First topic message reminder :

Toshio Ookami

,,Ani nie lenže tu niekto zahovára." pousmial sa a pritiahol si ju k sebe znova.,, Ako znela podmienka?" zopakoval ale na odpoveď ani nečakal.,, Upratať papiere taaaakže." doplnil a čakal na to ako zareaguje Shirio.

Shiryuu Nao

Povýšeně jsem se na ni podívala a zamračila jsem se. Byla o hodně menší, než já a ještě si na mě vyskakovala. Z mého pohledu mohla usoudit, že neoplývám zrovna trpělivostí a nehodlám nijak ustoupit.
"Řeknu to ještě jednou...Uhni z cesty" Zavrčela jsem nepříjemně pevným a nezlomným hlasem. V pravé ruce jsem pořád svírala kopí, ale nehodlala jsem ho použít. Nebyla jsem rozčilená, ani nic podobného. Necítila jsem žádné emoce...Byla jsem jen ledově klidná a trvala jsem na tom, ať mi uhne z cesty, abych mohla projít.

Tahle holka se nejspíš myslela, že je víc než já. To mě naštvalo. Chtěla jsem něco odseknout, ale všimla jsem si, že se tváří tak neutrálně. Jako by ji to ani nezajímalo. To mě naštvalo ještě víc. Cítila jsem, jak mnou pomalu prostupuje vztek. "Dunuť mě!" Řekla jsem a upřela na ni oči." Teda jestli si troufneš..." Pohrdavě jsem si odfrkla a založila jsem si ruce na hrudi.

Shiryuu Nao

"Ale ale...trpaslík si chce hrát?" Tváří mi projel pohrdavý a zároveň znechucený úsměv. Měla jsem chuť jí to vysvětlit silou, ale nehodlala jsem si špinit své kopí takovým odpadem. Můj výraz se neměnil a já pořád zůstávala ledově klidná. Tohle škvrně mě absolutně nemohlo rozhodit. Přestávalo mě to tu už bavit, tak jsem vyrazila odhodlaně přímo proti ní a nehodlala jsem se zastavit. V duchu jsem jí radila, ať raději uhne.

Dívka se vydala přímo proti mě, ale mě pořád v hlavě znělo jenom to, co řekla. Trpaslík...Trpaslík?!! Kdo si sakra myslí, že je?! "Tohle ti nedaruju!" Vykřikla jsem a ruka mi vystřelila k meči, který jsem měla na zádech. Rychlým pohybem jsem ho vytáhla a namířila jsem s ním na tu dívku. "Za tohle zaplatíš!"

Shiryuu Nao

Dál jsem šla jistým krokem proti ní a neobtěžovala jsem se na ni ani pohlédnout. Dělala jsem, jako by tam ani nestála. Jakékoliv její poznámky jsem zignorovala a jakmile jsem se k ní přiblížila na dosah, odstrčila jsem ji do strany tupým koncem svého kopí. Jelikož jsem byla o dost vyšší a tím pádem i silnější, nedělalo mi to žádný problém, protože to evidentně nečekala. Nehodlala jsem se tu s ní dál zdržovat, protože mě naprosto přestala zajímat a prošla jsem kolem ní. Anichž bych se ohlédla, mířila jsem ven z budovy.

Dívka na mě skoro nereagovala akorát mě kopím odstrčila bokem a šla dál. Cože? Nachápala jsem o co jí jde. "Hej co to mělo znamenat?" Zavolala jsem na ni. Pěkně mě štvala tím, že mě ignorovala. Rozeběhla jsem se za ní. Jakmile jsem byla u ní, skočila jsem před ní, ale meč jsem nechala volně vedle těla. Místo toho jsem zvedla druhou ruku a ukázala na ni prstem. "Doufám, že si nemyslíš, že tě odsud nechám jen tak odejít? "

Shiryuu Nao

Pffff...Neodbytnej zakrslej a uřvanej fracek... Povzdechla jsem si, když se mi znovu postavila do cesty a ještě cosi vyřvávala. Podívala jsem se na ni s výrazem, který přímo vyjadřoval mé znechucení. Nechápala jsem, jak si může dovolit mě tu pořád otravovat. Nějakou chvíli jsem jen nehybně stála a opovrženě jsem si ji prohlížela. Rozhodla jsem se, že je pod mojí úroveň s ní cokoliv řešit.
"Padej skrčku, než přijdeš k úrazu." Oznámila jsem jí naprosto klidně ledovým hlasem.

Skrčku?! Po tomhle slově ve mě začala krev přímo vřít. " Hmm..Myslíš si, že jsi lepší než ostatní... Teď ti ukážu!" Pevně jsem stiskla rukojeť meče a připravila jsem se do bojového postoje. Možná, že je větší a silnější než já, ale v uzavřeném prostoru s tím kopím moc nenadělá. "Tsse.. "Ušklíbla jsem se a promluvila jsem na ni. "Nemáš šanci!" Odrazila jsem se od země a zaútočila jsem na její levou ruku.

