citlivý nos jistě by poznal saké.

Otočím se na toho mladíka, moc nechápu proč i mě věnoval tolik pozornosti. Ale je slušnost mu odpovědět, proto i já jeho pozdravím a pak se pomalu přesunu za záda Velkýho Bráchy, pěkně po jeho pravé straně. Nehodlám ho nijak rušit, jen ať si vše rozhodne sám, já jsem proti němu nikdo. Navíc můžu počkat libovolně dlouho, když mě kage poctil speciální výsadou a to moci být po jeho boku. Proto se tam někde opřu zády a nevšímám si moc okolí, i když smích z chodby mě nepříjemně vyruší, proto vrhnu směrem k dřívějším novým dveřím docela nebezpečný pohled.
Ale vím, že Raikage si už dokáže zjednat pořádek, a kdyby mě na cokoliv potřeboval, má mě u sebe, proto se po chvíli uvolním a dávám pozor jen na půl.

Usadil jsem se do křesla a v klidu sledoval, jak každý kro přijde sleduje zbořenou kancelář. Aspoň mají výhled dovnitř a nemusí všichni klepat. Probírat něco mezi čtyřma očima bylo nemožné, ale já svým Shinobi věřil, věřil jsem jejich srdcím, proto mi nedělalo problém mluvit nahlas o všem. Hlavu jsem otočil na Kenseie.
"Tak, jak se cítíš?" Neunikl mi pohled na jeho obvázané čelo.
"Mimochodem, potřeboval bych, aby jsi mi znovu sdělil tvé informace o tývh poznatcích z vesnic. Při našem minulém rozhovoru jsi nebyl zrovna ve formě mě o tom informovat a já si to chci ujistit.." Nebyla v tom výtka, bylo to čisté konstatování. Potom se přede mnou v obláčku dýmu objevil Toriko. Jen jsem na něj kývl a poslouchal ho.
"To je dobře Toriko, chci aby se vše dokončilo, co nejdřív. Rada je nervózní a Kumo je tímhle ohrožena jak po ekonomické tak vojenské síle" Pokýval jsem hlavou, byla pravda, že Kensei techniku sice zničil, ale byla vyššího rozsahu než jsme předpokládali a vesnice to stejně odnesla a to se mi vůbec nelíbilo, ohrozit takhle vesničany a nevinné životy. Já neodpouštěl, nedával druhou šanci, nikomu, ani kdyby to byl vlastní bratr. A ten kdo tohle způsobil bude platit, hodně, to přísahám na svou čest Raikageho.
"Přemýšlím o sestavení infiltračního týmu.." Pronesl jsem a pohled přetočil k papírům na stole, jim dvoum jsem říkal vše. Jeden byl má pravá ruka, druhý něco jako mladší bratr. Měl jsem v ně plnou důvěru.

