Řeky, potoky, lesy

"Hee? Naučit?" Znovu jsem si na vodu stoupla, ale při jeho odpovědi jsem se zarazila a otočila jsem se k němu. "V-vážně? Ale nechci, nechci tě tím otravovat.." Usmála jsem se. Třeba se konečně toho strachu zbavím, i když na vodu moc dobré vzpomínky nemám.

Prišiel som bližšie a tiež som sa postavil na vodu. "O to sa báť nemusíš, neotravuješ." Pozrel som sa smerom k zemi, vlastne už k vode, na ktorej som stál. "Ale..."

Taky jsem se zasekla. Až teď mi došlo, že nejspíš oba nemáme plavky. Ale to by nebyl ten problém, který mě tak trápil. Chtěla jsem jít zpátky na břeh.
Kso Yoko, bojíš se obyčejné vody?
Vynadala jsem si a ani to protivné vrčení Shukakiho v hlavě mi nepomáhalo.
To si nemůžu dělat, co chci bez toho, aniž by si měl připomínky?! Zeptal jsem se Shukaka v duchu. Musela jsem určitě vypadat zvláštně, když jsem tak zamračeně hleděla na vodu a na svůj odraz v ní. Znovu jsem o kousek couvla, ale to už jsem se opřela do Futoshiho, který stál za mnou. Otočila jsem se a zjistila, že byl jen pár centimetrů ode mě. Zrůžověli mi tváře a hned jsem si vynadala.
"Go-gomene, ale asi to s tím plaváním jen tak nepůjde. Nemáme tu stejně plavky a.. A než bychom uschnuly.. Takže... takže to nejspíš necháme na jindy.." Dořekla jsem a snažila se najít jiný důvod, abych nemusela jít plavat než můj strach.
Proč prostě někdy nemůžu jen tak mlčet?!

Hľadel som na Yoko, než do mňa narazila, trošku nechápavo. Nevedel som čo presne s ňou je. Ako sa o mňa oprela reflexívne som jej dal dlane na ramená, aby náhodou nespadla. Hneď na to som akoby stŕpol a nevedel čo robil. "T-to n-nevadí." Dostal som zo seba koktavým spôsobom.

Usmála jsem se a o pár kroků jsem ustoupila dozadu, čímž jsem se zase dostala dál na vodu. Nevadilo mi, když jsem na ní stála. Naštěstí.
"Gomene Futoshi, občas se chovám hrozně zbrkle.." Usmála jsem se a obešla Futoshho, abych se dostala na břeh. Zvednul se vítr a rozvířil mi vlasy. Docela se ochladilo, nebo se mi to zase jenom zdálo?

Otočil som sa za ňou a telom mi prebehli zimomriavky, možno tým vetrom, možno niečim iným. "A-ale nie, nechováš... teda... neviem o tom."

Usmála jsem se. Ani jsem si nevšimla, že ten čas celkem rychle uletěl.
Podívala jsem se na nebe. Trošku se zatáhlo, tak jsem se zamračila.
"Futoshi? Já..nevím jestli nemáš nějaké povinnosti v Konoze. Pokud už tady nechceš být, stačí říct. Mě to nevadí.." Usmála jsem se a sedla si na jeden z vystouplých kamenů dál od vody.

Prešiel som k tomu istému kameňu a posadil som sa na zem. O kameň som sa chrbtom oprel. "Povinnosti teraz nemám nijaké, vlastne čo sa týmu týka, voľno im neuškodí."

"Dobrá, jsem ráda, že j.." Zarazila jsem se a radši jsem řekla něco jiného, než jsem měla původně na mysli. "Že máš tak skvělé studenty. Párkrát jsem je viděla trénovat a z toho, co jsem doposud viděla si myslím, že jsou velmi nadaní" Dokončila jsem větu a doufala, že si toho malého zaškobrnutí nevšimne.

Zaklonil som hlavu vzad tak, aby som sa pozeral na Yoko. "Sú celkom dobrí, no... ale čo si chcela povedať?"

Podívala jsem se mu do očí a nervózně jsem se pousmála.
"Já.." Kso, proč musím říct vždycky hned to první, co mě napadne! Nervózně jsem si zkousla dolní ret, ale pak jsem se jen znovu pousmála. "Jen jsem ráda, že si tady se mnou.." Dostala jsem ze sebe.

Hlavou som nepohol, len som zatvoril oči, ktoré som nechal zatvorené. "Aj
j-ja som rád."

