Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

"já bych to klidně udělal"
*souhlasil*

"Dobře.. Kdo by se za něj přeměnil?" Prohlídnul jsem si tým.

Došla jsem spolu s klukama k bráně.
Pořád se blbě culíš, hej počkat....ta chakra, to je ta tvoje kámoška ne?spozorněla Nibi a já se podívala na skupinku lidí, ani jednoho jsem neznala.

"Co se deje Reino?" zeptal jsem se jí.

"Nibi se nezdá jejich chakra, prý je to moje bejvalá kámoška. Naomi-sensei, co myslíte, vy?"

"Ach jo nemúže se Nibi plést?" zeptal sem se

"v naší vesnici vesničany nemáme jenom ninjy" (změna plánu sasuke je u chyo takže místo sasukeho jsem tu já ! muhaaaaaahaaaahaaaa)

"Nibi věřím, pamatuje si, kočky mají plně funkční paměť a lépe si pamatují, než člověk." nakrčila jsem nos, přece si nedovolí přijít až sem, je slabá.

"A co tadi vlastne chce?" zeptal jsem se.

(Naomi-sensei, taková hrubka ninji )
Mňau je to ona, nepletu se, pusť mě na ní Reino.
Ne v žádným případě držíme se dál, vzpomínáš, ještě neumím nic s tebou.
"Já mám takoví pocit, že se bud držet dál a krýt vás z dálky. Nibi se začíná chtít jít ven." podívám se na ně.

"My dvě jsme byly kámošky, ale potom co jsem se stala nukeninem se mě pokoušela vrátit se zpět.....chce toho dosáhnout i teď, chce mě dostat na jejich stranu. To se jí ale nepodaří."

"Ach jo to budou zas potíže" vydechl jsem si unudene

POdívám se na něj mile.
"CHtěla jsem ti jen říct, jako přítelovi, asi jsem se zabouchla do jednoho kluka není odsať, ale je to asi poslední příležitost ti to říct. To aby jsi se nedivil, že se tak blbě usmívám."
Že?!
Jistě.
Potají jsem vyvolala nefritového klona a sama jsem se přemístila hloub do vesnice (jedna ze střech domů), budu je jistit, odtamtud.

"Jaký bude teda plán?" nenápadně jsem se přiblížila k veliteli.

Šeptal jsem aby mě neslyšeli lidé vedle nás.
"Ta jedna z těch tří co jsou vedle nás je .. Bývalého hokage sestra.. A je to nukenin.. A je to také bývalá hokage, takže kdyby jsme se s nima pustili do souboje, oslabilo nás to, ale zase když s nima nebudeme bojovat tak půjdou na bitevní pole a oslabí naší stranu při boji proti edo tensei. A jelikož jsme přišli do války připraveni klidně i zemřít bez udělání jediného šrámu i na nepřítelovi, tak se do souboje pustíme."

"Kaito, proč mám pocit, že na nás koukají?" otočí se můj klon na Kaita.
Pravá já jsem rozmístila další klony po vesnici do každého sektoru. Budou mě varovat, kdyby přišel útok z jiné strany, stále jsem sledovala dění před bránou z bezpečné vzdálenosti na střeše nejvyšší věže a promýšlela případný plán.

"Tahle vesnice bude hlídaná všude, jelikož určitě musí čekat protiútok v případě výhry nad Kabutem a spol. Proto v našem týmu nebude moc dobré zaútočit, když nás je pouze pár a jich může být klidně stovky. Stačí, že budeme sledovat průběh vesnice a budeme informovat ostatní o stavu vesnice." Pošeptal jsem. Katsuyu jsem si dal na stranu aby jí neviděli Reina atd.
"Vyřiď hlavním, že jsme v Tsukigakure a že máme v dosahu Naomi Hyuugu, bývalou hokage a jednu dívku, co jsem potkal, když v knihovně chtěla získat informace o meči z Kirigakure. Pak jsem se s ní ještě setkal v Tsukigakure při pronásledování, prosím. Děkuji."

"Hm... ta blondýnka tamhle je Reina.... Reina Kana." musela jsem se přimět, abych se na ni nedívala.

"Ty jí znáš?"

"Jo. Teda aspoň jsem si to myslela..." zaťala jsem ruku v pěst.

"Řekni mi vše, co o ní víš, prosím."

"Kdo ste !...jako shinobi nevypadáte ale u nás vesničani nejsou zvlášť teď ve válce....vy ste totiš strašne neprůhlední.....skupinka lidí co si příjde do vesnice během války jedna s nervama v.....šak vy výte"

Zíral jsem na ní s udiveným výrazem a přitom jsem kousnul do jablka co spadlo ze stromu.
"My?"

"ne ten nahoře !"

Než jsem mu stačila odpovědět, začala na nás mluvit Naomi.