Domeček Kana - Karasu

"Ano vadí to, budu líná." zlochtám ho a chystám se vstát.

"Vážně musíme vstávat?" vypláznu na ní jazyk. "Jsem celej zmoženej." usměju se na ní provokativně.

"A kdo by nebyl mě bolí celé tělo." stočím si vlasy na stranu a pracně vstanu, cítím všechny svaly a jdu se zavěsit o dveře skříně a dívám se co si vezmu

"Ale noták...ještě 5 minut...nebo hodin." řeknu prosebně.

"pět minut a už ti běží čtvrtá." usmála jsem se a vzala si na sebe župan a zívla a pak šla do kuchyně
"Chceš kávu? Nebo čaj? Nebo kakao?"

"Panáka nejlépe." zabručím poté co se vykulím z postele. "Ale ne...dám si kafe." usměju se.

Začnu připravovat kafe a kakao. Po chvíli když už to je a jdu mu to dát.
"Tak náročné to zase nebylo ne?" usměju se na něj a přemýšlím jestli si uvědomuje že je nahý, ale slušelo mu to

"Společně s tím během..." zabručím. "Ale lepší ukolébavku jsem si nemohl přát." ušklíbnu se, upiju kafe položím ho na stůl, dojdu si do skříně pro něco na sebe a zapluju do koupelny. Po ranní hygieně vylezu už oblečenej a hlasitě zívnu. Posadím se ke stolu a pozoruju Reinu.

"Páni to byla rychlost teda." řekla jsem . když se oblíknu a umeju i já dojdu k němu a sednu si na stůl bokem k němu
"Takže co je dnes v plánu?" kývu nohama a dívám se na svá kolena

"No...návštěva kumo...nebo zabezpečování vesnice, nebo milion dalších věcí." ušklíbnu se.

"Zabezpečování vesnice a milion dalších věcí se mi zdá pořád jako lepší nápad než tě pouštět do Kumo, já už v Kumo byla." kouknu na něj

"Myslel jsem, že tohle už máme vyřešené." podívám se na ní s mírným úsměvem.

"No máme nemám ty už si v jedné vesnici byl, pochybuješ o tom že se o sebe neumím postarat? Zvládla bych to. Ty víš že jo." kouknu se na něj

"Vím ale nechci tě vystavovat zbytečnému riziku. Od toho jsem tu přece já." usměju se na ní.

"Jsi tvrdohlavý jako mezek Shiki." sesedla jsem ze stolu, povzdychla jsem si. "Tak já ti jdu napsat povolení přid si pak pro něj." řekla jsem rezignovaně a odešla do kanceláře (přesun)

"Jdu s tebou." řeknu v odpověď a odejdu s ní. (přesun)

Došli jsme k nám do baráčku a já si to zamířila rovnou do kuchyně, měla jsem vplánu Sanjimu udělat na další den pořádnou svačinu a jeho učitelovi dobrou večeři. Nechala jsem vařit nudle a nakrájela jsem zeleninu a pak se odešla převléci do domácího a vrátila se dovařit pravý domácí rámen.

Dojdu domů společně s Reinou a usadím se v obýváku na pohovku. Natáhnu se a zakloním hlavu. Hlavou se mi honí spousta myšlenek.

Po chvíli přinesu na stůl misku rámenu ještě s talířkem zeleniny.
"Dobrou chuť." usměju se na pohovku vedle něj a zapnu televizi.

"Děkuju." usměju se na ní a dám se do jídla. "Ty nebudeš jíst?" podívám se na ní ještě.

"ne ujídala jsem při přípravách." a natáhnu se po zelenině a spokojeně se uvelebím na sedačce

"Ztratíš se mi, když budeš takhle hladovět." usměju se na ní a začnu jíst. "Povedl se ti." řeknu po chvilce.

"vážně je to teprve po druhé co jsem ho dělala. A já jím vždyť to vidíš." ušklíbla jsem se a sledovala spíš jeho než televizi, snažila jsem se přijít i na tebe menší škleb, který by dokázal, že ten rámen mu nechutná.

"Vážně je to dobrý." usměju se když vidím její pohled. Za chvilku je rámen ve mně. "Á jsem plnej." poté se otočím k ní a zadívám se jí do očí.

"To jsem ráda, tak te´d počkáme pár minut jestli ten jed začne účinkovat." dloubnu ho do žeber s úsměvem a odnesu misku do kuchyně a vrátím se