Nemocnice Suna-Kiri-Iwa

First topic message reminder :

Nemocnice spojenectví Suna, Kiri a Iwa. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice ve spojenectvu.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků ze spojenectví.

Povzdechla jsem si, což u mě vyvolalo další zakuckání. Pak jsem jen mírně pokrčila rameny.
No, jestli to nejde jinak. Pro mě je hlavní, abych byla zdravá co nejdřív.
Pomalu mě opouštěli myšlenky na to, že se budu moct za dva tři dny vrátit k tréninku.
Ksó, zatracený raiton! A zatracené losování... proč zrovna on?

Viděla jsem jí na očích co si myslí.
"Drahá se zdravím si nesmíš zahrávat. Nemůžeš trénovat pořád v kuse. Radši buď zdravá v naprostém pořádku. Někteří dopadli i hůř jako tvůj přítel Fujin. Kdybych se k němu nedostala nepřežil by to.....tak ale zpět k tobě. Ty ptořebuješ klid jak sama vidíš jakkýkoli povzdech přílišné dýchání u tebe vyvolá ten kašel takže...." došla jsem k jendné vitríně kde jsem vyndala lahvičku s nahnědlou tekutinou a podala jí Roce
"Je to sirup prost jitrocelový sirup stačí užívat lžičku třikrát denně než se na tebe podíváme se sestrou. Teď půjdu do Kiri a vyjednám ti přesun. Čím dřív tím líp a podle tvé spolupráce uvidíme kdy se budeš moct vrátit k tréninku." Pohladila jsem jí po vlasech
"Pokusím se co nejdřív." řekla jsem mile a odešla pryč (přesun Kiri)

Vydala jsem se za ní a za dveřmi jsem se smutně pousmála na Tashera.
Ta doktorka šla do Kiri a já pak nejspíš půjdu do Sora no kuni na léčení. Nevím za jak dlouho se budu moct přijít za tebou podívat.
Byla jsem z toho všeho dost špatná. Zase se mi všechno sypalo na hlavu a já s tím nedokázala nic dělat.

Jen jsem k ní přistoupil s úsměvem a objal ji... Přece se neloučíme. Je jedno jak jsme od sebe daleko, dokud budeš v mém srdci a já tě tam můžu přece přijít kdykoli navštívit. Stačí jen aby si to chtěla ty a nezastaví mě žádná armáda, abych tě spatřil... Něžně jsem ji políbil a rukou zajel do jejích vlasů...

Pevně jsem se k němu přitiskla. Oddálit jsem se donutila až po dlouhé chvíli.
Já... arigato, jemně jsem mu rozcuchala vlasy.
Ale... asi bych už měla jít.
Vůbec se mi nikam nechtělo, ale věděla jsem, že musím.

Mile jsem se na ni usmál... Hlavně mi slib, že si tam na sebe dáš pozor. Určitě se tě pokusím navštívit. Pokud mě teď když jsem Chunnin, Kazekage vůbec někam pustí... Poslední věta byla řečena takovým smutným hlasem a díval jsem se na ni takovýma smutnýma smaragdovýma očima. Potom jsem se kousl do prstu a přivolal opravdu malého dráčka, který vypadal jako dospělí, ale velikosti připomínal spíše ještěrku... Tohle je dračí posel, vezmi si ho sebou, aby si mě mohla kdykoli přivolat, nebo se se mnou spojit... Podíval jsem se na dráčka a ten se vznesl a přistál Roko na rameni... Ano můj pane, můžete se na mě spolehnout... Znovu jsem se smutně podíval na Roku. Doufám, že se brzy uvidíme...

Přikývla jsem a trošku jsem se na něj pousmála.
Taky doufám, přeměřila jsem si toho dráčka pohledem a pak se jím vrátila zpátky k Tasherovi.
Taky si na sebe dávej pozor. A užij si to své Chunninovství.
Trochu posmutněle jsem se na něj podívala, dala mu pusu na rozloučenou a pak vyrazila do svého pokoje počkat, až se Crystal vrátí.

Ještě jsem se díval za odcházející Rokou a když zmizela z dohledu, vydal jsem se do Suny(přesun)

Ležela jsem v posteli a dívala se do stropu. Dostala jsem se do fáze, kdy mi hodina připadala jako věčnost. Přemýšlela jsem, co dělá Tasher. A pak co dělá Akihiro a pak co dělá Fujin. Nejspíš někde trénovali, nebo možná oslavovali Fujinovy narozeniny. Pak jsem myšlenkami zabloudila k Narutovi. Ten se nejspíš zase toulal po světě. A já jsem mezitím ležela v nemocnici a polykala nějaký hloupý jitrocelový sirup.
V mém pokoji už den nikdo nebyl. Samozřejmě, kdo by se zajímal o takového chudáka, jako já? Zatla jsem ruce v pěst a hlavu obrátila tak, abych viděla z okna.
Sakra, co té doktorce tak trvá? Musím začít co nejdřív!

Dorazil jsem do nemocnice a šel k pokoji, kde jsem viděl Roku naposledy. Trochu nejistě jsem pomalu otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Všiml jsem si na posteli ležící Roky. Vypadala trochu naštvaně a ruce měla sevřené v pěsti. Pomalu jsem vešel dovnitř a sedl si na židli u postele... Ahoj, jak se dnes máš??? Mile jsem se na ni usmál...

