Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Na sucho jsem polknul. Tohle vypadalo jako velmi drastický způsob tréninku. Trénovat dokud z vás váš táta nesedře šaty - prosím, to bylo v pořádku, ale tohle? Znovu jsem se na něj usmál.
"Já tedy nevím, ale mě se to zdá hodně..." chvíli jsem hypnotizoval batoh na jeho zádech. Stále jsem nemohl uvěřit, že to unese.
"A to ti nařídil tvůj sensei?" otázal jsem se opatrně.

Usměji se "Já bych řekl ještě málo je to....vzhledem k mým schopnostem v ninjutsu a genjutsu...musím veškeré snahy upnout k síle,fyzičce a taijutsu..." poklusávám na místě.
"Ne nemám ještě mistra...sám jsem si zadal takový trénink...Hokage je často mimo kancelář...tak nemám tým....a uhánět jouniny...když nevím jestli vůbec dělají mistry...se mi zdá neproduktivní....tak si trénuji sám..." zazubím se.

Pořádně jsem se na toho kluka podíval. Vypadal tak trochu jako magor. Ale zatraceně sympatický magor. Usmál jsem se na něj.
"Můj sensei je moje sestra,ale dlouho jsem jí neviděl... navíc brzo stejně budu lepší než ona a stanu se vůdcem klanu! ..." řekl jsem rozhodně, ale pak mi došlo, že to mohlo znít tak trochu nafoukaně. Zatvářil jsem se poněkud rozpačitě.
"Nóó... tak co kdybych trénoval s tebou? zazubil jsem se na něj. Pak jsem ale rychle dal ruce odmítavě před sebe.
"Ale zapomeň na nějaké kamení!"

"Šéf klanu Hyuuga jo?....hmmm...Vaše taijutsu je dobré...." poškrábu se na bradě a nepřestávám klusat na místě.
"No trénink....v cvičném boji...bych zřejmě neobstál...mám jen hrubou sílu...a Váš klan mnoho účinných technik...pokud jde o fyzičku..není problém...a šutry,závaží či mlácení do stromu nikomu nenutím.." pousměji se a začnu skákát na místě..vždy při dopadu udělám dřep.

Bylo mi tak trochu hloupé mluvit na někoho, jehož hlava se mi nacházela chvíli v úrovni břicha a hned na to zas vysoka nad tou mojí. Tenhle kluk byl beze sporu divný. Ale byl taky zajímavý. Pravděpodobně jediný svého druhu.
Nechceš jít do cvičného souboje? Nemusíme přece přímo bojovat, co takhle třeba... závod,navrhnul jsem a usmál se na něj. Z nějakého důvodu mi takovýhle chod věcí připadal více než správný.
Ale to by jsi ze sebe musel sundat všechny ty kila navíc. Aby to bylo spravedlivé!

Přestanu skákat...."Hmmm závod...to by šlo" poupravím si neposedné brýle na nosu.
"Ale mám jednu podmínku..." usměji se poněkud podivně "Musím běžet se závažím...batoh a závaží na nohou....pokud se chci zlepšit...musím překonat vše.... řeknu vítězoslavně..."I když to zní idiotsky...člověk...ninja by měl překonávat své limity...pokud se chce stát silným...vím,že asi nevyhraji,ale tréninkem toho jednou docílit mohu" usměji se...a udělám dřep.

Podíval jsem se na něj a pootevřel pusu. Rychle jsem jí ale zase zaklapnul, aby si alespoň jeden z nás uchoval jakous takous důstojnost. Měřil jsem si ho pohledem a nakonec pohodil hlavou.
"Čert to vem... dej mi ty závaží, které máš na nohou," udělal jsem pohyb rukou naznačující, že si ho vezmu já. Nemohl jsem ho přece nechat, aby si to nechal všechno! Takhle by to bylo aspoň trochu vyrovnanější.
"Nebo máš po kapsách ještě nějké záložní?" vesele jsem se na něj zašklebil.

Zamyslím se..."Závaží nemám.....jen to na nohou....jedno váží deset kilogramů....opravdu to chcete na nohy? zeptám se udiveně a protáhnu se,až to křupne....
"Nemusíte to dělat...já budu rád,že si zatrénuji...a zvýším si kondici" usměji se.

Když jsem uslyšel křupnutí malinko jsem sebou trhnul. Měl jsem pocit, že to rozhodně nemůže být v pořádku. Jen jsem rozhodně přikývnul.
"Jasně, přece tě v tom nenechám! A ty.... mi vykáš?" opatrně jsem si ho změřil pohledem a v duchu přesouval do kolonky "podivnější, než jsem si myslel".

