Řeky, potoky, lesy

Čekala jsem, jestli větu dořekne, ale nestalo se tak, tak jsem to tak i nechala. Pak jsem se zarazila.
"Proč? Je zde mnohem zajímavějších lidí, než jedna obyčejná holka, ne?" Řekla jsem s povzdechem, ale hned na to jsem se usmála.

"Obyčajná? Nikto nie je obyčajný." Ďalej už mlčky a bez nejakého emotívneho výrazu na tvári som pozoroval vodu, na ktorú som sa zasa otočil.

"Hai, nejspíš máš pravdu.." Odpověděla jsem zamyšleně. A pak jsem se na něj podívala. "Tohle místo je něčím zvláštní, nemyslíš?" Zeptala jsem se a hned nato jsem se postavila.

Ostal som sedieť, nevedel som čo chce robiť. "Čím myslíš, že je zvláštne?" Spýtal som sa stále hľadiac na vodu.

Trošku jsem protáhla ztuhlé končetiny a pak jsem se zamyslela. "Ta příroda a atmosféra kolem. Nejsem zvyklá na takové ticho a v Suně je jenom písek.. Možná proto mi to přijde tak zvláštní.." Dodala jsem a usmála jsem se. Stoupla jsem si na vodní hladinu, která se pod tím pohybem rozvířila. Hned na to jsem si uvědomila, jak se chovám dětinsky, tak jsem se zase z vody vrátila zase zpět. "Futoshi? Je to zvláštní otázka.. Etto já, vlastně ani nevím, jak jsi starý.." Zeptala jsem se a radši jsem si zase sedla.

Suna, piesok, všade piesok... Pozoroval som ju na vode, len ju vodu som si prestal všímať. Akonáhle ale opustila vodu, zasa som som sledoval hladinu... kruhy, ktoré po nej zostali, až ma prerušila otázkou. "Vek... 18, ehm mám 18." Otočil som sa k nej. "Aj by som sa..." Vetu som už dopovedal len sebe. ... spýtal koľko máš ty, ale ako všetci hovoria, pýtať sa ženy na jej vek je neslušné.

Překvapeně jsem se na něj otočila. "18? Tak to jsme stejně staří.." Dodala jsem s úsměvem.

"Teraz neviem, či je to dobre alebo zle." Tiež som vstal, voda sa už upokojila nebola tak zaujímavá.

"Nevidím důvod, proč by to mělo být zlé.." Zasměju se a pozoruju ho, jak se zvedl. Chce se snad už vrátit? Pomyslím si zmateně, ale radši se na nic nezeptám.

Natiahol som sa kvôli tomu sedeniu a pohľad sa mi ustálil na Yoko. "Ak smiem vedieť, ako dlho budeš v konohe?"

Tak tímhle mě dostal. Přemýšlela jsem nad tím častokrát, ale popravdě nikdy jsem si nedokázala an tu otázku přesně odpovědět.
"Já.. Nevím.." Povzdechla jsem si. Vzpomínala jsem, jak těžce se mi ze Suny odcházelo..
"Nejspíš si v Konoze ještě hodně dlouho pobudu. Slíbila jsem si, že se do Suny vrátím, až budu dostatečně silná.. Takže mám, co dělat." Ušklíbla jsem se.

"Neviem aká silná plánuješ byť, pretože podľa si veľmi silná... neveríš si, čo sa tohto smeru týka a to je také..." Na druhej strane, budeš v Konohe, čomu som rád.

"Také?" Překvapeně jsem se na něj podívala. "Máš pravdu, častokrát si nevěřím, ale věřím ve své cíle, které jsem si zadala a to je podle mě důležité..." Usmála jsem se a po chvilce jsem dodala.
"A co ty? Máš nějaké další cíle?" Podívala jsem se na něj tázavě a usmála jsem se.

"Áno, ale len jeden... zmeniť Hyuugu." So smútkom v očiach som sa pozrel do zeme. "Aj keď viem, že Hyuuga je delená z dôvodu bezpečnosti, nepáči sa mi to."