Slyšela jsem že někdo otevřel dveře, ale neotáčela jsem hlavu. Když jsem ale uslyšela Tashera otočila jsem se velmi rychle. Pousmála jsem se.
No, ujde to, snad už ta doktorka brzo příjde a já se budu moct tím dřív věnovat tréninku.
Jemně jsem ho pohladila po ruce.
A jak se máš ty? Už ti dali nějakou misi?

Pohlazení jsem jí opětoval a mile se usmál... Zatím ne, jen jsem trénoval geniny. Aki mu jsem říkal o všem co se stalo... Odmlčel jsem se... Říkal mi něco o tom, že bude trénovat tu Ichibiho jinchuriky, ale nevím nic bližšího. Co se týká mě, já se mám dobře když můžu být s tebou. Jo a vytvořil jsem novou vlastní pečeť... Usmál jsem se na ni a potom si opatrně lehl do postele vedle ní...

Opřela jsem mu hlavo o rameno a usmála se.
Vážně, Geniny? A nevíš náhodou, kdo všechno kromě tebe prošel u zkoušek? Chtěla bych vědět, jak si vedli moji známí, chytila jsem se ho za ruku. Byla jsem ráda, že je tady. Pak jsem zaslechla, že vyvinul nějakou pečeť překvapilo mě to.
Vau, to zní zajímavě a co ta pečeť umí?

Jemně jsem ji k sobě přitiskl... Ano trénoval jsem nějaké geniny. Tobě nepřišla zpráva? Všichni úspěšně složily zkoušku. Takže blahopřeji k tvému novému titulu Chunnina... Usmál jsem se na ni... Můžu ti tu pečeť předvést, pokud budeš chtít...

Já jsem chunnin? vypálila jsem do sedu, což u mně vzbudilo lehké zakašlání. Měla jsem z toho ohromnou radost, ale ta touha zesílit nezmizela, stále jsem se cítila slabá. Po chvíli jsem si zase lehla. Otočila jsem k němu hlavu.
Předvést a jak? byla jsem na tu pečeť zvědavá.

Mohl bych ji na na tebe vložit, není to žádná proklatá pečeť je vytvořená pro komunikaci, ať už je člověk kdekoli na světě... Usmál jsem se...

Zamyslela jsem se.
Nó, s pečetěmi nemám zrovna dobré zkušenosti, ale tobě věřím, usmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři. Bylo by fajn s ním moct komunikovat, aniž bych s sebou musela nosit toho malého dráčka.

Tak dobře. Pokud s tím plně souhlasíš... Přiložil jsem ji ruku na krk. (do místa kde měl pečeť i Sasuke ) Fuuinjutsu: Rokku no risei. V místě doteku se utvořila pečeť a já se ne Roku usmál. Tak a je to hotové. V mysli jí začal znít můj hlas... Díky tomuhle s tebou budu moci kdykoli komunikovat a vždy budu vědět kde jsi. Umí to i mnoho dalších užitečných věcí, ale těmi tě teď nebudu zatěžovat... Celou dobu během naší komunikace jsem se na ni mile usmíval...

Naklonila jsem hlavu na stranu. Fungovalo to vážně dobře.
Fakt? Ale já bych to chtěla vědět, zkusila jsem mu taky poslat myšlenku. bylo to zvláštní. Místo na krku, kam mi dal pečeť mě ještě trochu šimralo. Přejela jsem si po něm rukou a přemýšlela, jak asi vypadá.

Pořád jsem se usmíval... No tohle je pečeť šesti smyslů, takže to dává jistou kontrolu nad 5ti základními smysli a přidává smysl šestý, kterým je telepatie. Dalo by se říct, že ti do mysli můžu například posílat různé obrazy, Nebo například vidět, či slyšet to co ty. Je toho ještě víc, ale to už jsou spíš takové nepodstatné bonusy. Zkrátka, to funguje obou straně, pokud to uživatel pečeti (Tascher) umožní...

Ahá usmála jsem se.
Tak to je vážně šikovné.... a co máš v plánu v příštích dnech? zeptala jsem se ho v mysli a při tom přemýšlela, kdy asi tak půjdu do Sora no kuni a jaké to tam bude.

Ještě nevím, co budu dělat v příštích dnech, ale vím co chci dělat právě teď... Naklonil jsem se k ní a začal ji sladce líbat. Jednou rukou jsem jí zajel do vlasů...

Opětovala jsem jeho líbání. Úplně mi to ale rozhodilo dýchání a já začala kašlat.
Argh, blbé plíce, nejenom, že nemůžu trénovat, ale ještě tohle........ ten jitrocelový sirup vůbec nepomáhá!

Přestal jsem ji líbat... To nic určitě budeme mít dostatek příležitostí až budeš zdravá. Tvé zdraví, je teď na prvním místě. Vlastně jsem mluvil s vedením Suny a dali mi volno, takže pokud budeš chtít, mohl bych odcestovat s tebou a alespoň ti dělat společnost... Usmál jsem se a jen ji sladce políbil na čelo...

Usmála jsem se na něj. Byla jsem ráda, že to chápe. A taky, že bude moct jet se mnou.
To by bylo určitě super, kdo by sebou nechtěl někoho mít a zvlášť pak tebe, rozcuchala jsem mu vlasy.