Řeky, potoky, lesy

Tak jdem děcka. Zavelila Shi a společně s Tenshim odběhla do lesa. Yuki se vedle mě jenom stočila do klubíčka a odpočívala.

,,Hmm..to by stačilo.'' Protáhnu se a zazívám. Yuki, která celou dobu spala vedle mně, mě napodobila. Zapískám. Z lesa vyběhne Shiri, tlapky má celé od krve a táhne za sebou celou srnku, která je na mnoha místech rozdrásaná. ,,Zase si si hrála? Chuděra malá.'' Podívám se na srnku. Večeře. ,,Jo, ale pro všechny.'' Zasměji se při pohledu na velké mrtvé zvíře. Najednou zachrastí listí a zpoza keře vyleze malý leopard. Přišel až ke mě a položil přede mě na zem zajíce. ,,Páni. Ty si ale šikovný.'' Pohladím ho po hlavě. Učí se rychle. Spokojeně zavrčela, ale na to, jak ho hladím se koukala trochu žárlivě. Všimla jsem si jějího pohledu. ,,Pojď sem.'' Řekla jsem se smíchem a začala jsem jí drbat a ušima a pod krkem. Spokojeně hlasitě předla. Ještě jsme se chvíli mazlili, pak jsem vzala Yuki do náručí a odešli jsme. Oba lovci si nesli svoji kořist. (přesun)

Objevila jsem se u potoka. Oblečení jsem měla už dávno suché.
Posadila jsem se k potoku. Brýle jsem si sundala a odložila na pařez. Viděla jsem rozmazaně, ale momentálně mi to nevadilo. Dala jsem ruku do vody. Nechala jsem vodu téct mezi prsty. Bylo to jako tenkrát, když ještě nevěděla, co dokáže...

Hajitetsu

Behal som čo najrýchlejšie ako som to len dokázal.
"Stále ma sleduje ?"

Předběhnul jsem ho a kopnul ho.

Hajitetsu

Kufrík mi vypadol z rúk niekde do vody a ja som od zlosti začal tvoriť pečate.
"Ty jeden ! Zmaľujem ťa a aj tak si poňho pôjdem ! Katon: Hibashiri !"
Po stromoch sa za Yoshirom pustil silný "prúd" ohňa.

"Akasumi no tate!" Štít mě ochránil před ohněm a já začal dělat pečetě.
"Doku kiri!" Vyfoukl jsem obrovský jedovatý oblak na něj. Byl velký a proto předtím, než by z něj utekl by se musel aspoň jednou nadechnout. Začal jsem přitom dělat další četě a do ohně jsem vyfouknul pár ohnivých koulí (katon housenka no jutsu )

Hajitetsu

Vyskočil som z jedovatej hmly.
"Takouto technikou ma- čo je to ?"
Vrazili do mňa ohnivé gule a v bezvedomí som dopadol na tvrdú zem.

Šel jsem hledat do řeky kufr, ale nic jsem nemohl najít.

Za Yoshirom sa objavil nukenin, ktorému však vzhľadom na to, že stál za ním, nebolo vidno do tváre.
"Na vašom mieste by som nepoľavoval v obrane."
Z oboch strán ho niečo napadlo a na mieste nastal výbuch. Než sa Yoshiro stačil spamätať, bol už zranený, aj keď nie veľmi vážne.

Udělal jsem pečetě.

Yuto

Stál som pred Yoshirom ako keby som čakal, kým tie techniky dokončí.
"Pletiete sa do vecí, do ktorých vás nič nie je, pane."

"Kuchiyose: Gamaguchi Shibari!" Obalil nás žabí žaludek a já ihned začal dělat pečetě.
"Doku kiri!" Kolem Yuta byla jedovatá mlha, která ho otravovala.
Mezi tím jsem si došel pro kufřík a čekal.

Yuto

Zadržiaval som dych a čakal na brata. Vytvoril som pečate a skôr, než ma hmla stačila otráviť, bola technika žabieho žalúdka zrušená, samozrejme že vďaka môjmu bratovi. Takto fungovala naša spolupráca. Ja som bol silnejší článok, no brat naopak inteligentnejší. Zatiaľ čo on sa zo zadu staral o obranu, ja som sa staral o útok. Vďaka jeho schopnosti tlmiť chakru to nebol veľký problém.
"Ninpō: Chō Amagumo."
Spustil sa doslova dážď pavúkov.

Pomocí sennin modu jsem vycítil jeho bráchu a hodil kouřovou bombu všude kolem. Nic nebylo vidět a já se pomocí jeho chakry orientoval a vzal mu kufřík a přivolal rychle žábu. Kouř pomalu mizel, ale žábu jsem odvolal a zmizel jsem.
(techniku žabího žaludku jsem odvolal předtím, abych mohl vzít kufřík)

Yuuda

"Mal som vedieť, že pôjde po kufríku, nebol som schopný to svojou pavučinou zastaviť. Využil moju nepozornosť, h*jzel jeden."
Došiel som k bratovi a spoločne sme niekam vyrazili.

Dala jsem si brýle. Vstala jsem od potoka. Už jsem na jednom místě byla dlouho. Odcházela jsem z toho krásného místa.

