First topic message reminder :

Toshio Ookami

,,Ani nie lenže tu niekto zahovára." pousmial sa a pritiahol si ju k sebe znova.,, Ako znela podmienka?" zopakoval ale na odpoveď ani nečakal.,, Upratať papiere taaaakže." doplnil a čakal na to ako zareaguje Shirio.

Shiryuu Nao

Zareagovala jsem na její poznámku po svém, otočila se, došla až ke dveřím a zaklepala jsem. "Takhle?" Potom se můj pohled otočil zpátky k Mizukage, která už seděla zase za stolem. Super...Mizukage se pozastavuje nad tím, že jsem nezaklepala, ale to, že tu ta krysa útočí a dělá bordel...to jí nezajmá...pffff. Povzdechla jsem si znuděně.
"Příště si dám prostě pozor." Řekla jsem rychle a můj pohled se stočil k Nami, která měla v tváři pořád ten divný výraz. Neubránila jsem se mírnému úšklebku. Sice mi byla úplně ukradená...ale stejně.

Klon

"Ne!"
Řekla jsem podrážděně.
No super, tyhle dvě arogantní slečinky se hledaly až se našly!
Vážně jsem neměla chuť je poslouchat. Stoupla jsem si a okno jteré jsem měla po celou dobu otevřené.

Shiryuu Nao

Mizukage se hlasu vetřel nepříjemný tón, jakmile po mně štěkla. Já jen rozhodila ruce, obrátila zrak ke stropu a předstírala jsem nechápavý výraz.
"Když si to nepřejete, tak klepat nebudu." I do mého hlasu se vkradl falešný tón doprovázený povzdechem. Ztrácím tu akorát čas...
Chtěla jsem už odejít, ale stejně jsem si neodpustila poslední poznámku směrem k protivnýmu zakrslíkovi.
"Nebul, můžeš si za to sama." Řekla jsem pevným hlasem a odvrátila se od ní s úmyslem vyjít ze dveří.

Klon

"Naschle! A příště jestli budeš něco chtít, tak ať to má úroveň!"
Dál jsem se jí nezaobírala.

Když šla dívka zaklepat na dveře musela jsem se zasmát. Ta je buď hodně blbá nebo hodně namyšlená...Spíš ta první možnost. Pomyslela jsem si jenom, zatím co jí mizukage podrážděně odpověděla. Chtěla jsem počkat až dívka odejde a víc si jí už nevšímat, ale ona si nemohla pomoc a znovu se ke mně otočila. Nebul?! Ruka už mi zase vystřelila k meči, ale naštěstí jsem si včas uvědomila, že by nebyl nejlepší nápad znovu dráždit mizukage a tak jsem ji zase spustila dolů. "Radši honem uteč SRABE..nebo tu přijdeš k úhoně..." Zašklebila jsem se a dál jsem jí nevěnovala pozornost. Počítala jsem s tím, že už odešla a tak jsem se otočila směrem k mizukage s otázkami "A co mám dělat do té doby, než mi přidělíte toho senseie? a kde mám bydlet? Vůbec to tu neznám..."

Klon

"V obytné části je spousta volných bytů. Senseje máte, jenže je na misi, tak si budete muset počkat."
Tak já se tu dřu s těmi děckama a ona si v klidu užívá.
Pomyslela jsem si. Už mě to s těmi nafoukanci přestávalo bavit.

Shiryuu Nao

Nad poznámkou Mizukage i prcka jsem se jen zasmála a odkráčela jsem dveřmi na chodbu. Na chvíli jsem se zastavila a zapřemýšlela jsem nad zbytkem rozhovoru, který jsem zaslechla v kanceláři. Spousta volných bytů? Ach...nikdo nesmí vědět, že nemám kde bydlet...Jak tam můžu jít?...Navíc...pokud tam bude i ona...Nepřichází to v úvahu! Tentokrát jsem se dokázala trochu vyvést z míry a rázným krokem jsem opustila budovu s úmyslem alespoň trochu okouknout ty ubytovny, anichž bych si to byla ochotná přiznat.
(přesun)

Prisiel som ku kancelarii a cakal na Keimu ktori isiel hned za mnou.

Aspoň něco jsem se konečně dozvěděla. Chvilku jsem přemýšlela jestli je dobré se na to ještě ptát, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude lepší se zeptat teď, abych se sem už nemusela vracet. "Um..a kdy se ten sensei vrátí? A co mám do té doby dělat?" Odmlčela jsem se protože jsem chtěla počkat na odpověď mizukage, ale pak mě napadlo ještě pár otázek." A k tomu klanu..má tu někde sídlo? Můžu se tam jít podívat? Třeba by tam mohly být svitky nebo tak něco co by mi pomohlo v ovládnutí toho ledu.."Zapřemýšlela jsem nahlas

Vošiel som do budovy a zachvíľu som stál aj z Matirom pri kancelárii. Rozhodol som sa že zaklopem čo som aj urobil. V mysli sa mi ale stále odohrávala vojna a armáda ktorá bojovala za získanie spomienok začala získavať prevahu. To ma ale trochu znepokojilo takže sa zase posílila druhá strana. Naozaj som nevedel či mám Mizukage požiadať o cestu do Konohy.

