Nemocnice Suna-Kiri-Iwa

First topic message reminder :

Nemocnice spojenectví Suna, Kiri a Iwa. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice ve spojenectvu.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků ze spojenectví.

co se stalo tobe?

´´Mě se něco stalo ??? ´´zeptala jsem se...*co myslíš ty jo.... tos myslela že jsme tady jen tak??* *a nejsme?* *ne....* *aha...*

Prechádzal som sa po okolí no stále som sa nejak extrémne od nemocnice nevzdialil.. rozmýšľal som.. aj keď som sám nevedel nad čím, mal som všetkého plné zuby .. hoodne plné zuby. Proste som mal chuť všetko okolo seba začať demolovať čo bolo dosť v rozpore z mojou povahou.. následne som si to len začal vybíjať tým že som sa začal precvičovať.. stuhnuté svaly, hod shurikenmi a techniky.. či som náhodou niečo nezabudol aj keď som o tom pochyboval.

Jo jsi byla uplne mimo

´´To je.....´´nedokončila jsem větu a vyběhla ven....*co děláš????* *to ti bude jasné až potom...*

Kam bezis Hikari? bezim za ni

Rychle jsem se posadila na důkaz, že jsem úplně v pořádku. Bohužel mě ale moje plíce zradili a já začala zase pořádně kašlat. Zaměřila jsem se na ní prosebným pohledem.
T-to určitě nebude tak zlé, já, určitě odsud budu moct odejít dřív, prohlásila jsem mei kašlem, ikdyž jsem si o tím nebyla zdaleka tak jistá. Jenom to, že jsem dnes spala nebyl zrovna dobrý příznak. Znamenalo to, že už jsem spotřebovala všechnu čakru, kterou Samehada nahromadila a já už jsem zůstala zase jen se svojí zásobou. Jenže já jsem se odsud hodlala dostat co nejdřív - potřebovala jsem trénovat a zesílit, abych byla schopná ochránit meče.

běžela jsem nezastavovala a po chvilce jsem zmizela i Jay-san....

Jen jsem mlčky seděl a ztrápeně se díval na Roko. Nevypadala moc dobře. Všeobecně jsem viděl, že jsou všichni unavení a mají dost svých starostí a já je zbytečně zatěžoval těma svýma. Potom jsem se zaměřil na to dívku, co mě předtím sou druhou vyléčila. Ale na to jsem se raději nechtěl soustředit. Pak jsem jen přikývla na to, co říkala."Hai...mockrát vám za všechno děkuji a to z vaší sestrou...no.....nezlobím se, jen jsem z toho trochu zmatený já...já s tímto moc zkušeností nemá..." Zase jsem se začervenal, ale snažil jsem se to zakrýt.

"Věř mi že si to včera moc dobře uvědomila." ukázal ajsem na modřiny na rukou. pak jsem došla přímo k Roce a položila jsem jí ruku mezi prsa a vpustila do ní lehce růžovou chakru mělo se jí okamžitě začít ulevovat od bolesti hrudního koše.
"Páni holka, co si dělala máš úplně potrhané vnější strany plic." prohodila jsem

Jen jsem tak přikývl a pomalu slezl z postele. Vzal jsem si ze stolku věci a začal se oblékat. Byl jsem rád, že už jsem v pořádku a doufal jsem, že příště si dám větší pozor, i když se mi tu docela líbilo, protože to byli fakt příjemní lidé a dobře se o mě starali. Přitom jsem sledoval Roku a tu dívku.

Byla jsem jí vděčná, za to léčení. Hned se mi o dost ulevilo. Pak jsem uslyšela její otázku. Stiskla jsem peřinu v pěst a zadívala se stranou. Pak jsem ze sebe vykoktala něco o raitonovém kunai. Na Tashera jsem se radši nedívala.

"Raiton? Nebezpečný živel." prohodila jsem a ruku vztáhla z její hrudi a položila jí jemně ruku na čelo a pak na vnitřní stranu krku.
"POjď se mnou do ordinace prohlídnu tě víc." řekla jsem jemně a pomohla jí vstát.

Jen jsem se dooblékal a hůl si dal na záda. Usmál jsme se na Taschera a Roku a zamířil si to ke dveřím."Tak já teda zatím půjdu...pak se uvidíme...a vám slečno..." Podíval jsem se na dívku, která mluvila z Roko."Vám moc za všechno děkuji a pozdravujete vaší...ehm...no...milou sestru..." Vydral jsem nakonec ze sebe. Nic jiného mě zrovna v tu chvíli nenapadlo.

