Kancelář Raikageho

Najednou se tu vyrojilo nějak moc lidí a koukám samá honorace...Kirigakure přijela i se samotnou Mizukage,po zjištění,že asi teď není čas řešit co se mnou se odeberu pomalu zpět na chodbu zaujmout pozici před vstupem do kanceláře.
"Já počkám venku" zabručím jako medvěd při ústupu z kanceláře.Co no,důležitější věci mají větší prioritu,akorát nesnáším čekání...

Usednu na lavici před kanceláří a upřeně hledím na své široké dlaně To je zas den

Pomalu jsem se postavila, přesně ve chvíli, kdy si Seiji znovu sednul. Spousta lidí odešla a další zase přišli, mezi nimi i Mizukage, zdála se mi dost mladá a když jsem si ji letmo přes masku prohlédla, tak se mi zdála i celkem pěkná. Postavila jsem se na místo, odkud jsem mohla dobře sledovat situaci a popřípadě zasáhnout, kdyby se něco dělo. Stála jsem Raikagem na očích a jemně na něj kývla hlavou, aby věděl, že tu jsem, připravená, položit za něj svůj život, taky to byla moje práce. Ani jsem nepromluvila a jen tam tak stála a ostřížím zrakem vše sledovala, na krátký okamžik mi pohled přelétl na mého malého brášku, zablýsklo se mi v očích a vzpomněla jsem si na spoustu věcí, ale všechny ty myšlenky jsem musela zahnat a soustředit se na svou práci.

"Hai, Raikage-sama! Děkuji!" Zavrtěla jsem ocasem a jeho dopis schovala do své brašničky. "Už půjdu, děkuji za všechno a nashledanou!" Několikrát jsem se zatočila na místě a už chtěla odejít, když jsem se však otočila, stála zamnou Mizukage. Úlekem jsem si sedla na zem a koukala na ni jako na zjevení. "Mizukage je opravdu kawaii!" Uniklo mi a když jsem si uvědomila, co jsem právě řekla, radši jsem se dala na zběsilý úprk k bráně.
//přesun

Už jsem chtěl Seijimu s Yoruichi zadat úkol, ale přerušily mě příchozí kroky, cizí kroky. Proto jsem jen na Seijiho kývnul, aby ještě vydržel a podíval se na Torika který vkročil do kanceláře, opravy pokračovaly, to jsem viděl i na kanceláři, ale věděl jsem, že za den to hotové nebude.
Pospíšili si, bude to asi něco vážného..
Napadlo mě a krátce jsem se zamračil než jsem se postavil, formálně pozdravil a nabídl Mizukage křeslo přede mnou.
"Zdravím Mizukage-dono, rád se s Vámi konečně shledávám osobně" Krátce jsem si jí prohlédl, neměl jsem nic proti ženám, ale docela mě dostalo zjištění, že všechny Kage kromě mne a Otokageho jsou ženy. Přišel jsem si zvláštně, jako utlačovaný zástupce mužského pokolení. Zapřel jsem se lokty o stůl a na tváři si nechával stále stejný nečitelný výraz.
"Vidím, že jste dorazili velice brzo. A omlouvám se za podmínky, ale Kumogakure utrpěla v posledních dnech veliké ztráty, ale dává se dohromady. S tím souvisejí i informace, které bych Vám také rád sdělil.." Pokýval jsem hlavou, ale dal přednost jí, aby mluvila.
"Mimo jiné.. Na Želvím ostrově právě probíhají přípravy, na Vašeho jinchuurikiho budou dohlížet mí nejlepší Shinobi společně s mými jinchuuriky, kteří trénink na Želvím ostrově již absolvovali. Ale to vše Vám potom vysvětlí Toriko pokud budete chtít" Chtěl jsem sdělit, že jsme na vše připravení a už se odmlčel. Byla to formální konverzace, ale přesto jsem byl ostražitý, nevěřil jsem po posledních událostech nikomu kromě svých Shinobi.

