Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Prišiel som na listovú ulicu hlava sa mi motala. Musel som sa oprieť o stenu aby som nepadol. Kúsol som si do prsta poskladal som pečate a priložil ruku na zem ,,Kuchiyose no jutsu,, predomnou sa z oblaku zjavila Akane.
,,Prosím ťa odvez ma domov,, Akane nenamietala a nasadol som jej do na chrbát a ja na jej chrbte s Akane som sa vybral do Senju štvrte. (Presun)

Zdálo se, že Konoha je zcela vylidněná.
Jen mi trochu dělalo starosti, že jsem nikde nenarazila na sestru a strážní prohlásili jen cosi o tom, že odešla. Nicméně o misi nikdo nic nevěděl.
Doufala jsem jen, že to nemá nic společného s tím pitomcem, co se kolem ní pořád motal a pak si jen tak zmizel z vesnice.
Odevzdaně jsem povzdechla.
Musela jsem se zjevně smířit s tím, že ona se o sebe postará a já nemám po vyplnění několika dokumentů co na práci. Můj tým poskládaný ze schizofreničky, kterou jsem skoro netrénovala, šílence, který si hraje na Sherlocka Holmese a členky klanu Nara, která mě vůbec nepotřebuje... Byl zkrátka můj tým, se kterým jsem nemohla nic dělat.
Mírně se vzdouvající bříško jsem jen pohladila.
Stejně bych nic moc dělat nemohla... Ale kdybych měla alespoň svůj tým 3...
Napadlo mne, že bych do týmu přijala dalšího člověka či byla senseiem na výpomoc, když jsou ostatní na misích. Ten nápad se mi už líbil víc.

Prechádzal som sa listovou ulicou a rozmýšľal čo ďalej. Lebo pokiaľ som si dobre pamätal Hokage sa chystal preč, neviem kde sa túla sensei Seito a nepoznám svojho týmového kolegu. "No super som prebytok" vyzeral som dosť zamyslene a zničeno. Síce som sa svojmu okoliu moc nevenoval všimol som si kunoichi ktorú som v tedy zachránil pred bránou aj zo Seitom. Ako som išiel okolo pozdravil som ,,Zdravím,, a pomaly som išiel ďalej k Ichiraku rámenu.

Odesel jsem smerem k barane ze se pujdu projit (presun)

"I já," odvětila jsem směrem k chlapci a věnovala jsem mu mírný úsměv. Já však narozdíl od něj zamířila dál k Dangu. Slabost pro ramen mě opustila už před dobou.

Po príchode som si dal zopár ramenov a tuho rozmýšľal čo ďalej a čo sa asi bude diať. Po dojedení som zaplatil a ešte stále tu sedel otočení tak aby som videl kto prechádza po ulici.

Sel jsem si sednout Na ramen Ktery jsem i hned zaplatil
Ittatakimasu
A pustil jsem se do nej.

Dojedl jsem a pote odesel do kancelare s Tsukim na zadech(presun)

Prechádzal som sa ulicami Konohy, až som sa náhodou dostal k Ichiraku. Bol som dosť hladný a tak som si sadol a objednal rámen. S chuťou som sa pustil do neho. Po dojedení som sa rozhodol ísť za mojím novým senseiom, ale nevedel som kde vlastne je. Pozrel som sa na ďalšieho ninju a spýtal sa. Nevieš náhodou kde sa asi nachádza Seito Senju? Nutne s ním potrebujem hovoriť.

Pozrel som sa pre mňa neznámeho človeka ,,Neviem tiež by ma to zaujímalo,, odpovedal stručne. Rozmýšľal či by ho Akane nedokázala vystopovať ale nepoznala jeho pach takže som mal smolu.

Som sa mohol aspoň Hokageho spýtať kde je. povzdychol som si a buchol sa do čela. Neviem ani kde sa môj nový sensei nachádza...

,,Tak potom budeme týmoví kolegovia,, "Žeby moje prosby boli vyslyšané?" pomyslel som si a postavil sa. Vytiahol zvitok a štetec. ,,Keď tak môžem ho nájsť,,

Ty si jeho žiak? Tak potom ja som Hideo. podal som mu ruku. Keď tak, poďme ho pohľadať. usmial som sa. Ale ako vidím, ty si ideš maľovať. uškrnul som sa na neho.

