Knihovna Suna-Kiri-Iwa

Knihovna pro spojenectví Suna-Kiri-Iwa. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice ve spojenectvu.

...



Zde můžete nerušeně studovat a pročítat svitky. Ať už vás zajímá historie, jutsu, nebo třeba kuchařka, každý si tu najde své. Mějte však na paměti že klanové techniky zůstávají v přísném utajení.

Prisiel a zacal studovat techniky suiton

Knihovnice ti přinesla malý papírek, který donesl před chvílí poštovní holub.
Na něm bylo napsáno:

Vzkaz:

Zobral listok a precital si ho . Musim ist tam . Povedal a odisiel.

Pomalu jsem vstoupila do knihovny. Jak jsem očekávala po pár metrech mě zastavila knihovnice.
Promiňte, ale nevidím nikde vaší čelenku, tohle je knihovna pro shinobi! nemluvila nijak nahlas, spíše důrazně.
Ach já... jistě, vlastně jsem doufala, že bych tady sehnala nějakou práci, pohlédla jsem na ní s rozpačitým úsměvem, který byl ale z většiny hraný.
Práci? knihovnice pozvedla obočí a urovnala si brýle.
Hai, prostě, něco děláte, za to dostanete peníze a za to pak žijete. Jsem si jistá, že to znáte, naklonila jsem hlavu na stranu.
Knihovnice se na mě zkoumavě podívala.
No, je pravda, že pomoc potřebujeme a když se osvědčíš, povzdechla si a mávla rukou.
Tak tedy pojď za mnou dozádu.

Za nějakou dobu jsem vyšla z knihovny. V rukou jsem držela dva svitky a jednu kapsu jsem měla těžší o inkoust a štětec.
Když se osvědčím? Safra, ta to bere vážně doslova.
Prohlédla jsem si ty dva svitky v mé ruce. Byly úplně totožné a rozhodně nebyli nejmenší. Povzdechla jsem si.
No, tak tedy s chutí do toho!
Rozešla jsem se směr Kiri.

Došla jsem do knihovny a našla onu knihovnici, se kterou jsem se včera setkala. Usmála jsem se na níí a podala jí oba svitky jeden originál a druhý kopii. Důkladně si je prohlédla a zdálo se, že je spokojená.
Myslím, že se tvoje pomoc přece jenom bude hodit, naklonila hlavu na stranu, vezmu tě, řekla bych, že si od teď můžeš s klidem říkat asistentka knihovnice.
Došla do kasy z které vytáhla pár ryo a hodila mi je.
To je za ten svitek, pozvedla ho názorně v ruce, a teď bych tě poprosila, aby jsi tohle doručila Mizukage.
Podávala mi jakousi smlouvu. Po mé tváři přelétl stín.
To tedy není dobrý nápad........ ikdyž...... usmála jsem se na ní a jen lehce přikývla. Vzala jsem svitek a vyrazila zpět do Kiri.
Arigato.
(přesun)

Prišiel som do knižnice kde som si zobral pár knižiek ktoré sa prevažne týkali Legendárnich šermiarov a ich mečoch. Ale boli tam aj knižky o ostatných dedinách.
Sadol som si na nerušené miesto a začal som čítať.

Po dlhom a nie vždy zábavnom ale o to viac povinnom čítaní som sa dozvedel všetko čo som potreboval vedieť.
Či už o Legednárnich šermiaroch, živlových kameňoch, Bijuu lebo o ostatných skrytých dedinách.
Vrátil som všetky knihy na miesto kde som ich zobral a bez otálania som odišiel. (Presun)

Stála jsem před knihovnou a nejistě po ní pokukovala. Poslední dva dny jsem se někam zašila a přemýšlela o svém novém týmu a o tom, jak jsou všichni schopní. Nakkonec jsem se rozhodla přece jen zkusit to genjutsu.
Aspoň si budu jistá, že mi to opravdu nejde, pomyslela jsem se dívajíc se na tuhle ohromnou budovu. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Vstoupila jsem dovnitř a do nosu mi vnikla vůně papírů, stejně jako do uší jeho tiché šustění, pocházející nejspíš od někoho, kdo byl schovaný kdesi v nitru knihovny. Působilo to téměř až posvátně. Pomalinku jsem vešla a rozhlédla se kolem. Nakonec se mi podařilo najít oddělení s genjutsu. Našla jsem svitky, které se mi líbili a vzala si je sebou. Měla jsem jakýsi neurčitý pocit, že bych v tenhle chrám informací neměla narušovat déle, než je nutné.
(přesun)

Přišel jsem do knihovny byla tu příjemné atmosféra."Když Kazekage nemá čas.....tak se budu muset obejít bez ní:"Vzal jsem si stoličku přišel blíž regálu a hledal jeden svitek."Arigato....A mám ho."Vzal jsem si svitek z Senju Sōbu schoval stoličku a přišel ke stole.Sáhl rukou do kapsy a ujistil se či tam mám pořád ty svitky od Kagekageho.Když jsem zjistil že všechno sedí rozroloval jsem svitek a pustil se do jeho čtení."Senju Sōbu......Tak začínam číst."řekl jsem si a věnoval se svitku."To by šlo a jak to vypadá není to ani moc náročné."pomyslel jsem si.