Upřeně jsem pozoroval a hlavně poslouchal Mizukage. Její informace mi mohli hodně pomoct, pokusil jsem se je dát do spojitosti s mými informacemi, ale pořád mi to nedávalo smysl, Mizukage je měla alespoň potvrzené. Vzal jsem do ruky pero a informace si zapsal na papír, hlavně jména, pokud bych tyhle osoby někdy potkal. Čím dál tím více jsem se začal mračit, vůbec se mi to nelíbilo.
"Jistě, to chápu.." Pokýval jsem hlavou.
"Bude jim zajištěna ta nejlepší ochrana. Vzhledem k tomu, že polohu želvího ostrovu nelze snadno lokalizovat a jen málokdo ví, kde je." Nehodlal jsem ohrozit žádného jinchuurikiho.
"To je v pořádku. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale k nám do Kumogakure někdo pronikl, použil na mě jistou techniku a chtěl skrze mě vyhlásit válku Konoze. Naštěstí právě Konoha Kumo zachránila a získali jsme od jednoho Shinobiho nepotvrzené informace o Oto, které ještě musím ověřit. Nechci Vás nijak děsit, od té doby jsou posílené hlídky naprosto všude v Kumogakure, nepodaří se jim sem dostat." Ujistil jsem ji, proč jsem jí to sděloval? Bylo nutné, aby si dala pozor a nevěřila vůbec nikomu. Ale to u Mizukage nehrozilo.
"Jakmile budu mít další informace hned Vám je poskytnu, ale prozatím jsme ve všem na začátku. Děkuji za upozornění Mizukage-dono, jestli je to vše, Toriko Vás doprovodí na Želví ostrov." Postavil jsem se.

Skupina z Kiri již odešla,tak jsem přestal čumět na své ruce a zvedl se podruhé z lavice na chodbě,snad naposled.
Vejdu dovnitř,opět se lehce ukloním "Tak jsem tady" řeknu jen a postavím se do uvolněnějšího pozoru.Prohlížím si kancelář která je v rekonstrukci Kancelář...mě by byla k ho...ničemu,měl bych tam jen gauč přemýšlím o kancelářích a mému vztahu k ním,raději bych neměl přemýšlet nad kravinami,někdy bych raději neměl myslet vůbec,ale co člověk nadělá.
Stojím a na tváři mám takový lhostejný pohled upřený kamsi do neznáma,avšak čekám na každé slovo které z úst vypustí Raikage.

Mizukage-sama odešla a nešla na ostrov, což mi poskytlo čas ho tam vůbec dát do pořádku, dlouho jsem tam nebyl, tak jsem spoléhal na Kenseie, že se o něj postará, nastraží pasti, bude si pamatovat, kam je dal! A dá si hlavně pozor, ten ostrov je nevyzpytatelný. Původně bych mluvil nejdřív s Torikem, ale Seijiho jsem nechal čekat až moc dlouho.
"Zdravím. Mám pro tebe úkol, který se vzhledem k tvé hodnosti bude jevit jako jednoduchý. Ale chci, aby ses vydal k bráně posílit hlídky a hlásit mi cokoliv neobvyklého. Nikoho nepustíš dovnitř ani ven bez ohlášení a pádného důvodu, všechno se bude zapisovat. Dal bych ti misi mimo vesnici, ale chci si v době, kdy se Kumo opravuje, nechat co nejvíc Shinobi ve vesnici. A v neposlední řadě bude vypracován nový obranný systém Kumo, po jeho schválení ti ho předám a tvým úkolem bude informovat o něm všechny vysoce postavené" Pokýval jsem hlavou, ale myslel jsem tu misi vážně. V těhle časech a po upozornění Mizukage jsem nehodlal nechat nic náhodě. Potom jsem se otočil na Torika a začal ho vnímat.
"Netuším, co má Mizukage v plánu. To naše věc není. A ten útok, popravdě, troufám si jen odhadovat, ale nic není jisté. Víš, tíží mě otázka, co by měli z toho, kdyby Kumo rozpoutala válku Konoze? Jistě, mírové smlouvy, strhla by se válka všude, ale z toho by Akatsuki jen těžce vytěžili bijuu.." Zarazil jsem se a zamračil.
"Co já budu dělat já, chtěl jsem kontaktovat Otokageho a ověřit si u něj informace sjednáním schůzky, nechci nic podcenit. A potom tě pověřím Toriko, aby jsi se mnou sestrojil a probral nové obranné systémy Kumo" Pokýval jsem hlavou, odložil propisku a promnul si spánky.

Pozorně naslouchám šéfovu proslovu U budu dělat vrátného a úředníka,nu což stejně jsem byl dlouho v horách a pozoroval maximálně kamzíky na strání...Třeba se nějaký blb u brány cukne....a já ho seřežu jak hada přemýšlím a na tváři se mi objeví náznak úsměvu...Já jsem snad sadista... pozastavím se nad předchozími myšlenkami.

