First topic message reminder :

Toshio Ookami

,,Ani nie lenže tu niekto zahovára." pousmial sa a pritiahol si ju k sebe znova.,, Ako znela podmienka?" zopakoval ale na odpoveď ani nečakal.,, Upratať papiere taaaakže." doplnil a čakal na to ako zareaguje Shirio.

(Dobře. Dyžtak teda napiš )

Objevili jsme se před největší budovou v Kiri a vešli do vnitř. Ihned nás zastavil nějaký ninja a já mu ukázal kvůli čemu tu jsme. Slušně nás dovedl před dveře Mizukage a něco nám o ní řekl. Jen jsem se na něj pousmál a když už jsme byli u dveří, tak jsem zaťukal.

Za celou cestu jsem nepromluvila a už jsme stáli před budovou mizukage. Sensei něco říkal ninjovi a vešli jsme do budovy. Jen jsem se rozhlížela a jak to tu jiné než z nás v Suně. Zastavili jsme u dveří a sensei zaklepal. S Yuusukem jsme sehraně polkly a čekali co dál.

Klon

Ataru odešel a v kanceláři jsem zůstala sama. Tedy byl tam ještě Maduro, jako moje stráž. Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte!"
Křikla jsem, aby mě bylo slyšet.

Ještě před vstupem jsem si lehce upravil plášť a vstoupil spolu s Hikari. Nasadil jsem přátelský úsměv " Dobrý den jmenuji se Akasuna no Ruki a pocházím se Suny. Spolu s mím týmem jsme dostali misi přinést nějaký svitek od vás naší Kazekage" Řekl jsem diplomaticky a stále se díval do očí Mizukage.

Klon

Představil se, jen jsem kývla.
"Svitek, svitek..."
Zašeptala jsem si pro sebe. Přemýšlela jsem jaký svitek má namysli. Pak jsem si vzpomněla.
"Ach, ano."
Začala jsem se přehrabovat na stole. Po chvíli jsem ho našla.
"Tady je."
Natáhla jsem ruku přes stůl a čekala až si ho převezme.

Dívala jsem se na senseie jako si upravovat plášť a trochu jsem se zašklíbla. Po té jsem vešla do kanceláře a nechala raději senseie mluvit. S Yuusukem jsme se na mizukage jen dívali a porovnávali jí s naší kazekage. Shodli jsme se na stejném názoru a přestali se tvářit jako roboti a přirozeně se na mizukage usmáli.

Jen jsem se natáhl pro svitek a dotkl se její ruky. Moc se mi ruku nechtělo dát z její pryč, protože měla celkem hebkou ruku a vypadala dost atraktivně jen jsem se na ní pousmál a odtáhl se. " Myslím že to už je vše že?

Klon

"Nevím, jestli ještě něco nepotřebujete. Ale ode mě by to vše bylo."
Také jsem se usmála na Hikari a Yuusuke. Pak jsem se podívala na Rukiho. Na sobě měl jouninskou vestu.
V takovém věku a jouninem. Musí být určitě dost dobrý.
Pomyslela jsem si.

No vlastně chtěl jsem se zeptat na 1 věc. Váš předchůdce. Hitomi Yamada byla dobrá přítelkyně s mou matkou. Vím že měla dítě, myslím děvče rád bych jí viděl.

Klon

Hitomi měla dceru?
Podivila jsem se v duchu.
"Tak to jsi na špatné adrese."
Řekla jsem pouze.

Shiryuu Nao

Klidným a pomalým krokem jsem se procházela vesnicí a má cesta měla jediný cíl. Navštívit kancelář Mizukage. Kráčela jsem dál a v ruce jsem jemně svírala své kopí, které jsem nosila stále sebou. Občas to bylo celkem nepraktické, ale bez něj jsem se cítila divně. Před budovou jsem se na chvíli zastavila. Šla jsem tam víceméně proti své vůli, ale neměla jsem navybranou. S odhodlaným výrazem jsem nakonec vstoupila dovnitř, přičemž jsem lehce kývla na stráže, které mě nechali projít. Přecijen jsem pobývala v Kiri už od narození a někteří mě tu znali, takže si mě nepletli s cizincem. Po schodech jsem vystoupala až k chodbě, kde měla mít Mizukage kancelář. Přiblížila jsme se ke dveřím a zaslechla jsem, že uvnitř už někdo je, ale to mi nezabránilo zaklepat...Vyčkávala jsem, až budu vyzvána dovnitř.

Klon

Uslyšela jsem zaklepání.
"Moment!"
Křikla jsem. Nechtěla jsem, aby zde byla fronta. Mohli čekat před dveřmi. Čekala jsem na reakci.

