Nemocnice Suna-Kiri-Iwa

First topic message reminder :

Nemocnice spojenectví Suna, Kiri a Iwa. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice ve spojenectvu.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků ze spojenectví.

Posadila jsem se a prohlédla jsem si ho.
"Určitě si připravený? Abys tam nepřišel a nezjistil, že bys na to neměl."

Jen jsem kývl na jeho pozdrav, ale můj obličej byl zcela bez jakýchkoli emocí.
Takže sumona by chtěl? No já svého tedy taky nemám, ale nemám si ho nyní ani potřebu zaopatřovat.

Ano som na to pripraveny . Povedal som

"Dobře dobře. Jak tedy chceš."
Neměla jsem nutkání mu to rozmlouvat. Když si je jistý, tak ať.

Dakujem vam mizukage ze mi doverujete . Povedal a umsial sa , potom sa este spital : Citite sa uz dobre mizukage ?

V duchu jsem se usmál.
Po té mé technice může být ráda, že žije. Natož aby se cítila dobře. Jediné její štěstí bylo, že jsem se na poslední chvíli znovu dokázal ovládnout, ač jen částečně.

"Jdi se připravovat!"
Nařídila jsem mu. Nebylo by dobré, kdyby to nezvládl.
"Je mi dobře."
Řekla jsem opakovanou mantru, kterou jsem říkala každému. I když ve většině případů, to bylo opačně.

Dobre ale kedy si mam prist pre svitok ? Spital som sa jej

"Všechno mám v kanceláři. Zítra si pro to přijď. Budeš to mít nachystané."
Z toho mluvení mi začaly bolet plíce ještě víc. Několikrát jsem se krádce nadechla.

Arigato . Povedal som a odisiel s pozdravom trenovat

Vybavilo se mi při jejích slovech, že jsem si udělal kopii všech klíčů ke kanceláři a tomu co se v ní nacházelo.
Znovu jsem se v duchu usmál.
To se bude ještě hodit.
Chtěla by jste něco k pití Mizukage-dono? Jistě vám muselo vyschnout v krku.
Řekl jsem věcně, ale hlas jsem měl neutrální

"Jen jdi do mé kanceláře a napiš to povolení, abych to mohla podepsat."
Lehla jsem si. Moje oblíbená pozice. Nemusela jsem se tolik namáhat.


(jo tak kopie No tohle )

(Páni, to je ze mě nějaký nejmenovaný zástupce mizukage, nebo co? Že mi svěřuje byrokracii? )

Hai. Ihned se o to půjdu postarat. S dovolením si jen tady ze stolu vezmu klíče abych se dostal dovnitř. (mohl bych i podtéct pod dveřmi. )
Vzal jsem klíče ze stolu a s mírnou poklonou jsem odešel z pokoje. (Přesun)

(Jsi mě málem zabil, tak trp )

Nic jsem mu neřekla. Zavřela jsem oči a odpočívala jsem.

(Pro mě je to spíš za odměnu. Bral bych to i oficiálně, protože mě to baví. Bažím po moci a Toshiro to má v povaze taky. )
Vrátil jsem se do nemocnice a rovnou spěšně zamířil do pokoji Shirio. Ani jsem neklepal jen jsem potichu vešel dovnitř. Došel jsem až k její posteli a z kapsy vyndal klíče, která jsem položil na stolek vedle postele. vzápětí jsem hrábl rukou do brašny na zádech a vytáhl tubus s dokumentem.
Zde máte ten dokument, který jste chtěla.
Podal jsem jí svitek, který jsem vytáhl z tubusu a přidal k němu i pero na podepsání.

Uslyšela jsem řinčení klíčů. Otevřela jsem oči. Už byl zpátky.
To musí být nadšenec do papírování.
"Posadila jsem se. Potřebuji tvrdou podložku."
Ke stolu jsem se na klánět nechtěla. Ani bych se nebyla schopna podepsat, kdybych se naklonila.

(Tak na to budeš muset prokázat loajalitu a neúmysl zabít Mizukage! )

Hned vám ji seženu.
Usmál jsem se a zmizel ve dveřích z pokoje.
Během necelé minuty jsem byl zpět i s podložkou, kterou mi půjčila sestra na recepci.
Podal jsem jí tu podložku.
Tady to máte.

(Kdo říkal, že jsem ji nechtěl zabít a získat pro sebe její pozici??? )

Než jsem se nadála, tak jsem měla podložku. Svitek jsem na ni položila. Prošla jsem si, jestli tam neudělal chybu. Byla to škoda, když jsem tam žádnou neviděla. (xD)
Za chvíli bylo místností slyšet škrábání hrotu pera o papír. Pár tahů a podpis byl dokončen.
"Můžeš mu to odnést."
Svitek jsem smotala a podala jsem mu ho.

(Mno tak to hodně štěstí! )

(Upřímně ten zástupce, nebo tak něco bych bral, ale být kage by mě zrovna moc nenaplňovalo. I tak díky za podporu )

Rozumím, hned se o to dojdu postarat.
mírně jsem se uklonil.
Opravdu nechcete ještě donést něco k jídlu nebo pití? Či něco jiného dle vašeho přání.
Usmál jsem se.

"Ne nic nepotřebuji."
Lehla jsem si. Neměla jsem na nic chuť.

(Nemáš za co! )

Rozumím. Jdu to tedy zařídit. Přeji dobrou noc a brzké uzdravení.
Tu poslední vetu jsem řekl už skoro ve dveřích pokoje. Následně jsem za sebou zavřel a znovu se vydal směrem ke Kiri. (přesun)

Znovu jsem se ponořila do říše snů. Sice to dalo zabrat kvůli námaze, jenž mi přihodila bolesti, ale aspoň jsem měla pocit, že žiji.

Dorazil jsem do nemocnice a zaklepal jsem. Po dovolení jsem vešel dovnitř.
Dobrý den. Jak se vám dnes daří?

Ležela jsem a dívala jsem se do stropu. Zaslechla jsem zaklepání a tak jsem dotyčného vyzvala dál.
"Tak jako vždycky. Už bych chtěla odtud vypadnout."
Řekla jsem upřímě. V tom mi zakručelo v břiše. Přikrývku jsem si víc přitáhla k tělu.
Takový trapas!

Nad tím zakručením jsem se jen mírně usmál.
Jistě jste již dlouho nic nejedla. Řekněte mi co máte ráda a já vám to zajdu opatřit.
Na tváři mi stále pohrával lehký úsměv.