Prišiel som di knižnice a povedal som knihovničke : Dobrý deň chcel by som si požičať svitok Shunshin no jutsu.

Knihovnička : Dobre tu mate.Povedala a podala mi svitok a dodala : Ale potom mi ho vratte.

Potom som odišiel naspäť do mesta.(Presun)

Prišiel som a odovzdal som svitok poďakoval som a odišiel naspäť.(PRESUN)

Shiryuu Nao

Sama jsem nevěděla, kam chci jít, ale nakonec jsem se zastavila před obrovskou knihovnou, která byla přístupná nejen pro shinobi z kiri, ale i pro spojence. Chvíli jsem postávala před vchodem a po chvíli odhodlaně vešla dovnitř. Stejně nemám momentálně nic lepšího na práci...Napadlo mě. Času bylo dost, tak jsem se rozhodla, že se tu sama trochu porozhlédnu a najdu si, co potřebuju...I když mi to mohlo nějakou chvíli opravdu zabrat. Knihovna byla velice rozlehlá a já radši ani neodhadovala, kolik tu bylo knih, svitků a jiných spisů. K mému překvapení to vypadalo, že tu nikdo není...Takže jsem opravdu konečně mohla mít klid, který jsem potřebovala. Já sama ani vlastně nevěděla, co hledám, ale doufala jsem, že na něco zajímavého a užitečného třeba cestou narazím. Tuto budovu jsem vlastně navštívila úplně poprvé, takže o orientaci mezi odděleními a jednotlivými regály nemohla být nejmenší řeč...Ještě, že měly alespoň popisky.
Zběžně jsem přecházela uličkami, mezi regály, až nakonec jsem narazila na oddělení, které jsem možná potřebovala. Můj pohled přejížděl po názvech knih, až jsem si nakonec vybrala dvě o práci s chakrou. Jedna byla taková základní a druhá podrobnější. Nevěděla jsem, jestli mi to v něčem pomůže, ale doufala jsem, že se dozvím něco nového o koncentraci a ovládání. Přecijen jsem toho moc neuměla a dokonce jsem to i věděla...Jediné, co jsem zvládla bylo ovládání mé zbraně, ale tam jsem chakru vedla víceméně už automaticky, protože mě to učili od dětství...Jenže pořád jsem nemohla přijít na kloub tomu, jak vést bleskovou chakru tělem stejně jako svojí zbraní...Možná bylo moc brzy se tohle učit, ale já to prostě chtěla umět...Proto jsem se rozhodla dozvědět se o práci s chakrou co nejvíce.
Obě knihy jsem vytáhla z regálu a našla si klidné místečko, kde bych mohla nerušeně studovat, kdyby někdo přišel. Posadila jsem se k malému stolečku, kopí si opřela vedle sebe a začala si číst střídavě z obou knih.

Shiryuu Nao

Promnula jsem si unavené oči a zaklapla obě knihy, které jsem právě kompletně celé přečetla. Nepřišlo mi to nijak těžké, nebo komplikované. Dávalo mi to i docela smysl...jenže tohle byla jen teorie. Sice plus, že jsem pochopila ze začátku alespoň teoretickou část, ale stejně jsem to neměla ověřené v praxi.
Protáhla jsem se ze ztuhlosti a pocítila tupou bolest za krkem. Musela jsem tu sedět a studovat opravdu dlouho. Můj pohled se automaticky přesunul k hodinám a mě překvapilo, že jsem až tak moc ztratila pojem o čase. Nebylo to neobvyklé...Já se vždycky dokázala plně soustředit na to, co dělám, takže jsem nevnímala nic okolo. Teď jsem se jen unaveně opřela o židli a zpracovávala zbytky informací s myšlenkou, že bych si to měla co nejdříve vyzkoušet v praxi...A musela jsem začít se základy, jako chození po vodě a podobně...Nikdy jsem to nezkoušela a nevěděla jsem, jak jsou na tom ostatní. Nemohla jsem si dovolit být horší než oni.
Možná bych tu dál střádala plány na nerušený a samostatný trénink, ale tikající hodiny mi opět připomněly čas. Udivilo mě, že je knihovna ještě otevřená, nebo že se mě nikdo nepokusil vyrazit ven...ale možná si mě jen nevšimli. S povzdechem jsem vstala ze židle, popadla kopí i obě knihy a šla je vrátit na jejich místo. Nechtěla jsem se tu už déle zdržovat, a tak jsem zamířila nejkratší cestou k východu.
(přesun)