First topic message reminder :

Ale...... jakmile mě obejmula tak jsem se na ní podíval.Kso takže to neuděláte ani jeden z vás? zeptám se

Stále jsem se mírně usmíval.
To je mi hezký vlček. Jak se jmenuje?
Zcela jsem ignoroval jeho vrčení ani jeden z nich mi stejně nemohl nijak ublížit.

´´Heh?!!!...jmenuje se Yuusuke.´´ řeknu a pohladím Yuusukeho.
Po dlouhé době se rozhodl bránit svého pána ...
Zůstala jsem sedět.. ´´Smím znát tvé jméno?´´

S tím problém nemám.
Usmál jsem se.
Jmenuji se Toshiro a jak říkají tobě?
Stále jsem stál a vypadal stejně jako na Avataru.

Prišiel som na cvičisko no nemal som v pláne sa z niekym vybavovať tak som obišiel všetkých čo tam boli a vyliezol som na strom pohodlne som si ľahol a sledoval oblohu a popri tom som zaspal..........

´´Hai jsem Hikari..´´ opět se pousměji ´´těší mne ´´
Zaslechnu známý hlas otočím se ´´Ahoj Jay-san! Nene nic mi není.´´
Yuusuke po chvilce přestane vrčet a sedne si ke mě.

Ehm. Vypadá to tu naléhavě. Takže vás nechám o samotě.
Usměji se a mávnu na rozloučenou. Pomalu se vydám od nich pryč.

Trošku oddechuju a pak jak uslyším to jméno...
´´Co! Co je s Shirem?!!!´´ zeptám se a i když jsem unavená zvednu se a
jdu za Jay-san... ´´Hai.. měj se ´´ zamávám Toshirovi.

´´Heh? Nevím nic mi neříkal..proč? Co se stalo?!!´´
dožaduji se odpovědi. Měla jsem už tak o něho strach.

Začala jsem i vzlykat.. ´´ Proč?!! Proč mi nemůžeš o něm něco říct?!!!!´´
nemohla jsem udržet svou vnitřní bolest, kterou jsem držela v sobě,
Z očích se mi draly slzy a já padla na kolena.

Tupou stranu katany jsem si položila na rameno. Vypadala jsem, jako bych chtěla někoho zabít a vyhlížela jsem si svou oběť.

´´N-ne-vím..´´ vzlykala jsem dál. Yuusuke se ke mě přitulil.
Po chvíly jsem přestala vzlykat.. ´´Potom mi ale něco řekneš ano?´´
zeptám se a poutírám se.

Nevim Hikari zalezi na tom jestli neco zjistim nebo ne ale nezalezi jenom na mne! a podam ji kapesnik.

Poděkuji a malinko se na něj usměju.. ´´Promiň chovám se jako malá..´´
Vzpomenu si na Shira.. Chci ho vidět...
už jsem z toho smutněla...trošku jsem se těšila na následující den.
´´Musím se jít domů vyspat!´´ vydám ze sebe nakonec... Vstanu a zamířím domů
´´Měj se Jay-san! A Hezky se vyspi!!´´ řeknu ještě.

jj DOBRE SE VYSPI a vIM ZE HO MAS RADA TAKZE TO JE SAMOZDREJMY. a ODCHAZIM DOMU(PRESUN)[i]

Došel jsem k jednomu stromu asi 15 metrů od mizukage a tam se s rukama za hlavou opřel o strom. Díval jsem se na ni, takovým nezúčastněným pohledem. Nikterak jsem na její výraz tváře nereagoval a zůstával ledově klidný.

Otočila jsem se na Toshira a rázným krokem jsem k němu přišla.
"Až skončíme, tak mi půjdeš uklidit kancelář."
Vážně se mi to nechtělo uklízet. Hlavně ty rostrhané papíry po celé místnosti.

Keď som vstal porozhliadol som sa po okolí, kedže ma nič neupútalo tak som zoskočil zo stromu a poberal som sa naspäť do Iwy... (Presun)

Když ke mě tak přišla a hned spustila bandurskou. Nechtěl jsem ji ještě víc rozhicovat. Dal jsem si tedy pravou ruku na srdce a pokorně jsem kývl hlavou dopředu.
Jak si má paní přeje.
Usmál jsem se.
Znovu jsem se postavil a tvářil jako na mém avataru.
Mám tohle brát jako můj trest, nebo je to jen obyčejné přání.

"Ber to jako trest."
Odvětila jsem.
"A teď. Chceš první něco naučit nebo budeme bojovat?"
Optala jsem se, co chce dělat.

No mile rád bych se něco naučil. Přeci jen toho stále moc neumím.
Usmál jsem se a s rukama v kapsách ji sledoval.