Terumiina vila

Povzdechla jsem si.
"První dveře vpravo. Ten čaj ji tam taky dejte."

Toshio Ookami

,,ďakujem veľmi pekne." pousmial sa a zobral čaj. Počkal kým služobná odišla a šiel presne tam kam mu povedal. Dvere otvoril veľmi potichu a vošiel do očividne prázdnej izby. Bolo počuť len zvuk sprchy.,, Dúfam, že jej to pomôže." pomyslel si a do čaju jej nasypal jemný prášok.,, Nikto sa nepohnevá keď ju nadrogujem len na noc, veď len trošku sa uvoľní." napadlo mu a tak urýchlene odišiel z izby.

Zastavila jsem vodu. Natáhla jsem se po osušce a osušila jsem se. Oblékla jsem si župan. Učesala jsem si vlasy. Zbytek vody jsem nechala vpít do osušky. Vyšla jsem z koupelny. Na stole jsem uviděla čaj. Přistoupila jsem ke stolu a do ruk jsem si vzala šálek. Přiložila jsem si ho ke rtům a usrkla jsem si doušek čaje.
Hm... Ovocný.
Sedla jsem si na postel a čaj jsem dopila. Šálek jsem odložila na stůl. Měla jsem takový povznášející pocit.

Toshio Ookami

,, Hmmmm voda už netečie." zašepkal potichu keď počul ako zvuk sprchy ustál.,, Teraz chvíľu počkám nech si vypije ten čaj. A aj tak ešte jej dám chvíľu na to aby účinok čaju bol silnejší. Nechcem riskovať aby som tam vošiel v nesprávny čas." premýšľal nad tým a netrpezlivo čakal.,, Hádam ju neotrávim." napadlo mu zhrozene ale umlčal tú myšlienku.

Znovu jsem si stoupla. Šla jsem k oknu a zatáhla jsem závěsy. V pokoji nastala tma. U nočního stolku jsem rozsvítila lampičku.
To byl dneska den.
Povzdechla jsem si. Lehla jsem si do postele. Byla jsem otočená ke dveřím zády.

Toshio Ookami

Toshio si nejakú tú chvíľu počkal aby si bol istý, že čaj zapôsobil a, že ho aj vypila. Potichu otvoril dvere a vošiel dovnútra pričom za sebou zavrel dvere. Ostal v tme no stál tam bolo svetlo z lampy. Zbadal Shirio už ležať v posteli.,, Ja som vedel, že som toho nasypal veľa." napadlo mu v duchu keď prišiel až k nej a zohol sa.,, Shirio už som tu ako si chcela." zašepkal jej do ucha a čakal čo správí.

Slyšela jsem otevření dveří. Myslela jsem, že to byla Maria, že chce odnést šálek s čajem. Bylo mi sice divné, že nezaklepala, ale nejspíš si myslela, že spím. Pak mi mužský hlas zašeptal do ucha. Lekla jsem se a otočila jsem se. Tím pádem jsem ležela na zádech.
"C-co t-tady děláš?"
Vyhrkla jsem.

Toshio Ookami

Toshio videl, že stratila na vážnosti a prísnosti, ktoré mala vždy na tvári. Preto takmer isto vedel, že čaj zafungoval.,, Sama si ma zavolala Shirio nepamätáš? Po tom čo sa stalo pri jazere." pousmial a jemne ju pohladil rukou po vlasoch.,, Vraj sme niečo nedokončili." zašepkal.

"C-cože? Nevzpomínám si, že bych tě sem volala."
Pořád jsem ležela neschopná pohybu. Pohladil mě po vlasech. Teď jsem si uvědomila, že mám na sobě jen župan. Rukou jsem si sjela níž a župan jsem si přitáhla k tělu.

Toshio Ookami

,, Ale na to jazero si pamätať musíš." zašepkal potichu.,, Len ty a ja. Mesiac na oblohe a ty v mojom náručí." objasnil jej to trochu a stál neustále vedľa nej a šepkal jej do ucha.,, No a keď sme to museli prerušiť tak si povedala, že v Kiri to dokončíme." prikývol a tentoraz rukou prešiel z jej vlasov na tvár.

Chytila jsem ho za ruku.
"Že co dokončíme?"
Ruku jsem mu pořád držela. Moji jsem mu položila na hruď. Posadila jsem se a přitom jsem ho zatáhla za ruku. Než se nadál, tak leel na posteli a já jsem klečela nad ním.

Toshio Ookami

,,No veď predsa..." nestihol dokončiť a ani sa nenazdal už bol na posteli a Shirio nad ním.,, Sakra ten čaj je lepší než som si myslel." pomyslel si v duchu a nedokázal z nej spustiť oči.,,.. to čo sme tam začali. ďalej si to nerozvíjala. Vraj prekvapko." pousmial sa.

"Tak překvápko, hm...?"
Pustila jsem ho. Peřinky prstů jsem mu přejela po krku až jsem narazila na jeho košili. Knoflík jsem vzala mezi prsty.
"Doufám, že nemáš k té košili osobní vztah."
Pousmála jsem se a knoflík jsem mu utrhla.

