Kancelář Raikageho

Nechal jsem je vstoupit, podepsal poslední papíry a jednu stížnost podržel v rukou.
Raiki - co??
Obočí mi vyletělo vzhůru a probodnul jsem Airis vražedným pohledem, nesnášel jsem neposlušnost.
"Zdravím. Airis, vydáš se zde s Torikem na Želví ostrov. Hned, budeš tam trénována a chráněna. Nechtěj vědět důvody, ale neopouštěj ostrov, budeš tam pod dohledem a chráněna, potřebuješ trénink, hlavně s bijuu, sama to víš." Otočil jsem se na Torika, který teď namísto Kenseie zaujímal místo po mé pravici.
"Obranné plány odložíme na to, až se vrátíš. Doveď ji v pořádku na Želví ostrov, hlídej jí a zkontroluj Kenseie a ostatní, kdyby se cokoliv dělo, informuj mě. Spoléhám na tebe.." Kývl jsem na něj, já byl člověk, co chtěl mít vše rychle a spolehlivě vyřízené a víc než sobě, jsem věřil svým Shinobi. Potom jsem se podíval na Madaru.
"Pro tebe mám misi A-ranku. Chci, aby jsi se zašel podívat na hranice Bleskové země, zkontroval, jestli se tam nedějí nepokoje a popřípadě je uklidnil. Byl tam zaznamenám výskyt nukeninů a banditů, kteří plánují napadnout oslabenou Kumogakure. Tvým pkolem je najít je a zneškodnit. Pokud rozumíš, můžeš se na cestu vydat hned.."

Konečně jsme stáli před budovou Raikageho, pootočila jsem se na osobu, kráčející zamnou. Vyvolávalo to ve mě vzpomínky, musela jsem se pod maskou pousmát, zatímco jsem kráčela chodbou k kanceláři Raikageho, na kterou jsem zaklepala a čekala na vyzvání.

Pomalým krokem jsem kráčel po schodech k kanceláří. Cestou jsem dostal pár krát křeče do mé pravé ruky. Obvaz (utržený kousek pravého rukávu), který jsem měl na pravém rameni, byl již celý od krve a já začal nabývat vědomí, že to pouhé škrábnutí bude znamenat problém. Když jsem pomyslel nad tím, že to způsobil jeden výbuch loutky, bylo mi docela trapně. Přece jen Jounin by se neměl nechat "dostat" pohým výbuchem loutky, i když to "dostat" nebylo doslova tak myšleno, protože já se vyhnul.
Velikou roli v tom nejspíš odehrál ten zapíchnutý kus dřeva, který jsem vytáhl. Jakmile jsem dorazil před dveře spatřil jsem Anbu. Na pohled jsem zpozoroval, že se nejspíš jednalo o velitele. "Zdravím." Pozdravil jsem ho/ji, i když jsem nečekal že mi pozdrav bude opětovat. Přece jen to byl Anbu.

Tu chakru jsem cítil, ale protože se vzdalovala, nevěnoval jsem tomu pozornost, no potom, co Airis něco z toho pronesla a ještě něco poslala ke dveřím, chvíli jsem tomu věnoval nějakou tu pozornost, než jsem toho nechal, pokud mi tu nebude dělat bordel a chce jen někoho upokojit, tolik jsem to neřešil.
"No, nemám s tebou koho poslat a polohu ostrova ti sdělit nemohu, srdžuj se ve vesnici, na misi tě vyslat je teď moc nebezpečné. Jsi pod mým osobním dohledem, oba dva jinchuuriky jsem si jako trénink vzal pod svá křídla. Neopouštěj vesnici, zdržuj se jen uvnitř, to je rozkaz až do odvolání.." Probodl jsem Airis pohledem, tohle nebyla legrace, rozhodně nebyla.
Otočil jsem se směrem ke dveřím.
"Dále.." A cosi odškrtnul v papírech, bylo vážně třeba zapracovat na posílení bezpečnosti, budu na to muset osobně dohlédnout.

