Hory,lesy a podobne

Znovu jsem se podíval na toho muže."Kirigakure no Sato..." Odpověděl jsem a chtěl ještě něco říct, ale v tom se objevil ten smaragdově zelený plamen. Bože...ten si prostě nedá pokoj... Snažil jsem se toho nevšímat, ale věděl jsem, že ten druhý to asi tak nevezme.

Pozrel som sa nad seba a videl som oheň, vytiahol som zvitok a zložil som pečaťe: Fuuka Hooin Plán Zapečetění Ohně oheň ktorý bol nad nami som zapečatil do zvitku...

Ktorý hlupák používa oheň v lese zakričal som nahlas!

Ten H*jzl, můj oheň. A který blázen zhulená máničko? Tvoje noční můra přece. Ušklíbl jsem se a kouřil v koruně stromu. Na samotné špičce.

Pozorně jsem sledoval, co ten muž dělal.Hmm...zajímavé... Pomysle jsem si a jen se pousmál."Nevšímejte si toho...chce vás jenom vytočit..." Řekl jsem klidně a znovu se usmál.

Vytočit ma nemôže dnes mám super náladu pousmial som sa...
Takže Kirigakure to je zaujímavá dedina myslím že som tam pár krát bol...
Moje meno je mimochodom Everest veľmi ma teší (úsmev)

"Ano to je..." Řekl jsem a také se znova usmál."Já jsem Akihiro Kazuki, tak mě velmi těší. Tady Reina už mě zná..." Řekl jsem a na chvíli se na ni podíval a pak se zase vrátil k Everestovi.

Tak nemůže jo? Díky domuhle můžu i naznačit něco ptákům ale bude to složitý. Našel jsem nějakého ptáka a pomocí zvuku který kopíroval ptačí jsem naznačil že reina má ve vlasech housenku. Pták k ní letěl a stoupl si jí na hlavu, já jsem jen schovaný docela daleko poslouchal co bude dělat.

(Reii chceš mě ještě víc dneska vytočit? žádná sprostá slova jsi genin tak se taky tak chovejk)
Jen co pták kruhem naznačil že by se na mě mohl snést zformulovala jsem střípke krystalu z okolí a ten ho trefil v letu, padl mrtvý k zemi, hned na to jsem hlasitě hvízdla a těsně vedle stromu kde byl Rei přistál Dag a vzal ho za oblečení do huby a držel ve vzduchu udělala jsem pečetě a jeho tělo jsem obalila krystalem jako kuklu, pak si pročesala vlasy a usmála jsem se zářivě na Akihira.
"Ráda tě vidím Akihiro, tohodle si mohl klidně nechat v Otogakure já si s ním pak poradím....na slušném chování budeme muset zapracovat a za každýho vajgla budeš lízat citron s pepřem. Máš pro mě nějaké nové informace Akihiro?"

Tak jedině ještě někde tady jinde už nevím
Začal jsem pátrat.

Jen jsem se otočil na Reinu."Také tě rád zase vidím, ale já ho nevedu z Otagakure víš... vlastně jsem tady byl z úplně jiného důvodu. Víš, že teď plně spadám pod Mizukage a nemůžu si dovolit neuposlechnout, i když na tebe mám stále stejný názor..." Jen jsem se podával na Daga a kývl na něj na pozdrav."Jinak se neděje nic nového... V Kiri to vypadá stále stejně, akorát já toho teď mám trochu víc. No a další věc je, že jsem akorát tady musel něco podniknout..." Nedokončil jsem však co. Věděl jsem, že jí to nakonec řeknu, ale zatím jsem to oddaloval, ale ani nevím proč.

Len som sa šibalsky pousmial ...
Všimol som si že sa Reina konečne dostala k slovu...

Memphsito-Kun tu som zakričal som z dialky...

Krutý osud...Jau moc nahla Nedořkl jsem to protože jsem rychle skočil hlavou dolů a boce jsem hodil do jedné větve opodál spustil jsem se dolů. Došel jsem k Reině, příště tak neřvěte teď mě bolí hlava. Prosím" Když mě začala obalovat krystal tak jsem jen neslyšně luskl a on se rozpadl. "A tohle už nefunguje. Při prvním tréninku jsem neměl dobrý den já to říkal. Citrón s pepřem? To risknu." Vytáhl jsem si cigaretu a zapálil si jí. "A nevíte kdo umí takový Katon?"

(frajere já své příspěvky měnit nebudu stalo se to co jsem ti udělala!!!!!!!!)
"Výborně, Evereste asi máš praci´....TY!" ukázala jsem na Reie "Máš zaracha jen co Mi Akihiro poví co se stalo budu se ti věnovat a sedřu z tebe kůži to si pamatuj." řekla jsem naštvaně a pokynula Dagovi aby ho odvedl do tréninkové místosti
"Dohlídni ať posiluje a pořádně a bez přestávky." kývl na mě a odletěl s ním pryč (jakmile přiletíš do tríninkové místnosti spadne z tebe krystal dřív ne)
"A my dva si půjdeme promluvit vidím že máš něco na očích." vzala jsem ho kolem ramen a shunshinem se přesunuli do mí kanceláře (přesun)

Mimo: Pre Reia
Takže rozpadol samozrejme... (ironia)
A dávaj si pozor na slová lebo inak za seba neručím...

