hospoda Ohnivé země

First topic message reminder :

hospoda na kraji Konohy, určená pro všechny, kdo si chce posedět s přáteli a dát si něco teplého do žaludku nebo se jen tak napít....
k poskytnutí hospody je jeden větší sál, dvě temné světnice pro tajné účely na objednání....

"ehm děkuji" pousmál jsem se a sedl si na proti "Dáte si něco ?" optal jsem se a čekal..celkem jsem měl žízeň a bylo by nevhodné obědnat si bez otázání

"Nie Ďakujem" usmejem sa,na ANBU bolo divné sa usmievať

"Ale notak určitě si něco dáte ?...proč jinak by ste byla v téhle zakouřené hospodě ?" trval jsem na svém

"Som tu pretože nemám čo robiť,myslím že by som sa mala niekam zdekovať pretože mam problem z nevlastným bratrom úsmev mi okamžite zmizol

"aha chápu..jak že se menuje váš bratr ?" byl jsem tu celkem znám tak mi stačilo jen kývnout a ukázat počet a po chvíli nám donesl číšník 2 láhve saké

"Minato...Minato Uzumaki" zapozerám sa do okna."Ale ešte ste sa nepredstavili "

"Eh ?...toho znám jednou při...no to je jedno.Jinak jmenuji se Kisuke...Uchiha Kisuke" představil jsem se

"Teší ma Kushina Uzumaki" z ničoho nič nahodím si masku a schovám si aj vlasy do kapuci."Ospravedlňujem sa ale bude lepšie ak budem takto"

"No neřekl bych..takhle hezká tvář zdobená tak nádhernými vlasy by měla být vydět" pochválil jsem jí přčemž jsem trochu zčervenal "Nabýdni si" posunul jsem láhev blíže k ní

"Nechcem aby ma tu videl brat" poviem znudene

"Aha...myslíš že tvůj brácha půjde tady do tohohle pajzlu ?...nevím ale řekl bych že ne" zívl jsem si..byl jsem trochu unavený

"Bohužiaľ ma stráži..." poviem pravdivo."Dokonca si chcel urobiť značku aby sa mohol ku mne dostať kamkoľvek "

"to musí být hodně otravné ne ?..proč mu něco neřekneš ? nepromluvíš si s ním že ti to vadí ?"

"To radšej odídem...pravdu povediac to ani nieje otravné" poviem celkom veselo."Je to zaujímavé"

"Aha ..tím pádem tě nechápu" zasmál jsem se

"čo na tom nechápeš ?" prekvapene som sa ho opýtala

"No..mě osobně by to vadilo" zasmál jsem se

"Hmm.." nič viac nepoviem

"Moc se pletu do tvých věcí...promin" omluvil jsem se a klopil pohled

Došiel som sem a dúfal že tu ešte bude a potom som ho videl pri stole s Kushinou len som sa pousmial a prišiel k stolu "Caw a Ahoj Kushina..." Kisukemu to povedal zamračene a rozčúlene a Kushine milo "Inak stretol som sa s tvojím bratom..." povedal s úsmevom opäť

"To nevadí" poviem Kisukemu a ako náhle počujem zmienku o mojom "bratovi " tak ma otrasie zima. "Fakt? Super" poviem ironicky

Stále s rukou svírající Kasuminu dlaň jsem vešla do lokálu. Posadila jsem se do jednoho z rohů, k malému trochu ušmudlanému stolečku a trochu poodhalila kapucu, abych přeměřila situaci, zdali si nás nikdo nevšiml, ale jak se zdálo, vše bylo v pořádku. Usmála jsem se na Zero.
"Dvakrát dango prosím! A čaj... černý a zelený." požádala jsem procházející čísnici a pohodlněji jsem se opřela. "No.. jak se ti líbí Konoha?" pousmála jsem se a sledovala mladou dívku, jak na stůl podává jídlo. Nenápadně jsem z krabičky v kapse hábitu vyndala dvě malé modré pilulky a položila je na oknaj jejího talířku. "Svačila Zer-Kasumi!" opravila jsem se rychle a postrčila k ní jak čaj tak knedlíčky.

Keď sme prišli k stolu a Tsukiko si sadla, zamyslela som sa. Poobzerala som sa naokolo no následne sa na mojej tvári znova objavil taký, mierne pojašený až divoký úsmev. Podišla som k stoličke na ktorej som mala sedieť pravdepodobne ja. Energeticky som z nôh zošichla topánky a kopla som ich niekam pod stoličku. Následne som si "sadla" takým tým svojim spôsobom. Nohami som sa nedotýkala zeme ale, no stoličky a ja som si sedela kvázi na pätách. Dalo by sa to tiež nazvať takým kľačaním no, snáď to nikomu nebude vediť. Keď však priniesli nejaké jedlo tak som rýchlo prešla z tejto pozície, do rovnako uhm neslušnej? Teraz som doslova kľačala na kolenách->na stoličke a rukami som sa opierala o stôl. Tým pádom som bola naklonená nad neho a mala som výhľad na úúplne každučký kúsok stola. Ja som sa však pozerala Tsukiko priamo do očí stále s rovnakým úsmevom. Poopravde? Aspoň tu neprší. Vyplazila som na ňu jazyk no viac som k tomu už nehovorila. Predsa len, všade bolo lepšie než "tam". Následne už iba priniesla nejaké jedlo, síce som sa na neho tešila, ešte viac som sa tešila z piluliek ktoré mi k tomu pridala Tsukiko. Aaarigato Gozaimasu Okaasan. Zaškerila som sa na čo som v celkom veľkej rýchlosti siahla po pilulkách a s nadšením som ich prehltla. Pocítila som menšiu úľavu, cesta sem ma vyčerpala dosť a ja som ich, no proste potrebovala. Po tom som sa s nadšením pustila aj do danga, jednu guličku po druhej, no v trocha vražednejšom tempe.

Usmívala jsem se. Nezkrotné zvíře, kterému nikdo neřekl, že je člověkem! Zavrtěla jsem hlavou a natáhla se po čaji. Způsobně jsem jej zamíchala, olízla lžičku a trochu se napila. Trpký, ale o to lepší! S klidem jsem sledovala, jak do sebe hází jendu kuličku za druhou, no bez jediného slova jsem před ní posrtčila svůj talíř a zadívala se z okna. Byla tma..

V očiach mi poletovali hviezdičky, stále som len jedla a jedla, mohla by som toho do seba nahádzať neeekonečne veľa a aj tak by to nestačilo no, to bola s časti aj pravda. Pár krát som to zapila čajom keď tu.. čaj bol fuč ! a.. dango bolo fuč tiež. Spokojne som sa usadila na stoličke a nechala som Tsukiko ešte chvíľku rozjímať. Nevedela som koľko prešlo času, asi to nevedela ani ona no, rozhodne som netušila ako, som prešla do "tej" polohy. Proste som polkou tela ležala na stole, rozvalené ruky a pootvorené ústa z ktorých sa vinul menší potôčik slín. Keď sa k tomu prirátajú strapaté dlhé vlasy a maximálne spokojný výraz v tvári .... Druhou časťou tela, teda nohami som stále bola niekde na stoličke, možno to tak nevyzeralo ale, bolo to naozaj pohodlné, aspoň pre mňa určite. Spala som už však a nevyzeralo to tak, že by ma v tomto stave mohlo niečo len tak ľahko prebudiť.