First topic message reminder :

Ale...... jakmile mě obejmula tak jsem se na ní podíval.Kso takže to neuděláte ani jeden z vás? zeptám se

"A máš namysli nějakou určitou techniku? Nebo je ti to jedno?"
Pohrávala jsem si s katanou v ruce.

Více méně asi jedno.
Usmál jsem se. Dál jsem zůstával stát s rukama v kapsách.

"Budš mít vodní techniky. Které už umíš?"
Abych mu náhodou neukazovala nějakou, kterou už umí. To by byl trapas!

Asi moje jediná ryze vodní technika je Suirou no Jutsu.
Usmál jsem se.

"Zapomněl jsi na Kirigakure no Jutsu."
Vzpomněla jsem si, že jsem mu dávala svitek.
"Co bys řekl na techniku Suiton: Suigadan. Je to béčková technika."

(upraven rank techniky)

Ano, to je pravda.
Usmál jsem se.
Tato technika mi vyhovuje. Arigato.
Potom jsem se rozhlédl po okolí a pohled zase vrátil k ní.
Tak co bude teď???

"Půjdeme k vodě. Myslím, že bys vodu ještě nedokázal vytvořit."
Rozešla jsem se k menšímu zdroji vody. Došla jsem až doprostřed. Čekala jsem až přijde za mnou. Otočila jsem se k němu. Katanu jsem si dala pod paži, aby mi nespadla. Začala jsem dělat pečetě, tak aby to viděl.
"Suiton: Suigadan."

Zaútočila jsem na Toshira.

Z vody vyletěly obrácené vodní víry ve tvaru vrtáků. Ze všech stran prošli skrze mě, ale nijak mi to neublížilo. Zkapalnil jsem s v místech kudy vrtáky prošli a jen se usmíval.
Pěkné. To má být vše???

"Pečetě jsi viděl, tak se ji můžeš učit."
Věděla jsem, že se mu nic nestane. Kdyby mu to mělo ublížit, tak bych to nedělala.

Ano to jsem pochopil. Kdyby jste tohle totiž použila proti běžnému chuuninovi. Už by byl mrtvý. (jeho reakce, nesouvisle na její myšlenky )
Usmál jsem se.
Budeme dělat ještě něco???

"Však ty nejsi obyčejný chuunin. Kdyby to byl někdo jiný, tak mu dám svitek. Jetsli chceš, můžeme opkračovat v tom, v čem jsme posledně přetali."
Volnou rukou jsem chytila rukojeť katany.

Ale, ale takže šermířský souboj?
Usmál jsem se.
Vy jste vážně žena mnoha tváří. To se mi líbí.
Odmlčel jsem se.
Budeme užívat pouze Kenjutsu?

"Vidím, že máš taky katanu. Tak kenjutsu a taijutsu. Bez technik."
Rozestoupila jsem se a katanu jsem chytila před sebou oběma rukama.

Takže asi ani mé Hijutsu, že? To by bylo asi trochu ne fér. když mě Kenjutsu ani Taijutsu nezraní. Každopádně začněte první.
Jen se usmívám a čekám co odpoví.

Ani netasil katanu. Nehodlala jsem na nic čekat. Rozeběhla jsem se proti němu. Špičkou katany jsem jela po hladině. Voda se čeřila. Ostří jsem otočila nahoru a vedla jsem švih nahoru. Špičkou jsem mu mířila na hlavu. Lehce se tomu mohl vyhnout.

Kvůli takovému úderu jsem ani netasil. Jednoduše jsem udělal přemet dozadu a čepeli se vyhnul. Ještě při rotaci jsem vykopl proti Shirio...

Svůj kop mi zamířil na ruku, ve které jsem držela katanu. Byl to jen kop a nebyl dost rychlý. Stačilo jen trochu uhnout. Uskočila jsem stranou.

Dopadl jsem na nohy a postavil se do čelem proti ní v klidné pozici.
Tenhle boj asi není na život a na smrt, že? Tudíž asi nemám používat jistou mnou vytvořenou smrtící šermířskou techniku.
Usmál jsem se. Čekal jsem co řekne, ale byl jsem to připraven použít.

"Všechno, co nepoužívá čakru a pečetě."
Pravou ruku jsem dala do pozice čtyřicet pět stupňů. Ostří jsem měla na vnější straně. Ukázováček jsem měla natažený na rukojeti a zbytkem ruky jsem ji objímala.

Tak tedy začněte, ale předem se omlouvám pokud vás zraním.
Můj obličej zůstal zcela bez emocí a se zavřenýma očima jsem se koncentroval na tu techniku.

