Hory,lesy a podobne

Takumi

Se silovejma cvičeníma sem zaostával za Kashikem jen trochu, ale když přišlo na běh, tak sem byl totálně pozadu. Snažil sem se ale co nejvíc to šlo, málem sem i potil krev.
Pak sensei vydal rozkazy, podíval sem se na jedenáctou hodinu a uviděl sem tam modrovlásku. Shunshinem sem se dostal šikmo k jejímu levému boku a zhluboka sem dýchal.
Moje plíce... moje plíce... Pomyslel sem si a hlasitě sem sýpal. Snažil sem se to ale rozdejchat. Byl sem celej zpocenej, červenej a vyčerpanej. Sílu v nohách sem měl, ale na vytrvalostní běhy sem nebyl stavěnej.

Kashike


Snažil jsem se dělat všechno jak jen to nejlíp šlo. Přesto, že jsem si dával pozor na zbytečné pohyby a šetřil jsem energii, tak jsem cítil že se pomalu dostávám na hranu. Když už to začalo být docela bledé, dostali jsme rozkaz obklíčit nějákou holku. Kývnu a zmizím. Objevím se na své pozici v obklíčení, na jejím pravém boku. Výraz mám pořád stejný, jen propocené oblečení prozrazuje že jsem vážně makal.

Faito

Dobře, pohov. Napijte se, tři loky, víc ne, ať se neuhřejete... řekl jsem a sklopil zbraň. Otočil jsem se zpět k Ikaros a když nic neříkala, pokračoval jsem. Nesmíš se nám takhle ztrácet. Jinak budeš pozadu s tréninkem.

Postavila jsem se a zamyšleně kývla.
Hmm... Zapomněla jsem jména těch dvou... Ale to nevadí...
Protáhla jsem se.
"Ano, přidám se," dodala jsem.

Faito

Skvěle! řekl jsem vesele (na mě až nezvykle vesele) a pak jsem zvážněl. No, já si musím jít promluvit o našem posledním členovi, takže vy dva si dejte oraz, než se vrátím a ty, Ikaros, si posbírej kamínky a zkoušej si shunshin, slalom, člunkový běh. pak jsem zmizel.

"Posbírej kamínky, zkoušej shunshin a člunkový běh?" zmateně jsem se otočila na zbývající členy týmu, protože sensei už byl pryč. Přitom jsem pozvedla obočí.
"Proč mám sbírat kamínky? Jak mám cvičit Shunshin, když ho nepoužívám? A co je člunkový běh?" párkrát jsem zamrkala a těkala mezi nimi pohledem.

Takumi

Svalil sem se na zem. Člunkovej běh ne, prosím, já nechci člunkovej běh...
Pomyslel sem si a byl sem fakt rád, že si můžu odpočinout. Z čutory sem se napil jen trochu, byli to tři loky tak na půl pusy.
Potom sem se na zemi začal vydejchávat a protahovat.

Když jsem viděla, že mě ignoruje přešla jsem blíž k němu.
Asi jsem mu zastínila slunce. Naklonila jsem se nad něj tak, že mu moje vlasy spadávaly kousek nad obličej.
"Co je člunkový běh?" prohodila jsem zvědavě. "A proč mám sbírat ty kamínky?"

Takumi

Seber si kamínky a rozházej si je různě po louce. Potom shunshinuj od jednoho k druhýmu. Pak mezi nima běhej, to je ten slalom a člunkovej běh je běhání tam, zpátky, tam zpátky.
Řekl sem unaveně.
A proč shunshin? Sme elitní tým, takže musíme bejt všestranný.

