Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Po chvíli jsem již byl v ulicích a už jsem měl na tváři masku aby mně poznal ten obchodník.Vstoupil jsem do toho obchodu." Máte je? " zeptal jsem se." Ó..ano jistě....tady " řekl a podal mi vak s 10 chakrovými čepelemi." Díky...tady máte za tu práci.. " řekl jsem a hodil mu další peníze.Poté jsem i s vakem odešel.
Přesun

Procházeli jsme se noční Konohou po jejich intenzivním tréninku. Kráčeli jsme ulicí a narazili na jeden stánek, ze kterého se linula vůně lahodného pokrmu. Odhrnul jsem závěs a posadil se na židli.

"Teuchi-san! Zdravím vás," usmál jsem se na majitele.

"I já vás, Hokage-sama! Jak se máte? Vypadáte dobře." usmál se na mě.

"Já se mám skvěle, sice trochu unaveně, ale skvěle. Děkuji děkuji, jak se máte vy? Tohle jsou mí studenti, Kotoke Shi a Kinto z rodu Uchiha." ukázal jsem na ně.

"Znáte to, spoustu práce. Ichiraku je slavný jako vždy." Teuchi se zasmál a pokračoval.
"Vaši studenti? Určitě budete silní. Musíte být vyjmeční, když váš trénuje sám Hokage-sama! No, co si dáte?"

"Já si dám ramen, zeleninový. A tady jim pořádnou misku speciálního ramene." pousmál jsem se.

"Dobře, za chvíli to bude," otočil se a začal připravovat své speciality.

"Arigato" usmial sa a tešil sa na misku ramenu

Dobrý večer Teuchi-sama pozdravím s úsměvem a uvelebím se na židli vedle senseie. Konečně dlabanec, po tom dnešku už se nemůžu dočkat... pomyslím si a čekám na dlabanec.

Teuchi položil tři misky ramenu před nás.


Rozložil jsem si hůlky.
"Ittadakimasu!!" usmál jsem se a pustil do teplého, úžasného jídla.

Položí přede mě nádherný Ramen zasněně na něj podívám a pak zvolám Ittadakimasu!! a pustím se s chutí do něj. Sakra to je fantazie, to umí akorát tady...

"Lepší Ramen jsem nejedl," pověděl jsem s plnou pusou.
"Tohle je památná chvíle pro náš tým, naučili jsme se už jednu novou věc, máte nové techniky. Brzo se stanete plnohodnotnými Shinobi..Už jsem měl několik studentů..Jeden se stal hledaným nukenin, druhý Jouninem a žabím poustevníkem, třetí utekl do Kiri..A všichni byli Uchihové..Už nikdy jsem je neviděl. vcucl jsem jednu velkou nudli.
"Ale proč to vlastně povídám.." pustil jsem se do dalších nudlí xD

Je to nejlepší Ramen co jsem kdy jedl... řeknu a zakousnu se do dalšího sousta. A pak povím s úšklebkem vlastně je to naše první týmová po-tréninková večeře...
A doufám že společně zvládneme hodně misí...a jednou budu moct vést svůj vlastní tým... zasměji se a znovu vcucnu další nudle.

"Ano, naše první," přikývl jsem.
"Celý život Shinobiho je jen jedna velká mise. Časem určitě vést tým budeš. Teď se musíme zaměřit na trénink, chuuninské zkoušky, které budou brzo."

Ja som len jedným okom pozoroval Senseia aj Kotokeho a druhým do misky "Sensei aké máte podstaty?" opýtal sa a odpil kúsok z polievky

pozeral som sa do misky sensei potreboval by som sa naučiť kuchiose enma dalo by sa ??povedal a

"Já mám Mokuton. Díky tomu ovládám Suiton a Doton. Později jsem objevil i Katon." odpověděl jsem Kintovi a pohlédl na Hizashiho.
"Neměl jsem v plánu, učit tě něco jiného."

