Terumiina vila

Do místnosti se vrátil Masai.
"Volný pokoj by tu byl."
Vmísil se rozhovoru. Už jsem věděla, že se z toho nevyvleču.
"No dobrá."
Ukázala jsem rukou do domu.
"Ale jen do doby, dokud si něco nenajdeš."
Už jsem to nechala na Masaiovi, aby se ho ujal.

(Napiš, že ti ukázal pokoj atd. Děkuji, já už jdu spát. Dobrou! )

Náhlá nabídka pokoje mě překvapila. Avšak mile. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu spát, ač na nějakou neurčitou dobu ve vile Mizukage.
Nevím co na to říct. Jsem za to opravdu vděčný.
Vděčně jsem se před Mizukage uklonil.
Znovu na mě promluvil Masai a řekl ať ho následuji.
Vydal jsem se tedy mlčky za ním.
Vedl mě někam po schodech a mě se tak naskýtal pohled na tento monumentální a moderní dům. Prošli jsme dlouho chodbou kde byla nejrůznější výzdoba.
No páni, takový luxus jsem viděl snad jen u feudála v zemi Ohně.
Po chvíli jsme konečně dorazili k mému pokoji. A on mi od něj dal klíč.
Tady budete nyní přebývat pane. Prohlídku domu necháme raději na zítra.
Moc vám děkuji a neříkejte mi pane. To je titul, který si nezasluhuji. To už bych tak měl spíš říkat, já vám.
Usmál jsem se na něj.
U mě je tohle standardní oslovení, ale u vás to platí více než u normálního hosta.
Proč si to myslíte? Na mě není nic zvláštního.
Inu jsem sluhou mé paní již spoustu let a tudíž vidím i skrz tu její odměřenost. Tváří se sice, jak jí je, ne příliš po vůli vás tu ubytovat. Ale ve skutečnosti jste ji něčím musel zaujmout. Nemáme tu hosty zrovna často a to z toho důvodu, že si sem má paní bere jen hrstku svých přátel. Nyní vás tak ještě asi nebere, ale co není teď. Může velice záhy být pravdou.
Aha, každopádně vám moc děkuji, za vše.
Není za co, dobrou noc vám přeji.
Dobrou noc.
Usmál jsem se a chvíli po tom co odešel jsem vešel do mého nového pokoje.
Byl opravdu hezký a poměrně velký. Byl laděn do moderního stylu a celkově působil hřejivým dojmem. Vzal jsem svou tašku a vybalil si oblečení a další věci do skříně. Vše jsem úhledně poskládal a vytvořil v tom systém. Potom jsem se převlékl do pěkného, luxusně vypadajícího kimona. To mi chvíli před svou smrtí koupil můj opatrovník. Procházel jsem v něm cestou do postele, kolem velkého zrcadla v rohu místnosti. Měl jsem ho jen tak volně uvázané a krásně se v něm rýsovalo mé svalnaté, atletické tělo. Konečně jsem si lehl do postele a mé poslední myšlenky patřili dobrodinci, který mi dnes nabídl střechu nad hlavou.
Zajímalo by mě, jestli pro mě chystá Mizukage-sama stále nějaký trest. Nebo mi to již odpustila. No ať je to jak chce jsem jí nesmírně vděčný a udělám cokoli mi za trest rozkáže.

Jen co opustili přijímací halu, šla jsem do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a zamířila jsem do koupelny. Vyslékla jsem se, otočila jsem kohoutkem a pustila teplou vodu. Vešla jsem pod tekoucí proud. Nechala jsem kapky vody volně téci po těle...
Oblékla jsem si úhledně poskládané věci na spaní. Lehla jsem si do postele a za nedlouho jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila jako obvykle. Převlékla jsem se a šla na snídani. Sedla jsem si na své místo. Pustila jsem se do jídla. Vmístnosti se objevila Maria. Polkla jsem to, co jsem měla v ústech.
"Je Lily v pořádku?"
Poklonila se mi.
"Ano, paní. Už spala, než ji Masai položil ldo postele."
Usmála se. Kývla jsem, že rozumím. Odsunula jsem se na židli a stoupla si. Vyrazila jsem do kanceláře.
-přesun-

