Kancelář Tsuchikage

,, Dúfam,že vám tu neprekážam." zopakoval potichu neveriacky a krútil hlavou.,, Na prstoch dvoch rúk by som spočítal verných shinobi, teda shinobi." povzdychol si potichu a od zlosti sa mu rozhorela práva ruka, ktorá okamžite po chvíli zhasla.

Zrovna jsem mu tu ruku čistila od popela když vzplanula zapálila kapesník a popálila moji ruku. Cukla jsem sebou, ale stále jsem zatvrzele mlčela a uhasila kapesník, který letěl hned do koše. Došla jsem si pro nový a taky ho namočila. Chvíli jsem si na ruku nechala téct vodu a vrátila se k odstraňování popela z jeho těla.

Toshio sa po chvíli postavil a zobral jej kapesník z ruky.,, Berieš mi moju súčasť." zašepkal a otočil si ju k sebe chrbtom a pritiahol bližšie. Vytiahol z vrecka retiazku a na nej guličku. Tú dal Tsuki okolo krku a vzadu jej ju zapol. Potom ju objal a sklonil hlavu na jej rameno pričom väčšiu váhu preniesol na ňu akoby prestal vládať.,, Ochraňuj to akoby som to bol ja." zašepkal.

Překvapeně jsem si prohlížela co mi to vlastně připnul na krk. Hai, budu ho ochraňovat. Arigato. Políbila jsem ho na tvář a trochu se přitulila. Co jsi to zase prováděl? Jsi v pořádku? Zeptala jsem se ho tiše.

,, Hral som sa s domácim maznáčikom." odpovedal jej jednoducho a presne.,, A takto som dopadol, asi starnem." povzdychol si.,, Ale mohli by sme ísť domov." navrhol.,, Smrdím akoby som vyhodil do vzduchu sopku." pokrútil hlavou.,, Aha ja som ju vyhodil do vzduchu, to bude tým." pousmial sa.

Otočila jsem se tak abych ho mohla dobře podepřít a upřela na něj svůj zrak. To bude nejlepší. Opři se o mě a můžeme jít. Vyhazovat sopky do povětří můžeš zase jindy.

,, Čo tam po sopke, tie by som mohol odpaľovať po stovkách." zašepkal potichu a nechal sa viesť.,, Ale to čo skrývala vovnútri... to už nebolo len tak niečo." pokrútil hlavou.

Povíš mi o tom doma ano? Pousmála jsem se a vyvedla ho ze dveří. Kancelář jsem zamkla a klíč mu schovala do kapsy. Pomalu jsme šli směrem k lázním. (přesun)

Všichni byli pryč.
Dokonce i jeho asistentka. Zřejmě zmizela s ním. Přejela jsem prsty po stole a zůstalo mi na nich trochu prachu.
Takhle to zanedbávat...
Můj úsměv se rozšiřoval čím dál víc. Dopis od Midotsuchiho mne potěšil. Ani na vteřinu jsem neváhala. A teď jsem stála tady, abych si to promyslela.
Až se vrátíte, Midotsuchi-sama, to křeslo bude vaše, o to se postarám!
Konečně jsem našla něco jako cíl, který mě poslední dobou jen míjel. Tohle bylo to, o co jsem se mohla opřít, na co jsem se mohla soustředit a čemu jsem mohla věnovat další cestu.
Trvalo mi dlouho než jsem dorazila sem. Nikdo mě tu nečekal, ale nebýt kontaktů mého klanu, nedostala bych se sem.
Posadila jsem se za stůl a namočila pero do inkoustu. Příkaz k mobilizaci. Přesně, jak po mě chtěl. Chvíli jsem váhala, jak příkaz ukončit.
Nakonec jsem jej podepsala svým jménem a dodala "Dle vůle." Dle vůle a Midotsuchiho jméno a titul. Dopis dostal první, kdo vstoupil do dveří. Nebylo divu, čekala jsem, že mě odtud vyhodí.
Postavila jsem se. Přišlo mi nepatřičné tu sedět.
Jen jsem plnila Tsuchikageho pokyny, nic víc. Čekala jsem, jestli s mobilizací budou problémy, ale žádné jsem neočekávala. Lidé, kteří v Toshiově režimu trpěli, se budou dovolávat míru, který tu vládl společně s bývalým Tsuchikage.
Ja! Se současným Tsuchikage. Od dnešního dne zase se současným!
Posadila jsem se na okenní parapet a očima doslova hypnotizovala dveře.