Po cestě z Akademie, kde jsem zanechala své studenty jsem si objednala Dango a procházela ulicemi. Lidé okolo mě si mohli všimnout, že jednu dlaň jsem si majetnicky položila na břicho.
Je mi sedmnáct... A přitom už teď se cítím jinak. Nejspíš je to tak dobře. Mé dítě bude mít budoucnost. Oba rodiče... A musím pro něj udělat vše, co bude v mých silách.
Šla jsem pomalu, neměla jsem kam spěchat. Zahlédla jsem Hokageho a jeho tým. Mírně jsem se uklonila a rukou ucukla.
Pro misi si nepůjdu, ale mé studenty mi nikdo učit nezakáže... Zatím ne...
"Zdravím," kývla jsem na pozdrav a s neutrálním výrazem jsem se posadila na opěradlo blízké lavičky a shrnula si ofinku jako vždy do očí, zatímco jsem dojídala svou oblíbenou pochoutku.

"Dobré odpoledne," zamával jsem Shijin s úsměvem, když procházela kolem. Vypadá nějak jinak..

"Ráda vás vidím," zareagovala jsem rychle. "Hlášení o úspěchu mise svého týmu podám hned zítra ráno."
Nebo spíš hlášení o neúspěchu a nekázni svých žáků...
"Dáte si?" zeptala jsem se ještě, když jsem se vytáhla další dvě hůlky s Dangem.

"Já tebe taky rád vidím." usmál jsem se a dojedl ramen.
"V pořádku," přikývl jsem.
"Ne děkuji, právě jsem dojedl Ramen."

"Hai," pousmála jsem se a ochutnala jsem další kousek Danga a spokojeně polkla.
Konečně klid...
Přitom jsem si mimovolně znovu položila dlaň na mírně se zvedající bříško. Zatím to nebylo tolik vidět, ale bystrý člověk si toho mohl všimnout. Přece jen po třech měsících...

"Všiml jsem si, že vypadáš trochu jinak. Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ji starostlivě.
Hm..doufám, že náhradní tým nebude třeba..

Nervózně jsem se pousmála a pohodila vlasy.
"Ettoo... Hokage-sama..." nějak se mi nedařilo dostat se k jádru věci.
Lhát nemůžu, tak co mám říct...
"Watashi... Jsem v pořádku... A nejen já, ale i někdo jiný..."

Mírně jsem se zamračil.
"Počkej jak to myslíš?" zatřásl jsem hlavou, abych vyhnal myšlenky týkající se záchranné mise.

"Že..." propletla jsem prsty a přestala jíst.
"Nejsem v pořádku jen já, ale i... Dítě uvnitř mě."

"Pro.." další část slova se někde ztratila. Otevíral a zavíral jsem pusu, vypadalo to, jako kdybych mluvil, ale žádná slova nevycházela z mých úst.
"Ví to Mikomi?" bylo to jediné, na co jsem se zmohl.

Sledovala jsem, co s ním má informace provedla a zatvářila jsem se velice provinile.
"Ano, Mikomi to ví. Spolu s ní i Katashi, ale zatím je to jinak tajemství."
Doufám, že jsem příliš věcí nezkazila...
"Jsem ve třetím měsíci, ale služby jsem schopná pořád. Jen jsem vás chtěla požádat, abyste mi nedával mise vyšší než C-rank. Budu se dál starat o svůj tým jako vždy. Povaha mé žačky nám stejně nedovoluje jít mimo vesnici a já se jim tak alespoň budu víc věnovat."

Byl jsem z toho docela v šoku.
"Kolik že ti je?" mírně jsem se zamračil.
"Já tě nikam nepustím, a neboj. Tvůj tým nikam posílat nebudu..Teď když to vím.." zhluboka jsem se nadechl.
"Kdo je otec?"

"Bude mi osmnáct," odvětila jsem.
Bude mi... Zní lépe než je.
"Mám v týmu schizofreničku, takže můj tým by plnil mise ve vesnici i v případě, že by toho nebylo."
Odpověď na další otázku byla jasná.
"Ryuuji Akatsuchi, Nanadaime-sama. Nedávno mu bylo osmnáct."