hospoda Ohnivé země

First topic message reminder :

hospoda na kraji Konohy, určená pro všechny, kdo si chce posedět s přáteli a dát si něco teplého do žaludku nebo se jen tak napít....
k poskytnutí hospody je jeden větší sál, dvě temné světnice pro tajné účely na objednání....

Ze zamyšlení mě probudil až pravidelný dech mého malého svěřence. Položila jsem hrníček, zvedla se a přetáhla jí plášť tak, aby zakrýval celá její ramena. Prsty jsem něžně, snad skoro mateřsky odtáhla vlasy z jejího obličje a pousmála se. "Jen spi, anděli.. i zbraně musí odpočívat.." pronesla jsme tichounce, než jsem si zase sedla a upíjeje čaj dál pozorovala temnou oblohu.
Místost se vylidńovala a až na pár zracených existencí byla téměř prázdná. Pousmála jsem se. I vy jednou poznáte sílu Boha!

Všimla som si nových ľudí, boli trocha podozrelí ale nedávala som tomu pozornosť. "Nech sa páči Mizarii" ukážem na stoličku

"Ach...ďakujem" pousmial som sa a sadol som si na stoličku tiež som si všimol tých ľudí a pozoroval som ich jedným okom.."A inak tvoj brat vie vychovávať študentov?" povedal som naštvaný pretože mi ešte stále ruka pulzovala z Dana...

"ja neviem" poviem pravdivo, a raz za čas som sa akože porozhliadla ale pravda bola že som sledovala tamtých.

"Ach no to je jedno...a inač už si ich tu videla?" povedal som a okom som naznačil na tie dve....

"Já je neviděl" prohlásil jsem aby věděli že i já jsem tady.Můj pohled skončil na Tsukiko

"Práveže ani ja..niečo tu nesedí" povedal som presvedčivo...a čakal som povedia

O nejaký čas som pootvorila oči. Bola som taká rozospaná, nezvikla som však spávať dlho, päť hodín denne mi vždy úplne stačilo. Rukou som si podoprela hlavu a len som sa takým zvláštnym a tajuplným pohľadom zapozerala na Tsukiko. Trocha som pootočila hlavou a len som sa hladne, no vysmiato zazubila. Ohayo Okasan. Vyplazila som na Tsukiko nakoniec jazyk a len som sa pre seba zachichotala.

nie nevidela poviem pravdivo.

"Takže čo teraz" poviem lebo ma nič nenapadá...

"Coby ?..je hodně lidí ktere sem je neviděl..a vy určitě taky" uchechtl jsem se

"No ano " zaškeril som sa ale nespustil som z nich oči

(Jsem opravdu ráda, že se vám tak líbíme^^ Asi je hodně divné sedět v hospodě a pít čaj^^^)
Stočila jsem na modrovlásku pohled a pousmála se. "Dobré ráno.." odvětila jsem a z kapsy vylovila nějaké drobné, které jsem položila na stůl. Otočila jsem se k druhému stolu, kde jsme zjevně měly publikum a věnovala jim za to okukování věcný úsměv. Zas tak špatný ninja, abych si vás nevšimla nejsem! Pousmála jsem se znovu a vstala. "Jdeme!" promluvila jsem na Zero a natáhla k ní ruku.

Len som vyskočila na nohy, znova som si obula topánky a mierne provokatívne som sa na Tsukiko zapozerala. Okaasaaan !! chodiť už viem aj sama. Vyplazila som na ňu jazyk no aj tak som ju za ruku chytila s takým nadšeným úsmevom. Bola celkom pravda, že by som sa v Konohe pravdepodobne dokázala stratiť, mne úplne stačila iba chvíľočka nepozornosti a dokázala by som blúdiť celé dni ak nie rovno týždne.

"Někdy i o tom pochybuji.." odvětila jsem, naposledy se usmála, hlasitě a slušně se rozloučila a vydala se i s Kasumi ven. Hned jak jsem se k nim otočila zády, zamračila jsem se. O další nechtěné publikum jsem nestála a tihle vypadali, že by jim nedělalo problém nás sledovat. No.. právě te´d jsem to odmítala řešit. Prostě jsem v klidu, zcela normálně, jako běžný člověk, odešla.
(Přesun)

Pozrela som sa na Tsukiko ktorá zrovna spolu so mnou vychádzala z baru. Rozmýšľala som čo ju tak trápi. Nemohli predsa vedieť ani tušiť nič, určite denne konohou prešlo veľmi veľa cudzinov. Spokojne som ju len držala za ruku a po jej boku som aj ja vyšla z tejto.. diery ? baru? kto vie čo to vlastne bolo zač.

"e hm...tak trochu trapas ..všimla si nás..no nevadí snad jí už nepotkám špatně by se to vysvětlovalo" prohodil jsem a napil se saké

Tváril som sa že to nevidím a potom som aj to jedno oko otočil a díval som sa na Kushinu...Nevedel čo som mal povedať tak som sa len tak pozeral...

Len som tak pozerala. "Trápne ticho" zasmejem sa

roztomilý smích pousmál jsem se "tak něco říkejte ANBU-sama"

"S...sama?! prekvapene som povedala."Až takovú úctu si nezaslúžim"

"Jsi ANBU...proto bych řekl že ano...a byla to spíše provokace" vyplázl jsem jazyk

"To není smiešne -ttebane ! rozrušená som sa neudržala

"Já se směju" znova jsem vyplázl jazyk "Tu ironii by poznal i hluchý" smíchy sem se popadal za bčicho

"Ty spratku jeden-ttebane!" rozrušene som povedala celkom