hospoda Ohnivé země

First topic message reminder :

hospoda na kraji Konohy, určená pro všechny, kdo si chce posedět s přáteli a dát si něco teplého do žaludku nebo se jen tak napít....
k poskytnutí hospody je jeden větší sál, dvě temné světnice pro tajné účely na objednání....

"Klídek..nečerti se" vyplázl jsem jazyk

"Ja sa nečertím" zasmejem sa

"Ty se mi směješ ?" nasadil jsem ďábelský obličej

"Ano " zasmejem sa ešte viac a ďiabolsky ešte viac než on

přitvrdil jsem a měl jsem jeětě ďábelštější obličej než ona abych měl zase navrch "Nepokoušej štěstí" varoval jsem jí

"Ako keby som sa bála" zasmiala som sa ako to nazval naruto nejapne a ps:mam masku

"Bojíš se mě..vím to" aktivoval se mi sharingan /nevádi xD/

"Jasne,jasne !Mal by si vedieť že som výbušnejšia ako kedysi Kushina-obásama" zasmejem sa a ani sa mu nepozriem do oči. "Hmmm Sharingan"

"Hm..tu neznám.." dělám že přemýšlím

"To je tvoja vec" zasmejem sa

"Sundej si tu masku prosííím..chcu vidět ještě tvůj úsměv...a kdyžtak můžeme jít někam..třba na rámane kde není teď moc lidí" nahodil jsem sladký úsměv a Sharingan se vytratil

"Ako chceš" dala som si dolu masku a aj kapucu a vlasy mi padli až pod pás.

"Děkuji" usmál jsem se upřímě "Vypadají vážně skvěle"

Sedel som tam bez toho aby si mi všímali...a zrazu som sa ozval "No nič idem trénovať.." a vstal som no a keď som bol už od nich ďaleko tak som si neodpustil poznámku a povedal hlasnejšie "Užite si rande!!" vyplazil som jazyk a šiel preč...
(presun)

"Heh" nič viac zo mňa nevyšlo "a ešte jedna vec" zdvihnem sa a políbim ho na líce "Ďakujem za pochvalu mojích vlasov"

začevenal jsem se konečně v duchu jsem prohlásil výtězně "A co za pochvalu úsměvu ?" vyplázl jsem na ní jazyk a zachechtal se

"za to nič" zasmejem sa

"Ne ?...noo škoda" řekl jsem naoko zlamaně a pak se najednou začal nahlas smát "Je s tebou zábava" utřel jsem si slzičky

zasmiala som sa. "Ani nie"

"Ale jo...a dost...více než s mojí mámou...výš připoměla si mi ji" sklopil jsem pohled

"tak ťa môžem komandovať..." usmejem sa

"Hm..třeba" pronesl jse a napil se znovu sakého

iba sa usmejem

"Co se tak směješ ?" podíval jsem se na ní nechápavě "já nejsem k smíchu"

"OK!" ROBILA SOM SA URAZENA