Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Jen jsem k němu byla dál přitisknutá. Jednou rukou jsem ho objímala kolem pasu a druhou dál jezdila po hrudi.
Vždyť mě znáš... dál chráním Kirigakure... Tak nějak na vlastní pěst.
To co jsem řekla byla pravda pravdoucí a já doufala, že mu to bude stačit.

Nejspíš o tom nechtěla mluvit a tak jsem na ni nechtěl naléhat, nechal jsem to na později. Teď jsem byl jen rád, že ji mám u sebe.
Náhle mi něco problesklo hlavou a já ji chytil jako princeznu do náruče. Naznačil jsem jednoduchou pečeť a zmizel i s ní v obláčku sněhově bílého kouře. (přesun)

Pomalu se mi tevřeli oči "Eh ?" vůbec jsem si nepamatovala co se stalo a jak to dopadlo "Asi mě trefil nějaký kámen či co" chitila jsem se za hlavu a pomalu se posadila."Takže sme ho asi dostaly" koukala jsem kolem

Konečně po boji...
Věnovala jsem se záchranným pracem, občas mrkla Ryuujiho směrem.
Cítila jsem se po dlouhé době nějak spokojená. Se svými schopnostmi i s tím, že jsem tu vydržela až do konce. Jako kdyby se vše vrátilo spolu s Nanadaimem. Vše v těch krásných, známých, starých kolejích.

Běžel jsem po ulicích i když jsem nebyl na cvičišti tak jsem trénoval svoji rychlost.Proč jsem tak pomalí?
Běžel jsem pořád rovně.Dal jsem si pauzu a chvíli jsem se vydýchával.Potom jsem to zkusil znovu.Běžel jsem,ale pořád né moc dobrou rychlostí,ale rychlé už to bylo.

Takže, už je konec. Procházel jsem se troskami a pomáhal odhazovat nějaké trámy. Chakra z kamene už dávno byla pryč, ale už jsem měl dostatek svoji. Z bitvy se mi vybavil obraz Assasina. Pořád tomu nemůžu věřit. Musím ho pak najít. Podíval jsem se před sebe, kde měly stát domy, ale nic tam nebylo. Poskládal jsem pečetě. Mokuton: Renchuuka no jutsu. Díval jsem se na svůj výtvor. Aspoň nějak pomůžu.

Ja som sa len prizeral a dokonca som nič nespravil a bolo po tom .
Možno sa to nezdalo ale mňa to zasa trápilo .
Nebol som poslednú dobu z niečím spokojný a to vôbec .
Mal som chuť sa vytratiť .

Došla jsem k Ryuujimu a zastavila jsem se.
Nic jsem neříkala, čekala jsem, co on.

Pozrel som k Shijin aj ja a prezeral som si jju ,
Stála u mňa ale ja som akosi ešte nič nehovoril možno som čakal čože povie ona .

Zastavil jsem se a odpočinul si.Po chvilce jsem šel už v poklidu ulicemi a díval se jestli někomu budu moct pomoct.

Spojila jsem dlaně za zády a stála v takové divné pozici.
Dívala jsem se mu přitom přímo do očí. Nechtělo se mi nic říkat. Jen jsem měla chuť ho mírně znervózňovat.

Niečo sa mi nezdalo ešte ten jej pohľad .
Akokeby vedela že mňa niečo také znervízniť vie .
"Shijin ?
Deje sa niečo ?"

Pomalu jsem přecházela okolo něj a zastavila jsem se až když ke mě byl zády. Pak jsem se zase vydala ještě jednou a normálně kroužila okolo něj XD Pořád jsem nic neříkala, ale v očích mi šibalsky jiskřilo.

Ja som zvesil uši dole a aj chvostík sa mi držal u tela cítil som niečo nekalého .
A ešte k tomu neodpovedala !
Začínal som byť troška na nervy a chcel som vedieť čo má zalubom ja som sa radšej teraz už otáčal zároveň s ňou lebo keď bola zamnou nevedel som vlastne chce urobiť bolo lepšie byť opatrný
"Shijiííín ... nerob hlúúposti ."

S rukami vo vreckách a očami obrátenými ku oblohe som kráčal a pritom nikoho okolo seba nevnímal. Raz za čas som odkopol kamienok z cesty, ktorý potom s menším buchnutím narazil do steny alebo sa niekde proste zastavil. Pohodárskym gestom som si prehrabol v hlasy a pritom sa poriadne nudil.

Jak jsem procházela za ním, dřív než se otočil, složila jsem jednoduchou pečeť a provedla přeměnu. Svým způsobem jsem si jen "přičarovala" kočičí ouška a ocásek jako měl on. Máchla jsem jím ze strany na stranu a pořád se točila beze slova. Ocáskem jsem mu odhrnula jemně vlasy z očí a čím dál víc jsem se usmívala. Nebezpečně.

No teraz ako troška vo mne hrklo keď som videl čo má to som sa už len pousmial .
Nastražil som uši a môj ocásek sa už okolo nej obtáčal ako neposedný .
Aj keď jej pohľad bol možno nebezpečný akosi sa mi začal pozdáávať .
Predsa len toto vie náladu spraviť hneď a hrať som sa aj ja hráll

"Ryuuji-sama..." nadhodila jsem takový hravý tón.
"Smím vědět, co máte dnes v plánu?" znovu mi nebezpečně blesklo v očích a jemu se už ze mě musela trochu točit hlava, jak se za mnou na místě pořád otáčel.

Kým som kráčal, z nudy som si stiahol z ľavej ruky rukavicu a pozrel na dlaň. Uškrnul som sa, strčil ruku do brašny s ílom a začal som si pripravovať menšie divadielko.
Keď sa mi na dlani objavila už pripravená kôpka ílu, vytvoril som z nej malého vtáčika. Vyhodil som ho do hora, ten začal lietať a keď bol pár desiatok nad zemou, zložil som pravú ruku v pečať. "Katsu!" vtáčik ohlušujúco vybuchol, avšak, z takej výšky nezpôsobil žiadne škody. Len som sa chcel zabaviť.

Šel jsem dál viděl jsem tam nějakého shinobi(Seito Hisoka) moc jsem si ho nevšímal jen jsem ho pozdravil.
Ahoj.
potom jsem šel pomalu dál.

Ja som si ju chytil rukami a objal aj ocáskom aby sa tak netočila .
"Umm ja nič ale rád by som sa teraz s tebou pohral ... "
Hovoril som docela hravo .

Zatiaľ čo som bol v bezvedomý a prebiehalo pečatenie tak som cítil ako sa mi obnovujú zlé vzpomienky a miznú tie dobré. Zároveň pri pečatení sa moje telo jemne triaslo od bolesti. Vnútorne som padal a padal do prázdna....

Přešel jsem dále, kde bylo ještě prázdné místo a poskládal jsem znovu pečetě. Mokuton: Renchuuka no jutsu. Na místě vyrostly další nové domy. Zatím to možná bude stačit. Všiml jsem si, že celkem blízko mě stojí Mikomi, tak jsem k ní přešel. ,,Nezdálo se mi to, že ne? Opravdu to byl Assasin?"

Nevšímal som si vôbec nikoho. Ten malý výbuch ma trošku rozveselil a tak som kráčal ďalej. Pritom som mal ľavú ruku strčenú v brašne s ílom a pripravoval sa na ďalšiu bombu.

"Pohrál hai? A hodláš si hrát tady na ulici?" můj ocásek se mu lehce dostal pod košili a podařilo se mi rozepnout knoflíky rychlým trhnutím.
Zamyšleně jsem si ho prohlížela a v očích se mi blýskalo XD