Opět jsem přišla k potoku, kde jsem byla posledně. Rozevřela jsem svitek a pustila se do čtení. V duchu jsem si opakovala znaky na pečeť. Pořád dokola než jsem je byla schopna zopakovat bez jedinéo zaváhání.

Pak jsem vešla na řeku. Stoupla jsem si do prostřed. Pomalu jsem začala tvořit pečetě. Voda se začala čeřit a pak se zvedla ve čtyřech místech. Spojila se nademnou. Dál se neformovala a mě voda nade mnou mi spadla na hlavu. Promáčelo mě to. Stále jsem to zkoušela, ale nikam dál jsem se nedostala.

Jakmile jsem si uvědomila, že se dneska nikam nedostanu. Šla jsem na břech. Posadila jsem se pod strom. Voda se pomalu vsakovala do kůže.

Trochu jsem se prospala. Probudila jsem se, stoupla si a protáhla se. Prsty jsem si prohrábla vlasy. Šla jsem opět zkoušet novou techniku.
Přistoupila jsem k řece. Nahromadila jsem čakru do chodidel a stoupila na řeku. Postupně, už automaticky, jsem měnila intenzitu, abych jsem nespadla.
Začala jsem tvořit pečetě. Voda se začala čeřit a poté se zvedla na čtyřech místech. Spojila se mi nad hlavou. Tentokrát se začala formovat i dál. Začalo z toho být nějaké zvíře. Obrysy ještě nebyly propracované. Pak se technika zrušila. "Kruci!" zase jsem udělala pečetě. Skončilo to stejně jako předchozí pokus. Pokaždé mě masa vody omyla.

Nejradši bych létala ještě minimálně dvě hodiny, ale to by Kizoku příliš nadšený nebyl. Aktivovala jsem byakugan a hledala místo, kde nejsou žádní lidé. Jedno takové jsem našla a poprosila Kizoku, aby tam zaletěl.

Místo bylo skryté v hustém porostu stromů. Dominantou byl vodopád. Ani příliš velký, ani příliš malý. Řeka pod ním klidně plynula a na břehu to bylo samý mech a hebká tráva. Přistáli jsme.

"Arigato Kizoku. Bez tebe bych takové místo těžko hledala." mírně jsem se uklonila.

"Ještě tě pak přivolám, až budu potřebovat domů. Je to přece jen pěkný kus cesty. Ale pak ti dám pokoj. Slibuju." zadívala jsem se kamsi do země a nechala orla zmizet.

Přišla jsem blíž ke břehu a svlékla si přebytečné oblečení (no nebyla jsem úplně nahá pro případné šmíráky ). Nakráčela jsem na vodní hladinu a začala si procvičovat naučené pohyby.

Teoreticky by mě ten vodopád neměl skoro vůbec namočit, pokud to budu dělat dobře...

Uvolnila jsem tělo a vyčerpaně zmizela pod hladinou. Přestala jsem kontrolovat čakru v nohách a nechala se volně unášet vodou. Klesala jsem ke dnu a ten zvláštní pocit si doslova užívala. Miluju vodu.

Ještě chvíli pokračuj a utopíš se.

Netrvalo dlouho a byla jsem vynešena zpět nad hladinu a konečně jsem se mohla nadechnout. Udělala jsem první tempo a pomalu mířila ke břehu. Nepospíchala jsem, nebylo kam.

Párkrát jsem se ještě potopila a sledovala ryby, které si plavání užívaly se mnou. Konečně jsem dorazila ke břehu a posadila se do mechu. Nechala jsem slunce aby mě osušilo a pak jsem se oblékla. Tohle si musím zopakovat. Krásně mi to pročistilo hlavu.

Pohodila jsem ještě vlhkými vlasy a vytáhla kunai. Jde se na přivolání.

"Kuchiyose no jutsu!"

Můj orel Kizoku tu byl okamžitě. Nečekala jsem až mě hodí na hřbet a hbitě jsem na něj vyskočila.

"Arigato Kizoku. Jen díky tobě jsem mohla ty techniky dotáhnout k dokonalosti." chvíli jsem zaváhala a nakonec jsem ho pohladila po hlavě.

"Maličkost." zabručel Kizoku a vznesl se k nebi.

přesun.

Techniku jsem si znovu zkoušela. Docela mi to už šlo. Už mě nebyvilo být pořád na jednom místě. Přistoupila jsem k batohu. Vytáhla jsem z něj láhev z vodou. Odšroubovala víčko a napila se. Vrátila jsem ji zpátky. Svitek jsem též schovala do batohu a dala si ho na záda. Odešla jsem.
(přesun)

Seděl jsem na skalce a přemýšlel.

"Není na výběr,musím to udělat...."
Strhl jsem si čelenku Kiri,hodil ji na zem a odcházel pryč.
(Přesun)

ANBU mě zavlekli až sem. Hodili mě ke stromu a čekali až se probudím. Já už nebyl v bezvědomí tak jsem čekal jen na vhodnou příležitost, abych udělal náhradu. Ta chvilka přišla, posbíral jsem zbytky chakry a použil náhradu. Měl jsem sice málo času na útěk, ale stačilo to, abych se dostal do bezpečné vzdálenosti. Zachráněn. Tak a teď rychle pomoct Konoze! Pomyslel jsem si a rychle utíkal.(přesun)