Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Nadskočil jsem nad šurikeny a z ruky po ní vystřelil dva Chakrové Senbony,který jí mířili na hruď a bčicho,jeden spíše vlevo a druhý v pravo,načež jsem hodil kunai s Výbušným lístkem před ní.

Jak nejrychleji to šlo jsem vyskočila a jak vybouchl lístek, tak mě to odmrštilo dál než jsem chtěla. Mezitím jsem ve vzduchu udělala pečeť Kawarimi no jutsu. Bohužel rychlost mého letu byla moc velká, takže jsem jutsu musela zrušit. Na poslední chvíli jsem se chytila rukou o nejposlednější větev na stromě a vysela tam. Pak jsem skočila do koruny stromu a následně se z ní vynořila a dopadla na zem.

(Kagayami: Bohužel musím oznámit že pečetě na Kawarimi se dělají minimálně post před použitím této techniky)

Dopadl jsem na místo kde lístek vybuchl a sledoval jí.Ještě nepoužívá žádné jutsu?Nemůže,nebo čeká až se vyčerpám?No..Urychlíme to,odrazil jsm se od stromu za mnou a soustředil svouchakru na nohy,počemž jsem se co nejrychleji odrazil a letěl přímo na Kagayami která byla kousek odemě,přičemž jsem zaútočil Juukenem na její břicho.Je to kawarimi?

Sakra...
Rychle jsem udělala salto a seskočila do koruny stromu. Přistála jsem na jedně z větších větví.
Lístky, ze kterých byl drak poskládán pohltily většinu výbuchů, ale jehlice, které vybuchly za mnou ve vzduchu mi přivodily menší zranění na pravé ruce.
Zhluboka jsem se nadechla a koncentrovala jsem se. Byla jsem nepozorná. Trávila jsem v kanceláři příliš mnoho času...
Díky bohu za moje schopnosti. Než jsem se nadála, pálení na paži přestalo, protože mi zranění obmotaly lístky, které následně splynuly s pokožkou. Vypadalo to, jako že jsem úplně nezraněná a taky to vůbec nebolelo.
Díky tomu, že kolem už nepoletovali volní motýli, bylo docela dobře vidět. Vyhledala jsem očima Exe a kouzelně jsem se usmála.
Vzápětí jsem se rozpadla na lístky irisu a zmizela ve vzduchu.

Tak tomu říkám rychlost., problesklo mi hlavou. Rychle jsem se uhla a skočila za strom. Udělala jsem pečeť Kagemane no jutsu a vymrštila po něm svůj stín. Naštěstí ho nemohl moc dobře vidět, protože stál ve stínu stromu a můj stín splynul s tím, který vytvořil strom.

Sledoval jsem každý její pohyb.Jen jsem zapátral v brašně a vytáhl další výbušný lístek.Co tak asi dělá?Uskučil jsem dál,dokud jsem neviděl kousek jejích vlasů a hodil nad ní kunai s výbušným lístkem,který začal hořet.

A sakr.., podívala jsem se nad sebe. Vložila jsem si chakru do nohou a odrazila se, jak nejrychleji jsem mohla. Cítila jsem, že moc chakry už nemám. Co teď?, chytla jsem se za pramínek vlasů. Mezitím jsem dopadla na první větev stromu na opačné straně, než kam Hiroki hodil kunai. Šáhla jsem do kapsy po mé poslední nadeji. Seskočila jsem a zrychlila jsem svůj běh proti němu poslední chakrou, která mi zbyla. Vytáhla jsem ruku z kapsy a hodila mu přesně do očí kousek onigiri, kterou jsem měla schovanou pro případ náhlého hladu. Trefila jsem se a tím ho dočasně oslepila. Poté jsem jen namířila přesnou ránu nohou přímo do rozkroku a silně kopla.

Zdálo se, že můj útok byl částečně uspěšný. Dopadla kousek ode mě, pěkně se usmála a pak... serozpadla na lístky. Zamrkal jsem. To nebylo vůbec dobré. Pomocí motýla, který mi neustále seděl na rameni jsem monitoroval čakru v okolí. Mezitím jsem vyvolal jedno menší hejno motýlů.

Seděl jsem na stromě a sledoval jsem ten souboj a hlavně ten Kayin útok.Začal jsem se hlasitě smát až jsem spadl ze stromu.Rychle jsem vstal a vyškrábal se nahoru.* tak tohle bylo kruté...Kayo...takové mrhání jídlem * řekl jsem a zavrtěl jsem hlavou , ale pořád jsem se smál.

Poskládala jsem se v naprosté tichosti několik desítek metrů za Exem. Společně se mnou se mi v ruce poskládala luk s šípem. Napjala jsem tětivu a následně už střela v ohromné rychlosti mířila neomylně na Exova záda.

Věděl jsem kde je, ještě chvíli před tím, než se poskládala. Poznat koncentraci čakry rovnou člověka pro mé motýli opravdu nebyl problém. Došlo mi, že mě chce napadnout ze zádu, ale nechtěl jsem, aby věděla, že to vím. Stejně jako ona jsem chtěl využít momentu překvapení. Uslyšel jsem zvuk puštěné tětivy a to byl pro mě signál. Rychle jsem uskočil do strany a pro jistotu se trochu přikrčil, protože jsem nevěděl, co za techniku přesně použila. Během tohohle manévru jsem se stačil otočit a na Tsukikage teď letěli jehlice, které jsem měl za tímto účelem předem připravené.