"Nepoužívám Shunshin," blesklo mi v očích.
"To bude ten problém. Udělám to dle svého... Použiji svou pečeť a vložím chakru do kamínků... Tu chakru použiju pro orientaci a díky ní budu moci bez dívání ke každému kamínku..." mezitím, co jsem mluvila jsem si pohrávala s kamínky a rozhazovala je po louce. Možná se to zdálo divné, ale mluvila jsem spíš sama k sobě. A ještě zvláštnější bylo, že jsem si kamínky vybírala. Ty, co se mi líbily.
"Až to budu mít," pokračovala jsem a pustila jsem se do pečetí. Má chakra už byla v každém kamínku.
"Až to budu mít pustím se do Hyasa Kuroi Kaminari. Je to můj speciální Shunshin. Pokud už při Shunshinu nejsou shinobi téměř vidět, má rychlost je několikanásobně vyšší. Samozřejmě to má i své nevýhody, jde jen na krátké vzdálenosti. I přesto mne však vyčerpá v celkové rovnici méně než by mě vyčerpal Shunshin." dokončila jsem pečetě.
"Hayasa... Kuroi Kaminari..." v těle se mi rozproudila síla mého Kekkei Genkai, která mi dávala neuvěřitelnou rychlost, která by se vyrovnala Raikageho brnění. Tedy bleskovým S-rank technikám.
Bez dívání jsem sledovala svou chakru v kamíncích. A "probleskla" se tak ve vteřině celou trasou. Jim se mohlo zdát, že stojím pořád na začátku cesty. Jakmile mrkli, už jsem tam nebyla. Mrkli podruhé, potřetí a já byla zpět. Rychlost byla mou hlavní prioritou a můj pohyb rychlejší než Shunshin pro ně byl nepozorovatelný.

Takumi

Jop, to je ten shunshin, ale co slalom a člunkovej běh? Zasmál sem se, každopádně to jak se objevila tam a zase jinde bylo působivý.

Prohlédla jsem si uspořádání kamínků.
"No tak dobře..." odevzdaně jsem povzdechla. Kdyby to šlo, vypouštěla bych momentálně párů. Rychlost byla moje, ale běh bez Černého blesku?
Nakonec jsem vyběhla. Udržovala jsem pořád vyšší rychlost. Občas jsem prudce brzdila a párkrát málem skončila na zemi, ale celkové hodnocení slalomu by jako "elegantní" být mohlo. Když jsem doběhla zpět, trochu jsem se zadýchala. V kondici jsem bývala lepší. Ale to bylo předtím než jsem několik dní necvičila zavřená v krystalu. Zamračila jsem se.
Tak krátký slalom a já jsem taková nešika...
"A teď ten člunkový běh..." můj výraz je zřejmě rozesmál. Zamyšleně jsem dumala nad běháním "tam a zpátky." Příliš moudrá jsem z jeho vysvětlení nebyla.

Faito

Člunkový běh ti přikazuje vracet se pořád na startovní pozici. Máš pět kamenů. Nejprve poběžíš k prvnímu a zpět, pak k druhému a zpět a tak dále. řekl jsem s úsměvem, ale pak jsem zvážněl. Tak do toho. A vy dva taky. Otokage začíná být nějak nervózní, to znamená, že se nejspíš něco semele a já chci mít připravenou jednotku.

Tiklo mi v oku.
Zvláštní... Tomu se říká v Oto cvičení?
Prakticky jediný sensei, který mne zdokonaloval v Taijutsu, byl ten, který mne podrobil těžkým tréninkům z Konohy. Které mě málem zabily. Žádný běh. Nic tak obyčejného tu ještě nebylo a já to zatím nechápala. Teď jsem jen pokrčila rameny a očima vyhledala pět kamínků. V těle mi pořád proudil Černý blesk.
Nevyužila jsem toho k rychlosti bleskového brnění, ale běžela jsem rychleji než normální člověk.
První kámen.. Vrátit.... Druhý kámen... Vrátit....
Když jsem se potřetí vracela na startovní pozici, získávala jsem pocit, že to cvičení vážně nemám ráda. Jakmile jsem cvičení dokončila, sebrala jsem kamínky a zastrčila je do sáčku. Byla v nich díky mé pečeti má chakra. Faito jako Jounin to mohl cítit. Proto jsem si je chtěla nechat. A proto jsem vybírala takové, které se mi líbily.

