Domeček Kana - Karasu

Vzbudím se hned co mě opustí teplo jeho těla, protáhnu se a když mi přinese snídani usměju se na něj a s díky se do ní pustím, potom vstanu a vše uklidím a vystřídám ho v koupelně.
"Dnes se chystá něco velkýho cítím to v kostech." pronesu

Vyjdu z koupelny a políbím jí. "Copak myslíš, že se stane?" podívám se na ní tázavě sušíc si vlasy. Po chvilce se jdu převléknout.

"Něco velkého." zasvítí mi oči a jdu se sprchovat já když vylezu prosuším si vlasy ručníkem a pak fénem a pak se jdu převléknout a přitom ho také políbím na tvář

"To jsi mi to moc neobjasnila teda." ušklíbnu se. Když vyjde ven už sedím v kuchyně ve svém typickém oblečení a upíjím čaj. Vedle mě je prázdná židle a druhý šálek.

ochotně si sednu ke stolu k němu a usmívám se na něj, vstala jsem poněkud s dobrou náladou a pila jsem s ním
"Vyrazíme za radou?" zeptala jsem se ho a pohladila po ruce

"Můžeme." usměju se na ní a políbím jí na tvář. Vstanu a pomalu dojdu ke dveřím, počkám na ní, vezmu klíče a zamknu.

Společně jdeme do hlavní budovy (přesun)

donesla jsem domů ostatní knihy a z ledničky vzala svačinu pro ty dva hladovce a zase odešla na trénink (přesun)

vstoupila jsem do našeho domečku. Chytila jsem se za ramena a zhluboka se nadechla a vydechla. Nesmí se to dozvědět nikdo. POmyslím si a jdu dělat večeři.

Vejdu chvíli po Reině. Tiše jak jsem se to naučil ve výcviku. Uložím knihy do obýváku a postavím se do dveří kuchyně. "Vyrazila jsi odtamtud jakoby tě pobodala včela. Něco tě rozrušilo?" řeknu klidným hlasem.

Nadskočila jsem úlekem, nečekala jsem, že přijde tak rychle.
"NE nic se nestalo, dala jsem jim volno, musím vám přeci připravit jídlo." řekla jsem pevným hlasem, jakoby se nic nestalo

Přejdu k ní, otočím jí k sobě, chytím jí za ruce a zadívám se jí přímo do očí. "Vážně ne?"

To jsem se musela hodně přemoci, abych mu zalhala a nebylo to na mě poznat.
"Vážně ne, jsem v pořádku." usmála jsem se na něj, "Možná trochu unavená, bylo toho hodně."

Stále mi to vrtá hlavou ale nakonec se pousměju a políbím jí. "Pokud ti to nebude vadit...půjdu se naučit něco z té haldy." dodám po chvilce, pustím jí a zamířím do obýváku za knihama.

Usměju se na něj a jen co se otočí ulevím si, že to nepoznal a dodělala jsem večeři, přinesla jsem mu ji na stůl, byla to tentokrát rýže s masem a zeleninou políbila jsem ho na vrch hlavy do vlasů.
"Půjdu si lehnout není mi nějak dobře, pilně se uč." usměju se pohladím a jdu si lehnout do ložnice

Poděkuju jí a ohlédnu se za ní. Nic ti není? To bych tě nesměl znát. Pomyslím si, zakroutím hlavou a odložím knihy. Chvíli nehnutě sedím a koukám do stropu než se konečně přemluvím a dám se znovu do učení.

Ráno jsem se vzbudila s menší bolestí hlavy, Shiki zřejmě usnul u knih, protože semnou v posteli nespal. Nechtěla jsem ho budit jen jsem mu napsala lísteček se vzkazem, že mi je špatně a musím si lehnout, jestli by vzal dnešní trénink s prosbou za mě. Připravila jsem mu ještě na tác snídani, vzala si aspirin a šla zase spát.

Ráno jsem se vzbudil zavalenej knihama. "Doprčic..." řeknu si sám pro sebe. Rychle uklidím rozházené knihy a všimnu si tácu se vzkazem. Přečtu si ho a přejdu do ložnice. Pomalu přejdu k ní a letmo jí políbím na tvář. Poté jí ještě více zachumlám do deky a zavřu dveře. Rychle se osprchuju, najím se, převléknu a vyrazím do svého starého bytu vykopat Sanjiho z postele. (přesun)

Probudím se večer, Shiki tu zřejmě ještě nebyl udělala jsem si čaj a na chvíli si sedla k televizi dívala jsem se a pak mě začala azase bolet hlava a k tomu jsem dostala ještě rýmu. Jako by toho nebylo málo, to muselo být ot máchání v té studené vodě. Sbalila jsem se a šla si zase lehnout.