"Jak si Raikage přeje,jdu tedy k bráně,dokud mě neodvoláte" lehce se ukloním a v mžiku oka nastartuji své výkonné nohy (Rychlost 5) a vystřelím směr Brána.

//Přesun//

Tiše jsem tam stála a vyčkávala, už jsem ani nepočítala čas, který uběhl. V hlavě jsem měla spoustu otázek, ale jen jedinou jsem vyřkla nahlas. Byla momentálně tou nejpotřebnější a ty ostatní musely jít stranou. "Omlouvám se, že vyrušuji, Raikage-sama." Začala jsem mluvit, ale z místa jsem se ani nepohnula. "Budete pro mě mít nějaký úkol? Něco s čím bych mohla pomoci?" Vysypala jsem ze sebe tu otázku a ohromě se mi ulevilo, na mém těle to však nebylo ani v nejmenším znát.

Gengo opravdu bleskově dorazí ke kanceláři,prokličkuje mezi týmy co opravují či spíše již dokončují opravy hlavní budovy,prosmýkne se dveřmi když někdo zrovna odchází.
Vyskočí na stůl a upustí váleček se zprávou uvnitř "Zdravím Raikage vzkaz od Seijiho Ishikawy od brány" řekne Gengo a čeká,kdyby jej bylo ještě potřeba.


Potom panda zmizí v oblaku kouře

Podíval jsem se na Yoruichi a rázně pokýval hlavou.
"Ano mám, chtěl bych, aby jsi zašla do Otogakure a nechala se zavést k Otokagemu, chtěl bych si vyjednat s ním osobní setkání. Přikláním tomu nejvyšší prioritu, ať si určí místo i čas, na nějakém neutrálním území a sebou maximálně dva lidi, jinak musí přijít sám. Pokud tě stráže pustí dovnitř, porozhlédni se nenápadně po vesnici jestli neuvidíš něco podezřelého, pokud ale ne, vše je v pořádku a pokud tě do vesnice nevezmou, no, pokus se vše vyřídit jak nejlépe to půjde. Svěřuji ten úkol tobě, jakožto ANBU na kterou se spoléhám." Zadal jsem jí úkol a důkladně prohlédl, mohla protestovat, vyslal jsem jí do jámy lvové. Potom přišel summon, vzal jsem si dopis, přečetl a vzteky zmuchlal.
Jak se opovažuje sem vůbec přijít?!
Vstal jsem ze stoličky, přehodil přes sebe plášť a klobouk Kageho a kývnul na oba dva.
"Toriko, Yorucihi, jdeme k bráně, máme nemilou návštěvu.." S těmito slovy jsem kancelář opustil, to co ještě mohli zahlédnout byly jjemné jiksřičky kolem mého těla, zuřil jsem.
Přesun.

Tiše jsem si vyslechla jeho rozkaz a přitom přemýšlela o to, jestli bude Otokage takovému návrhu vůbec nakloněn. "Hai, Raikage-sama!" Uklonila jsem se a už jsem chtěla odejít, když Raikage zavelel k okamžitému přesunu k bráně. Nějak jsem netušila o co se jedná, ale stejně jsem k bráně musela a byl to rozkaz, proto jsem okamžitě vyrazila za Raikagem.
//přesun

Dorazil jsem do kanceláře, byl jsem rozhozený, aspoň na chvíl ivyvedený z míry, ale na tváři se to nedalo nijak poznat, ve tváři stále stejná kamenná tvář, nečitelný výraz, oči, které odmítaly jakoukoliv neposlušnost!
Rozrazil jsem dveře, vešel dovnitř a okamžitě se usadil do křesla. Lokty jsem se zapřel o stůl a podepřel si rukami bradu, zamračil jsem se, přemýšlel jsem a hodně! Nasadila mi brouka do hlavy, to jsem nemohl přejít obyčejným mávnutím ruky.

Vyrušilo mě zaklepání na dveře, od setkání u brány jsem se poměrně uklidnil a přispívalo k tomu i to automatické podepisováníí papírů, práce nudná, ale nemusíte u ní moc přemýšlet. Vzhlédl jsem od kupy papírů a pokýval hlavou.
"Dále" Řekl jsem po chvíli, když mi došlo, že dveře už tam jsou a už mi nechybí půlka kanceláře. Jakmile se dveře otevřely prohlédl jsem si osazenstvo za nimi a společně s Kaemonem houkl i na Airis, právě tu jsem tu potřeboval.
"Airis pojď dál také prosím.."