Postel byla tak pohodlná, že jsem usnul opravdu tvrdě. Není se proto čemu divit, že jsem se probudil až v pokročilých denních hodinách. Vstal jsem z postele a šel si dát studenou sprchu, abych se jak se patří probral. Do koupelny jsem si vzal i oblečení a tak jsem byl ihned připraven vyrazit. Vrátil jsem se však ještě do pokoje a ustlal si postel a kimono složil zpět do skříně. Neměl jsem ani moc hlad a tak jsem rovnou vyrazil ke dveřím z vily.
Dobrý den mladý pane. Jak jste se vyspal?
Ehm dobrý den. Vyspal jsem se úžasně. Jinak to ani nemohlo být s tak příjemnou postelí.
Dáte si něco k jídlu, nebo pití?
Ne děkuji. Budu si muset pospíšit do vesnice. Každopádně děkuji za optání.
Moje paní již dům opustila a měla namířeno do své kanceláře. Tedy pokud by jste ji hledal.
Ehm děkuji za informaci. Asi ji půjdu navštívit. Přeci jen jí musím ještě alespoň jednou, za vše poděkovat.
Ještě jsem se rozloučil a vydal se ústrety Kiri.

Přišel jsem k vile a zaklepal na dveře. Po chvíli přišel otevřít Masai.
Dobrý den pane. Už dlouho jsem vás tu neviděl.
Vám také přeji dobrý den. Potřeboval bych zabalit nějaké oblečení pro Muzukage-dono. Protože jí ho obsluha nemocnice spálila.
Oh, to je nepříjemné. Hned se o to postarám.
Zavolala si nějaké služebné a rozdal jim instrukce. Ihned se vydali někam do pokojů v 1. patře. Záhy bylo vše zabaleno a Masai mi balíček předal.
Děkuji, za pomoc.
Není za co, mladý pane.
Spěšně jsem se s oblečením vydal do nemocnice. (přesun)

Už nejaký ten čas som vôbec nevychádzala z vily Terumi. Vlastne som sotva vychádzala z vlastnej izby. Bolo mi hrozne smutno no, proste som sa cítila taká.. osamelá.. Akio bol bohvie kde a ocka som nevidela už niekoľko.. týždňov.. stále mi však nikto nechcel povedať čo sa stalo, vedela som že mi klamú.. alebo že zahovárajú.. vedela som.. alebo som aspoň tušila že sa niečo stalo. V akadémii som už tiež nebola pekných pár dní, bolo mi to však jedno. Proste som momentálne sedela na posteli. Pohľad som mala obrátený niekam do prázdna a na tvári som mala taký.. až neprítomný výraz.

O nejaký čas som stála pred dverami sídla klanu Terumi, na sebe som mala pre zmenu úplne normálne oblečenie, jedine kapuca mala stále podobu pandej hlavy s uškami. O opasok som mala pripevnenú brašničku v ktorej bolo zopár shurikenov a kunaiou, + jedno tanto ktoré som mala pripevnené na chrbte. Tak.. môžme ísť.. zamumlala som si potichu a následne som pomocou shunshinu zmizla spred dverí a mierila som smer kancl Terumi-san.

Prišiel som pred túto obrovskú vilu a neveril som že si niekto žije až na takej vysokej nohe. Len čo som vošiel do vnútra tak som sa rozhliadal po nejakom tom služobníctve. "Pff kedže som len dnes prišiel a starí dom bude zrejme už dávno zbúraní tak asi budem nocovať pod holým nebom" skonštatoval som a stále vyzeral niekoho komu by som tu malú pandu zveril.

Objevila se ve dveřích.
"Potřebujete něco pane?"
Poté si všimla Lily a šourala se k němu.

,, Á dobrý večer dostal som rozkaz od Mizukage priniesť túto malú pandičku a nezobudiť ju, takže vám ju zrejme zveriť môžem,, pousmial som sa a bol som rád že by som sa koneče zbavil tejto nevdačnej úlohy " Som zvedavý aký rank má táto misia" povedal som si posmešne sám pre seba.

Vzala si Lily a usmála se na něj.
"Děkuji, pane. Už se o ni postarám."
Ještě tam zůstala stát, jestli ještě něco nechce.

,,Ehm nieje za čo, majte sa dovidenia,, zamával a odchádzal preč "Takže veľmi úloha od Mizukage splnená, a teraz čo počkať do zajtra alebo to ísť vybaviť hneď?" nakoniec som sa rozhodol že tu vyskúšam ešte dnes. Opustil som vilu a namieril si to na jedno miesto. (Presun)

Sedela som vo svojej izbe na posteli, bola som v takom tureckom sede, znova som na sebe mala panda-oblečko a tak to mohlo vyzerať dosť komicky. Obe ruky som mala spojené v znamení "kai".. teda lepšie sa mi pri ňom sústredilo. Začala som po troškách vypúšťať svoju chakru.. zatiaľ to celkom išlo no.. zrazu som to znova prehnala a keby som nemala otvorené okná tak by to pravdepodobne vybilo sklo. Teda tá "tlaková vlna" ktorá bola následok väčšieho vypustenia chakry v jeden moment, než som mala v pláne.