Shiryuu Nao

Nad její první větou jsem se jen zasmála a čekala jsem, co dalšího z ní vypadne. Viděla jsem, jak je rozčilená a napadlo mě. že možná zaútočí. Je blbá?...Útočit v sídle Mizukage... Povzdechla jsem si otráveně, když vyskočila a vrhla se na mě. Bylo vidět, že útočí na moji levou ruku, takže mě stačil jednoduchý obrat do strany, abych zmizela z oblasti, do které útočila. Vyhnout se přímému útoku byl základ. Její počínání ve mě nevyvolávalo vůbec žádné pocity...Byla jsem stejně klidná, jako předtím. Nadruhou stranu...ona nejspíš nečekala, že jen uhnu a jakmile prosekla, využila jsem situace a s pohybem dozadu jsem jí podrazila nohy. Bylo mi jedno, co to s ní udělá. Já jsem se prostě s naprostým dalším nezájmem otočila na podpatku a vyšla jsem ven. Nehodlala jsem si tu hrát s malým děckem.
(přesun)

Dívka uhnula, tudíž jsem prosekla. Bylo mi jasné, že nebude stát na místě , ale že mi podrazí nohy jsem nečekala a tak jsem skončila na zemi. Než jsem se stihla zvednout byla už pryč. Tsse...příště jí to spočítám..hlavně se nesmím nechat tak lehce zneškodnit. Zastrčila jsem meč zpátky do pouzdra a šla jsem zpátky před dveře do pracovny mizukage. Znovu jsem zaklepala a čekala jsem jestli mě přijme.

Klon

Za dveřmi jsem slyšela šrachot. Než jsem však stačila něco udělat, abych zjistila co se tam děje. Někdo zaklepal.
"Vstupte!"

Konečně mi bylo dovoleno vstoupit a tak jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Za stolem seděla mizukage a na něčem pracovala. Šla jsem blíž ke stolu a při tom jsem si prohlížela místnost.Vypadala docela velkolepě, nebo alespoň mně to tak připadalo, nejspíš pro to, že jsem moc takových budov za život nenavštívila.Když jsem došla ke stolu mírně jsem se poklonila. "Um..Mizukage-sama."

Klon

Do kanceláře vstoupila dívka. Jak šla ke mě, tak se tu rozhlížela. To dělali všichni, tedy skoro všichni. Nikdy jsem nelpěla na přepychu.
"Co si přeješ?"
Zeptala jsem se. Opřela jsem se v křesle a podepřela jsem si hlavu.

"Dobrý den. Jmenuji se Nami Kōrihiya. Přišla jsem do téhle vesnice zjistit něco o své schopnosti. Slyšela jsem, že se tu nacházeli obyvatelé,kteří měli stejnou schopnost jako já." Trochu jsem se zamyslela a přemýšlela jsem, jak pokračovat dál. "Já...um..neumím jí vůbec používat...zatím se mi podařilo ji použít jenom jednou..úplně náhodou.. "Chtěla jsem počkat na odpověď mizukage, ale pak mi došlo, že jsem neřekla co je to za schopnost a tak jsem pokračovala." Nejspíš je to Hyoton ale vůbec nevím..co s tím.." Cítila jsem se divně, většinou jsem si ze vším poradila sama a tak jsem nebyla zvyklá žádat jiné lidi, ale na tohle jsem potřebovala pomoc. Kouknula jsem se na Mizukage a čekla jsem na její odpověď.

Klon

Nejspíš je to Hyoton?
Pomyslela jsem si a zakroutila hlavou. Povzdechla jsem si.
"Jediný, kdo ovládal led byl klan poslední Mizukage. Klan Yamada. Jenže už z nich nikdo nezbyl. (Beru neaktivitu jako kdyby nebyl, pokud hrají, tak se omlouvám) A ještě někdo kdo ovládal Hyoton je Miko Yuki, ale ten je nezvěstný."
Tím jsem tak nějak přiznala, že s Hyotonem zde nikdo není, kdo by ji pomohl.

Její odpovědˇmě trochu zaskočila. Nikdo už to není? To se mám jako vrátit zpátky? A kam vlastně? Nevěděla jsem co dál dělat, myslela jsem, že tady najdu co jsem hledala. " Musí tu přece být někdo, kdo by mě něco naučil ne? Zařaďte mě třeba do týmu....chci se stát ninjou a můžu tu pátrat po historii toho klanu a jeho technikách...stejně se nemám kam vrátit." Pohlédla jsem s nadějí na Mizukage a čekala na její odpověď.

Klon

"Když tu chceš zůstat, tak tu zůstaň. Hledej jak chceš, ale s těmi techniky nevím. určitě se nebudou válet někde v knihovně. Senseie ti přiřadím."
S tím jsem skončila. Pustila jsem se do seposování techniky. Chtěla jsem ji vylepšit, tak aby mi nic neuniklo.

