Hora Mizu-san

Hora Mizu, domov Rokubiho.

"Jsme tady." posměšně jsem se usmál.
"Kisame, budeš osvoboď bijuu. Je v hoře. Já si půjdu promluvit s Mizukage."zasmál jsem se.

Už jdu na to.Šel jsem na horu a zašal provádět pečetě.

"Kisame, jak jsi daleko? Kirigakure už čeká." zasmál jsem se.
Kabuto!! Opravdu si myslíš, že mě zadržíš do nekonečna?! Zahráváš si, čím víc síly pojmeš, tím já budu silnější zároveň s tebou a ta pečeť slábne! ozval se v mé hlavě posměšný chraplavý hlas
Orochimaru!!! Tvá síla je moje! Už jsem tě ovládl, tak zmizni pryč!!

Už je dokonáno.Chytl jsem si Samehadu

Vyfoukl jsem proud větru na obrovskou horu a ta pukla. Ven se proboural Rokubi no namekuji.

Rozeběhnul jsem se do ulice.

"Kisame, ty půjdeš, a nasměruješ Rokubiho na Kirigakure. Až ji zničíte, tak ho chyť a vrať se zpátky." zavelel jsem.

To bude sranda!Utíkal jsem do ulice.

Vyšla som hore a sadla som si na kmeň stromu, všetko tu bolo rozbité. Čakala som na Shizuku-san.

*Shizu-chan? xDD*

Byla jsem o něco pozadu, protože jsem si všechno prohlížela. Byla jsem v téhle zemi poprvé, tak jsem si to užívala. Přisedla jsem si k Yuuki-san na trávu.


(Ano, našla jsem to )

"Takže ty si z Hviezdnej? Aké to tam je?" spýtala som sa jej keď si ku mne prisadla.

*YAY! Já to vědela xDD*

"To jsem. V poslední době to tam vypadá jako po výbuchu. To byl taky jeden z mnoha důvodů proč jsem odešla." sklonila hlavu a rukou začala trhat stébla trávy.


(já vím jsem šikulka ... vtip )

"Aha...tak to je dosť smutné...ja som sa sem vrátila...presne predvčerom. Celých 17 rokov som bola u ANBU." pousmiala som sa a pozrela som sa na nebo. "Poznáš svoju rodinu?" spýtam sa znovu.

*To jsi to jsiii! xDD Hooodnáá holka...vtíííp xDDD ae nééé mně to taky dlouho trvalo až jsem se zorientovala xD*

"ANBU?" podivila jsem se. "Tak to budeš tvrdá holka, co?" mrkla jsem na ni na náznak legrace. "Ano." objala jsem si kolena. "Ale bohužel zemřeli při napadení vesnice." řekla jsem smutně.


(to každýmu vždycky potrvá )

"Ja som ich nikdy nepoznala...narodila som sa, ako povedal velitel, slepej spoločnosti. Využili ma na rôzne akcie, bola som pokusný králik...dôvod prečo som chcela Idateho meč bol...že sa strašne podobá na meč ktorý ma skoro zabil, Zabuzou meč." a postavila som sa. Natiahla som ruky pred seba a zavrela som oči. "Mali sme to obe ťažké čo?" a pousmiala som sa.

*To jo xD jenže já jsem moc nedočkavá na všechno co se děje.*

Se zájmem jsem ji pozorovala. "To je mi líto. Muselo to být pro tebe těžké, když u tebe nikdo nebyl, když jsi je potřebovala." řekla jsem smutně a vzpomněla si na své rodiče, když jsem byla malá a trénovala jsem v blízkosti hvězdy. Potřebovala jsem je, aby mě podrželi a byli tu. "Nejspíš máš pravdu." přisvědčila jsem nakonec na její vyřčenou otázku.


(tak to jsem na tom asík stejně )

"Eh? Nemusí ťa to mrzieť. Mala som priateľov, a Veliteľa. Oni boli so mnou. Keď som mala dva roky dozvedela som sa o tom že Mizukage a ja sme príbuzné, je moja sesternica. A tak som trénovala viac. V šiestich som vedela to čo vie teraz priemerný chunin. Sláva mi stúpla do hlavy a tak ma pred rokom poslali na misiu. Po tej misii sa zo mňa stal pokusný králik." povedala som jej, "Som alergická na chakru akéhokoľvek Jinchuuriki, ďalší dôvod prečo chcem Idateho meč." posmutnela som. "A taktiež musím niekde zohnať misiu na ktorú by som mohla ísť." zasmiala som sa.

*xDD Yay! Další člověk xD*

"Ty jsi příbuzná s Mizukage-sama?" vyjekla jsem. Bylo to pro mě velké překvapení. "Tak to jsem netušila ani v nejmenším." Podívala jsem se na její smutný obličej. "Se budu muset ještě o téhle vesnici a místních ninjech hodně moc naučit." stoupla jsem si k ní a objala jsem ji. "A nemám ráda, když je někdo v mé blízkosti smutný. Tak se usměj!" pobídla jsem ji laskavě.


(budeme to muset už rychle ukončit )

"Netušila? Ah, no nedivím sa. Bola som preč dosť dlho."Objatie som opätovala. "Dúfam že to čo som hovorila zostane len medzi nami...ja zas nemám rada keď niekto vie čo sa so mnou deje...už aj tak som spôsobila svojim chovaním nie málo sĺz..." Usmiala som sa a privrela som oči. "Máš kde bývať? Ak nie kľudne môžeš ísť k nám do sídla...je tam väčšinu času prázdno a troch nových ľudí zvládneme." a zasmiala som sa.

*Jjj o pár minut už budu muset jít :/ ae až o pár xD*

"Mlčím jako hrob." utěšila jsem ji. "No..." protáhla jsem to. "Ani ne. Pokud nebudu rušit tak ráda."


(já už mizím... pak to dokončíme, bo jak to tu chodí )

"Nebudeš rušiť! Uisťujem ťa!" zvýšila som natešene hlas.

*Bajbáááj snad zítra xD*

"Tak dobře." přistoupila jsem na její naídku.


(tak už jsem tu )

Dlho sme sa rozprávali až som si všimla že už je ráno. "Aaah...boli sme tu dosť dlho, Shizuka-san. nepôjdeme už?" a natiahla som si svaly.

*Gomene! Měla jsem moc dlouhý šlofík xD Budu tu tak za hodinku nebo dvě xD*

"Měli bychom." zasmála jsem se.


(v poho :-) já teď jdu k babičce, takže tu budu aík až kolem 4 takže budeš muset chvíli počkat )