Terumiina vila

Přišla jsem domů. Otevřela jsem hlavní dveře. Do nosu mě praštila líbezná vůně. Zastavila jsem se, rozhlížela a čichala jsem. Nemohla jsem přijít na to, co to je. Stále jsem se rozhlížela a ani jsem nepostřehla, že ze schodů sestoupil Masai.
"Dobrý večer, paní."
Poklonil se.
"Dobrý večer. Už několikrát jsem ti říkala, že mi nemusíš říkat, paní."
Znovu jsem začichala.
"Omlouvám se, paní."
Povzdechla jsem si. Říkala jsem si, že ho asi nezměním. Pousmála jsem se.
"To jsou Iris?"
Zeptala jsem se zvědavě a okamžitě jsem hledala vázu.
"Ano."
Ukázal do vedlejší místnosti z niž se linula ta sladká vůně. Na stole stála objemná váza napěchovaná fialovými kosatci. Znovu jsem se té vůně nadechla. Milovala jsem ji. Večeři jsem měla jako vždy přichystanou v jídelní místnosti. Vešla jsem do ní. Zrovna tam Shannon uklízela. Když mne spatřila, poklonila se a následně odešla. Sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se do jídla.
Po jídle mi Masai odnesl prázdný talíř. Já mu poděkovala a požádala jsem ho, aby mi přinesl čaj do mého pokoje. Byla jsem unavená a těšila jsem se, až si po dlouhé době opět lehnu do měkké postele.
Vyšla jsem schody do patra. Otevřela jsem dveře od svého pokoje. Znovu jsem ucítila tu vůni. Na konferenčním stolku, který zde byl, byla menší váza s týmiž kosatci. Přistoupila jsem k nim. Jedno květenství jsem objala dlaní. Kosatce byly menší než moje dlaň.
Poté jsem zamířila do koupelny, kde jsem si dala teplou sprchu. Oblékla jsem si věci na spaní a také župan. Zavřela jsem za sebou dveře od koupelny. Na nočním stole jsem měla položený šálek čaje. Kouřilo se z něj. Sedla jsem si na postel a vzala do dlaní ten horký porcelán. Přiložila jsem ho ke rtům a chvíli do horké vody foukala, aby schládl. Usrkla jsem jej.
Na chodbě jsem zaslechla tiché kroky. Odložila jsem šálek zpátky na podšálek a přistoupila ke dveřím. Tiše jsem je otevřela a nakoukla na chodbu. Viděla jsem záda Masata. Zrovna vcházel do svého pokoje. Nevšiml si mě. Chvíli jsem tam stála. Po pár minutách jsem zavřela dveře. Svlékla si župan, který jsem složila přes opěradlo židle a ulehla jsem do postele. Usnula jsem.

Ráno jsem se vzbudila. Otočila jsem se na záda a chvíli ležela. Mezi závěsy pronikaly sluneční paprsky. Dopadaly mi na tvář. Posadila jsem se a protáhla se. Vylezla jsem z postele a rovnou se oblékla. V koupelně jsem si opláchla obličej a učesala jsem si vlasy.
Zamířila jsem ke dveřím. Vzala jsem za kliku a otevřela jsem je. Přede dveřmi zrovna stála Maria, jenž se chystala zaklepat. Ruku měla sevřenou a klouby mířily na místo, kde ještě před chvílí byly dřevěné dveře. Pravou nohu dala za levou a mírně si podřepla.
"Dobré ráno, paní. Zrovna jsem vás chtěla upozornit, že snídani máte hotovou."
Narovnala se a ruce si dala za záda. Netrvala jsem na jejich formálnosti. Řekla jsem jim to jednou a opakovat jsem se nechtěla. Nechala jsem to tak.
"Ano, Mario. Děkuji."
Vyšla jsem z pokoje. Jakmile jsem jí udělala místo, vklouzla dovnitř a pustila se do úklidu. Moc toho na práci neměla.
Sešla jsem po schodech do hlavní síně. Odtamtud jsem zamířila do jídelny. Na stole jsem měla přichystanou velkou snídani. Posadila jsem se do čela stolu a pustila jsem se do snídaně. Stůl zdobyla váza s kosatci a vyšívané prostírky.
Jelikož jsem nechala dveře otevřeny, spatřila jsem Masata, jak nese nějaké krabice. Pousmála jsem se.
Holky ho zase zapřáhly do práce.
Pomyslela jsem si.
Dojedla jsem a vyrazila jsem do kanceláře. U domovních dveřích jsem byla zastavena rukou, jenž mi spočinula na rameni. Otočila jsem se.
"Masato?"
"Hodně štěstí a neupracuj se."
Nahodil svůj neodolatelný úsměv. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Díky."
Otevřel mi dveře a já mohla projít.
-přesun-