Shiryuu Nao

Cestou po ulicích Kiri jsem si na něco vzpoměla...I když bych to nikdy veřejně nepřiznala, neměla jsem kde momentálně bydlet. Za matkou jsem za žádných okolností jít nemohla...Tu osobu jsem už dávno odepsala. Rozhlodla jsem se vrátit zpět do kanceláře a i přes veškeré zásady se Mizukage zeptat. I když nějaké ubytovny byly pod mou úroveň, pořád to bylo lepší, než přespávat venku. Ale na druhou stranu...kdybych nikomu nic neřekla, nemusel se to nikdo dovědět. Nakonec jsem přecijen zase dorazila před její budovu a vstoupila dovnitř.
Pomalým a jistým prokem jsem procházela chodbou, až ke dveřím její pracovny, které byly otevřené. Rozhodně jsem nehodlala stát venku a klepat, když bylo otevřeno, a tak jsem odhodlaně vstoupila dovnitř. Můj zrak jako první padl na tu malou protivnou holku a na tváři se mi objevil znatelný pohrdavý úšklebek, když jsem ji projela pohledem od vrchu dolů. Až potom můj zrak padl na Mizukage.
"Mizukage-sama." Odmlčela jsem se a čekala, až konečně zvedne hlavu a začne na můj příchod reagovat.

Do kanceláře mizukage vrhla ta arogantní dívka co tu byla přede mnou. "Heh příšla jsi si pro odvetu? Nebo zase utečeš..srabe?" Nemohla jsem si odpustit poznámku povýšeným tónem, ani když tu byla mizukage. Tahle holka mi lezla pěkně na nervy už od té chvíle, co jsem ji poprvé uviděla.

Shiryuu Nao

"Hmm?" Pohlédla jsem povýšeně znovu na toho skrčka a na mé tváři se objevil pohrdavý a znechucený výraz. Neměla jsem nejmenší chuť na ni jakkoliv reagovat, ale jakmile mě nazvala srabem, nemohla jsem to nechat jen tak. Mě nikdo urážet nebude! A už vůbec ne tahle ubožačka. Odfrkla jsem si, ale na venek jsem působila pořád stejně klidně, jakoby mě ona vůbec nezajímala.
"Odvetu? S tebou?" Měla jsem zavřené oči a na tváři naprosto znuděný výraz a jejích otravných řečí.
"Nech mě napokoji, pokud nechceš přijít k úrazu...skrčku." Tentokrát jsem na ni pohlédla s provokativním úsměškem a v mém hlase byla slyšet i menší hrozba.

Chování té holky mě čím dál víc iritovalo.Tsee ta si o sobě myslí. A ještě mi bude říkat skrčku?To teda ne! Nasadila jsem znecucený pohled, jako by dívka přede mnou nebyla víc než ležící exkrement. "Hehe ukážu ti kdo je tady skrček SRABE!" Ruka mi vystřelila k házecím čepelím umístěným v pásku a jednu jsem po ní hodila. Ani jsem nečekala, že se nechala zasáhnout, mělo to spíše rozptylovací funkci. Hned jakmile jsem čepel po ní hodila vytáhloa jsem meč a zaútočila jsem na její břicho.

Klon

Někdo vtrhl do kanceláře. Zvedla jsem hlavu.
"To mám na dveřích napsané vstupte dle libosti?!"
Zeptala jsem se chladným hlasem. Neměla jsem v plánu ani jednu vyslechnout a pokud budou po sobě řvát, tak ať si mě nepřejí.
Ještě než Nami stačila něco udělat. Tak jsem ji pevně držela za zápěstí, div jsem ho nezlomila.

Shiryuu Nao

Nečekala jsem, že je ta holka tak extrémně blbá a zaútočí na mě přímo v kanceláři Mizukage. Jediné mé štěstí bylo, že jsem ji celou dobu dobu sledovala, a tak jsem její čepeli hravě uhnula. Okamžitě po mě vystartovala jako smyslů zbavená a naštěstí ji zastavila Mizukage, protože já opravdu neměla nejmenší chuť s ní bojovat.
"Omlouvám se, Mizukage-sama, ale bylo otevřeno." Řekla jsem na svoji omluvu, bez jakéhokoliv výrazu, i když jsem necítila, že bych se měla za cokoliv omlouvat.

Mizukage mě chytla za ruku čímž mi překazila útok na tu dívku. "Au!" Bolelo to, ale já jsem se snažila to nedat moc najevo, aby ta dívka neměla další trumf proti mě. Stačilo, že si dělala srandu z mé výšky. I když sem se snažila, tvář se mi skřivila bolestí. Tohle jí nedaruju! Prolítlo mi hlavou, ale dál jsem se soustředila jenom na svoji ruku. "Um..Omlouvám se Mizukage-sama."

Klon

"A to ti dává právo sem jen tak vejít? Slušností je počkat na vyzvání i když je otevřeno!"
Procedila jsem skrze zuby.
"Tohle bylo naposledy, jasné!!"
Nami jsem pustila a znovu jsem si sedla za stůl.