Takže Raikage si všiml, mého pozdního odhození obvazu, kterým jsem zapomněl v čas sundat. Musím si pro příště dát lepší pozor. Přejedu si rukou po čele, jako ybch odstraňoval pot a pak trochu nerad přiznám Raikagemu.
"Už jsem to nemohl v tý nemocnici vydržet, pořád by mě tam jen drželi na pozorování. Ale ujišťuji vás, že to nebylo nutné. Dokázal jsem jim zmizet anižby si toho všimli..." Zazubí se spokojeně. "Jen ještě budu muset trochu šetřit své pěsti..." Dodám zamyšleně a očividně mě to dost štve. Jenže je z toho poznat, že dokážu ohodnotit jak na tom jsem a nic nepřehnat. Pak přijde další otázka a já přikývnu a ztiším hlas, aby to neslyšel nikdo mimo nás tři.
"První moje cesta podle vašeho rozkazu vedla za kazekage. Jejich vesnice je přísně střežena, tvrdá bezpečnostní opatření. Její shinobi se drží stranou a jsou ostražití, přesně jak tomá být. Myslímsi že vede svou vesnici pevnou rukou a je velmi schopná. Také se zdá, že se na vás pamatuje a jakmile zjistila kdo jsem a proč přicházím, docela se změnila. Byla velmi přátelská a nakloněná stát se naším spojencem. Uzavřela se mnou ihned platnou dohodu a při stisku ruky mi řekla, že vás mám osobně pozdravovat. I Když nemám písemnou smlouvu, což je pouhá formalita, na její slova bych vsadil svou pravou ruku. Rozhodně s ní můžeme počítat a pokud chcete kus papíru, nebude problém si je vyměnit vzdušnou cestou."
Pak se na chvíli odmlčím a vytratí se z mého hlasu veškerá radost, trochu zhořkne, protože si vyčítám, že jsem podle sebe zklamal.
"Další cesta vedla k Hokage. Na první pohled naprosto nezabezpečená, neorganizovaná vesnice plná hulvátů. Dokonce si ani u brány nevyžádali mé zbraně. Když jsem dorazil do kanceláře, nějaký shinobi s maskou nukenina napadl Hokage a uzavřel se s ní do obrovské žáby. Myslel sjem si, že jde o nějakého zrádce a snažil se jí pomoct. TYhle pěsti vědí co se sluší a patří, jenže se do toho vložil další shinobi a pak další a nakonec se ukázalo, že je to pouze hraný útok. Za jakým účelem, to sám nevím. ALe Hokage situaci naprosto nedokázala zvládat a když se dívala jak se její anbu hádá s tím rádoby útočníkem, nevydržel jsem tu ostudu a odešel jsem z vesnice. Hluboce se omlouvám Raikage sama, že jsem vás zklamal. Ale ta vesnice nebylana úrovni, aby jsme snimi jednali. Tehdy jsem nevěděl, že ten útočník byl Nao, který k nám přišel aby bránil záhy váš život. Možná že jsem udělal velkou chybu a oni stojí za to stát se našimi spojenci, zvlášt v této těžké době, kdy jste jistě také pochopil že Otogakure stojí za tím vším. A to víme pouze díky Naovi."
Nechám trochu času, aby zvážil všechno co se prozatím dozvěděl a pak posunu po desce stolu před Raikageho nějaký papír stvrzený podpisem Mizukage.
"A toto je od Mizukage, kam jste mě poslal na poslední chvíli. Zdejší situace byla ještě vyjímečnější, než u předchozích. Přestože jsem měl být předem očekáván, brány vesnice byly neprodišně uzavřené jakoby se zde něco stalo. Mě to připadalo, jako by tajili přípravy na válku. Nechtěli mě zaboha pustit dovnitř, ani mě nechat promluvit s Mizukage. Už jsem myslel, že odejdu s nepořízenou, když se zjevila samotná Mizukage. Omluvila se mi a vzala mě dovnitř do kanceláře. Byla chladná a nedůvěřivá, vyslechla si všechny naše podmínky, které jsem věrně tlumočil a nevypadala zrovna dvakrát nadšeně. Ale kupodivu na smlouvu po chvíli přistoupila. Pokud mohu říct můj názor, mají velké starosti právě s Otogakure a podle jejích otázek, hodlá vytěžit z našeho spojenectví především úkryt pro její jinchuriky. Po pravdě jí to nemám za zlé. Zavázal jsem se jí vaším jménem, že by jsme jistě dobrým spojencům neodmítli pomoc s tréninkem a ukrytím na ostrově. Což jí nakonec ujistilo, že udělala správnou věc a podepsala. Ovšem jejich přesun k nám musí být naprosto utajený a vyžádal jsem si, aby nám podala zprávu předem, aby jsme mohli vše nachystat. To je asi vše Raikage-sama."
Podívám se na něj upřímně a doufám, že se na mě kvůli konoze nerozzlobí, jenže z mého upřímného popisu snadmusel pochopit, proč jsem tak jednal a že mě to nyní mrzí, že jsem ho nejspíš zklamal.

Z posledních sil jsem vyběhla schody, proběhla kolem lidí na chodbě a proskočila tou obří dírou až do kanceláře. Jazyk mi vysel z tlamy a do plic jsem nabírala vzduch jak do obřích měchů. Sklouzla jsem se po podlaze, jak jsem to měla ve zvyku, přičemž jsem málem sejmula toho černovlasého kluka, co mi klečel v přistávací dráze. Zakmile jsem se zastavila čumákem o stůl, tak jsem se rozplácla na zemi, už jsem prostě nemohla ani stát a skoro ani mluvit, z toho, jaké mi bylo horko a jakou jsem měla hroznou žízeň. Přeběhnout v tomhle kožichu celou poušť a bez přestávky běžet až do Kumo chce pořdnou výdrž. Myslela jsem, že asi umí rám žízní. "Do-dobrý den, Raikage-sama..." Zamumlala jsem z posledních sil z podlahy, o kterou jsem se chladila, znělo to, jako bych vypouštěla duši. "Posílá mě Tsuchikage-sama. Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla, ale máte tu divné stavby, nejsou tu vnitřní zdi a navíc, asi brzo umřu a musím vám předat dopis."

