Řeky, potoky, lesy

Stála jsem zády k němu, vážná a zamyšlená, dost neovyklé na mou jindy usměvavou tvář. "Bohužel..."

podíval jsem se pro změnu na ní
''snad vás to netrápí''

Letmý hořký úsměv. "Kdyby jste věděl jak...!"

''tak s tím něco dělejte''

"Proč myslíte, že tu jak idiot lítám po lese?!" vybuchla jsem.

''Baví vás to a udržujete si postavu ?''
řekl jsem s lehkým tónem ironie

Otočila jsem s pohledem masového vraha. "Ne! Můj přítel co ztratil paměť je NĚKDE a já NETUŠÍM kde!! Nepamatuje si mě, nepamatuje si své kamarády a ani naše DĚTI! Vážně mě to NEBAVÍ!!!" Vyjela jsem z ostra a divila se, co všechno jsem schopna vykecat jednomu nukeninovi.

poslouchal jsem jí a pozoroval jsem jí při tom
''proč nepoužijete písečné klony aby jste zvýšila efektivitu hledání tedy ?''

Schovala jsem si obličej do dlaní. "Nevím... nedokážu normálně uvažovat..." mumlala jsem tiše.

''pak tedy neuvažujte, bude to pro vás lepší''

"A co mám dělat?!" znovu jsem se zamračila.

''nic, dejte si den volna srovnejte si vše v hlavě a začněte logicky uvažovat''

"Den volna? Neviděla jsem ho několik týdnů!! Mám o něj strach, nevím čeho je schopný, jestli ej v pořádku, musím se starat o vesnici, o děti... já nemám čas na den volna!"

vstal jsem a když jsem vstával vytvořil jsem nepozorovaně několik pečetí, za ní se vytvořil klon kterému se vytvořil v ruce plazmoví kunai s tupou hranou a bouchl jí do hlavy tak aby na chvíli omdlela a ztratila vědomí, využil jsem toho jak byla rozrušená tudíž nemohla pořádně reagovat

Cítila jsem bolest, ztatila vědomí a mé tělo se sesunulo k zemi.

ještě než spadla jsem jí chytl ... odnesl jsem jí k potůčku kde jsem jí položil na zem, rozdělal jsem oheň nedaleko od ní a z mích věcí které jsem měl sebou jsem si vytáhl konvici a speciální čaj který uvolňuje svaly a psychické napětí. Začal jsem připravovat v konvici čaj

Pomalu jsem začala otvírat oči. Bolest hlavy! Pořádná bolest... vždyť já nic nepila... nebo jo? Byla jsem zmatená. Neměla sjem chu´t se ani hnout. Poslouchala jsme zurčení vody, vnímala hebkou trávu...

dodělal jsem čaj a nalil jsem jej do hrnku... nechal jsem oheň dohořet a po té jsem vstal přišel k ní položil jsem vedle její hlavy hrnek s čajem a po té jsem se vrátil k místu kde jsem vrátil čaj a posadil jsem se u něj

"Co to je...?" informovala jsem se nedůvěřivě. Už podruhý mě dostal?! Pilikko jde to s tebou z kopce...

''čaj, vypij jej''
nakázal jsem jí

"My si tykáme?" pozvedla jsem obočí, ale překulila jsme se na břicho a vzala hrneček do ruky. Bylo mi fuk, že je tu velká pravděpodobnost že mě otráví... napila jsem se a zavřela oči. "Dobré..."

''áno''
pověděl jsem
''a netykáme jen jsem se přeřekl''

"Aha... tak to tak nech, stejně... na nukenina jsi až moc slušný!" pousmála jsem se a znovu se napila, Vlévalo se mi do žil zvláštní teplo.. tak příjemné!

''nejsem nukenin''
ušklíbl jsem se
''nikdy jsem do žádné vesnice nepatřil''

"Akatsuki jsi.. to stačí!" jemně jsem mezi rty žužlala okraj hrníčku, tiskla si ho do dlaní, do kterých mě příjemně hřál.