Usmála jsem se a něco mě napadlo. Byl tak blízko, že stačilo se jen naklonit a.. Baka no Yoko, kdyby si to udělala určitě by to nedopadlo dobře. Proč mě musí napadat zrovna takové myšlenky?!
Zakroutila jsem hlavou a ušklíbla jsem se. Zase kolem nás zavanul vítr a já se znovu zachvěla. Nevěděla jsem jestli je to zimou, nebo i nečím jiným.
"Zdá se mi to, nebo se vážně ochladilo?" Zeptala jsem se podruhé na svou otázku, ale tentokrát nahlas.

Otvoril som oči a pozrel som sa priamo na Yoko. "Je ti zima? Ak áno, tak nás vezmem niekam do tepla, stačí len povedať." Možno bolo v mojom hlase počuť obavu o jej zdravie.

"Není já jen, nejsem zvyklá na tohle počasí. Nemusíš si dělat starosti" Usměju se a odhrnu si vlasy z čela. Pak se mu podívám do těch pronikavých očí. Fascinují mě..
Od kdy se chovám takhle?
Zeptám se sama sebe, ale odpověď stejně neznám.

Pozeral som ja jej tiež do očí, nie však veľmi dlho, ale istá chvíľka to bol. "Tak aspoň." Vstal som a dal som si dolu bundu, pod ktorou som zostal v triku. Hneď na to som bundu prehodil cez Yoko na jej chrbát. "Aspoň toto."

"Arigato.." Zašeptala jsem překvapeně a do bundy se zachumlala. Pak jsem se na něj zmateně podívala. "Ale, nebude zima tobě?"

"Mne byť pokojne môže." Zasa som sa posadil na zem a oprel som sa o kameň skoro tak isto ako predtým. Teraz som sa ramenom letmo dotkol nohy Yoko. Ostal som sedieť.

Zaraženě jsem seděla a koukala před sebe. Z myšlení mě vytrhl až jeho hlas. "Jen aby si pak kvůli mě nebyl nemocný.." Dodala jsem a usmála jsem se.

"Nejako to predýcham." Trošku som sa zamrvil, ale inak som sa veľmi nehýbal.

"Dobrá, ale já tě varovala.." Ušklíbla jsem se a pak jsem zaklonila hlavu dozadu. Zajímalo by mě kolik je hodin, protože jsem vůbec neměla pojem o čase. Jak dlouho jsme už tady? Ani nevím, kdy jsme sem vlastně přišli. Potichu mi zakručelo v břiše. Zamračila jsem se. To se mi musí dít zrovna teď?!
"Netuším kolik je hodin, ale možná.. možná bychom se už měli vrátit.." Řekla jsem potichu a velmi nerada jsem to říkala. Na jednu stranu jsem tady chtěla hrozně moc zůstat a na druhou.. Byla jsem docela dost zmatená ze svých pocitů. Ale jen jsem nad tím s úsměvem zakroutila hlavou.

Zaklonil som hlavu k Yoko. "Iste, tak pôjdeme." Vstal som a chvíľku stál bez pohybu. Asi ju to tu už nudí... Načiahol som k nej ruku, aby som nás mohol spoločne premiestniť.

Vstala jsem a podívala jsem se na něj. "Děkuju, že jsi mě sem vzal. Mohla jsem tady přijít na jiné myšlenky a navíc jsem strávila krásný den s příjemnou společností.." Začervenala jsem se a potom jsem se nervózně usmála.
"Pokud.. Pokud ti to nebude vadit, ráda bych to tady navštívila znovu.." Řekla jsem a naposledy se rozhlédla kolem. Pohled mi padl na vodní hladinu, na les kolem. Nějakým způsobem mě to všechno uklidňovalo.
Váhavě jsem Futoshiho chytila za ruku a čekala.

Ruku som jej chytil. "Vezmem ťa sem kedykoľvek budeš chcieť."
Obaja sme naraz zmizli.
(Presun Konoha)

Přišli jsme na mýtinky uprostřed lesa, uprostřed bylo malé jezírko. ,,Tady je to perfektní.'' Tobě se to říká, když se nebudeš muset starat o dvě malý děti. Usmála jsem se. Dneska vážně neměla nejlepší náladu. ,,Něco je nauč.'' Řekla jsem, sedla jsem si pod strom, rozbalila jsem svitek a začala jsem se nejprve učit Sabaku Sousou.