Aha ano měla, o pár let mladší jak já. No nevadí. Jsem rád že jsem vás mohl poznat" Sladce jsem se usmál , tak jak to dělala moje maminka xD a ukázal na Hikari že půjdeme.

Klon

Také jsem se na něj usmála. Jen jsem čekala až odejdou abych mohla pozvat dál tu osobu za dveřmi.

S Hikari jsme šli k bráně.

Zareagovala jsem na senseiovo kývnutí a bezeslova šla ven. Zase jsme s Yuusukem mluvili o tom, jak se sensei změnil . Možná takový byl teda od začátku, ale poprvé co jsem ho viděla tak jsem dostala... tenkrát jsem nic neuměla...no nic.. tentokrát to snad jako minule neschytám... kývnu si, rozloučím se s mizukage a běžím za senseiem k bráně. (presun)

Klon

Všichni odešli.
"Vstupte!"
Křykla jsem, jakmile byla kancelář prázdná. Neměla jsem ráda, když se mi do kanceláře nahrnulo hodně lidí. Pak jsem si řipadala jako blázinci. Hezky jeden po druhém.

Shiryuu Nao

Mezitím, co jsem čekala, vyšly z kanceláře dvě osoby. Prohlédla jsme si je a všimla jsem si znaku na jejich čelenkách. Písečná vesnice... Odfrkla jsem si s naprostým nezájmem a dál jsem čekala na povolení vstoupit. Jakmile se z kanceláře ozvalo: "Vstupte", otevřela jsem dveře a vstoupila jsem dovnitř. "Mizukage-sama" Řekla jsem a na pozdrav jsem se uklonila. Nebyl pro mě žádný problém chovat se slušně a s úctou k výše postaveným.
"Odpusťtě, že vás vyrušuji. Jmenuji se Shiryuu Nao." Řekla jsem pevným hlasem a s naprosto neutrálním výrazem v obličeji. "Přišla jsem, protože jsem se rozhodla být nápomocná Kirigakure jako shinobi." Řekla jsem stručně.

Klon

"Shiryuu Nao? Už máš senseie?"
Optala jsem se.

Shiryuu Nao

"Nemám senseie, ani jsem nebyla pod ničím dohledem. Celou dobu jsem trénovala a učila se pouze v našem klanu." Odpověděla jsem stručně a dál jsem stála bez hnutí na místě. To, že se klan víceméně rozpadl a jako jeho plnohodnotná členka jsem zůstala jen já, jsem vynechala. Už tak mi nebylo zrovna dvakrát příjemné, že jsem se musela rozhodnout takto, ale své rozhodnutí jsem nehodlala vzít zpět. Dál jsem trpělivě stála v kanceláři a pozorovala jsem Mizukage.

Klon

Ptala jsem se sice jen na to jestli má senseie, ale odpověděla víc než měla.
"Dobře. Tak až ti přiřadím senseie, tak ti dám vědět."
Skinčila jsem a tak jsem zase pustila do papírů, abych to měla co nejdříve za sebou.

Vstoupila jsem do sídla mizukage. Vypadalo docela honosně. Vlastně nejlíp co jsem za posledních pár let viděla. Pomalu jsem se loudala a hledala její kancelář a mezitím si prohlížela interiér. Když se mi konečně podařilo najít její kancelář, chvilku jsem jenom tak stála přede dveřmi. Někdo byl uvnitř a tak jsem nevěděla jestli mám vyrušovat. Nakonec jsem přece jenom zaklepala na dveře a čekala jsem na odezvu.

Shiryuu Nao

"Rozumím." Odpověděla jsem bez jakýchkoliv dalších zbytečných řečí. Poté jsme se uklonila a vyšla jsem z kanceláře ven. Přededveřmi stála dívka, která nejspíš před chvílí klepala. Nehodlala jsem na ni nijak reagovat, už jen proto, že jsem neměla nejmenší náladu bavit se s nějakým zakrslým frackem. K mojí smůle stála uprostřed chodby a já ji nehodlala obcházet.
"Jdi mi z cesty." Řekla jsem pevným hlasem a bez jakéhokoliv výrazu jsem si ji prohlížela.

Ze dveří vyšla nějaká hodně obdařená divka. Nechtěla jsem se hádat s prvním člověkem, ktrého potkám ale ona si o to přímo koledovala. Jdi mi z cesty? kdo si myslí, že je? Pomyslela jsem si naštvaně. "A co mi uděláš když neuhnu?" Zašklebila jsem se a čekala jsem na její reakci.