First topic message reminder :

Ale...... jakmile mě obejmula tak jsem se na ní podíval.Kso takže to neuděláte ani jeden z vás? zeptám se

(tož to je pěkné, že jsi celkově rychlejší a co si takhle dát do podpisu body, aby se vědělo, jak rychlý jsi byl na začátku? )
Chvíli jsem tam tak stála, ale nic se nedělo.
Hmm, takže to tady zakempíme? ušklíbla jsem se. Tohle mi připomělo souboj s Yoko. Měla jsem dost technik, které by ho mohli momentálně dostat, ale mě šlo o to, aby se předvedl on, takže jsem jen dál čekala.

Všichni 3 jsme dorazili sem.Podle Atsushiho tu Roka byla na 100% a já mu raději věřil.Seskočil jsem z Akia který v obláčku kouře zmizel , i když ne na dlouho.Pořád jsem měl aktivované MS takže jsem měl přibližný přehled co a jak se děje.Roka tu vážně byla ale zrovna bojovala , nebo to spíš vypadalo že se bránila.Pomalým a znuděným krokem jsem došel blíž k jejich souboji." Hmmm...mohla by sis dát na chvíli pauzu..potřebuju něco probrat... " řekl jsem vážně.

Najednou jsem uslyšela známí hlas.
Co tady sakra dělá ten?
Promiň Toshiro, dnes z toho nic nebude, tohle je jeden můj.. kamarád z knihovny, potřebují mě, dáme to někdy jindy.
Chikako našla Katashiho pach a já se k němu probleskla. Klony se rozpadli na vodu. Když jsem si všimla, že má na sobě ANBU masku dost mě to překvapilo, doufala jsem, že se mlha nezorplyne tak brzo, aby to Toshiro stačil zjistit.
Baka! tohle to slovo vyjadřovalo všechno co si myslím o tom, že mě přišel jen tak oslovit v ANBU masce Konohy. Před Toshirem jsem ale víc říct nemohla.
Ať je to kvůli čemukoliv, pojď někam jinam.

Trochu mě překvapila ta její reakce na to že jsem se zde objevil.* Hmmm??Co jsem zase udělal špatně....že je takhle naštvaná.... * pomyslel jsem si , povzdechl jsem ale nakonec jsem jen přikývl.
" Hele...hlavně klid jo... " řekl jsem a přešel o nějaký kus dál od toho týpka se kterým bojovala.Opřel jsem se o strom a zadíval se na hvězdnou oblohu." V podstatě jsem tě přišel požádat o pomoc....Mám sestavit a vést záchranný tým , který by dostal Tsukikage-sama ze spárů Sasoriho.....má nás být max 5....no zatím jsme na to 3 , ale myslím že i 4 bychom to zvládli...stejně pak Hokage pošle druhý tým....a tak jsem se přišel zeptat jestli bys měla zájem na tu misi jít s námi... " můj pohled na chvíli sjel k ní a pak zase na oblohu.

Chikako mi seskočila z ramene a odběhla pohlídat Toshira, aby náhodou něco nezaslechl.
Sasori dostal Ayame? A jak to vůbec víme? Co Shi? opravdu mě to znepokojilo. Vypadala jsem, že chci znát odpovědi hned, ale nakonec jsem se rozhodla jinak.
Nebo víš co? Povíš mi to potom. Teď hlavně nesmíš zapomenout, že jsem oficiálně asistentka knihovnice, jasné? Nesmím se chovat moc podezřele a kdyby mě tu někdo viděl s tebou....... no to by bylo.

" Jo jasně...ale spíš mě zajímá jestli teda jdeš nebo ne... " když jsem to dopověděl tak jsem se hengnul do své podoby před ANBU." Už je to lepší?? " řekl jsem a pousmál jsem se a pořád se opíral o strom.

Jen jsem si sedl do tureckého sedu a znovu začal studovat mapu.
Nechtěl jsem se Roce cpát do soukromých záležitostí.
Proč s ní, ale mluvil Anbu z Konohy? Na to, že by šel vracet knížky zrovna nevypadal. Něco tu řádně smrdí podrazem.