Všimla jsem si, že nějak posmutněl. Nejspíš jsem se na to neměla ptát..
"Tak věřím, že se ti tvé cíle vyplní Futoshi.." Pousmála jsem se.

"A ja zasa verím, že sa vyplnia tie tvoje." Zodvihnem hlavu.
"Vieš, že toto mi pripadá ako nejaké lúčenie sa?"

"Loučení? To doufám, že ne.." Zakroutila jsem hlavou a usmála jsem se.

"Aj ja dúfam, že to nie je lúčenie." Zasmial som sa nad svojou hlúpou myšlienkou.

mé tělo se objevilo v jedné jeskyni ve které tekla voda ležel jsem na zádech a deník který jsem v ruce držel nadále svítil z deníku po té vystoupila velmi silná záře která se po několika sekundách zformovala do tvaru člověka ten tvar vypadal jako Saki, nechápavě jsem se díval na tu záři, ta stělesněná záře si ke mě klekla a mé tělo se začlo celé regenerovat
''c-co''
zašeptal jsem jelikož jsem se na víc nezmohl
záře promluvila: ''ještě nenadešel tvůj čas''
hlas záře zněl jako by byl doopravdy Saki, po chvíli jsem omdlel ... a deník jsem držel stále pevně v ruce

pomalu jsem se začal probouzet a na mém těle byla má krev ale rány jsem měl zahojené... pomalu jsem se posadil a v ruce jsem držel deník Saki
chvíli jsem uvažoval nad tím co se včera stalo a nakonec jsem vše zhodnotil jako nesmysl, slyšel jsem šumět řeku v jeskyni proto jsem vstal a došel k řece, nejdříve jsem se z ní napil a po té jsem se svlékl a vlezl jsem do místa kde nebyl tak silný proud a začal jsem se zde koupat, po chvíli jsem vylezl a věci které jsem si svlékl - tudíž vše jsem v řece začal máchat aby věci nebyli od krve, následně když byli čisté jsem vzal věci do ruky a na sebe jsem si natáhl jen trenky, vylezl jsem ven z jeskyně rozdělal jsem u ní oheň a nad oheň jsem pověsil mě věci aby rychleji uschly, sedl jsem si k ohni a zadíval jsem se do něj, zároveň jsem přemýšlel nad tím co budu nadále dělat

když bylo již oblečení suché oblékl jsem si jej i s čapkou a oheň jsem uhasil, postavil jsem se a protáhl jsem se, deník který jsem pocelou dobu držel v ruce jsem si uklidil do batohu
''takže co teď ?''
kousek odemne jsem viděl cestu
''zkusíme to tudy''
vydal jsem se na cestu ale po té jsem si uvědomil že takto vzbudím moc pozornosti jako ninja z kumo, šáhl jsem do batohu a z něj jsem vytáhl plášť, nasadil jsem si jej a plášť zakryl celé mé tělo i s mou hlavou tak že byla vidět jen má pusa, po té jsem vykročil na cestu
- přesun

Usmála jsem se na Futoshiho a na chvilku jsem se zamyslela. "Co budeme dělat teď? Nechce se mi ještě odejít.." Pohled mi padl z Futoshiho na vodu. "Šla bych si zaplavat, ale umm.." Radši jsem větu nedokončila a zakroutila nad svými nápady hlavou.

Pozrel som sa na vodu a potom na Yoko. "Ale?"

"Etto.."
Když si to začala, tak to dokonči.
"Ne-neumím.. " Zakoktala jsem se. Sama jsem si to častokrát nechtěla přiznat. "plavat.." Dořekla jsem a trošku jsem zčervenala.
V lázních to bylo něco jiného, tam hloubka nebyla ani nic podobného a navíc v Suně moc jezer nebylo a není ani, kdo by mě to naučil. A navíc, jsem se vždycky vody bála..
Smutně jsem si povzdechla a znovu se podívala na poklidnou hladinu vody.

Otočil som sa jej chrbtom a trošku sa v tichosti uškrnul. Fu... už som myslel, že nemá plávky ako ja... Rýchlo som sa k nej otočil. "Ja viem, a-ak by si chcela naučiť."