Zatvářím se mírně podivně "Každému koho neznám vykám....je to slušnost....pokud nejste vyzván k tykání....je neslušné někomu tykat..když jej moc neznáme" vyhrknu ze sebe.
"Jo to závaží" vyhrnu si kalhoty pod kolena a odhalím pásy ocelových destiček obepínajících mé holeně...již naučeným pohybem je rychlostí blesku sundám....jedno položím a z kapsy vyndám kapesník a rychle je přetřu...."Můj pot...trošku to očistím" po chvilce podávám závaží.

(Tohle bude poslední post.Musím jít spát..zítra (vlastně dnes) výšlap na Lysou...zítra tu budu odpoledne..tak zatím )

Začalo mi neznatelně cukat v oku.
Ten kluk... je divný! napadlo mě v duchu, jako by jsem si to nemyslel už dávno. A co víc, díky tomu jeho výkladu jsem se cítil, jakobych snad byl neslušný a divný já! Zatvářil jsem se prapodivně.
"A co kdyby si vyzval k tykání někdy ty? Stalo se to už někdy?" naklonil jsem hlavu na stranu. Vážně mě zajímalo co odpoví. Vzal jsem si závaží a.. moje ruce trochu poklesly.
Sakra, s tímhle běháš? vypadlo ze mě. Začínal jsem přemýšlet, jak moc dobrý nápad bylo trvat na tom, že si to připnu na nohy.
Podivný podivýn. Vypadá jako knihomol a trénuje jako magor...eh.
(jasné... já tu budu zítra spíše na večer a v noci - opět xD)

Dnes bylo pod mrakem..Vlastně jako posledních,pár dní.
Ani to blbé slunce nevyleze,což mi na náladě moc nepřidá..
Procházel jsem pomalinku ulicemi,s rukami v kapsách a porozhlížel se kolem,jestli se tu náhodou něco neděje,jelikož tahle nuda byla k zdechnutí.
Kdybych se zase připletl do nějakého boje jako včera.
Mírně jsem si zkousl ret a přidal na kroku,dokud jsem silně nezabrzdil o kachličky podemnou,až to udělalo takový nepříjemný zvuk.Chvilku jsem se jen tak díval bez rozmyslu před sebe,ale hned nato jsem zašel za roh.
Že by další boj něbo něco takového?Pomyslel jsem roztržitě a vyskákal po zdi,o kterou jsem se ještě před pár chvílemi opíral,na vysokou střechu.
Sedl jsem si a trochu se naklonil abych tam lépe viděl.
Takže tam to bude hyuuga,podle toho oblečení a očí...Co je tamto za věc?Naklonil jsem se trochu blíž,jenže ani to mi nepomohlo dozvědět se o něm více..
No nechám se překvapit,snad mi sám ukáže své schopnosti..

Zakroutím hlavou "Já...moc často ne,při mém treninku nemám čas se mnoho seznamovat" chvíli přemýšlím "Tak dobře...Jsem nějaký Oda Yashi...Těší mě" podávám ruku ku potřesení.
"Závaží...člověk si zvykne.....po čase" usměji se.

S rukama v kapsách jsem se procházela ulicemi a tvářila jsem se jako kdysi když jsem sem jako malá poprvé zavítala.
Tak strašně mi to chybělo
Měla jsem v plánu si to tu projít než půjdu ohlásit že jsem zpět a připomenout si staré vzpomínky.
Zastavila jsem se před Dano obchodem a nasucho polkla. Už jsem tam chtěla vkročit ale pak jsem zavrtěla hlavou.
Zase bych tam zůstala několik hodin...zajdu si tam potom

Podíval jsem se na závaží.
Jo, to věřím, když je někdo takový magor, aby s tím běhal, asi si vážně zvykne. Časem.
Pomalu jsem si začal závaží připínat na nohy, předtím jsem si ale pochopitelně vykasal kalhoty. Mezitím jsem mu podal ruku.
Já jsem Hyuuga Hiroki, usmál jsem se a postavil se se závažím už na nohou. Bylo vážně zatraceně těžké.
Určitý Hyuuga Hiroki, dodal jsem po chvilce zadumání.

"Tak seznamování máme za sebou" zazubím se.
"K tomu závaží...než začneme kamsi běhat....doporučuji si s nimi zkusit chodit a poté krátký sprint....je dobré zjístit co si můžeš dovolit...." zamyslím se "Pokud nejsi zvyklý...mohl by jsi si natáhnout nebo něco jiného udělat se svaly...či šlachami...a pak bych byl nerad umlácen tím závažím za to,že jsem neupozornil na tuto eventualitu" zasměji se hlasitě.