Jakmile jsem zaslechla pokyn, vzala jsem za kliku a otevřela dveře. "Dobré ráno Raikage-sama." Klekla jsem si před jeho stůl a chvíli vyčkala, než se z mých úst vydrala první slova. "Hlášení z Otogakure no Sato. Do vesnice mě nepustili a když jsem chtěla mluvit s Otokagem, bylo mi řečeno, že ho vidět nemůžu. Pak však přišel párek nukeninů, takže k bráně přišel samotný Otokage, naneštěstí Otokage je jiný než před pár dny. Vypadá to, že ve vesnici propukl nějaká druh vzpoury a bývalý Otokage byl eliminován. Současný Otokage hodlá přestavět celou vesnici, takže nebude mít čas se s vámi sejít." Ukončila jsem své hlášení a zůstala klečet na zemi.

Kývnul jsem na Yoruichi a víc se teď ale zabýval Airis. Znovu jsem jí spražil pohledem, ale na tu holku jsem si musel prostě zvyknout! Vůbec mě nerespektovala, ale přišla mi spíš jen jako dítě, stejně tak jako i když teď nafoukla tváře.
"Airis zůstaneš ve vesnici, to je rozkaz, jasné?! Nepokoušej se odporovat, je to jen dočasné, ale nehodlám ohrozit život tvůj ani vesnice.." Tohle jsem myslel vážžně, otočil jsem se na Yoruichi a zamračil se.
Takže to, co říkala ta žena nejspíš padá, pokud byl nový převrat, sraz Kage by byl zbytečný.
Přemítal jsem v hlavě než jsem přestal uvažovat.
"Dobře, děkuji. Tady máš odměnu.." Položil jsem před ni balíček s Ryo a potom se podíval na Airis.
"Víc se o Oto zajímat nemusíš, jen mě prosím blíže popiš toho nového Otokageho. A měl bych na tebe ještě prosbu, postarej se prosím o Airis, vezmi si ji pod svá křídla, pokud vím, máš studenta, a ona potřebuje trochu usměrnit, že Airis?" Nebyla to otázka, spíš řečnická.

"Popsat vám ji?" Pod maskou jsem se usmála. "Pamatujete si tu ženu, co nám zničila vesnici?" Víc už snad ani nebylo třeba říkat, Raikage si jistě souvislosti domyslel. "Ráda Vám s učením té slečny pomohu, mám se tedy znovu vrátit do civilu?" Pro mne všechno, co bylo bez mé černé masky byl civil, dokonce i oblečení Raikageho.

Pootočila jsem se na tu dívku a znovu se mi pod maskou vyloudil úsměv. "Moje jméno prozatím není důležité, ale ráda tě poznávám." Podala jsem jí svou ruku a potřásla s ní. Nesměla jsem jí prozradit své pravé jméno, což jsem měla obavy, že ji urazí, ale nedalo se s tím nic dělat. Raději jsem se otočila znovu na Raikageho a čekala na jeho odpověď.

Pomalu jsem přicházela před kancelář Raikageho. Při chůzi jsem měla napřímené tělo, celkově ze mě vyzařovala autorita a zároveň i naprostá pohoda. Hah... Tak nějak mam pocit, že tam uvnitř bude Onee-chan... pomyslela jsem si v duchu. Nemyslela jsem to nijak zle, právě naopak. V tuhle chvíli to bylo ale naprosto nedůležité, avšak já měla ráda každý moment, kdy jsem se s ní potkala. Zastavila jsem se těstě přede dveřmi a zaklepala. Poté jsem čekala, až mne Raikage vyzve.

Odpověď Yoruichi mě upřímně dostala.
Ona?! Tak zjevně už převrat v Oto nastal.. Takhle se nedozvím, co přesně teď již bývalý Otokage plánoval.
Zamračil jsem se a dost, než u mě bylo obvyklé. Lokty se zapřel o stůl a ruce přiložil k sobě. Vypadal jsem i tak trochu zamyšleně.
"Bylo by to jistě lepší, kdyby ses do civilu vrátila. S tvými schopnostmi ji i na jistou dobu budeš trénovat, veškerá zodpovědnost za její skutky padá na tebe.." Zvedl jsem k oběma pohled a přejel Airis významným pohledem, to, co udělá neuškodí jí, ale druhým, aby si to pamatovala.
"Tak, to nejspíš bude vše, můžete jít.."

