Nemocnice

Ignoroval jsem jeho narážku a deaktivoval sharingan.''Půjdu se někam porozhlédnout..Zůstaneš tady nebo se ti chce hýbat?''Řekl jsem,aniž bych o něj zavadil pohledem a postavil se na nohy.Doufám že nenajdu někoho na koho budu muset použít své nejsilnější techniky..Ne i kdybych měl utéct,tohle si schovávám jenom pro tebe..

"čekej blbe..jdu s tebou..jsi beze mě marnej" postavil jsem se a šel s ním

''Snaž se nepřijít znovu o svou hlavu..''Řekl jsem a ktivoval sharingan s nádechem.''Tak půjdeme..První koho potkáme bude tvůj'',ušklíbl jsem se a rozeběhl se směrem k centru boje. (přesun)

"No super" (přesun)

Došiel som sem z Jayom a položil ho na lôžke kde sa o neho začali venovať medici a ja som si sadol na ďalšie a dal dole obväz v tom som si spomenul na Ryu a ako že som si nevšimol že odišla..."Hm..." len som si ho dal dole a Medici mi začali tiež ošetrovať ranu nakoniec ju opäť obviazali a ja som si sadol na zem a oddychoval...

Na chvili sem otevrel oci a sledoval kde jsem potom muj zrak padl na Kaita no predpokladal jsem ze je to on. "Kaito ......... je mi lito ze to dopadlo.... takhle..." Stezka jsem se nadechl. " Slib mi ze das pozor na Yoko... na jednu i na druhou.... vim ze jsem nemel bojovat ale proste jsem nemohl zase utect a nekam se schovat... Vim ze jsem nemel bojovat a bylo to uplne nesmyslne ale jaaaaaaaaa proste musel..." Rikal jsem takovym polohlasem

Pomalu a ponořená hluboko ve svých myšlenek jsem dorazila k nemocnici hned za Kaitem a Jayem. Zaslechla jsem část jejich rozhovoru a začala litivat toho, že se to boje taky nevložila. Sedla jsem si a opřela se zady o zeď. *Musím zesílit....* to bylo jediný,na co jsem se dokázala soustředit.

"Som si istý že ty dáš pozor na jednu aj druhú a naučím ťa nejaké techniky čo hovoríš?" povedal som veselým tónom no pohľad som mal uprený na nebo.
Môj klon sa zrušil a usmial som sa...

"Bouzel nejsem si tim tak jisty..... Mitsuki rekni ze je volna..... A az zemru spalte me telo....Kaito myslim ze je konec ale mam dobry pocit ze jsem udelal vse co jsem mohl..... I kdyz nase prvni setkani nedopado nejlepe i tak jsem rad ze jsem te poznal" A natahoval jsem ruku ke Kaitovi.

"Nahradím to senseiovanie..." zasmial som sa "Nič nikomu nebudem hovoriť..." povedal som vážne a narovnal som sa, ruky som mal položené na kolenách a premýšľal...

Hlavu jsem mel natocenou na stranu a dival se na Kaita. Zacinal jsem videt rozmazane. Pecet na me hrudi zacinala pulsovat zlatavou barvou a pulsujici svetlo se dostavalo i castecne skrze zbroj.Po te ma ruka pomalu padala k zemi. Ale jeste jesm stihl rict par vet. "Gome yoko ze jsem nedodrzel slib ze na sebe budu davat pozor. Mitsuki verim ze budes mit skveli zivot i beze mne..... A promin Kaito myslim za ja uz nikomu nic ne....nere .....k......" pote uz se muj hlas zcela vytratil a ja bloudil v naproste temnote a upadl do hlubokeho komatu.

Ja som sa pozrel na Jaya ako okolo neho behali medici a snažili sa mu pomôcť. Sedel som tam bezvládne bez pohybu. Potom som pozrel na Jaya ako leží na lôžku Sharingan, Byakugan, Rinnegan...Tieto oči do konca svojho života nechcem už vidieť.. pomyslel som si a postavil som sa...

Yoko pribehla jak jen se dalo a Mitsuki na ni. Yo si jenom lehla na zem vedle luzka a Mitsuki si sedla na kraj postele a jenom smutne sklonila hlavu k zemi.

Pozrel som sa na nich ako prišili k Jayovi...
Ja som z rukami vo vreckách pozoroval nebo a zase premýšľal...Musí mať slabinu...

Mitsuki tam tak sedela a proste mi tam zacala nadavat. "Jayi ty Baka proc porad delas blbosti. Proc porad si hrajes na hrdinu no?Kruci jak ti pom...." Ale v tom najednou zmlkla. a na neco si vzpomela.

"Nikto sa neobišiel bez zranenia a Jay bohužiaľ skončil na tom horšie..." povedal som Mitsuki aby zmlkla

"Sundej mu vrch zbroje. Potrebuju videt v jakem stavu je jeho pecet." A prosebne se podivala na Kaita.

Vzdýchol som si a otočil som sa prišiel som k Jayovi a chvíľku som sa mu tu montoval no nakoneic som mu ho odpevnil a dal mitsuki prístup...

Mitsuki se jen divala na slabnouci zlate pulsujici pecet. Nevedela co rict, nenachazela ta spravna slova. Pouze ji klesla hlava k zemi neschopna rict jedineho slova.

Yo pouse vyskocila na luzko a zacala prskat po chvili to spise znelo jako smutne narikani. pote ulehla vedle me a odhanela kazdeho kdo se priblizil k luzku cekalo dost neprijemne znejici zaprskani.

Sledovala jsem ten jejich rozhovor a nechtěla do toho zasahovat. Přeci to byla domluva mezi bývalým senseiem a studentem. Po chvíli jsem se zvedla a šla za Yo. Chii-chan zase z mojí tašky vylezla. Slyšela jak Yo smutně naříká, a tak se k ní přitulila a zkoušela ji svojí blískostí utěšit.

Yo lezela u meho bezvladneho tela o odhanela kazdeho kdo se priblizoval lehla si k mym noham a jenom tam tak lezela.kdyz se kni Chii-chan pritulila nechala ji ale stale neztracela na ostrazitosti a stale davala pozor vedela ze se neco deji i tak se rozhodla byt u me.

Yuki vbehol do nemocnice a pozorne stopoval. Nepozeral na obete a ani nehľadal priateľov. Zaujímala ho jediná osoba. Lenže svoju technik u tu nikde necítil.,, Musí ešte bojovať." napadlo mu v momente, ale vbehol do márnice a tam videl niečo nevídané. Okamžite zbadal čelenku Iwagakure no Sato.,, Tak ty musíš byť tá posila poslaná do Suny." prehovoril.

,, Moja technika stále funguje to znamená, že Pililka musí ešte žiť. A keď vidím tento stav určite musí bojovať." odpovedal a ďalej ho počúval.,, Som tunajší Jounin a študent samotného Toshia Toppu. Bol som oboznámený s tým načo si bol sem poslaný. A po dlhodobej misii som sa vrátil domov... ak sa to dá nazvať domovom." doplnil.