Přišla jsem k vile. Nezdržovala jsem se s povídáním. Chtěla jsem si co nejdříve lehnout do postele a spát. Vešla jsem do pokoje. Vzala jsem si ručník a zalezla jsem do sprchy. Dala jsem si dlouhou sprchu. Chtěla jsem, aby všechny myšlenky odpluly jako ta voda. To se však nestalo.
Oblékla jsem si věci na spaní a vklouzla jsem do postele. Hlavou se mi honily vzpomínky... Měla jsem smíšené pocity... Musela jsem ti to nechat uležet v hlavě a pak po tom popřemýšlet. Teď to nemělo cenu. Jen bych chodila od jednoho názoru ke druhému.
Zavřela jsem oči a snažila jsem se usnout...

Po dlouhém a vydatném spánku jsem se vzbudila. Převlékla jsem se a vyrazila opět do kanceláře.
-přesun-

Přišla jsem do vily. Konečně jsem byla po dlouhé době zase doma. Otevřela jsem vchodové dveře. Do nosu mě praštila typická vůně. To Hatari uvařila mé oblíbené jídlo. Sice jsem si chtěla dát nejprve sprchu, ale neodolala jsem. Zamířila jsem do jídelny. Posadila jsem se a hned jsem měla jídlo před sebou. Pustila jsem se do něj.
Jakmile jsem ho dojedla, tak jsem se zvedla. Objevila se tam Maria.
"Prosím, přines mi čaj do pokoje."
"Ano, paní."
Odnesla talíř. Šla jsem nahoru do pokoje. Vlezla jsem si rovnou do koupelny. Svlékla jsem se a vlezla jsem do sprchy. Otočila jsem kohoutkem a voda začala téci.

Toshio Ookami

..Nooo teoreticky vzato by som sa mohol ospravedlniť alebo nie?" premýšľal Toshio cestou.,, Ale nie len tam vojdem a budem improvizovať... či?" nevedel sa rozhodnúť a tak keď prišiel k dverám radšej iba zaklopal a čakal kto mu to otvorí dvere, ak otvorí.

Zrovna jsem nesla čaj, když někdo zaklepal. Otočila jsem se a šla jsem otevřít.
"Přejete si?"
Zeptala jsem se jakmile jsem otevřela. Ve dveřích stál nějaký muž.

Toshio Ookami

,,Ou." zaskočil sa keď mu neotvorila priamo Shiori.,, Prišiel som za Lady Mizukage, som člen jej osobnej ochranky a mám pre ňu veľmi dôležitú informáciu týkajúcu sa vesnice." prehovoril.,, Len jej podstrčím list popod dvere a pôjdem si po vlastných." pousmial sa a zbadal tácku s čajom.,, Pomôžem vám s tým?" spýtal sa a snažil sa zahrať galantného.

"Počkejte pane!"
Vypískla.
"Ten vzkaz můžete dát mě."

Toshio Ookami

,,Ach." povzdychol si a sklopil hlavu. Po chvíľu zodvihol a pozrel na slečnu.,, Takže slečna ten list sa týka štátnej bezpečnosti, pre ochranu tohto listu zomrelo desiatky shinobi a nemôžeme si dovoliť aby sa dostal do nesprávnych rúk. Dostal som priame nariadenie odovzdať tento list len do rúk samotnej Lady Mizukage. Ak by to šlo len tak niekomu dať poslal by som predsa poštou." pousmial sa.

"Co si o mě myslíte?"
Založila si naštvaně ruce v bok. Jelikož neměla podnos s čajem, tak to mohla udělat.

Toshio Ookami

,,Ale no tak prosím vás, skutočne som zúfalý človek ktorý nespal už celý týždeň." zaprosil Toshio.,, Už ledva žijem a skutočne chodím ako múmia a nevládzem byť ani pri vedomí. Len mi dovoľte to doručiť nech môžem ísť domov spať. Skutočne na kolenách prosím." nahodil nevinný výraz.

"Víte, že vás pustit dovnitř nesmím. Mizukage by mi to vyčítala."

Toshio Ookami

,,Slečna to bude len sekundička skutočne. Odovzdám v tichosti a vyparím sa akoby nič. Predsa len som skúsený shinobi a nenechám sa odhaliť. Len potrebujem splniť úlohu. Ešte nikdy som žiadny neskazil a nechcem s tým začať keď som sa akurát stal osobnou ochranou Lady Mizukage. Prosím, prižmúrte očičká a niekedy vás pozvem na kávičku." usmial sa.