Takumi

Ne, neee... už další běhání neeeee...!!!
Pomyslel sem si a s heknutím se se zvednul ze země.
Nohy se mi hejbali skoro sami, vypadal sem spíš jako sprintující zombie.
K prvnímu... na začátek... k druhýmu... na začátek.... k třetímu....... na začáááátek.... k čtvrtýmu.... .... ... na začáááátek... k páááátýýýýmu.... na začááááátek, na zem!!
Když sem doběhl, postavil sem se k prvnímu kameni, opřel sem si ruce o kolena a zhluboka sem dýchal.

Kashike


Provedu. Postavím se a začnu zase kmitat.

Faito

Neležte, nestůjte, choďte. Tak se vám nedostane kyselina do nohou. Pochválil jsem je. Tak, minuta oraz, pak se zase vydáme dál a výš do hor. Budeme cvičit na místech, kde si budete muset dávat pozor na to, kam šlápnete. řekl jsem a zadíval jsem se do slunce. Skvělé...jeden lepší, než druhý. Ale Ikaros se tváří, jkao by ji to nebavilo. přestal jsem se dívat do slunce. Máš nějaké váhrady k mému tréninku, Ikaros? Nebo dáváš chakru do kamínků jen tak z nudy?

"Chakru do kamínků dávám kvůli zrychlení své techniky," odvětila jsem a postavila jsem se. Cítila jsem v těle příjemné šimrání blesku, energie jsem měla na rozdávání.
"Výhrady nemám, jen je tenhle trénink pro mě něco nového a neznámého. Musím si zvyknout."

Takumi

Já bych měl pár... Chtěl sem říct výhrad, ale radši sem si to rozmyslel.
Todle mi prospěje, tvrdej trénink je dobrej...
...nemam k tomu nic, v pohodě.
Řekl sem jen a začal sem chodit do kola a zhluboka dýchat.
Já tu umřu....

Faito

Tenhle trénink není pro to, abyste zlepšili své techniky. Tenhle trénink je kvůli zvýšení fyzických sil a dokázali jsme se přesouvat na dlouhé vzdálenosti. Proto potřebujeme tyhle cviky. Tak... řekl jsem a zkontroloval jsem, jak se cítí. ...jdeme. Na kopec a zpátky... řeknu a vyběhnu celkem svižným tempem nahoru po vrstevnicích.

Kashike

Vyrazím do kopce. No jo, pět kiláků tam, pět kiláků k nám... Haj hou, Piráti...

Takumi

Vzhůru... vzhůru... Řekl sem trochu zasekaně. ...na kopec..
Potom sem svižnějším poklusem vyrazil za Faitem, ale připadal sem si, jak kdybych měl kolem plicí obruče, který mi zabraňovali se nadechnout, ale i přes intenzivní pálení stehen a lítek sem běžel bezduše dál.

Faito

DOběhl jsem na stráň nahoře na kopci a podíval jsem se na ostatní. Ikaros jsem hodil svou lahev, protože nejspíš čutoru neměla a povolil jsem pití. Máte dvě minuty na chycení sil. Přesně za dvě minuty vyšlete nějaké jutsu, případně uděláte nějakou techniku. Všichni zavřete oči a začněte počítat dvě minut za tři, dva, jedna, teď.
řekl jsem a začal počítat. Bylo mi jasné, že se všichni o pár vteřin sekneme, protože jsme udýchaní a proto máme tendenci počítat rychleji, ale snažil jsem se co nejvíc zklidnit dech. Díval jsem se na ně a čekal.

za nimi přiletěl jeden drak
"Pane, Mylady vás prosí o okamžiou pomoct, vesnice byla napadena, prosí o spacifikování nepřítele v centru vesnice naše útoky na ně nestačí."

Kashike

Zavřel jsem oči a začal počítat. Po (podle mého názoru) dvou minutách jsem vypálil před sebe několik kostěných kulek.