Přišel jsem k jedné z budov která podle lidí z kumogakure byla raikageho.
Proč to kage mají vždy daleko.
Došel jsem až ke dveřím a vyvolal Ichiho.

Ichi:

Ahoj Ichi prosím víš co máš dělat . Mě se nechce mluvit s Kagem bývají celkem rozčílení když vidí cizince.
Kývnul na mě já se opřel o stěnu a Ichi zaklepal na dveře.

Mě budou mít ještě za monstrum a vůbec nevim jestli někdy viděli krysu velkou jako psa! řekl Ichi poté už jsme jen čekali.
Poté jsme si ,ale všimli i někoho jiného tak jsme oba od dveří couvli. Ichi couvl až ke mě a já si skryl obličej nechtěl jsem být moc známý.

Při pohledu na Airis se ve mě vaiřla krev.
Klid Raidone, klid.
Je pravda, že bych jí nejraději poslal na nějakou ultra těžkou sebevražednou misi, než jí držet ve vesnici, ale byla jinchuuriky, a nevycvičený, což bylo ještě horší, opatření byla nutná. Raději jsem se už nevyjadřoval, Yoruichi si jí spraví, nějak, jestli ne, pár dní na želvím ostrově jí napraví zaručeně.
Pohledem jsem propátral okolí, zahlédl jsem, jak v rohu místnosti leží.
Zamračil jsem se, vstal a přešel k mrtvému tělu toho .. Značka mi hned napověděla, byl to Jashinista, a mrtvý, to rozhodně nebylo normální.
Lusknul jsem prsty a kolem těla se objevilo pět ANBU.
"Odneste tělo do nemocnice, potom do laboratoře a nakonec do márnice a spálit.. Tohle mít ve vesnici nechci.." Aniž by cokoliv řekli, zmizeli v obláčku dýmu a po těle nebylo ani stopy, ale vrásku mi to na čele udělalo stejně.
"Dále.." Houknul jsem přitom na ostatní, za dveřmi jsem měl určitě zas frontu.
Nekonečný příběh tohle..

Chvíli jsem tam stála a čekala. Nah... Zdá se, že toho má moc... povzdychla jsem si. Všimla jsem si něčího příchodu a otočila se. Byla jsem trochu překvapena tou, eh... bytostí, co za mnou stojí řadu. Raději jsem nic neříkala a ani se nijak netvářila. Konec konců by to dotyčnému mohlo být trochu trapné, a tak jsem to nechala být.
Už jsem myslela, že za těmi dveřmi promarním svoje mládí, když jsem najednou uslyšela "dále". Otevřela jsem dveře a krom Raikageho zahlédla i Onee-chan a nějakou další holku. Mírně jsem na Yoruichi kývla a pousmála se. Pak jsem pomalu přešla ke stolu. Přeji dobrý den, Raikage-sama, poklonila jsem se lehce v náznak, že k němu chovám úctu. Nemáte pro mne nějakou misi?

"Tak pojďme Airis, děkuji Raikage-sama za Váš čas." Mírně jsem se uklonila a popošla ke dveřím, které se náhle otevřely a v nich stála má sestra. Pod maskou jsem se na ni mile usmála a kývla na ni hlavou, pak už jsem vyšla ze dveří na chodbu. "Takže Airis." Promluvila jsem na svou studentku a dívala se jí přes masku do očí. "Chceš jít rovnou na cvičiště, nebo příjmeš mé pozvání na oběd?"

Pohled mi mimoděk zabloudil k onomu stvoření, ze kterého měla Airis nejspíš strach, nebo to byl odpor? Pomalu jsem šla za ní a pod maskou se usmívala, až teď mi došlo, že ji mám stále na obličeji. Takže civil ... Povzdechla jsem si s úsměvem.
//přesun

No příjdeme radši potom
(přesun)