Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Otevřela jsem dveře a vešla do domu. "Jsme doma!!" vykřikla jsem na celý dům a čekala, jestli vůbec někdo doma je xD.

Slyšel jsem odemikáni klíčí a rychle jsem seběhl dolů.
Dveře se otevřeli a já skočil na mámu.

"Ahoj zlato!" usmála jsem se a objala ho.

Proplazil se dovnitř had.
"Kazekage-sama, Hokage-sama, posílá vzkaz: Ta, která nás všechny zachránila se bude pohřbívat." zasyčel a zmizel.

"Mamííííí!" vypískla jsem, přiběhla z kuhyně a prudce jí objala.

Obě děti jsme objala. Potom jsme si všimla té.. potvory na zemi xD. "Tsukiko má pohřeb...?" zamumlala jsem si pro sebe.

Ahoj a znovu jsem jí objal.
Mohla si mě vzít sebou.

"Do války!" ušklíbla jsem se. "Jsem ráda, že ji byl tady!" usmála jsem se a rozcuchala mu vlasy. Pak jsme si je oba znovu přitiskla k sobě. "Broučkové, chyběli jste mi!!"

"Jistě, typický muž!" ušklíbla jsem se a vstala. Otočila jsem se na Neura a potom na děcka.

"Kdo je to?" spozorovala jsem další osobu v domě a prohlížela jsem si ho.

Na mém výrazu byl zvýrazněn totální šok.

Začala jsem se smát. "Copak? Čekal jsi něco.. jiného?" ušklíbla jsem se. Potom jsem si klekla před obě modrovlasé děti. "To je Neuro... váš.. otec..." při posledním slovu jsem se na něj s úsměvem otočila.

Naníííííííí?????
Šokovaně jsem zíral a zíral.

Nejistě jsem si ho měřila pohledem. "To nemůže bejt táta!" zavrtěla jsem hlavou. "Táta umřel, říkala jsi to!"

"Byl beruško.. ale te´d je zpátky..." usmála jsem se. "Klid... to zvládneš!" kývla jsem hlavou na Neura. "Snad už te´d budeme... celá.. rodina.."

Otočila jsem se k nim zády a zadržovala smích.
"To je jedno... prostě te´d je tady... zpět!" usmála jsem se už klidněji.

"Tak pojďte všichni.. nebudeme stát v chodbě... dáme si oběd co vy na to?" usmála jsem se po dlouhé chvíli němého mlčení.

"Palačinky ne!" zavrtěla jsem hlavou. "Já bych radši krupicovou kaši!" zatahala jsem mámu za rukáv.

"Dobře, dobře..." zvedla jsem ruce. "Co by sis dal ty, když jsem v tom vyvařování?" otočila jsem se na Neura. "Měl by sis sednou, jsi nějaký bledý!" rýpnula jsem si s úsměvem a odešla do kuchyně.