Po nějaké době jsem už konečně mapu rozluštil a měl chuť zvolat HURÁ.
Ovládl jsem se a nevykřikl. Mapu jsem si bezpečně ukryl a potom dal k sobě ruce jako když se genini snaží koncentrovat chakru. Následně jsem zavřel oči mířil do vnitřního světa. Procházel jsem pustým mořem, ve kterém byli sem tam jen nějaká ostrá skaliska. Světla sem dopadalo minimum. Po chvíli jsem došel k zdánlivě velkému skalisku.
Z plných plic jsem zavolal.
Probuď se ty zatrolená Parybo.
Chvíli se nic nedělo, ale náhle začala vodo voda vířit a všemožně vibrovat. Když ten hukot ustal a zvířený písek konečně dosedl. Naskytl se mi pohled na ohromného temně modrého žraloka. (je sice tmavě modrý, ale jinak vypadá jako Žralok bílí) Který na mě krvelačně zíral.
Ale to jsou mi hosté.
Uchechtl se.
Tebe jsem tu už dlouho neviděl PARŤÁKU.
Řekl posměšně.
Tvářil jsem se jako, že to na mě nijak nezapůsobilo.
Moc si nevyskakuj ty předpotopní rybo. Bez mé pomoci nikdy nedosáhneš svého vytouženého cíle.
Ouuuuu už se bojím chlapečku. Pro tohle si sem asi nepřišel.
změřil si mě pohledem.
Už tak mi leží v žaludku, že si mi zkazil smrt té Mizukage. Pccc.
Na to ti není nikdo zvědavý.
řekl jsem rázně.
Přišel jsem si pro tvou sílu. Pokud máme dosáhnout našeho cíle získat Samehadu. Musíme spolupracovat. Jinak se nikam nedostaneme.
Alééééé, jak pak si něco takového představuješ prcku?
Odkašlal jsem si.
Celkem jednoduše. Musím se naučit zkombinovat naši sílu.
Usmál jsem se.
Anóóóóó??? To jsem na tebe zvědavý. Mužeš se předvést prcku. Dám ti na zkoušku část své síly.
Zaskřípěl obřími čelistmi a vylomil se tak jeden z jeho jako břitva ostrých zubů.
Ten ke mě začal klesat. Kousek nad mou hlavou se najedou rozpadl na čirou energii, která mi začala prostupovat každou buňkou v těle.
Byl to neuvěřitelně opojný pocit, ale zároveň i děsivý. Protože se mi do hlavy promítaly různé řetězce vzpomínek tohoto prastarého žraloka.
Tohle probíhalo uvnitř mě, ale v opravdovém světě kolem mě začala divoce proudit chakra. Moje vlasy začaly vlát, ač bylo bezvětří. Okolní země se začala drolit a bortit jako by na ni dopadlo ohromné závaží. Voda z blízkého jezírka se vznesla do vzduchu a ve spirálách kolem mě začala proudit...

Samozřejmě že jdu, i kdyby to nebyla Tsukikage, je to Ayame... přelétla jsem ho pohledem a chystala jsem se mu říct, že je to o dost lepší, když se začalo něco dít. Toshiro začal uvolňovat čakru. Vypadalo to dost podobně, jako když jsem dostala Samehadu a ještě úplně nedokázala ovládat čakru, kterou mi dávala. Toshiro ale Samehadu neměl a co jsem věděla nebyl ani jinchuriki. Nedávalo mi to smysl. Přiskočila jsem k němu na víceméně bezpečnou vzdálenost.
Hej, Toshiro uklidni se! Musíš tu čakru kontrolovat! ať už to bylo cokoliv řešení bylo jasné.

Jak na mě zavolala, vyrušila mě z koncentrace. a tak jsem ztratil kontrolu nad vodou která kolem mě bičovala ve spirálách. Ta se jako když se práskne bičem natáhl na dlouhou čepel a stále rotující posekala v okolí asi 15ti metrů všechny stromy. Přitom to byly opravdu mocné duby. Chakra zmizela bez jediné stopy.
Otevřel jsem oči a překvapeně se na ni podíval.
Ehm co se to tady stalo?
Dávej si na tu holku pozor je zatraceně podezřelá.

