Nemocnice

Znovu jsem se objevila v nemocnici. Tak trochu jsem váhala jít či nejít navštívit Jaye a Kaita, ale nakonec mi přišlo asi lepší jít se učít. Když jsem sdělila sestřičce, že se chci naučit léčit, nebo si nějak účině ošetřit zranění, tak trochu zírala, ale věděla, že se teď bojuje, a tak mě vzala za jednou z lékařek. Jmenovala se Yurika. Ochotně mi vše, co jsem potřebovala, vysvětlila a já začala s tréningem. Pomocí chakry jsem začala ošetřovat rybu.

"Mitsuki to hovoríš tomu pravému..." zasmial som sa a všimol som si Hikari..."Ja o tom nerozhodujem musíš to povedať kazekage..." povedal som jej pokojne...

"A tretí je že nemám o tom čo rozhodovať..." doplnil som ho a sadol som si naspäť na zem...

"Keby som vedel kde je už by som u nej stál a hovoril jej o tom..." utrel som si pot z čela a začal som sa nudiť...

To už som ignoroval dal ju dole z ramena a zmizol preč....
(presun)

Z rukami vo vreckách som dorazil před budovu kde v dosť podobnej som strávil veľa času. Keď som vstúpil bolo tu značné ticho a na prvý pohľad sa mohlo zdať že tu nikto nie je. Ale já som cítil že je. Zapískal som a môje popiskovanie sa rozľahlo po chodbách nemocnice. Halóóóó...je niekto doma?! zakričal som trochu hlasnejšie aby sa moja ozvena šírila nemocnicou. Pomalými krokmi som si to mieril ku skupinke ktorú som hľadal.

Celou dobu jsem byla soustředěná a zabraná do trénování léčení nebo spíš luxusnější první pomoci. Bylo to celkem namáhavé, a tak mi Yurika řekla, abych si dala chvilku pauzu. Rozhodla jsem se tedy zajít za Jayem. Všimla jsem si Kaita, jak odcházel a tak jsem na něho mávla. Zřejmě mě ani neviděl. Vzdychla jsem a zamířila tedy do Jayova stanu. Uviděla jsem Mitsuki a Yo. Na Mitsuki jsem zamávala a Chii-chan se ihned přitula k Yo. Najednou jsem uslyšela nějaký hlas. "Hmm... jak jako doma?" divila jsem se. pomyslela jsem si. Byl to chlapecký hlas, ale nezněl jako Kaito. *On je ještě někdo zraněný?* tak trochu jsem se zděsila a vykoukla.

Kráčal som pomaly k nim z rukami vo vreckách. Mal som na sebe normálne oblečenie a na opasku upevnenú čelenku Kiri. Nejako som sa netrápil maskovaním. Keď vykukla tým mi uľahčila prácu aby som ich našiel hoc som vedel kde sú. No slušnosť musí byť...idem za tím koho zranil ten Uchiha... priateľsky som sa usmial. Ak ešte žije... pomyslel som si.

*Cože?!! To si...* pomyslela jsem si. "Uhm... jasný..." kývla jsem. Vyšla jsem rovnou a prohlídla jsem si ho. "Uhm.. co s ním potřebuješ tak nutně probrat?" zeptala jsem se jako strážce. Tak když se to tak vezme tak jsem teď nějakou takovou pozici zastávala. Také jsem se na něho usmála. Dala jsem si ruce v bok a dál ho prozkoumávala pohledem.

Zastal dom neďaleko nej a pozorne som si ju premeral pohľadom. Umm...žije alebo ako je na tom?! opýtal som sa po dlhom mlčaní. Bolo by škoda keby umrel ninja z takým odhodlaním hneď na začiatku svojej cesty.... pousmial som sa. Nemal som v pláne použiť násilie.

Yo jenom tak lezela nez uvidela nejakou postavu co se tam bavila s Hikari v tom okamzite vyskocila hned vedle Hikari a najezila hrbet a zacala nea neznameho rvat.Nelibil se ji jeho pach. A ostrazite obchazela kolem Hikari a jeji male kamaradky.Pripravena po nem kdykoliv skocit.