Přišla jse domů. Otevřela jsem dveře. Nikde jsem nikoho neviděla.
Asi všichni večeří.
Pomyslela jsem si. Vyšla jsem schody do svého pokoje. Ze skříně jsem si vzala ručník a šla jsem do koupelny. Vyslékla jsem si oblečení a vklouzla do sprchy. Pustila jsem vlažnou vodu. I když bylo takové počasí nebyla mi taková zima. Osprchovala jsem se. Zastavila jsem vodu. Ručník jsem si omotala kolem těla. Vyšla jsem do pokoje, že si obleču čisté věci. Všimla jsem si, že dveře jsou otevřeny a jen přivřeny. Rozhlédla jsem se po pokoji a nachystala jsem se k boji. I když by se mi bojovalo dost těžko.
"To jsi ty."
Vydechla jsem. Nevěděla jsem, proč jsem se tak vydědila, vždyť do domu by se nikdo nedostal. Všude bylo služebnictvo.
Masato čupěl u okna. Ohlédl se.
"Promiň, že jsem tě vyděsil."
Řekl omluvně, ale pořád tam něco dělal. Udělala jsem několik kroků k němu, abych viděla, co tam dělá.
"To je v pořádku. Co to děláš?"
Zeptala jsem se zvědavě.
Stoupl si a odstoupil od okna. Pod oknem bylo topení, které mělo nastarosti teplotu v pokoji.
"Jen jsem ti tu zprovozoval topení. Shannon si stěžovala, že to netopí, tak jsem se chtěl ujistit, že to hřeje."
"To je dobře."
"Je to moje práce."
Pousmál se.
"Postarat se o všechno, co tu nejde."
Pak si mě prohlídl.
"A mimochodem... Měla by ses oblíknout."
Po tom, co to řekl a prohlídl si mě uhnul pohledem.
"Proč jsi to neřekl dřív!"
Zakřičela jsem. Úplně jsem zapomněla, že jsem jenom v ručníku. Začal se smát.
"Vypadni!"
Nařídila jsem mu rázně.
"No, nemusíš se tolik rozčilovat. Vždyť jsem tě na to upozornil."
Bránil se, ale raději rychle zmizel. Ve dveřích se zastavil a otočil se do pokoje.
"A pohni! Ještě se nachladíš."
Popíchl mě. Zavřel dveře. Už už jsem se chystala po něm něco hodit. Naštěstí jsem poblíš neměla žádnou věc, kterou jsem mohla uchopit. To bylo jediné štěstí. Oblékla jsem se a šla na večeři. Měla jsem ji připravenou, jako vždy. Povečeřela jsem. Marie uklidila ze stolu. Poděkovala jsem ji a řekla, aby mé díky vyřídila i paní Hatari.
Znovu jsem byla ve svém pokoji. Ulehla jsem do postele a četla si knížku. Po chvíli jsem ji zavřela a usnula.

Vstala jsem. Oblékla jsem se a vyrazila jsem do své kanceláře.
Nezdržovala jsem se snídaní a dalšími dlouhými rozhovory.
(přesun)

Přišli jsme k vile. Otevřela jsem dveře.
"Mario!"
Zakřičela jsem. Po nějaké době se na schodech objevila služebná.
"Přejete si, paní?"
Poklonila se. Všimla si dalších návštěvníků.
"Můžeš se, prosím, o ně postarat? Ukázat jim pokoje a dát jim najíst?"
Sice jsem to řekla, jako prosbu, ale byl to tak nějak rozkaz.
"Ano, paní."
Seběhla ze schodů k nim.
"Chcete se najíst, nebo první ukázat pokoje?"
Zeptala se jich zdvořile.
Já jsem odešla do jídelny, kde jsem měla připravenou večeři. Sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se do jídla.

Došli jsem do nádherné vili, která se rozkládala po ohromném place. Stačilo mi to vidět jen venku a tu zahradu a už jsem by unesen. Potichu jsem i z dětmi vstoupil a dál se rozhlížel. No páni, abych si na to nezvykl... Pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na Tascherovu rezidenci. Potom jsem se už jen zaměřil na tu služebnou."Och...pardon...byl jsem trochu unesen." Mile jsem se na ni usmál a mírně se jí poklonil na pozdrav."Velmi mě těší. Jsem Akihiro Kazuki a doufám, že vás moc neobtěžujeme." Znovu jsem se jen usmál a podíval se na děti a pak zpátky na ni."Je to jen na vás, jak to uděláte." Stále jsem se usmíval a mírně se rozhlížel.