(kušuj )

Toshio Ookami

,,Tak teraz už istotne nemám ani kúsku citu k tej košeli." pousmial sa keď pocítil ako strhla ten gombík no jeho pohľad stále bol len a len na nej.,, Len som zvedavý či aj ty máš nejaký citový vzťah k tomu županu." podpichol ju jemne Toshio ale zatiaľ len pokojne ležal.

Podívala jsem se na svůj župan.
"Ne ani ne."
Řekla jsem a dál jsem se věnovala jeho knoflíkům, které mizeli jeden po druhém až nezbyl žádnej. Usmála jsem se. Nevinně jsem pokrčila rameny.

(kdyby sis četl i posty předtím, tak víš co se stalo )

POZOR! Vstup 15-18+ ! Vstup jen na vlastní nebezpečí!
Přesun:
http://nsgoon-er.blog.cz/1110/volna-mistnost-14

Jelikož úvod nikdo nečte, zopakuji jen stručně pravidla (Ne všechna, ale ty už jsou doplňující):

- Tyto postavy se stále nacházejí v této místnosti, jen jejich počínání probíhá někde jinde, takže je také samozřejmě můžete vyrušit tím, že sem a pak tam napíšete a tím je přerušíte...
- Další pokračování se bude psát už na blogu určeném pro toto téma, kde dotyčný mají svou vlastní místnost, kde můžou psát. Až se se toto dokončí nebo je někdo vyruší, naopak zase tam napíší poslední komentář přesun, tedy i s linkem a pokračují už normálně tady...
- Nikdo! Opakuji NIKDO! Si tam na ně nemůže stěžovat, protože tento blog je pro to přímo určen a každý vstup je jen na vaše vlastní rozhodnutí!
- Vaše forma komentářů tam, není vázána žádný pravidlem a máte možnost psát, jak je vám libo a využívat k tomu cokoliv chcete...
- Forma komentářů je omezená, ale pro tento účel stačí. Vám stačí jen zadat jméno vaší postavy do horního řádku a pak už jen psát. Pozadí bylo uděláno tak, aby bylo vše dobře čitelné a nedráždilo váš zrak....

Příjemné pokračování
(Oba máte můj skype, takže až to ukončíte, napište, já místnost uzavřu a klidně tam vložím i ten poslední přesunovací koment... díky )

Začínala jsem se probírat. Účinky prášku, který mi dal do čaje, už přestaly působit. Ležela jsem na břiše a přikrytá přikrývkou. Otočila jsem k Toshiovi hlavu. Ještě spal. Vzpomněla jsem si na dnešní noc. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. Že jsem odhodila všechny své zábrany a dopustila jsem ho. Nechápala jsem, jak se mu to mohlo podařit.
Rukou jsem zajela do polštář. Nahmatala jsem tam rukojeť dýky. Vytáhla jsem ji v pochvy a diamantově nabroušené ostří jsem mu přitiskla ke krku.
"Jak se ti to kruci povedlo?!"
Mluvila jsem skrze zaťaté zuby.

Toshio Ookami

,,Len pokojne pritlač a ja zomriem ako ten najštastnejší človek na tomto svete." pousmial sa pokojne Toshio keď sa prebral a pocítil na krku dýku.,, Ja som s tým nezačal to ty si ma hodila na posteľ nepamätáš?" opýtal sa jej.,, Ale mali ste pravdu, nie ste bezcitná." potvrdil.

"Jak se ti to povedlo?!"
Zopakovala jsem svou otázku. Chtěla jsem vědět, jak se mu povedlo mě k tomu tak nějak donutit. Sama bych to nedopustila. Nedopustila bych nic, v čem bych se s někým sblížila.

Toshio Ookami

,, Šarmom, charizmou, slovami alebo láskou?" usmial sa potichu a pokojne ležal na chrbte. Nejako mu to aj prestalo vadiť, že je v ohrození života. Predsa len bol taký šťastný, že ho to rozrušiť nejako nemohlo.

"Kecy!"
Dýku jsem mu o něco víc přitiskla víc ke krku. Objevila se tam malá ranka, z které vytekl úzký proužek krve.
"Nikdy bych nedopustila, aby se cokoliv stalo!"

Toshio Ookami

,, Druhé dejstvo nebude." povzdychol si potichu keď mu dýku pritlačila silnejšie ku krku.,, Tak ako si nedopustila to v lese a rovnako to ako by si nedopustila to čo sa stalo pri jazere?" spýtal sa jej.,, Nestalo si iné než to čo si chcela a ty to dobre vieš, len hľadáš výhovorky, pre chvíľku slabosti. No prejaviť slabosť je ľudské." odpovedal pokojne.

"Mlč!"
Sykla jsem. Nechtěla jsem si přiznat, že bych to udělala. I kdyby jsem sebe víc chtěla, nemohla jsem.
"Takže ten povznášející pocit o tom čaji, byla jen náhoda?"
Zeptala jsem, když jsem si vzpomněla na ty pocity.

Toshio Ookami

Toshio chcel niečo povedať ale tak musel byť ticho. Na jej otázku chcel niečo odpovedať ale keďže mal mlčať tak len ležal a jemne pokrčil ramenami. Predsa len musel byť ticho a tak aj ticho bol.,, Rozporuplné rozhodnutia." pomyslel si v duchu

"Tak mi odpověz!"
Nemyslela jsem, že by přestal mluvit, když jsem mu to nařídila.