Hora Ritan

First topic message reminder :

Hora ritan, zapečetěna Nibi no nekomata.

"Un. Jdeme ne?" řekl jsem a zasmál se.

Vytvořil jsem tři jílové ptáky .
"Přivaž nibi k těm ptákům." řekl sem mu.

Keď bola Nekomata priviazaná vrátil som sa k Deidarovi.

"Un..šéf čekááá!" zakřičel jsem a vytvořil dvě velké sovy. Jedna stála u Kakuzu a druhá u mě. "Jdeme, Kakuzu-chan." zasmál jsem se a pokynul flotyle ptáků, aby odnesla nibi pryč.

Tak a sme tu zdá sa že boli kedysi aj Akatsuki.
Takže aky typ sumona ideme hladať?
(Had,Pes,Zelva atd)

Hm...Ještěr!

Tak toho by sme tu mohli nájsť len je otázka kde sa ukrýva.

Hacibi v mé hlavě:Musí být někde u jezírka.Já:Může být někde u jezírka!Vydal sem se směrem k jezeru.

Ked sme prišli ku jazierku v dialke sme spozorovali jašťera.


Takže ked sme sa tu zišli...
Mirhenke len sa podpíš krvou na tento zvitok.(Podanie zvitku Mirhenkemu).

Tak jo už jdu na to!Kousl jsem se do prstu a podepsal jsem se krví:
Mirhenke

Výborne Mirhenke (úsmev).
Teraz sa musíme vrátiť späť ale ešťe predtým sa vydáme neičo kúpiť.
(presun)

(presun)

Tarui
Běžela jsem na vysokou horu.
Jazyk jsem měla vyplazený, uši mi vlály.

"Tak stáť" zakričal som plnými pľúcami a pri horách sa to ozývalo

Tarui
Vytřeštila jsem oči, prude zastavila až když byl za mnou a poadila se, takže mi vrazil do zad. No mne to jen polechtalo, jeho to mohlo bolet. Přešla jsem k němu a olízla mu obličej.
"Když budeš hodný, možná si tě nechám jako štěně." dodala jsem smířilivým tónem.

"Tak to nie" odskočil som a začal robiť pečate "Kanashibary no Jutsu" a namieril som to na tu prežratú Fenu

Tarui
Vyskočila jsem do vzduchu a když mě netrefil, mířila jsem přímo na něj.
Zase jsem ho přimáčkla na zem a pak mi zpod obojku vypadla jakási umělá hračička ve tvaru kosti. Zapísklo to a já odskočila. Přikrčila jsem se a prudce jsem vrtěla ocasem.
"Prosím... Prosím, hrát..."

"He?Hrať? No dobre" zobral som tu kostičku urobil som najprv Mune bunshina ktorého som roztočil a hodil s tou hračkou ďaleko aby si zabehala a ja som skočil na jej chrbát a sústredil som chakru do rúk a nôh a prilepil som nohy k jej srsti a ruky pod obojok aby som nespadol

Bylo mi úplně jedno, že je na mě.
Rozběhla jsem se za kostí a když jsem ji dostala, nadšeně jsem se začala válet v trvávě. A zase po něm. Pak jsem vyskočila a hnala se dál. Hledala jsem ho pohledem, abych mu mohla k nohám upustit tu kost a aby mi ji zase hodil, no nenašla jsem ho nikde.

"Baka. Baka" Tváril som sa takto keď som bol v srsti pričapený

Tarui
Slyšela jsem slova, otočila se a první, co jsem zahlédla byl můj ocas.
Okamžitě jsem se začala prudce točit a zuřivě po něm chňapala zubama.
Nedařilo se mi to, ale stejně jsem se nezastavila víc než pět minut.

"Baka. Baka že ty si tu misiu prijal je to taká potupná misia" a stále som sa tváril takto:

Tarui
Pořád jsem se točila.
Už ho musela pořádně bolet hlava.

Po chvíľke som vstal a povedal "Chaa je čas ťa zaviesť k paničke" zobral som hračku z jej úst a hodil ju smerom k obytnej časti Kumo