Nastalo dlouhé ticho a po té promluvil. Yo se ke mě přidala a byla u mě, což mě trochu uklidňovalo. "Uhm...neodpověděl jsi mi...." namítla jsem. "Takže jak se jmenuješ?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem mu zatím poskytovat žádné informace. Stačilo mi, že jsem viděla to co jsem viděla. Vytáhla jsem z tašky zápisník a tůžku a byla připravena zapisovat.

Nedelejte si problémy... pomyslel som si keď sa tam objavilo strážne zviera. Volám sa Faito...týkanie?! Čo ak je ten koho nepoznáme vyššia hodnosť ako já sám?!...dnešní svet je krutý. Nemám dôvod sa pretvarovať...moji kolegovia majú na svedomí zničenie Suny...no já som tu kvôli tomu chlapcovy....preukázal veľkú odvahu a značne pochybujem o medikoch zo Suny....navyše mohol by som mu pomôcť. očakával som že zaútočia alebo žeby nie vyzeral som pokojne. No bol som veľmi ostražitý.

Hned jak řekl své jméno, znovu jsem si ho prohlédla. *Mnoo... tak dobře no...* vzdychla jsem a něco málo si naškrábala do zápisníku. Tu tam se mi obrátila stránka, až jsem narazila na stranu, na které jsem měla napsáno Juno. Nervozně jsem polkla, když jsem slyšela, že jeho společníci mají na svědomí zničení Suny. Podívala jsem se na Chii-chan a Yo. Někde jsem slyšela, že mají na lži čich. Zatím jsem teda nic neřekla.

Yo se rozbehla a a lesla si na me bezvladne teli pozorujiciho toho cizince z ktereho nespoustela oci.

Pozrel sa na ňu a s kľúdom povedal. Kľud...nie som tu za tím účelom ako ostatní od nás...navyše keby som vás chcel zabiť urobil by som to dávno tak zle by ste nevedeli kedy ste zomreli... pousmial sa akoby nič. Tak pustíš ma za ním alebo moju pomoc nie je treba?! pozrel som sa na ňu vážne.

Dlouhé brouzdání rozpadlo, poničenou a naprosto bezvládnou Sunou mě zavedlo až do nemocnice, jestli jsem měl naději někoho najít, tak jedině tady. Netrvalo dlouho a podařilo se mi sem bez úhony dostat, slyšel jsem hlasy a křik, na to jsem samozřejmě zareagoval a přesunul se na místo odkud to vycházelo. Ten orlí kluk, s kočkou? Udivil jsem se při pohledu na Jayovo tělo, dále tu bylo děvče a evidentně zkušenější ninja, který do Suny nepatřil. "Ehm, dobrej?"

"Uhm... to je pravda..." kývla jsem. "Ale..." chtěla jsem něco říct, ale to se tu objevil další ninja, kterého neznám. *Měla bych se čas od času podívat do bingo knihy, abych věděla na koho si dát pozor....* pomyslela jsem si. "Uhm.. taky přeji..." řekla jsem a mírně se uklonila.

Kdyz Yo uvidela Alliho tak se trochu uklidnila udelala par kolecek kolem jeho nohou no pamatovala si ho z Tanzaku-gai nebo spise jeho pach pak se zase vratila zpet na me luzko kde stale davala pozor na toho cizince.

Prohlížela jsem si toho nově příchozího. Nejprve jsem se trochu bála. Další? Podle chování Yo se jevil nejspíše jako ten dobrý. Mírně jsem se na něj usmála, ale i tak jsem nespouštěla zrak z "kolegy" Mua. *Kso... možné... by mohl vědět.. kde teď je....* pomyslela jsem si a podívala se na něj takovým zvláštním pohledem.

Pozrel som sa na nového ktorý prišiel. Iba som kývol hlavou na znak pozdravu. Trochu som sa zakolísal a pozrel som sa von oknom. Hmm...zaujímalo by ma prečo práve Suna....Konoha je známejšia....asi je čas začať zo svojim plánom... pomyslel som si a bez emočním výrazom som sa pozeral von z okna.

Yo se jenom z meho luzka divala na cizince stale jej ostrazite pozorovala a nedavala ne nechavala nic nahode. Neusinala ani jej nespustila bid na sekundu z oci.
Mitsuki se najednou ozvala. "A proc bychom ti meli verit potom vsem co jste tady udelaly? Jak mame vedet ze nic neplanujes s jeho telem nebo snim!? Jestli ti neverime tak asi k tomu mame sve duvody nemyslis!? "