Jen jsem hlasitě,víceméně zklamaně vyfoukl vzduch,který jsem doteď držel v ústech.
Takže jen trénink?Achjo zase nuda.
Seskočil jsem z budovy na chodník a znovu se porozhlédl jestli tu konečně nenajdu nějakou zábavu.Nadchl mě krámek s Dangem,který jsem pár sekund na to už vykupoval.Když už sjem utratil poslední cent co jsem měl,vypadl jsem s plným žaludkem znovu na ulici a pomalu se šoural před sebe.Ignoroval jsem i to že jsem strčil do toho brejlatého blonďáka,jen jsem potřeboval najít nějaké to WC.

Někdo do mě vrazil...Nevypadá moc příjemně.... pomyslím si a vyloudím ze sebe jen "Hmmm..." a dále mu nevěnuji pozornost.

Se slzami v očích jsem odvrátila hlavu od krámku s Dangem a šourala se pomalým krokem dál.
Tak tady by měla být kage budova
Zvedla jsem hlavu a uviděla Saké bar.
Tomu říkáš kage budova?!
Podrbala jsem se na hlavě a rozhlídla jsem se.
No chodila jsem sem častěji než do kage budovy, asi jsem si to spletla...
Momentálně jsem si nebyla jistá kde se kage budova nachází a snažila jsem si vzpomenout.
Neříkej mi že stačí aby jsi byla rok pryč a vše zapomněla.!
Počkej zeptám se...
Šla jsem k nějakým chlapcům které jsem viděla a pořád si marně snažila vzpomenout.
"Nerada vás ruším...ale kage budova je tamtudy?"
Ukázale jsem rovně.
"Nebo tamtudy?"
Ukázala jsem napravo a čekala.

''A chtěla bys tam zavést?''Řekl jsem polohlasně a otočil se,když jsem byl už napůl na odchodu.
O tom klukovi se už nic nedozvím...Ale ona vypadá..Příjemněji.Ušklíbl jsem se,ale hned nato se mi koutku protáhli do mírného úsměvu.
''Jsi tu nová?''

Poskočím a z batohu mi vypadne kámen..."Budova Hokageho je támhle" ukážu prstem.
"Půjdete po téhle ulici...doprava....nu a pak to již uvidíte" vyhrknu ze sebe a vše ještě ukazuji prstem,rychle zvednu kámen a hodím jej zpět do batohu.

Pokýval jsem hlavou a podíval se na závaží. Vážně bych si nechtěl nic natrhnout. Pak jsem ale jen prohlásil.
"Neboj, tím závažím by jsi ode mně nedostal," já bych se totiž s něčím takový, jako závaží vůbec neobtěžoval, problesklo mi dodatečně hlavou, ale rychle jsem tu myšlenku zahnal. Udělal jsem pomalu jeden krok, ale víc jsem nestihnul, protože mě zastavila nějaká kunoichi, když se nás ptala na budovu Kage. Byla velmi sympatická. Pak jsem si všimnul taktické vesty, jakou nosí jounini a moje nadšení trochu opadlo. Ukázal jsem na budovu Kageho, kteŕa se tyčila pod monumenty a byla vidět snad z celé vesnice.
"Kageho budova je tam," řekl jsem prostě, ač jsem si v duchu kladl otázku, kam jsem se to dostal.

"Děkuju"
Poděkovala jsem tomu s tím kamenem a pak se koukla na druhého.
"Snad už to zvládnu...nová nejsem ale byla jsem dlouho pryč"
Usmála jsem se a strčila si opět jednu ruku do kapsy.

Lehce kývnu na poděkování...
"Tak se rozhýbeme...bez toho by se první běh s dvaceti kilogramy na nohou změnil v utrpení" usměji se a začnu dělat dřepy...protahuji lýtka....
"Řádně protáhnou a rozehřát svaly...." kroutím se jak žížala,snažím se aktivovat snad každý sval,šlachu v těle...sem tam to křupne..jak když pes rozkousne kost..
Nakonec rychlý sprint na místě...."Tak...dej si na čas...jinak si urveš nohy..." zasměju se.

Ehm..skvělé zase nic.Nevinně jsem se usmál a probodl pohledem ty dva předemnou.
''To jste nemohli říct že je třeba daleko a že by sama zabloudila?''Procedil jsem skrz zuby,tak aby to slyšeli jen oni dva a zarazil ruce do kapes.