Po záhadnom zmiznutí Toshia a po vyhlásení mobilizácie zavládol v dedine chaos. Nikto si ani len nevšimol, že som preletel nad dedinou. Chcel som vstúpiť do pracovne cez okno, ako som to mal vo zvyku, ale na parapete sedela Orion: "Rád Vás zasa vidím, Orion-dono." Usmial som sa čakajúc, kedy ustúpi. "Ide všetko podľa plánu tak, ako som to od Vás žiadal?" položil som hneď aj otázku.

Seskočila jsem z parapetu a věnovala jsem mu zářivý úsměv.
Měla jsem pocit, že takový u mě ještě neviděl. Vláda Toshia změnila všechny a moje krvelačná povaha by před tou jeho neobstála. Ne! Moje krvelačná maska by před ním neobstála a tak musela pryč.
"Vás ráda vidí celá vesnice, Tsuchikage-sama," dodala jsem. "Všechno jde podle plánu. Mobilizace armády, ukončení misí v zahraničí. A když už jsme u toho... Vezmete mě zpátky jako Jounina? Pod ním jsem nesloužila, pod vámi ano."
Na rtech mi stále zůstával ten úsměv. I přes pravděpodobnost války tohle budou lepší časy než ty, co právě skončily.

"Není možné nosit masku před mužem, který ovládá to, co maska a nemusí ji mít v tváři," pokrčila jsem rameny. "A teď už by mi nebylo k ničemu, kdybych se vrátila ke starým způsobům."
Klepání přerušilo mé myšlenky.
"Ještě jste ale neodpověděl na mou otázku. Vezmete mě zpět? Nyní jsem... Potulný shinobi, dalo by se říct," zmlkla jsem, když vyzval příchozího ke vstupu.

Při Akiově vstupu jsem jen pozdravila a čekala tiše na rozkazy.
"Jednu otázku bych měla. Jednotlivé divize musí mít kapitány. V Toshiově režimu... Dejme tomu, že rozpustil celou Bakuha Butai a nejen v ní je menší nepořádek. A kupříkladu zrovna Bakuha Butai je činná především ve válce," zamyšlený pohled jsem směřovala přímo do Tsuchikageho očí. "Ráda bych měla nějaký seznam se jmény lidí, kteří mají divizím velet. Chápu spojení s Mlžnou, ale někteří z našich ji stále nemají v lásce a nepřijde mi vhodné určovat velitele až chvíli před bitvou. Minimálně kvůli cestě. Neohlídám celou armádu."

"Hai!" prostě jsem kývla.
Skvělé... Sice ještě nevím, jak uhlídám celou armádu, ale alespoň nám konečně zase velí někdo, komu je možné věřit.
Otočila jsem se na Akkia.
"Mé jméno je Mizuki Orion," představila jsem se. Možná už mé jméno slyšel, ale já jeho neznala a právě teď bylo třeba. Přece jen jsem si podobné záležitosti nechtěla ujasňovat před armádou.

"Pak doufám, že máte vše, Akio-san," mírně jsem se pousmála. "Protože vyrážíme hned. Armáda je zmobilizovaná a během pár hodin by měla být připravená na cestu. Do té doby je vaší i mou povinností vše zkontrolovat. Jednotlivé oddíly, vybavení, zásoby, počty shinobi, vše musí být perfektní."
Na chvíli jsem se odmlčela.
Válka nebyla dobrá věc, ale přitom mě nějakým zvláštním způsobem lákala.
"Nebudeme se nikde zdržovat. Zkontrolujte, prosím, zásoby a vybavení. Já si projdu jednotlivé oddíly a počty shinobi. Vše ostatní už patří pod to. Bude toho hodně, ale věřím, že to zvládnete."
Za nejhorší jsem pokládala sehnat oddíly dohromady. A samotné počty... Už jsem viděla, jak těžce to budu z osob, pod které to spadá, dostávat.
Uklonila jsem se Tsuchikageho směrem a vydala jsem se ke dveřím.
Před Akiem jsem je podržela otevřené a zády jsem se o ně na chvíli opřela.
"To by mělo být vše, co teď spadá pod naše povinnosti. Připomínky?"