,,Áno som jeho žiak a ja sa volám Shimonu,, nakreslil som zvitok niekoľko sokolov a jednou rukou urobil pečať ,,Ninpo: Choju Giga,, zo zvitku vyleteli sokoly a rozleteli sa na rôzne strany. ,Máš pravdu kreslil som si,, pousmial som sa ale v tom bola počuť rana od brány, dokonca a sokol mi zdelil že sa tam niečo deje. ,,Niečo sa deje pri bráne,, rozbehol som sa smerom k bráne. (Presun)

Čo sa sakra deje. povedal som si a vybehol k bráne. (presun)

Po vydatném jídlu,samozřejmě dokonale vyváženém jsem sebral potřeby na malování,stojan s čistým plátnem a vydal jsem se do ulic Konohy doufaje,že narazím na nějaké pěkné místo či zákoutí ,které bych mohl přenést na plátno...
S paletou,stojanem,štětci čouhajícími ze všech kapes se nejistě pohybuji po ulici a koukám kolem sebe Hmmm něco zajímavého,něco,něco....aspoň pro rychlý náčrt... říkám si v duchu a kodrcám se ulicí.

Po domalování brány a jejího blízkého okolí...jsem šel domů..spánek,jídlo....nyní v nový den si to vykračuji po ulici v podpaží smotané plátno z předešlého dne..
Měl bych trénovat....není s kým...je třeba vůbec trénovat s někým? vnitřní rozhovor rezonuje v mé hlavě.
Zastavím se u obchodu s knihami chvíli nahlížím dovnitř a poté zase pochoduji zamyšlen po ulici přemýšleje co dělat.

Procházím se po životem pulsujících ulicích Konohy popíjeje džus z plechovky.
Krok za krokem s hlavou v myšlenkách To jsem koupil....jídlo...jo...nějaké vitamíny...jo...barvy..jo....tak mám asi vše ano i ninja nakupuje.
Spokojen s nákupem dosednu na nejbližší lavičku..srknu si z plechovky a džus chvíli povaluji na patře než polknu.
Nejsem ani unavený a nic se mi nechce dělat...záhada.. pomyslím si a podrbu se ve vlasech.

(po dopití plechovky jsem se odebral domů)

Běžím ulicí....zkouším novou tréninkovou metodu....závaží na nohou....k tomu batoh plný kamení na zádech....
Námahou mírně funím...čelo zalité potem....každou chvíli si utírám hřbetem ruky brýle na kterých se někdy zachytí kapičky potu...
Možná jsem se přecenil říkám si v duchu při běhu do vzhůru stoupající ulice.

Procházel jsem ulicemi, s rukama založenýma za zády. Vyšel jsem na hlavní třídu a zažil jsem nečekané setkání s nějakým klukem, který běžel do kopce s batohem na zádech. Málem mě srazil. Málem. Na poslední chvíli jsem uhnul a jenom zakroutil hlavou.
"Měl by jsi dávat větší pozor!" poznamenal jsem, ačkoliv bylo zřejmé, že to není jeho vina.

Po srážce s nějakou osobou a po jejím pokárání se zastavím,ale stále běžíc na místě.
"Omlouvám se....trénuji...zlepšuji fyzičku" poskakuji na místě.
Sundám si batoh...položím jej na zem a otevřu...rozhlédnu se....a hle kámen....popadnu jej a šup s ním do batohu....k hromadě která je,už vevnitř batohu...
"Závaží navíc nikomu neuškodí" usměji se na osobu která mě oslovila.

Mile jsem se na něj usmál, ač jsem si v duchu říkal, že je to tak trochu pošuk.
"Jasně, trénink je dů..." v tu chvíli mi pohled padnul na obsah batohu. Na obličeji se mi objevila anime kapka.
"Zjišťoval si, jakou ten batoh má nosnost?" zeptal jsem se ho opatrně a říkal si, že bych vážně nechtěl být u toho, až se to protrhne.

Hodím si na záda batoh s kameny "Nosnost je dobrá..kolem padesáti kilogramů..." nadhodím si batoh na zádech "Odhadem je tam tak třicet kilogramů takže bez obav" usměji se.
"Ještě závaží na nohou dvacet kilogramů"...ohnu se a prohmatám holeně...
"Ale k dostatečné síle těla...je to stále málo" pokývám významně hlavou.