Konečně dojdu ke kanceláři, ale zní to jako by tam už Raikage někoho měl, takže raději zaklepu. " Raikage-sama. Roronoa Zoro žádá o vstup do místnosti. " Řeknu trochu zdvořileji a čekám před dveřma až budu moct konečně vstoupit a zeptat se na věci ohledně nějaké mise, u které bych mohl uplatnit svoje schopnosti a zabít tak čas.

"V pořádku Kensei, uzdrav se co nejdřív.." Kývnul jsem na něj a potom ho poslouchal.
"Suna, výborně, její slova mi stačí. V minulosti jsme pár sporů měli, ale doba je jiná. S Kazekage jsem se už při jedné z misí setkall, očekával jsem, že problém nebude.." Tohle šlo už podle mého předběžného plánu.
"A ke Konoze, za to se neomlouvej, dělal jsi, co jsem žádal. Na Konohu jsem si po posledních událostech změnil obrázek, jejich Shinobi mají v sobě stále ohnivou vůli. Do Konohy bych měl napsat, jak je na tom ten mladík. Musí být v pořádku, dlužím mu to, proto s nimi rád uzavřu spojenectví, nerad bych si Konohu rozházel.." Ano, znovu jsem pomyslel na své vlastní selhání a stiskl ruku v pěst. Při zmíňce o Kiri jsem se krátce uchechtl a pohledem přejel přes kus papíru přede mnou.
"Kirigakure, dalo se předpokládat, vždycky byli odtažití a uzavření. Nedá se jim věřit, ale stejně jako Mizukage, tím, že si zde nechá své jinchuuriki, z toho hodlám vytěžit všechno i pro Kumogakure.." Pokýval jsem hlavou, dalo se to skvěle využít, když řekl, že se mi ještě ozve, pokýval jsem hlavou, tím pádem jim do vesnice nic psát nemusím.
"Dobrá práce." Pochválil jsem ho ještě a pohledem zavítal k Torikovi. Rukou jsem mu pokynul ať se postaví a zařadí na své místo. Lehké pokývání mohlo naznačit i to, ať promluví. Pak se do kanceláře přiřítilo něco velkého a chlupatého, až později jsem pochopil, že se jedná o summona.
"Dejte jí něco napít.." Rozkázal jsem na své okolí a prohlížel si summona. Až z Iwy.
Čekal jsem jen na předání dopisu. Teď jsem měl skvělý výhled díky chybějícím zdem na celou frontu před kanceláří, začalo se to tu hromadit.
Nevzpomínám si, že by se tu chystaly slevy nebo hromadné výprodeje..
Nakrčil jsem obočí a po otázce Zora jsem jen zavrtěl hlavou. Nejenom, že klepal na neviditelné dveře, mohl vidět dovnitř a zjistit, že teď holt bude muset na chvíli počkat. Ale nechtěl jsem, aby odcházel, pro něj jsem měl taky spoustu cenných informací. Jen jsem zaťal ruce v pěst, ale krotil jsem se, nový stůl, nemohl jsem ho přece znova zničit, aspoň něco by v téhle kanceláři mohlo zůstat celé. Jestli mi budou dlouho brnkat na nervy, myslím, že to doopravdy bude ta poslední věc na nohou!
"Počkej až to tady vyřídím.. A kde se sakra flákají? Kancelář se měla opravovat už dnes ráno.." Zavrtěl jsem hlavou, že já radši nevzal kýbl a nešel to zadělávat sám.