" Dobrá...já ještě něco obstarám...a pak ti dám nějak vědět....takže kdyby tě navštívil menší pejsek tak se nediv dobře? " řekl jsem a pohledem jsem přejel na toho kluka se kterým bojovala.* Hmmm...že by to byl Jinchuriki? * pomyslel jsem si a už jsem byl na odchodu." Tak.....pokud už nic nepotřebuješ....já už půjdu..musím něco ještě předat Hokagemu " zašeptal jsem.Udělal jsem pečetě a ruku složil na zem." Kuchiyose " šeptl jsem a vzápětí stál na Akiovi." Měj se....pak ti teda dám vědět " řekl jsem a pak jsme někam zmizeli.Po cestě jsem se už změnil do své podoby.
Přesun

Když vyslal tu vlnu, prostě jsem použila Suiku. Pak doskočil Katashi. Kývla jsem směrem k němu na souhlas i na pozdrav. Pak jsem se otočila zpět na Toshira.
Co se tady stalo? Začal si uvolňovat čakru, to se stalo. A pěkné množství.
Chvíli jsem si ho měřila pohledem.
Otázka zní, kde jsi tu čakru zatraceně vzal?

Ehm já no é. Ani nevím. Na nic si nevzpomínám.
Usmál jsem se, ale asi bylo dost vidět, že kecám.
Poškrábal jsem se ve vlasech a postavil se. S úsměvem jsem trochu couval.
Jen ať se do toho neplete ta vydra. Jen ať...
Kašli na to, prostě je zabij a máme po problému. Beztak nenávidím celý ten slavný Hoozuki klan.

Chikako mi vyskočila na rameno.
Prostě zavřel oči a pak se okolo něj začalo dít tohle.
Změřila jsem si ho pohledem a postupovala k němu stejným tempem, jakým couval.
Nevzpomínáš si? Vážně? To ale není zrovna dobré, taková věc, jednou rukou jsem opsala malinký půlkruh po okolí, o které ani nevíš jak se stala. To by mohlo být velmi nebezpečné pro Kiri.
Kde se to v něm sakra vzalo?

No proto se ho snažím ovládnout. Ehm tedy chci říct. To jsem asi ani nebyl já, možná nějaký přírodní úkaz. Čirá náhoda.
Nějak jsem nevěděl děl kam s očima.
Sakra proč se do toho plete ta vydra?
V hlavě mi zazněl krvelačný hlas.
Pokud na to nemáš žaludek dej mi na pár chvil kontrolu a já se o ty parazity postarám. Ani si to skoro nebudeš pamatovat. Muhuhahaha

Pobaveně jsem zvedla obočí.
Ach tak přírodní úkaz. Který se snažíš ovládnout. Měl by jsi si rozmyslet co říkáš, jinak by se o to mohli zajímat i jiní lidé, než jedna bezvýznamná asistentka knihovnice, řekla jsem již vážným hlasem.
Vau, žeby počátek schizofrenie? A kdypak příjde ta zlá Roka?
Takže ještě jednou. Co to bylo? A pravdu prosím.

Už mi došli výmluvy a tak jsem s povzdechem rezignoval.
Pravdu? Těžko říct, ani já ji ve skutečnosti neznám. Vím jen že to souvisí s tou žraločí osobností co se občas u mě objeví během boje...
Ooooo fikané. Snažíš se to zahrát do autu. Snažší by, ale bylo zabít je.
Nechci nikoho bezdůvodně zabít. Snad se mi z to podaří vykecat. Jen u té vydry se bojím odhalení. Evidentně je mnohem chytřejší než Roka. No snad mě pořád mají za hlupáka.

Podívala jsem se na něj a povzdechla jsem si.
Tak fajn, když to jinak nejde... pojď za mnou, kývla jsem hlavou směrem ke Kiri a kousek popošla. Okem jsem si hlídala, jestli půjde za mnou.

Nevěděl jsem o co jí jde, ale neviděl jsem v tom problém a tak jsem ji následoval.
Během cesty do Kiri:
Jo abych nezapomněl. Už jsem rozluštil tu mapu. Takže už se jen budu muset jít podívat na to místo kde má být základna. Kdo by si pomyslel, že to bude na hlavní ulici?
Usmíval jsem se.

Prišiel, vytvoril hmlu a sadol si na strom a sledoval hmlu.

Prestalo ma to baviť, vôbec nič sa mi nechcelo robiť ale zároveň by som išiel aj na nejakú tu misiu. Zoskočil som stromu a mal som to namierené rovno do Kiri. (Presun)
Za chvíľu po mojom odchode sa hmla začala strácať.

Prišiel som na toto zatiaľ kľudné miesto a pokúšal som sa vymyslieť nejaké nové Jutsu. Posadil som sa do niekam blízko vody. Kebyže mám už meč tak by som mal aspoň robil to čo by ma bavilo.