Akio Kazuki
Šel jsem za Akihirem a jen jsem se z údivem díval kolem sebe. Když jsme pak vstoupili dovnitř, nemohl jsem se vynadívat.
Potom na nás promluvila nějaká paní a já jen doběhl k Akihirovi a chytl ho za nohu, kde jsem se následně začal schovávat. Už toho bylo na mě moc na jeden den a byl jsem z toho všeho úplně vyhukaný.

"Jsem Maria."
Poklonila jsem se.
"No na mě to není. Řeknite si, co chcete. Ale pokud Vám můžu doporučit, tak byste se měli jít neprve navečeřet ,abychom Vám mohli připravit pokoje."
Řekla jsem svůj názor a usmála jsem se.

Taky jsem se usmál."Ano...myslím, že to by bylo nejlepší..." podíval jsme se na Akia, který se za mě schovával a jen jsem ho pohladil po hlavě. Potom jsem se podíval na Lily, která však už teď ležela na zemi a spokojeně pochrupkávala. Jen jsem si povzdechl."No...ale myslím, že moje dceruška má jiný názor...hehe...My se půjdeme najíst, ale, jestli by to šlo, tak ji bych zatím odnesl do pokoje, protože se zdá, že už je opravdu hodně unavená..." Na chvíli jsem odtlačil Akia a došel k jeho sestřičce, kterou jsem zvedl do náruče a otočil se z úsměvem zpátky na služebnou.

"Jistě."
Otočila se.
"Pojďte, prosím, za mnou. Ukáži vám vaše pokoje."
Vydala jsem se do patra. Otevřela jsem dveře prvního pokoje pro návštěvy. Vešla jsem dovnitř.
"Jak si budete přád spát? Pokoje dva nebo tři?"

(Promiň, nějak jsem se zapomněl...)
Následoval jsem ji i z Lily v náručí a z Akiem v patách. Když jsme dorazili do pokoje, jen jsem se rozhlédl a hned šel položit Lily na tu velkou postel. Potom jsem se podíval na služebnou."No...asi dva...tyto tady nechám a já bych šel do toho druhého..." V tom se však ozval Akio a zase mě chytil za nohu."Né tati! Já chci, aby si byl s námi! Prosííímmmm!!!" Začal mě tahat za nohavici."No tak dobře...takže asi jen jeden no...Pak se když tak ještě domluvíme." Zase jsem se usmál a Akio mě málem radostí povalil. Potom jsem se jen vydal zpátky ke dveřím, abych ještě trochu pojedl. Akio však řekl, že jíst nebude a ihned si vlezl za Lily a v mžiku byl zachumlaný, až po uši."Budu čekat..." Ještě řekl, než šlo slyšet už jen jeho pravidelný dech. Já se znova jen usmál a podíval se na služebnou."Tak myslím, že je to můžeme nechat..."

"Až budete potřebovat. Druhý pokoj bude přopravený."
Vyšla jsem z pokoje a zamířila jsem do jídelny.
"Posaďte se, hned vám přinesu večeři."
Ukázala jsem ke stolu a odešla jsem pro jeho večeři.
Vrátila jsem se po několika minutách i s talířem a příborem. Postavila jsem ho před něj.
"Dobrou chut."

---------------------------------
Po večeřela jsem a vydala jsem se na kutě.

Posadil jsem se ke stolu a chvíli počkal, než mě donesla jídlo. Potom, jak ho donesla, jsem se na ni zase jen tak pěkně usmál."Děkuji...Itadakisimas..." Řekl jsem a pustil se do vynikajícího jídla, které mě připravili. Bylo moct dobré a byl jsem rád, že po dlouhé době mám v sobě zase něco teplého.

Přinesla jsem i sklenici se šťávou.
V tichosti jsem čekala v rohu místnosti až pojí, abych to mohla uklidit.

Nakonec jsem dojedl a dopil a s posledním věnovaným úsměvem jsem se vydal za těma dvěma na kutě.
Když jsem došel do pokoje, hodil jsem si jen rychlou sprchu a ve spodním prádle zalehl za nimi. Akio se ke mě hned přitulil a já jen z úsměvem jsem ho pohladil po vlasech a pomalu začal usínat...

Popřála jsem mu dobrou noc. Uklidila jsem ze stolu. Ujistila jsem se, že je všechno na místě a také jsem odešla spát.

