Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

isiel som po ulici a videl som tam jounina a dobry den pozdravil som sa

"Zdravím ..."
Odzdravil som chlapca a pozrel som k nemu všimol som si že je to asi shinobi keďže sa nebál pozdraviť aj keď som mal u seba také psisko aj keď ja som ho považoval skôr za psíka .

Procházela jsem se po ulici a zahlédla Ryuujiho.
Za tu dobu, kterou mne neviděl se mi mírně vypoulilo bříško. Doufala jsem, že ho má zpráva nevyděsí. Nebo že nevyvolá špatnou reakci.
Pomalu jsem zamířila směrem k němu.

Všimol som si ako ku mne mieri Shijin tak na mojej tvári sa objavil menší úsmev .
Zamieril som k nej aj ja .
"Ahoj .... tak ako ?"
Opýtal som sa jej keď som bol bližšie .
Možno som si aj bruška všimol ale nenapadlo ma žeby to nasvedčovalo niečomu takému .

Opětovala jsem obětí a jemně jsem ho políbila na přivítanou.
Následně jsem se trochu odtáhla a skousla spodní ret.
"Ahoj..." dostat ze sebe pozdrav pro mne bylo ten den zvláštně obtížné.
Každým slovem jsem se blížila k "té" zprávě a každým slovem jsem se víc bála jeho reakce.

Prezrel som si ju trocha sa mi akosi nezdala taká nesvoja sa mi zdala .
"Ale čože niečo sa stalo ?"
Opýtal som sa .

"Ettoo... Ryuuji... Víš, jak jsi mluvil o tom... Víš, o čem jsi minule po milování mluvil?" hodila jsem po něm pohled psích oček a doufala, že si na to nevzpomene, i když by mi to mnohé ulehčilo.

Trochu ma teraz zaskočilo lebo ma napadlo že čože by to mohlo byť .
"Ehm ... no .. hej viem .... nehovor že ... ty .... "
Akosi mi to teraz ale vysloviť ale nešlo .

Sledovala jsem ho vyděšeným, všeříkajícím pohledem a nedokázala jsem nic říct.
Dle jeho reakce jsem si začala představovat všechny možné a hlavně ty nejhorší scénáře. Že se nebude chtít vázat, že mě opustí... Zalapala jsem po dechu a dlaň položila v ochranitelském gestu na bříško.

Videl som že aj moja reakcia ju asi nenatchla preto som sa hneď vzchopil a nasadil "prijateľnejší " výraz .
"Prepáč .... trocha si ma zaskočila ... nečakal som aj keď som o tom hovoril že tak skoro ... umm ako dlho vlastne ?"

"Heem...." nasadila jsem andělský výraz. "Šestnáct týdnů."
Pokusila jsem se o úsměv, i když byl trochu křečovitý a čekala na jeho reakci.
"Sama jsem myslela, že tři měsíce, ale Sakura-san mne vyvedla z omylu. Zřejmě to má za vinu doba, kdy jsme dokončovali dvouletou opravu Konohy."

"Čo ?! Ehm a ty si to predtým keď som o tom hovoril o tom vedela či nie ?"
Stále som bol troška mimo ale už som normálnejšie myslel .
Ale žeby som mal v pláne ju opustiť mi na um určite neprišlo .

"Ne, v té chvíli mě bláznivě napadlo zkusit si udělat test a..." pohodila jsem vlasy.
"A ono to vyšlo..." zhluboka jsem se nadechla.
"Jestli... Jestli o nás už nemáš zájem... Nebudu tě nutit, abys to přijal. Já vím, že jsme oba ještě mladí a máme spoustu času a nechci abys měl pocit, že tě to ke mě nějak násilně poutá... Nebo tak něco..."

Priblížil som sa k nej a pritiahol som si ju k sebe tak že som dal ruku okolo jej pása a potom jej daroval menší bozk.
"Mám o ... vás záujem ľúbim ťa a dieťatko nás len k sebe viac skôr zblíži nie ?
Nemienim sa vzdať teba ani jeho .... "

Chvíli jsem se na něj jen dívala a nechala jsem se políbit bez jakékoli odpovědi.
Nakonec jsem se ve vteřině prudce pohnula a dravě jsem ho políbila. Přitom jsem neměla chuť ho v příštích minutách pustit nebo se vzdálit.
"Aj já ťa ľubim..." jen na dobu nutnou k tomu, abych dokončila větu jsem se odtáhla a pak jsem se zase přitiskla blíž k němu. V té chvíli jsem se teprve cítila úplná. A neuvěřitelně šťastná.

Naozaj ma zahrialo aj to čo povedala .
Ja som ju ako ju obýmal lepšie stisol a držal pri sebe .
Na perách som mal úsmev .
"Prepáč ... že som reagoval zo začiatku troška ... tak nevrlo ."

"Chápu to, každý by tak reagoval..." pousmála jsem se.
"Já se jen bála... Že už dál o mě nebudeš stát...."

"To si sa báť nemusela ... hovoril som ti ešte v ten večer žeby som bol stebou nie ?"
Opýtal som sa a pozrel k jej tvári .

"Hai," věnovala jsem mu ještě jeden úsměv.
"Dost věcí se tím ale mění. Nebudu chodit na těžké mise, začnu místo nich vypomáhat medikům a trénovat svůj tým..." pokrčila jsem rameny.
"Budeme na sebe mít víc času."

"To je len dobre a teraz už si ťa ale určite nedám ...
A ak mi újdeš nebudeš čakať ani dlho a zasa som už u teba .
Teraz sa o teba budem aj poriadne starať ."
Teraz ako som k nej pozeral ma niečo napadlo .
Lenže táto myšlienka bude sprovoznená až inokedy .

Když se na mě tím zvláštním způsobem podíval, jako kdyby měl něco za lubem, nasadila jsem zvědavý výraz, ale zatím jsem se na nic neptala.
Místo toho mne příjemně hřálo u srdce.
"Já ti utíkat nebudu, to přece víš... Naopak o sebe velmi ochotně nechám pečovat."

"A to ja veľmi rád počujem ....
Mne to teda úplne vyhovuje ."
Mal som taký blažený výraz ešte k tomu na to čo ma napadlo ešte táto "dobrá" správa len som dúfal že sa to nepokazí .
"Tak čo kam si ťa zoberiem teraz ?"

"Mohla bych hádat, ale nechám to plně na tobě. Jinak řečeno dobrovolně s tebou půjdu kamkoli," šibalsky jsem se pousmála.

"Že mi něco uděláš zní trošku dvojsmyslně," prsty danými kousek od sebe jsem naznačila velikost dvojsmyslu a v očích mi tancovaly jiskřičky.
"Záleží na tobě, co budeme dělat."