Naslouchal jsem Velkýmu Bráchovi a vděčně přikývnul. Bylo pro mě zvláštní, že se kvůli Konoze nezlobí. Naopak bylo cítit, že má o mě starost a to mě potěšilo, protože jsem Raikageho zbožňoval ajko staršího bráchu. Dost lidí nás za ně snad i považovalo.
Když se přiřítil posel, můj starý známý chlupáč usmál jsem se na ní přátelsky a tiše se vytratil na chvíli pryč. Stačil jsem se vrátit právě v čas, abych zaslechl jak Raikage žádá vodu a tak jsem byl ihned k mání. Poklekl jsem vedle chlupáče a přátelsky ho podrbal za ušima, druhou rukou jsem mu přisunul velkou misku po okraj plnou studené vody. Neodolal jsem a pořádně chlupáče pomazlil, bylo zvláštní jak takovej chlapík dokáže projevit tolik jemnosti k obyčejnému zvířeti. To nejspíš proto že jsem vyrůstal v horách a zvířata jsem miloval. Doufal sem, že mi to nebude mít moc za zlé, protože zvířata jak je známo dokážou vycítit jaký člověk je a já byl upřímný dobrák. Nakonec jsem jí nechal a vstal, postavil se opět za záda Raikageho po jeho pravici. Když se ozve Raikage ohledně opravy kanceláře hodím po něm tázavým pohledem, ejstli se do toho nemám pustit.

Čekal jsem tedy na chodbě než jsem mohl být přizván dále, abych věděl co dělat. Pak jsem však nemohl přes rozbité stěny neslyšet o čem si tam povídají.
Zase Jinchuuriki? Snad mě zase nehoděj do tý propasti bez mé katany. Tentokrát mi ji nikdo nevezme, kage nekage, už bylo dost braní mi mých osobních věcí. Ale je to šance jak se sblížit a porozumnět ostatním jinchuurikim a taky šance si opět promluvit s osmičkou, není moc výřečnej. Za těch několik měsíců se mi ještě ani neozval. Každopádně mu chci ale porozumnět. Slyšíš mé myšlenky osmičko? Jestli jo tak se mi někdy ozvi.
Povídal jsem si sám se sebou a snad i s osmiocasým ve své mysli a zatím čekal na instrukce.

"Děkuji Raikage-sama!" Při zmínce vody, jako by mi najednou přestalo být horko, žízeň, jako by nebyla a únava stejně tak, vymrštila jsem se na nohy a ocasem máchala na všechny strany jako obřím větrákem. "Tady jsou ty dopisy." Zalovila jsem čumákem v brašně a položila mu na stůl dvě obálky, mezi tím přišel Kensei a tak jsem se vrhla k misce s vodou a pila, pila, pila a přitom pořád nadšeně vrtěla ocasem a ještě víc, když mě začal hladit, to se mi teprve líbilo! Konečně jsem vodu dopila a v žaludku jsem teď měla jeden velký rybník. "Děkuju! Ty jsi ten kluk, kluk z Suny! Pamatuju si tě!" Několikrát jsem se mu omotala kolem nohou a pak jsem se jako poslušný pes posadila před stůl a s jazykem stále vystrčeným z tlamy jsem čekala na Raikageho odpověď. Mělo to jen jediný háček, byla jsem vlk.

Dopis pro Raikageho:

Smlouva 2x:

Jakmile se kancelář začala opravovat, uvolnil jsem stisk v pěsti a celkově s uklidnil, konečně tu nebudu jak v nějaké vitríně, aby si mě všichni mohli prohlížet. Pohled jsem přetočil na Toriku a poslouchal jeho slova. Ale dřív než jsem mu odpověděl jsem se podíval na summona, vzal si od ní mírovou smlouvu, přelétl jí očima a podepsal, potom jsem jí podal dopis i s mým oficiálním podpisem.
"Vyřiď Tsuchikage, že všemu rozumím a souhlasím. A že se jí v nejbližšíí obě ozvu s nějakými informacemi.." Hodlal jsem to rozhlásit až ve chvíli, kdy se všechno vyjasní a potvrdí. Nechtěl jsem summona zdržovat, přeci jen, zybtek byl už jen o naší vesnici. Kývnutím jsem se rozloučil a houknul na Zora.
"Už můžeš přijít blíž, tahle věc se týká i tebe.." Tipoval jsem, že Toriku poslouchal, proto jsem to znovu neobjasňoval, jen jsem odpovídal.
"Děkuji Toriko a co se týče tvé nabídky.." Krátce jsem se odmlčel, jako kdybych spoustu věcí v duchu zvažoval.
"Ano, s tím bezpečným přesunem z Kirigakure sem, s tím souhlasím, ale v něčem tě musím poopravit, něco se mi nelíbí. A to hlavně to, že jsem si jinchuuriki chtěl vzít na dohled já osobně. Proti tvé pomoci nic nemám, tvé KG je velice silné, ale abys sám dokázal konntrolovat spoustu bijuu najednou, s tím nesouhlasím, na to zatím ani ty schopnosti nemáš a já nehodlám ohrozit tvůj život. Proto bych byl rád, kdybys sebou vzal i Kenseie a pečetící tým, Kensei by se mohl starat o to, aby tamní zvířata se nechovala tak nepřátelsky jako se chovala i doposud, mám tu hodně stížností. Chci, aby jste byli minimálně dva a sám na ten trénink budu dohlížet. Mé podmínky nejsou tak tvrdé jako bývalého Raikageho. Proto chci, aby oba jinchuuriki z Kumo" Vrhl jsem důležitý pohled na Zora.
"Šli s vámi a pomohli ostatním jinchuuriki, ale jen v mezích, žádné souboje, ani rvačky, za to by byli tvrdé tresty!" Dal jsem mu povolení, takhle zněl můj verdikt.

Přistoupím k Raikagovi a položím mu ruku na rameno, nakloním se a tiše pouze k němu promluvím. Můžu si to dovolit, když jsem jeho mladší brácha a navíc je to důležité.
"Raikage-sama, pokud dovolíte, rád bych něco podotknul a doplnil. Mizukage se nám má teprve ozvat, zatím neznáme termín přesunu. Pokud jí hodláme nabídnout pomoc, bylo by netaktní rovnou poslat tým, který by je měl odvést. Vypadalo by to nepřátelsky."
Odmlčím se a pokračuji stejně tiše i vážně.
"Navíc máme pořád nedostatek informací, musíme posbírat všechny útržky a složit si dohromady co zatím stojí. Víme, že jde o Otogakure, ale myslím si že to bude vážnější. Nao mluvil o alianci, pokud naše vesnice má být úkrytem pro jinchuriky, nikdo o tom nesmí vědět a budeme potřebovat posili. Protože by jsme se mohli stát snadno jejich cílem. Jsem rád, že jste se rozhodl chránit vesnici. Myslím si, že Mizukage bude chtít sama dohlédnout na přesun. Bylo by od nás přátelské gesto poslechnout si její návrch a vyhovět jí, navíc tím ušetříme lidi. Protože pak by jí stačil Toriko a já můžu připravit ostrov. čím menší počet lidí, tím budeme méně nápadní, nevíme kdo nás sleduje a co chystá Raikage-sama..." říkám sice Raikage-sama, ale můj tón spíš říká Velký Brácho. Mám starosti z budoucnosti, ale mé připomíňky jsou opodstatněné. Je to poznat z hlasu, stejně jako to, že věřím že rozhodne to nejlepší.

Stále sedím a na jedno ucho poslouchám co se říká v kanceláři a druhým to raději pouštím ven,ono někdy moc vědět se nevyplácí a co nevíte,to neprozradíte,praktická rada mého starého senseie.
Poškrábu se na tváři a nehty lehce zašustí na rašících vousech Nesnáším čekání.... probleskne mi hlavou.
Z nudy pozoruji devastaci blízkých prostorů Taková škoda,že jsem tu nebyl...jak to vidím svrbí mě pěsti říkám si v duchu a nevědomky zatínám levou pěst,až mi nabíhají žíly na paži.
Raději znovu odzátkuji tykev a upiji z jejího obsahu Co taky dělat při čekání na tváři se mi objeví potutelný úsměv.

Přijdu tedy blíže do kanceláře už abych si vyslechl co mi raikage chce a dle očekávání tam budu muset zase jít na ten ostrov, ale z té hory se už zkopnout nenechám. " Dobře tedy, já jsem připraven vyrazit " stačilo mi říct jen tohle, jelikož jsem zde nechtěl moc setrvávat a raději byl v nějaké akci při které jsem se mohl stát silnějším, ale na ostrov jsem se stále moc netěšil.