Vzbudila jsem se. Vylezla jsem z postele a šla jsem si dát sprchu. Oblíkla jsem se.
Šla jsem dolů na snídani. Měla jsem ji již připravenou, jako obvykle. Sedla jsem si ke stolu a snídala jsem.
Do místnosti vstoupila Maria. Poklonila se a začala uklízet.
"Mario, postarejte se o ně."
Myslela jsem Akihira a jeho děti.
Kývla a dál pokračovala v uklízení.
Dosnídala jsem a odešla jsem do kanceláře.
-přesun-

Seděl jsem venku na terase a zády se opíral o dřevěné zábradlí. Můj pohled směřoval k nádherné modré obloze, po které se táhlo spousty bílých a nadýchaných mraků. Slunce se pomalu sklánělo a světla bylo méně a méně, ale mě to nevadilo a dál jsem si užíval tu chvíli klidu, kterou jsem měl.

Přišla k Akihirovi.
"Budete si něco přát, pane?"
Optala se. Dneska jen kypěla energií. Přála si něco dělat.

Jako bych se najednou probudil z tranzu a trochu jsem sebou škubl."Jé...zdravím...rád vás zase vidím..." Příjemně jsem se na ni usmál a podíval se jí do očí."Teď nic nepotřebuji, ale děkuji. A prosím, říkejtr mi Akihiro nebo zkráceně Aki... Mě to vůbec nevadí a raději uvítám toto, než když mi někdo říká pane. A navíc, jste pořád starší a tedy i více vyzrálejší, takže spíše já bych vás tak měl oslovovat a chovat se k vám také v tom směru...." Znova jsem se jen usmál a zadíval se zase na oblohu."Nechcete se na chvíli posadit? Malá společnost by mi neuškodila, jestli by vám to nevadilo. Klidně vám pak pomůžu z vaší prací, jestli něco máte. Když už tu bydlím, tak bych také mohl něco dělat..." Znova jsem se na ni podíval a usmál. Rukou jsem ukázal na volné místo vedle sebe.

Nejspíš byl zabraný do myšlenek a vyrušila ho. Mírně se uklonila. a Než stačila říct: "Promiňte", tak už mluvil dál.
"Dobře, pane.... Akihiro."
Usmála se na něj.
"Nepotřebujeme s ničím pomoci. Stejně tu občas není co dělat."
Přiznala popravdě. Nabídl ji, aby si sedla. Byla sice trochu nesvá, ale nakonec se tedy posadila.
"Kdybyste cokoli potřeboval, a nebo Vaše děti, stačí říct."
Složila si ruce do klína.

Jen jsem se znovu usmál."Dobře...a zatím nic nepotřebujeme...nemusíte si dělat starosti..." Zahleděl jsem se na nebe a pak zase na ni." Určitě toho máte hodně někdy...a nemusíte k tomu přidávat to pane..." Znovu jsem se na ni příjemně usmál." Vyřešíme to takto...já jsem Akihiro..." Natáhl jsem ruku k ní. Byla to nabídka na týkání a doufal jsem, že jí příjme.

Podívala se na ruku pak na Akihira, zase na ruku a opět na něj. Tohle udělala nekolikrát. Tohle se ji ještě nestalo. Chvíli přemýšlela, jak by měla zareagovat.
Nakonec jeho ruku přijala a jemně ji stiskla. Jeho ruce byly příjemně teplé.
"Maria, pa... Akihiro."
Rychle se opravila, ale věděla, že mu stejně bude říkat. pane.

Jen jsem se pěkně usmál a podíval se jí do očí." No vidíš, jak to jde a ano to nebolelo. Teď si zase budu připadat asi já blbě, když ti budu tykat, protože jsem mladší a je to neslušné, ale snad ti to nevadí..." Potom jsem její ruku pustil a ukázal rukou na nebe."Dneska je obzvlášť pěkné, že?" Snažil jsem se být co nejpříjemnější a mluvil jsem takovým tichým uklidňujícím hlasem. Věděl jsem, že jí to připadá asi blbé a taky mě asi pane říkat bude, ale doufal jsem, že ji takhle trochu uklidním a ona se konečně uvolní."Víš Mario...všichni jsme přeci jenom lidé a jsme si rovnocenní, takže...to že v tomto domě pracuješ a já jsem tu teď jako host, který tu bydlí neznamená, že bych měl být něco víc, než ty...si na tomto světě déle a určitě si mnohem zkušenější a více si toho zažila než já, takže bych se vůbec nad tebe neměl řadit a jsem rád, že si můžeme tykat..." Už jsem se na ni znova díval a usmíval se."Navíc...připadám si pak opravdu moc starý a ještě budu pak namyšlený..." Zasmál jsem se, ale neodvracel se od ní...