Klon

"Jdi trénovat to co už umíš."
Řekla jsem příklad.
"Sídlo tu měli, jenže bylo zničeno. Tam asi nic nenajdeš, ale zkusit to můžeš, jestli nemáš co dělat."
Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte!"
Křikla jsem. Doufala jsem, že to nebudou podobné typy jako tyhle dvě.

"Naschledanou." Otočila jsem se k odchodu, jelikož mizukage už si pozvala dovnitř někoho dalšího čímž mi dala najevo, že mám vypadnout. Vyšla jsem dveřmi ven na chodbu, aniž bych se podívala na ty dva co stáli venku. Pokračovala jsem chodbami dál až k východu z budovy.
(přesun)

Dobry den pani mizukage prisli sme vo veci s Akihirom a tu to Keimom.Mozeme vam ich povedat ?Povedal som a cakal na odpoved.

Dobrý den Mizukage-sama. pozdravil sem jí a začal sem mluvit rovnou k věci protože vypadala dost naštvaně a to jak nás zavolala dovnitř to jen potvrzovalo. Chtěl sem se vát zeptat, no jak už Tady Matiro řekl Akihiro mi doporučil abych vás požádal o nějakého senseie. vyklopil sem ze sebe. Při ní se mi dost těžko mluvilo a měl sem na to několik duvodu.

Klon

Podívala jsem se na ně.
"Senseie? Ty nejsi genin, nebo snad ano? Všechny tými mají genina. Nevím jak by se ti v tom týmu líbilo."
Řekla jsem mu narovinu. Nerada jsem si to přiznávala, ale neměla jsem zrovna dost volných Jouninů, který by byli volní na tými.

Potom som ja povedal : Ja mizukage mam odkaz od Akiho. Povedal že by chcel nejaku volnú misiu pre tím a tažšiu.

Nejsem genin, to máte pravdu. řekl sem Mizukage. Ale když mi jounin doporučí abych si sehnal senseie který by mě něco naučil tak má asi pravdu, já osobně si myslím že se ještě mám co učit. chvíli sem mlčel..v tom momentu promluvil Matiro, nechal sem ho domluvit, pak sem pokračoval: Nebylo by zrovna nejlepší být v týmu medzi geniny jako žák ale mohl bych se popři učení i trochu podílet na jejich tréninku. zamyslel sem se na chvíli a pak sem se rozhodl že už dál nic neřeknu a počkal sem na odpověď Mizukage.

Klon

Matira jsem zarazila. Chtěla jsem nejdřív vyřešit jednu věc a pak druhou.
"Jenže nikdo volný k senseiování není. Můžu tě přiřadit jen do týmu k geninům. Pokud nemáš námitky, tak do toho týmu budeš přiřazen."
Je potřeba těm namyšleným holkám srazit hřebínek.

Tak jo. Přiraďte mě tedy k geninum. řekl sem Mizukage a zas začal uvažovat nad cestou do Konohy.

Ja som len ďalej čakal.

Klon

"Jemi to líto volný sensei tu není."
Teda až na mě.
Pomyslela jsem si.
"Tak tě tedy přiřadím do týmu Atara, momentálně je na misi, tak budete na něj muset chvíli počkat."
Podívala jsem se na Matira.
"Ty jsi chtěl misi, co?"
Zamyslela jsem se.

Tak aj ja, ale poslal ma Akihiro pre tažkú misiu a pre tím takže tak.Povedal som a čakal na odpoveď.

Klon

"Těžkou misi? Těžkou misi vám dát nemůžu maximálně tak C-rankovou. A proč tě poslal a nepřišel si pro ni sám?"
Zeptala jsem se ho nechápavě.

Pomalu jsem se blížila k kanceláři Mizukage. I když jsem ve vesnici vyrostla tak jsem ještě ani jednou neměla tu čest se s naší Mizukage setkat. Čím blíž jsem byla u dveří kanceláře tím víc se ve mě stupňovalo napětí. Doufám že má aspoň dobrou náladu pomyslela jsem si a nesměle zaklepala na dveře.

No dobrá tedy. Až se vrátí tým Atara tak si je najdu. usmál sem se a zamířil ke dveřím. Myslím že vám nebude vadit když odejdu. řekl sem a otevřel dveře. Nevím proč ale něco mě táhlo strašně ven nemohl sem ale přijít na to co to bylo. Pak mi to došlo. Začalo to tím že Mizukage na mě pusobila až příliš.. no jak to říct.. člověk při ní nedokáže pořádně mluvit pokud jí dobře nezná, takový pocit, napětí. Ale to nebylo tak podstatné, hlavně sem chtél ven protože mě pochytil obrovský absťák od kreslení. Když sem otevřel dveře uviděl sem holku a hned sem věděl co budu malovat. Vypadala zhruba na 15-16 let, byla to kunoichi co nejspíš šla za Mizukage.