Hlavní brána

Ichizoku Katagami

Dovedl sem ANBU až k bráně Konohy. Ty seš velitel ANBU v Iwagakure?

"V podstatě...jsem něco jako ty pokud tvou roli chápu dobře." odvětím mu klidným hlasem.

Ichizoku Katagami

Někdy si musíme dát přátelský souboj. Řekl sem, kývl sem na něj a čekal až odejde. Líbil se mi jeho ledový klid, bylo to velice profesionální a vypadalo to důstojně. Moje slabé pokusy vyvést ho z míry selhaly.

"Bude mi potěšením. Tak tedy...zatím." odvětím a zmizím i s klonem. (přesun)

Ichizoku Katagami

Kejvnul sem a zmizel.(přesun)

Spokojeně a klopýtavě jsem došla k bráně. Stoupla jsem si vedle cesty a dívala se na kolemjdoucí. Bavilo mě odhadovat odkud jsou, zadaný/á nebo svobodný/á, jak je vyskoký, kolik váží, co rád jí, co nerad jí, chyrý nebou méně chytrý, no prostě normální koníček.

Přejel mi mráz po zádech. Možná to byla jen má paranoia, ale cítila jsem na sobě přilepený pohled. Je to pocit, který nemám ráda. Začala jsem se kolem sebe nenápadně rozhlížet, ale nezdálo se mi, že by mi někdo věnoval pozornost. Zdá se, že sledovat lidi kolem není jen můj koníček. zasmála jsem se tlumeně.

Pořád jsem se rozhlížela po lidech, ale stále nic. Najednou mě napadla spásná myšlenka. Jsem já to ale tele, koukám se po lidech kolem a přitom tu ani nemusí být. Sepjala jsem ruce a zavřela oči. Soustředila jsem se jen na přemýšlení. Mám ho! otočila jsem hlavu a uviděla nějakého člověka sedět v koruně stromu. Pro stín koruny stromu jsem nemohla rozpozna jeho rysy. Lehce jsem se usmála a zamávala mu na pozdrav. Proč nejde do Konohy? Takhle toho moc z vesnice neuvidí.

Dal se do pohybu. Trochu jsem polkla. Takže je to tu. problesklo mi hlavou. Ne, že bych předpokládala, že ke mě půjde, ale co jsem mohla čekat po tom, co jsem mávala na někoho cizího. Dál jsem měla nasazený úsměv a modlila se, že mě nejde seřvat za to, že jsem ho vyrušila z rozjímání. Vždyť on byl ten, který si začal. nervozně jsem se uklidňovala. Nejsem moc zvyklá na komunikaci s lidmi, takže jeho čelní "útok" mě trochu odrovnal.

Konečně se před ním mezi stromy vynořila brána Konohy. Byl to už nějaký čas od doby, kdy odešel z Iwy i se symbolem, který tam vytvořil a teď byl akorát čas, zkusit svoje štěstí jinde. A tentokrát trochu aktivněji.
Na nějaký čas se uchýlil do své domoviny, kde se ubytoval a sbíral informace, nebo alespoň útržky, toho, jak to teď vypadá mezi velkými ninja národy a všechno ostatní, co by se mohlo hodit. Konoha, Kumo, nebo Iwa, mohli být třemi nejmocnějšími vesnicemi světa, ale když jste chtěli drby, šli jste do Kusa no kuni. Dalo by se říct, že to byl její hlavní vývozní artikl. Až na to, že jste si pro něj museli dojít.
Kontrola tentokrát překvapivě proběhla bez problémů a i Roka byl příjemně překvapen přítomností znaků na bráně. Ničemu ostatnímu ani pořádně nevěnoval pozornost.
Navštívit Hokageho ale hodlal stejně. Konec konců, jak se zdálo, bralo se to za samozřejmost. A navíc chtěl tentokrát něco zkusit.
Zapálil si a vydal se neomylně k největší budově ve vesnici.
(přesun)

,, Hmm...nemyslím si. Má to i své nevýhody. " odpověděla jsem trochu nezaujatě. Heh, je průhledný jak fólie. trochu jsem se zašklebila. ,, A co vy děláte tady, v největší z vesnic? " Začala jsem vyzvídat. Přece jen nejsem až tak naivní, jak se o mně říká. Tedy občas.

,, Hmm...Kdo vlastně jste, když chcete do Konohy, ale nemůžete." usmála jsem se a trochu podezřívavě jsem se na něj podívala. Připadalo mi, že mi něco nebo někoho připomíná, ale nemohla jsem si vzpomenout. ,,Asi tu nejste poprvé, že?" začala jsem opět s mojí vtíravostí. Přece jen se tu objěvilo něco zajímavého. zajásala jsem pro sebe.

Když nechceš, abych věděla, kdo jsi, budiž. pokývala jsem hlavou s moudrým výrazem ve tváři. Prohlédla jsem si ho znaleckým pohledem od shora dolu. Hah, je to jasné. usmála jsem se výtězoslavně. Rozpomenula jsem se právě včas. ,, Zdáte se být starší než já, takže jste zažil Konohu takovou, jakou já poznala až o několik let později." pousmála jsem se znovu. ,, Jeden z mála vašeho klanu, usuzuji, že?" Zeptala jsem se jen pro jistotu. Sice to byla trochu neslušná otázka a já ctím starší, ale zeptat jsem se prostě musela. Pořád jsem měla na tváři vroucí úsměv z příjemné konverzace.

,, Omlouvám se, nechtěla jsem být neslušná." uklonila jsem se krátce na znamení omluvy. ,,Hmm...moje jméno. Jsem Kagayami vážený pane." usmála jsem se. Hraju fair play a když jsem já zjistila sama s¨jeho jméno, ať on zjistí moje. ,, Nechci se chvástat, ale zbytek asi zjistíte sám." stále jsem na něj upřeně zírala a koukala mu doslova skrz tělo.

Kývla jsem hlavou na jeho otázku s úsměvem. ,, Dnes by tudy měli procházet pouze obchodníci a cestovatelé, výše postavení ninjové mají své práce dost někde jinde, ale těch se zajisté nebojíte, že?" řekla jsem velkomyslně. Předvídat něčí myšlenky je přece moje práce a taky můj koníček. U takových jako je on je to spíš otázka koníčku. Ne, že bych se tím bavila, ale dokazovat si, že mám pravdu značně zvyšuje mé ego. Komu by se to potom nelíbilo?