Řeky, potoky, lesy

Všetci boli chvíľu oslepení. Keď už videli, začali sa rozhliadať naokolo.
"Čo to má znamenať? Kam zmizol? Za nimi, už ju nemôžeme znova nechať uniknúť!"
Všetci sa rozbehli niekam preč.

utíkal jsem lesem pryč ale batoh který jsem měl na zádech mě velmi zpomaloval...
takhle jim neutečeme
opět jsem vytvořil pečetě ''Kori Shinchū no Jutsu''
změnil jsem jim prostředí tak aby mě nemohli vystopovat a kroužili kolem dokola a utíkal jsem nadále dál

Nakoniec sa mu podarilo zbaviť sa ich.
"Sakra! Zasa je preč! To už nie je možné!"
Naštvane sa vracali do dediny.

doběhl jsem k jedné jeskyni a celý udýchaný jsem jí pomalu položil na zem, po té jsem si sedl a sundal jsem si batoh a nadále jsem rychle dýchal

Ayaka

Postavila som sa zo zeme a oprášila.
"Ďakujem ti za záchranu, ale naozaj si sa do toho nemusel miešať."

''no... většinou takto bezhlavě nezachraňuji někoho koho neznám, ale teď něco uvnitř mě, mě nutilo zasáhnout''

Ayaka

"Neviem, či ti to pomôže, ale neurobila som to. Nedonášala som na sunu, akurát som bola v nesprávnom čase na nesprávnom mieste. Ale to je nadlho, ďakujem za starostlivosť. Nie som nijak zvlášť zranená, odtiaľ to zvládnem."
Usmiala som sa a odišla preč.

vzdychl jsem si
''vidíš vidíš Taiki, takto to dopadne když si děláš kraviny''
pověděl jsem si pro sebe a přešel jsem na cestu a měl jsem namířenu zpět do kumo
- přesun

Objavil som sa aj s Yoko pri rieke, čistej rieke... kúsok od nás bolo vidno, že začína les. Yoko som mal stále v náručí, tak ako som ju držal keď som sa s ňou odmiestnil. Naklonil som hlavu k nej a do uška je zašepkal. "Čo povieš na toto miesto?" Obzrel som sa na väčší kameň, ktorý taktiež nebol ďaleko, bol by vhodný ako úkryt pred vetrom.

Ta rychlost.. Pomyslela jsem si. Potom jsem se usmála a zvědavě naklonila hlavu na stranu. Rozhlédla jsem se po okolí a byla překvapená. Klid, teplo, dokonalé.
"Lepší místo jsem si nepředstavovala.." Řekla jsem a znovu jsem se usmála. Hned na to jsem vzhlédla, protože byl Futoshi vyšší než já.

Náhle som si uvedomil, že ju ešte stále objímam tam som ju ihneď pustil a spravil krok vzad smerom od Yoko. "P-prepáč..." Mlčal som a to dosť dlho. "No toto ma napadlo len tak... myslím toto m-miesto." Dal som si zovretú päsť pred ústa a naprázdno som si odkašľal.

Usmála jsem se. "Je to hezké místo, takové klidné. Ještě jsem tady vlastně nikdy nebyla, jsme daleko od Konohy?" Zeptala jsem se a rozešla se blíž k potoku. Na hladině se odrážel můj vlastní odraz. No, ty teda vypadáš.. Zhodnotila jsem samu sebe a jen nad tím s úsměvem zakroutila hlavou. Lepší už to stejně nebude, tak co řeším.. Pokrčila jsem rameny a zatřepala hlavou, abych se těch protivných myšlenek zbavila.

"Až tak ďaleko zasa nie sme." Sledoval som jej pohyb až k vode.

"Hai, to je dobře.." Řekla jsem a vzpomněla si na to, jak jsem se jako malá tak moc bála vody. Musela jsem se nad tou vzpomínkou pousmát a ohlédla jsem se na Futoshiho.
"Futoshi? Ty si vyrůstal v Konoze odmalička, že?" Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale radši jsem to neudělala. Posadila jsem se na břeh a zamyšleně koukala na hladinu.

Prešiel som až k Yoko a posadil som sa vedľa nej. "Áno narodil som sa tam a tiež som sa tam vyrástol, prečo sa pýtaš?" Ostal som nehybne sedieť kúsok od Yoko.

"Nevím, napadlo mě to jen tak.." Řekla jsem váhavě a zase jsem se ze snění vrátila do reality. Podívala jsem se na něj a zvědavě naklonila hlavu na stranu. Chtěla jsem přerušit to ticho, co všude panovalo.
"Nevím o Hyuuga klanu skoro nic, pověz mi o něm něco. Máš.. Máš ještě rodinu?"
Baka, proč se na to ptáš?
"Gomene, jsem někdy až příliš zvědavá.." Zaklonila jsem hlavu dozadu a podívala jsem se na modré nebe.

"Noo vieš, celý klan je pre mňa ako rodina. Až na jednu výnimku, ale to je na dlho, a to by ťa nezaujímalo." Tiež som sa pozrel na nebo nad nami. "Mne nevadí, že sa pýtaš... čo také by si chcela o Hyuuga klane vedieť?"

"Času je dost.." Pousmála jsem se a pak jsem pokrčila rameny. "Vím, o Hyuuga klanu, akorát to, jaké má Kekkei Genkai.. Vlastně nic moc nevím, ani o tobě.." Odpoutala jsem se od nebe a znovu na něj s úsměvem pohlédla.
Od kdy se tolikrát usmíváš? Radši jsem se zeptala. abych ty myšlenky zahnala.
"Trénovali tě rodiče, když jsi byl malý..?"

"Áno rodičia, ale dosť som sa učil aj sám." Pozrel som sa aj ja na ňu a oboma očami počas úsmevu žmurkol. "Pokojne sa pýtaj, rád ti odpoviem."

"Páni, a takže si chodil i na Akademii? Jaké, jaké to tam je?" Zeptala jsem se, tohle mě vážně zajímalo.
"Pokud tě to neotravuje.." Řekla jsem.Pak jsme se usmála.. Vážně tady bylo příjemně..

"Akadémia?" Premietol som si v hlave spomienky, aby som vedel o čom rozprávať. "Ja som bol dosť malý keď som ju už opustil, mal som 6... dlho som sa tam nezdržal, ale môžem povedať, že tam bolo dobre." Zrakom som sa sústredil na vodu. "Mimochodom máš pekný úsmev."

"Asi si se tam seznámil s novými lidmy, že? S budoucími Shinobi.." Řekla jsem a při zmíňce o mém úsměvu jsem se na něj překvapeně podívala.
"Pěkný ú-směv? A-arigatou.." Zčervenala jsem a radši se podívala jinam, abych se znovu nezakoktala. "Jsi první, kdo mi něco takového řekl.." Bezmyšlenkovitě jsem se znovu usmála.

"No niekoho som tam stretol." Svoj pohľad som upriamil z vody na Yoko. "To si doteraz stretala len slepých ľudí? Lebo ak si to niekto nevšimol, musel byť slepý."

"Nikdy jsem na Akademii nechodila, tak jsem chtěla od někoho zjistit, jaké to bylo.." Odpověděla jsem zamyšleně.
"Ty chceš, abych se vážně začala červenat, že?" Zeptala jsem se ho s úsměvem a dala si neposedné vlasy za ucho. Pak jsem, ale vážněji dodala. "Nejsem tak zajímavá.." Ušklíbla jsem se.

"keď sa červenáš je to..." Zasekol som sa. "Nie si? Prečo si myslíš, že nie si?"