Jen jsem na Kenseiova slova pokýval hlavou, to vše jsem věděl.
"Já vím, možná tedy za Mizukage nikoho nepošlu, ale o těch informacích moc dobře vím. Potřebuji se poptat ostatních vesnic, co o Otogakure ví a až potom jednat, možná vyslat nějaký infiltrační tým, to ještě promyslním. Každopádně jinchuuriki nebudou opouštět vesnici.." Bylo to kruté rozhodnutí ale bylo to tak nutné, přicházely zlé časy. Podíval jsem se na sokola, který přiletěl a poslouchal Torika, co mi dopis četl. Jen jsem pokýval hlavou a hned vyslal rozkazy.
"Takže, Zoro na ostrov půjdeš společně s Kenseiem vše zajistit. Chci, aby jste rozmístili po ostrově i pár pastí a značek pro případné slídili. A hlavně, upokojte tamní zvířata ať to není tak drastické jako u vašeho tréninku Zoro. Jinchuuriki z Kumo dorazí co nejdříve, takže ať je to hotové. A kdybys nějak mohl se spojit s Miki byl bch rád, chci mít přehled, kde jste..." Na oba jsem kývnul, že je to vše a otočil se na Torika.
"U tebe chci, aby jsi dohlédl na to, že opravy vesnice budou probíhat v co nejrychlejším tempu, kdyby Mizukage zjistila, že Kumo je skoro zničená, určitě by o svěření jejich jinchuuriki pochybovala. Zároveň na doprovod počkej u brány, naproti jim teď už nechoď. Rád bych aby jsi doprovod nasměroval sem ke mě do kanceláře a pak je doprovodil i na Želví ostrov kde se připojil ke Kenseiovi a Zorovi a vše vysvětlil a objasnil. Tak je to jasné? Jestli ano, můžete jít.." Rozdal jsem úkoly a vyklonil se z kanceláře.
"Další může jít dovnitř.." Houkl jsem, čekalo tam ještě dost lidí a já měl práce nad hlavu, zase. Ale už jsem měl úkol pro další osobu.

Tak a další je na řadě....ANBU se nehýbe i když tu byl přede mnou...třeba tu dělá hlídače...
"Hele ANBU,já se předběhnu jo,bude to rychlovka..." zahučím směrem k Shihouin v masce ANBU.
Zvednu pozadí a s tykví v ruce vkročím do kanceláře Raikageho,při příchodu se mírně ukloním "Seiji Ishikawa,Jounin hlásí návrat z pohraničí....takže žádám o nějakou práci,úkol nebo tak něco" řeknu rázně,stručně a jasně.
Zůstanu stát v pozoru a prohlížím si kancelář Samé mladší ročníky...Raikage se obklopuje odrostlými puberťáky při této myšlence se zazubím.

Přikývnu a pousměju se na Velkýho bráchu. Bude to docela příjemná změna, proti tomu věčnému dohlížení na úředníky a únavné vyjednávání. Konečně trochu prostoru na to se protáhnout. I když bych si měl ještě dávat trochu pozor. Postavím se do pozoru, přiložím si zatnutou pěst na srdce a lehce se ukloním jako pozdrav pro Raikageho a pak projdu kolem známého Zora. A kývnutím ho vyzvu, aby se přidal. Když vyjdeme ven z kanceláře, promluvím k němu přátelsky.
"Tak se konečně opět potkáváme kamaráde, nemusíš se tolik mračit. Vím, že sis na ostrově dost zkusil, ale jako správný shinobi jsi tady a jsi ještě silnější, než předtím."
Uznale přikývnu, dokážu ocenit jeho sílu a navíc sem si ho oblíbil už dávno. Pak pokračuju.
"Tentokrát nás čeká mnohem větší zábava, budeme muset ty chlupáče z ostrova přesvědčit, že jsou na naší straně. Bude to zábava..." Pokusím se ho ujistit a vyjdu první ven z budovy směr ostrov.

přesun

Společně s kenseiem jsem tedy odešel směrem k ostrovu. Bude to dlouhá cesta a náročná. Vypadá to, že ty chlupáče budeme muset totiž sami skrotit, ale to by pro nás měla být hračka. Určitě si na mě pár těch zvířat pamatuje, obzvlášť ten krtek a obří pták. (přesun)