"Neomlouvej se a dělej!"
Byla jsem zvědavá co vytáhne z rukávu. Pevněji jsem sevřela katanu.

Nechtěl jsem to sice udělat, ale sama si o to říkala. Přešel jsem do silného soustředění a svět kolem mě jako by zdánlivě zastavil. Moje ruce se dotkly mích katan na zádech. Najednou jsem jakoby zmizel a bylo slyšet silně nepříjemné bzučení, objevil se asi 10 stop za Mizukage. Vypadalo to, že se nic nestalo, ale jakmile jsem zcela zasunul s cvaknutím katany. Z hrudi Mizukage vytryskla proudem krev. (měla propíchnuté plíce a natrženou slezinu.)
Vy jste si o to sama říkala. Já to nechtěl udělat.
Řekl jsem mrazivě klidným hlasem, jako měli legendární šermíři z Kiri.

Upřeně jsem ho sledovala. Rukojeť katany jsem ještě víc sevřela. Najednou jsem slyšela nepříjemné bzučení, a aniž bych mrkla, Toshiro mi zmizel z očí. Aniž bych něco zahlídla či si uvědomila uplynutí času... Vlasy zaplály, jako při poryvu větru. Však žádný vítr momentálně nefoukal. Jako by i mlha na chvíli ustoupila. Zorničky se mi roztáhly. Cvaknutí, které značilo vrácení katan do pochvy, se jako vystřelená kulka, linulo vzduchem. To pom zvuku jakoby se všechno ztišilo. Nebylo nic slyšet. Ruka, jenž svírala katanu, se mi rozevřela. Katana mi vypadla z ruky a s řinkotem dopadla na zem. Načež se mi podlomily kolena a dopadla jsem vedle ní. Ještě než jsem si uvědomila kovovou pachuť v ústech, mi z koutku úst řinula krev. Chytila jsem se za hruď. Rozkašlala jsem se. Chtěla jsem se nadechnout, ale nešlo to. Jen malá část vzduchu se mi dostala do zraněných plic. Sípavě jsem se snažila dýchat. Tápala jsem po vzduchu, který se mi nedostával.

Přistoupil jsem k ní a pozoroval ji na pár chvil jako dravec který se prohlíží svou kořist. Potom jsem se z toho transu nějak probral a začal si v širších souvislostech uvědomovat, co se kolem mě děje.
Sakra, já to zase udělal. Zase jsem ztratil kontrolu nad žraločími smysly.
Z brašny na zádech jsem vytáhl speciální léčivy napuštěnou gázu a tu jí na ta zranění přitiskl a druhým obvazem jsem ji rychle omotal, abych ucpal místa krvácení a zamezil přístup vzduchu do hrudníku. Ten totiž ztěžoval ještě více plicím fungování. Když jsem to měl hotové vypadalo to, že už si kvůli ztrátě krve a nedostatku vzduchu sotva drží vědomí. Musel jsem jí dodat kyslík a to šlo jen jednou cestou.
Nevím jestli mě ještě vnímáte, ale budu vám muset dát umělé dýchání. Tak se na mě nezlobte.
Zhluboka jsem se nadechl a přitiskl svá ústa k jejím zakrvácený rtům. Nemohl jsem tam ten vzduch prudce vydechnout. To by její stav ještě zhoršilo. Proto jsem začal po etapách vhánět vzduch do plic a to jí trochu navracelo vědomí a zdálo se, že mě může skoro plně vnímat. Takto jsem pokračoval než se mi ji nepodařilo dostat do v rámci možností, stabilizovaného stavu. Stále však potřebovala, abych ji rychle dopravil do nemocnice, jinak by během pár minut bez mého umělého dýchání zemřela. Střídavě jsem na ni mluvil, protože pokud by ztratila vědomí její stav by se ještě více zhoršil.

Pořád jsem tam klečela. Každou nitku z šatů kolem ran jsem měla nasáklou krví a nejen tam. Nemohla jsem se nijak nadechnout. Plíce se mi začaly plnit krví. Z nedostatku vzduchu a ze ztráty krve se mi začala motat hlava. Chtělo se mi čím dál tím víc spát. Úsečně jsem se snažila ndechnout, ale stále marně. Ani jsem nevnímala, že mi na rány přitiskl gázu a obvazem mi převázal rány. Jedinou věc, kterou jsem vnímala bylo to, že jsem se neměla jak nadechnout. Taková technika boje, takový chtíč po krvy a po zabíjení.
Něco říkal, ale jen jsem se dívala na kapky krve, které se rozpouštěly ve vodě a následně zmizely. Nebránila jsem se jeho pomoci. Ani jsem neměla jak a sílu.
Potřebovala jsem se dostat do nemocnice a to okamžitě.