Presun

Jen jsem přikývl a naposled se usmál na Everesta a kývl na rozloučenou. Potom jsem se ještě díval za odlétajícím Dagem, než jsme oba, já a Reina, zmizeli.
(přesun)

"Dobrý den"
Než jsem se rozkoukal kdo tu všechno je už jsem zase odcházel za senseiem.
(Přesun)

Vysedával som na jednom z miest obklopujúcich Otogakure, uprostred ničím nerušenej čistinky poblíž potôčika, kam za normálnych okolností nikto nechodieva. Toto miesto som si však pamätal viac než dobre, Tsukiko sem totiž kedysi dávnejšie pomerne často chodievala s úmyslom zabudnúť na starosti, hoci to takto nahlas nikdy nepovedala. Občas som schytil do ruky kameň a hodil ho do vody, pričom som pozoroval svoj vlniaci sa odraz na hladine.

"Je tu klid co?" Ozval se najednou hlas za ním a já došel blíž a posadil se kousek od něho, tedy skoro vedle něho."Změnil si se... Ale tvojí čakru nezapomenu, hlavně tvého Bijuu..." Řekl jsem a teprve teď se na něj podíval, protože celou dobu jsem se díval někam do dáli."Taky si někdy byl v takové situaci, kde ses nemohl rozhodnout ani pro tu stranu a ani pro tu?" Zeptal jsem se a zase se někam zadíval. Musím se nejprve uklidnit... potom se teprve můžu vrátit...

"Nápodobne," reagoval som najskôr na jeho poznámku ohľadom chakry.
"V mojom živote som bol pred krutú realitu postavený nespočetne veľa krát. Rozhodol som toho toľko, až niekedy sám pochybujem, či všetko, čo som vykonal, bolo naozaj správne. Odkedy som však stretol Tsukiko-sama, nechal som za seba rozhodovať ju," zodpovedal som Kazukimu otázku.
"Človek by si bol pomyslel, že ma len využívala, že som sa stal iba obyčajným nástrojom jej vôle. Niekedy som sa nad tým zamýšľal, no ani na malý okamih neoľutoval."

Jen jsem přikývl."Chápu tě... takhle to bylo asi u mě z Lizz, i když my jsme se milovali. Bohužel nic netrvá věčně a ona to poznala jako první..." Povzdechl jsem si a sklopil oči.Život není jednoduchý... to vůbec... už tolikrát jsem se dostal na pokraj smrti a jednou díky ní, ale... taky jsem nikdy nelitoval, že jsem jí pomohl. Bohužel teď je to složitý... Kolíbám se mezi dvěma stranami a nemůžu se rozhodnout, protože ani jedné nechci a rozhodně nemůžu nijak ublížit nebo se jí vzdát. To je hlavní problém. Znova jsem se na něj otočil a pohlédl mu do očí.

Nastávajúcu chvíľu ticha podnietilo moje zamyslenie.
"Hmm, uvažoval si nad tým, že by si si nezvolil ani jednu stranu?" spýtal som sa ho mierne pobavene.
"Ja len že... keď som v minulosti natrafil na podobnú situáciu, nezvolil som si ani jednu z možností. Nech sa už totiž rozhodneš akokoľvek, časom ťa to bude mrzieť a s najvyššou pravdepodobnosťou to i oľutuješ."

"Ano... uvažoval..." Řekl jsem a odhrnul si vlasy z tváře. "Víš...jak to říct. Ani jedna strana s tím nesouhlasí a nemůžu si dovolit o ně přijít, jak o jednu, tak i o druhou. Jedna je pro mě nesmírně důležitá po citové stránce, i když ta druhá také, ale ne tolik. Tu druhou jsem naopak poznal a nechtěl bych, aby se jí něco stalo mou vinou, protože ostatní ji nedokázali poznat bez předsudků. A navíc, má nade mnou očividnou převahu a to darem, co mi dala." Šáhl jsem si na krk."A také ji dlužím, takže... nevím..." Dokončil jsem to...

"Obávam sa, že v tomto ti skutočne nepomôžem," vzal som do ruky ďalší kameň a hodil ho do vody.
"Shinobim neprináleží právo sa rozhodovať, na to existujú vyššie orgány, aspoň takto by to malo byť. Napriek všetkému sme však stále iba ľudia a sú to práve emócie, ktoré sa podieľajú na našom davovom rozlišovaní. Vsaď na city a keby si napokon aj bol prehral, minimálne padneš ako človek, nie ako vec."

"Nevadí..." Řekl jsem a vzal také jeden kámen a hodil ho do vody."Je to pravda, ale... ale kdybychom se měli rozhodovat jen podle nich, tento svět by už neexistoval... A je pravda, že tím, že bychom se vzdali svých emocí, vzdali bychom se sami sebe. Nevím, co po nás pořád chtějí... nechápu je... jsme taky prostě jen lidi, jak říkáš... ale umřít jako člověk a ne jako věc... to je příjemná představa..." Řekl jsem a hodil do vody další kámen...

"Ako som už povedal, v tomto ti nepomôžem. Tentokrát je voľba na tebe, na nikom inom. Budem veriť tomu, že si sa rozhodol správne a že svoje rozhodnutie neoľutuješ," poznamenal som a naďalej bez hnutia vysedával na brehu.
"Rozhoduj sa, kým tú možnosť máš."