Malinko jsem přikývla.
Dobře, vyslala jsem omluvný pohled k Tasherovi, protože do ordinace se mnou rozhodně jít moct nebude. Pak jsem pomalu vstala z postele a přidělala si na záda Samehadu, která byla do té doby opřená o stěnu. Nejistým krokem jsem pak došla za tou zdravotnicí a čekala co bude dál, protože jsem opravdu netušila, kde ma ordinaci.

došloi jsme spolu ke dveřím kde byl Fujin. Mile jsem se usmála a políbila ho na čelo.
"Měl si štěstí tak na sebe dávej pozor a ať se s tebou příště nesetkám zase tady." pousmála jsem se a vedla pak Roku dlouhou chodbnou a až na samém konci jsm ezahnuli kde byla další chodba a třetí dveře byla ordinace kam jsme vešli.
"Polož se na lehátko a zkus se chvíli nehýbat a být v klidu."

Počkám na tebe před tou ordinaci. Usmál jsem se mile na obě a prozatím je následoval...

Jen jsem zase zrudl, jak rajče a zkoprněle přikývl."D-děkuji..." Vylezlo ze mě a bylo vidět, že jsem byl v rozpacích. Jen jsem se tak nejistě na všechny naposled usmál, než zmizeli ve dveřích. Já po chvíli ještě stání na jednom místě, jsem se rozhodl se už přesunout někam jinam. Takovým středním tempem jsem vyběhl z pokoje a pak chodbou a hlavními dveřmi přímo ven. Zamířil jsem si to zpátky do Suny.
(přesun)

Kývla jsem na Tashera a trochu jsem se pousmála, pak jsem vešla do ordinace. Lehla jsem si na lehátko a snažila jsem se být co nejvíc v klidu, ikdyž se to bez občasného pokašlávání neobešlo. Nevěděla jsem, co chce dělat,ale pokud mi to mohlo pomoct, abych odešla z té nemocnice dřív, tak jsem se tomu rozhodně nehodlala bránit.

posadila jsem se na stoličku vedle lehátka a měla v uších stetoskop. Vytáhla jsem jí tričko až ke krku a začala jsem jí poslouchat srdce
"Zhluboka se nadechni a vydechni a potom se zhluboka nadechni a chvíli drž napočítej do pěti a pust." řekla jsem jí pokyny

Dělala jsem přesně co mi řekla a snažila jsem se dýchat co nejvíc plynule. Sice mi to úplně nevyšlo, občas mi uniklo nějaké zakuckání, ale jinak jsem dýchala celkem plynně. Bez pochyby na tom mělo podíl i to její léčení před tím.

"Jak jsem ti říkala co přesně se stalo tady mi to říc můžeš narovinu protože mi to pomůže v tom abych věděla co na tebe použít." dala jsem si z uší stetoskop a podívala se na ní vlídně

Podívala jsem se na ní a mírně se zamračila.
Já, bojovala jsem. Dostala jsem zásah raitonem z vody. A potom kunaiem napuštěným raitonem. Sem, ukázala jsem na místo na hrudi, kde jsem měla stehy. Doktoři říkali, že mi poranil plíci a těsně minul srdce, s kým jsem bojovala jsem jí říkat nehodlala. Pak mi ale došlo, že by měla vědět ještě něco.
A ještě, mm, jsem z klanu Hoozuki... myslím, že by jste to měla vědět.

"Ach no.....to je dost náročné. Na tvém těle evidentně nebudu moc provádět operační zákroky vyššího stupně." zamyslela jsem se
"Ovšem útok na tebe byl dosti na hranici voda a blesk nejde dohromady. Plíce jsem ti vyléčila ovšem problém budou ty vnější pláště. Jsou poškrábány proto tě to nutí ke kašli a každé horší zakašlání jejich rány rozšiřuje. Budeš muset užívat přírodnější léčení nektary, které ti budou poleptávat krk a nebudou tě do kašle příliš nutit. Se sestrou máme techniku která ti to může vyléčit.." podívala jsem se na ní
"Ale zatím je to moc brzo, nejdřív je třeba to sklidnit. Promluvím si s tvou Mizukage o tvém dočasném pobytu v Sora no Kuni na léčení, jestli teda ovšem souhlasíš." položila jsem jí ruku na rameno