Nemocnice

,, Samozrejme, že si svoju techniku dokážem vystopovať." prikývol a na chvíľu privrel oči aby sa sústredil.,, ANBU veliteľstvo... ale ako sa tam sakra niekto dostal?" zašepkal potichu a pokrútil hlavou.,, Len povedz koho." prehovoril naraz Yuki vážne.,, A ja to teda zariadim, nikdy nesiahne na Sunagakure no Sato len tak beztrestne." pousmial sa.

,, Tak Rinnegan?" pousmial sa fascinovane.,, Odmalička som bol vychovávaný v tom, že som génius a väčšieho talentu odo mňa niet. Prebudil som v sebe legende." inofrmoval ho a nasmeroval si to k východu.,, Myslíš, že sa zľaknem Rinneganu?" zasmial sa spokojne.,, To by ma sensei zabil za zbabelosť, oživil a zabil znova." doplnil veselo.

Otočil som sa na Mitsuki "No pomohlo to?" povedal som arogantne a vzápätí som si sadol na zem kde som sa sústredil an meditáciu a snažil som sa byť v pokoji...

Mitsuki jenom na Kaita natocila hlavu a mirne sni pokroutila do stran.Nevedela co rict nedokazala nebo spise ne v normalni reci pozvedla smutne hlavy a zacala kricet orli reci a ozvena se tahla sirokym okolim.

Neodpovedal som pretože som sa sústredil a a nevnímal som okolie....

"Chmmm..." vydala jsem ze sebe a zamračila se na Kaita. *Proč mám pocit, jako kdyby ho to vůbec nezajímalo? No neměla bych to asi řešit...* pomyslela jsem si. Podívala jsem se znovu na Jaye a přemýšlela, co mu tak pomůže.

Po nejake chvili mitsukin krik ustal a nekolil desitak ptaku z nejblizsiho okoli priletaly a sedali okolo meho luzka. kdyz uz nepriletaly dalsi vsichni sklonily hlavy a po chvili ticha zacaly vydavat zvuky zezacatku to znelo jako nic ale po chvili se z toho vyklubala melodie jakoby smutecni pisen.

Zo zatvorenými očami sa zo mňa ozvalo "Čakala si že budem spievať a revať...?Vo svete ninjov sa to stáva....Stalo sa čo sa stalo nijak to už nevrátim..." povedal som úplne kľudne....

Nebylo mi jasné, na koho mluví a tak jsem se na něho ani neobrátila. *On umí číst myšlenky?!!* napadlo mě. Pomalu jsem se na něho otočila. *Ne to přeci není možné.... alespň doufám...* polkla jsem a znovu jsem se zapřemýšlela.

Po nejake dobe zpev ustal a ptaci stichli ale stale zustavaly na svem miste a pozorovaly, me telo a jen cas od casu vypustily nejaky zvuk. Mitsuki se obratila na Kaita a rekla: "Od tebe nic necekam, Jay dal v sazku svuj zivot i kdyz vedel ze nemuze vyhrat sel a bojoval bez vicitek a beze strachu. Jedina vec kterou si nikdy neodpustil a co jej trapila ze nebojoval za svuj domov pred deseti lety. Nyni ma ciste svedomi ze vi ze udelal co mohl. Jay by byl vybornym vudcem nezavahal ani na vterinu, ani pri boji s Hiashim ani pri tomto boji. Ale nevzdal se a to jej cini stastnym a spokojenym. To co jsi slysel bylo vzdani ucty tomu co udelal, mozna nechapes to co bylo jeho pranim, ale on to udela ne pro sebe ale pro vsechny i pro tebe Kaito. Jay jeste neni mrtvy a stale existuje nadeje jak jej zachranit. Akorat me nebo ty co to udelaji byde nejakou dobu nenavidet!"

"Tebe som to nehovoril Mitsuki...Viem že ešte nieje mrtvý..." v stále tej istej pozícii som len odfúkol...

Náhle jsem jako kdybych stuhla. *Heeeeee...?!!!* vykuleně jsem na Kaita zírala. Couvla jsem a podívala jsem se někam jinam. Předstírala jsem, že to na mě neříkal. Kromě mě tu byla ještě Yo. Tak jsem alespoň doufala v to, že mluvil na ni.

Môje 2 klony sa objavili pri nemocnici a jeden sa zastavil za Hikari a jeden sa zrušil a druhý prehovoril "Neboj sa nie som veštec" zasmial sa keď narazila do môjho klonu...a hneď potom sa tiež zrušil...

Mitsuki se zhluboka nadechla a spustila." Jedina vec co by Jaye mohla zachranit je Obrovska sila. Sila ktera prekona i nejsilnejsi Shinobi." Mitsuki doufala ze Hikari nechape o cem mluvi ale na druhou stranu doufala ze Kaito vi o cem mluvi. "Mozna si vzpomenes o cem mluvil Hiashi nez s Jayem zacal bojovat. Ale mame jeden jediny problem a to je cas Jayova pecet je jedina vec co jej drzi ted pri zivote az zmizi uz mu nedokaze pomoct nic. Ale jestli to udelame pro Jaye to bude nejhorsi vec kterou jsme podle nej mohli udelat. A toto nehodlam sdelovat Kazekage ja Kaito tohle by jsi mel udelat ty pokud ti na Jayovi nejakym spusobem zalezi. Ode mne to neni objektivni Jay je vse co mam. Ale i tak je to velke riziko to udelat." Mitsuki na chvili stichla a cekala na Kaitovo vyjadreni.

Celou dobu jsem se snažila tvářit se nějak normálně, ale nějak moc mi to nešlo. Vypadala jsem spíš nějak takhle nervozně "Uhm..." tak trochu jsem kývla a polkla. *Hmmm... použil klony, aby se nemusel zvedat?! Taky frajer....* pomyslela jsem se. *To taky zkusím...* zakývala jsem.

"Nie nespomínam si..." odpovedal som Mitsuki a už som sa zdvíhol...Pozrel som smerom na nebo kde som na chvíľu pozoroval mraky no nakoniec som si pohľad nechal uprený na Mitsuki...

Mitsuki sedla Kaitovi na rameno a naznacila mu ze ma vykracet nekam bokem mimo stany a z doslechu lidi obzvlaste Hikari.

Na jej náznak som reagoval a odpovedal " Neviem prečo by som sa mal strániť...Všetci zdieľame jeden problém...Nebudem nič zatajovať..." odpovedal som jej a pozrel na Hikari následne na Jaya...

"Fuu..." tiše jsem vydechla a usmála se. Pohladila jsem Yo a Chii-chan. Tu mě napadlo, že bych se mohla zvednout a jít se podívat, co se kolem děje. Zkusit někomu pomoci, nebo někoho najít. Jak mě napadlo něco málo o hledání, ihned se mi před očima objevila ta osoba. Vzdychla jsem si a objala Yo. Jak jsem slyšela Kaita, jak promluvil, narovnala jsem se a podívala se tím směrem. "Uhm... já pujdu...!" usmála jsem se na ni. Nechtěla jsem ji nějak dělat problémy. A tak jsem raději posadila Chii-chan na svoje rameno a odkráčela. Ještě jednou jsem se na Jaye podívala a pak už byla tu tam. (presun)

Ja som si len vzdýchol a odskočil preč..."No?" spýtal som sa ironicky a čakal na odpoveď...

Mitsuki zacala mlluvit tichym hlasem. "Jayovi by mohla pomoct sila Biju. Ale nejsem si jista muzu se milit ale v jeho stavu me jina moznost nenapada." Rekla tise.