Uskočila jsem dozadu.
Bez mého jakéhokoliv příkazu se jehlice zabodly do lístků, které se přede mnou automaticky vytvořily, aby mě chránily.
Zároveň se kolem nich obmotaly, aby ztlumily případný výbuch.
Šíp mezitím minul Exe, ale to nevadilo. Použila jsem plán B, který jsem měla připravený, protože jsem si byla jistá, že tímto jednoduchým manévrem Exe nedostanu.
Šíp se rozpadl na to, z čeho byl vytvořen zrovna ve chvíli, kdy míjel Exe.
Lístky se kolem Exe začaly zamotávat a obklopovat ho.

Všiml jsem si, co dělají lístky a věděl jsem, že jde do tuhého. Stačilo si vzpomenout na motýli. Kdybych chtěl uskočit, akorát bych to urychlil a lístky by se na mě nalepili.
Chtěl jsem to použít jako poslední trumf, ale s tímhle nemůžu nic jiného dělat.
Rychle jsem si ze zad strhl obří svitek, rozprostřel ho na zem a skočil doprostřed obrazce, který na něm byl nakreslený.

Co to sakra dělá... Problesklo mi hlavou.
Dobře, čas vyzkoušet, co jsme se naučili... Naštěstí jsem čas v kanceláři netrávila jenom posedáváním, ale také učením nových věcí.
Poskládala jsem pečetě: ,,Doton: Ganban Kyuu (B)!''
Nevěděla jsem, co chce udělat, ale sotva skočil na svitek, země ho obklopila, uzavřela se nad ním a pevně se k němu přitiskla jako rakev.

Sotva jsem dopadl obklopila mě země tak, že jsem se nemohl ani pohnout. Byla to dost zajímavá technika, ale v tuhle chvíli už naprosto neúčinná. Kdyby mi to země dovolovala pousmál bych se. Aktivoval jsem pečeť a rakev, která mě obklopovala se rozpadla na prach. Stál jsem v prostřed prachu, který zbyl z techniky a na obličeji mi hrál lehký úsměv. Vytáhl jsem pět jehel a jen tak na zkoušku je hodil po Tsukikage. Ani jsem neočekával nějaký úspěch. Spíš jsem si rozmýšlel, co dál.

Jehly byly opět zneškodněny lístky.
Věnovala jsem jim minimální pozornost a přemýšlela jsem.
Je uvitř nějaké bariéry...může útočit, ale moje techniky na něj nyní neplatí, jak se zdá.
Naklonila jsem hlavu na stranu a přenesla jsem váhu na druhou nohu.

Nemohl jsem tam tak stát věčně. Tedy, mohl, ale boj je většinou o tom, aby se něco stalo vašemu protivníkovi a ne, aby se vám nic nestalo. Zatím jsem ale nechal pečeť aktivovanou. Už jsem měl plán. Zdálo se, že ještě nepřišla na nevýhody Pečetě čistoty. Uvnitř jsem totiž dokázal použít maximálně C rankové techniky. Jednou rukou jsem po ní hodil další jehlice a mezitím jsem druhou přejel po přivolávací pečeti. Mě i celou bariéru obklopil další mrak motýlů.

Skvělý. Další motýli...
Tentokrát jsem zvedla ruku, zastavila jehlice o stěnu a vyšla jsem pomalým krokem kupředu.

Věděl jsem, že se Tsukikage přibližuje, takže jsem musel jednat rychle. Deaktivoval jsem Pečeť čistoty a začal skláda pečetě. V tomhle jsem nebyl zrovna dvakrát dobrý, ale nakonec jsem je doskládal. Uvnitř mraku se z motýlů poskládali tři klony. Jeden z nich se rychle rozběhl z mraku proti Tsukikage.

Zorničky se mi zůžily do tenké čárky, když jsem zahlédla stín a pohyb, jak se proti mě vyřítil klon.
Je na čase zapojit i mé společníky. Usmála jsem se. Stačil jediný malý signál v mé mysli a přede mnou se odněkud vynořila Shi xD
Zatnula drápy do země a tiše zavrčela. Suiton: Mizujinheki.
Proti klonům, Exovi a motýlům se rozproudil val vody, který by je bez problémů dokázal smést.

Když Shi spustila útok prostě jsem jen aktivoval pečeť. Konec konců to jsem měl v plánu od začátku. Klon, který byl těm dvěma nejblíž to ale smetlo. Zůstali po něm jen mokří motýli. Taky to sebou vzalo asi půlku mraku. Klony ale stihli uskočit do korun nejbližších stromů, kde se ztratili ve stínech.

Protáhla jsem se a pak jsem se podívala na oblohu. Zářily na ní hvězdy. Už bylo docela pozdě, ačkoliv se mi to vůbec nezdálo. Usmála jsem se na hvězdy, pak jsem svůj pohled přesunula zpátky na Exe, který byl již znovu chráněný pečetí.

Posadil jsem se a podepřel si rukou bradu. Díval jsem se na Tsukikage, ale nic se nedělo. Klony zůstávali dál na stromech a čekali co bude.
(ještě jeden post a mizím )

Posadila jsem se a udělal to samé, co on. Pozorovala jsem ho, kolem mě a po okolí kroužily lístky, jinak jsem nic nedělala.